Správa volila ze dvou špatných variant: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 05:22

Šumava – Centrem pozornosti mnoha ekologických aktivistů jsou v těchto dnech šumavské Prameny Vltavy, lokalita, v níž Správa Národního parku Šumava začala v srpnu kácet kůrovcem napadené stromy. Hnutí Duha na místě zahájilo blokádu, která byla posléze pozastavena – právě tak jako kácení – s tím, že obě strany vyčkají rozhodnutí ministerstva životního prostředí. Tam nyní na podnět Hnutí Duha probíhá odvolací řízení právě v otázce asanace kůrovcových stromů v parkových prvních zónách ochrany přírody. O pohled správy parku na problematiku Pramene Vltavy se s námi podělil její mluvčí Zdeněk Kantořík. „Zatímco v několika dalších lokalitách v Národním parku Šumava jde jen o jednotlivé napadené stromy a jejich asanace proběhla bez problémů, nečekaná a komplikovaná situace nastala v první zóně číslo 58 Prameny Vltavy,“ připomíná Kantořík. V těsném sousedství státní hranice, jen několik metrů od sousedního Národního parku Bavorský les, lesníci vyznačili zhruba tisíc napadených stromů. Další tisícovku jich objevili v sousední druhé zóně ochrany přírody u státní hranice. Podle Kantoříka je zdroj evidentní: kůrovec tam v letošním horkém a suchém létě, při kterém má vynikající podmínky k vývoji, nalétl ze sousední jádrové zóny bavorského parku. Jak upozorňuje, ministerstvo životního prostředí nyní důkladně analyzuje situaci a o dalším kácení, či nekácení by mělo rozhodnout v nejbližších dnech. První zóna Prameny Vltavy, o jejíž osud se aktivisté obávají, je velká zhruba 67 hektarů; z toho téměř 60 hektarů podle Kantoříka představuje smrková monokultura. Jak upozorňuje, napadený porost u státní hranice je zhruba 130 až 150 let starý, vysazený člověkem na uměle odvodněném rašeliništi, a zatím prý tvoří přirozenou ochranu mnohem cennějších pralesovitých zbytků uvnitř první zóny.

„Rozhodování je velmi obtížné a na výběr jsou jen dvě špatné varianty: v případě, že se čerstvě napadené stromy nebudou včas asanovat, hrozí masivní napadení oblasti a rychlé odumření desítek dalších hektarů smrkového lesa v okolí. Odumřelé dospělé stromy postupně rovněž padnou. V případě asanace zase ochranný zásah vytvoří několikahektarovou holinu, která negativně ovlivní stav rašeliniště a zvýší riziko polomů,“ konstatuje Kantořík. Jak podotýká, na Šumavě je zatím 5000 hektarů suchého lesa – z toho 3500 na bavorské straně, kde odumřelo prakticky celé hraniční pásmo horských smrčin. Směrem do vnitrozemí Bavorska se však prý rozkládají zachovalé smíšené porosty s vysokým podílem buku a dalších dřevin, o něž se kůrovec přirozeně zastavuje, protože napadá jen smrky. Na české straně na státní hranici s Bavorskem navazuje dalších zhruba 1500 hektarů suchých stromů. „K tomu při likvidaci následků kalamity vzniklo asi 900 hektarů holin. Ty jsou dnes úspěšně zalesněné, přičemž jen polovinu sazenic tvoří smrk. Druhou polovinu představuje buk, jedle, jeřáb a další dřeviny. Na mnoha místech už jsou na těchto takzvaných holinách třímetrové i vyšší stromy. Zato směrem do českého vnitrozemí čeká kůrovce pořádný a chutný krajíc: desítky tisíc hektarů smrkových monokultur, vysázených většinou v poslední čtvrtině devatenáctého stoletípo velké kůrovcové kalamitě,“ popisuje Kantořík. Jak připomíná, kalamitní stav na obou stranách pominul – letošní počet napadených stromů v národním parku se pohybuje kolem jednoho procenta stavu roku 1996. Průměrně je prý v parku napaden jeden strom na deseti až patnácti hektarech lesa, což je v podstatě přirozený klidový stav. Za problematická správa parku nyní považuje dvě místa: kromě Pramenů Vltavy také Trojmezná, kde ekologičtí aktivisté v roce 1999 lety zabránili asanaci blokádou. „Po úspěchu blokády tam dosud odumřelo zhruba 200 hektarů lesa, tedy třetina rozlohy celé zóny, který se vyvíjel 200 až 300 let. Na sousední Smrčině, kde byl v roce 1999 stav horší než na Trojmezí a kde asanace byla provedena, bylo letos napadeno osm stromů,“ zdůrazňuje Kantořík. V národním parku podle něj bude část stromů vždy přirozeně odumírat. „Problém je u slova přirozeně, neboť přirozené procesy mohou probíhat v přirozených, člověkem málo ovlivněných lesích. Šumavské lesy však lidé po staletí výrazně ovlivňovali – pro potřeby sklářství, kvůli těžbě dřeva či pastvě dobytka – a tak je jejich věková a druhová skladba nepřirozená. Správě parku jde o to, aby rozpad porostů nebyl příliš rychlý a neměl zásadní vliv na další funkce, které Šumava jako krajina plní. Současně chce převažující smrk doplnit o další dřeviny a postupně vrátit na Šumavu odolnější a přirozenější smíšené lesy,“ uzavírá Kantořík.