Odborníci řekli: Na Šumavě nekácet!: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 05:22

Téma

Spor o to, zda v nejchráněnějších zónách šumavského národního parku kácet smrky napadené kůrovcem, připomíná rozvláčnou telenovelu. Děj nic moc, zato dílů požehnaně. To se však nyní možná změní. Na scénu vstoupili mezinárodní odborníci a řekli: Nekácet! Budou se tím odpovědní lidé řídit?

Odborníci z uznávaného Světového svazu ochrany přírody (IUCN) dospěli k závěru, že v prvních zónách dřevorubci nemají co pohledávat. Šéfa šumavského národního parku Ivana Žlábka to asi bude stát hlavu. Ministr životního prostředí totiž krátce po zveřejnění verdiktu oznámil, že na post ředitele parku vypíše konkurs.

Nekonečný spor

Kácet v prvních – nejcennějších zónách národního parku –smrky napadené kůrovcem a odvážet je, nebo je nechat svému osudu? Spor o to se vede už mnoho let. To bylo důvodem, proč Česká republika na Šumavu pozvala odborníky z organizace IUCN. Ti loni v září pobývali na Šumavě, hovořili se správci parku, ekologickými aktivisty i zástupci obcí. Čtyři dny se dívali a naslouchali. Nyní vydali o této misi závěrečnou zprávu. A rozhodně se netýká jen kůrovce. A rozhodně si ji správa parku za rámeček nedá.

Vítězství aktivistů?

„Zprávu považujeme za vítězství nevládních organizací a prohru správy parky,“ říká Jaromír Bláha z Hnutí Duha a pokračuje: „Když jsme před léty začali kritizovat správu parku za rozsáhlé holoseče a erozní rýhy. říkali nám, že to jinak nejde, protože by kůrovec sežral všechny lesy. Když jsme nenásilně zabránili pokácení nejcennějšího zbytku horského smrkového lesa v republice doslova vlastními těly, označili nás za extremisty.“ Obrázky, jak se mladí lidé přivázali ke stromům a zabránili tak lesníkům v kácení, si možná ještě pamatujete. „Když jsme správce přesvědčovali, že to jde i jinak a ukazovali na příklad sousedního Bavorského lesa, kde se kůrovec v jádrové zóně zastavil bez kácení, kde pod uschlými stromy vyrůstá nový přírodní les – zadarmo a mnohem pestřejší než na uměle zalesňovaných šumavských holinách, říkali, že na Šumavě jsou jiné podmínky a těžit se musí,“ pokračuje Bláha a dodává, že v 98 procentech dávají experti zapravdu Hnutí Duha. Těžko soudit, jestli je to opravdu 98 procent. Ale názor expertů je jasný: Okamžité kácení nebo dokonce holoseč a asanace lokalit v centrálních oblastech s výskytem kůrovce nejsou přijatelná opatření. To stojí na šesté stránce šestadvacetistránkového dokumentu. Krom toho odborníci napadli způsobilost vedení parku, roztroušenost prvních zón, které netvoří kompaktní celek, ale jen ostrůvky, špatnou komunikaci, mediální přestřelky místo odborné diskuse a tak dále.

Inspirativní doporučení

Správci Šumavy se zprávou nesouhlasí. Připouští sice, že „obsahuje řadu isnpirativních doporučení“, ale na dalších deseti stránkách k ní vypisují výhrady. „Zpráva obsahuje mnoho nepřesností a z nich vyplývajících málo reálných návrhů a řešení. Materiál je nevyvážený, obsahuje některá závažná konstatování bez jakékoliv další reakce,“ tvrdí Ivan Žlábek, ředitel parku. A navrhuje, aby byla vypracována druhá, definitivní a opravená zpráva. Z mediálních přestřelek vychází vedení parku obvykle špatně. Chce opravdu Šumavu zničit? Zřejmě ne. Zastává ale – spolu s některými vědci – názor, že Šumavě musí vydatně pomáhat svými zásahy, že ji nelze nechat napospas osudu. Oproti tomu Hnutí Duha, další organizace a většina vědců prosazují pravý opak: „Národní park je od toho, abychom alespoň tam nechali přírodu jít svou vlastní cestou, abychom za několik desetiletí vůbec viděli, jak vypadá a jak se proměňuje,“ říká Jaromír Bláha. Paradoxem pak je, že odpůrci i zastánci zásahů argumentují Bavorským lesem na opačné straně hranice. Hnutí Duha říká, že tam se nezasahuje. Správci parku tvrdí opak.

Hledá se ředitel

Šumava na jaře je krásná, i když znalci určitě namítnou, že je krásná v každém ročním období. Taje poslední sníh, kvetou sněženky, nalévají se pupeny listnatých stromů. Panuje tu klid. O co větší je ovšem klid v lesích, o to bouřlivější je situace v kancelářích správců parku, ministerstva životního prostředí i nevládních organizací. Zpráva IUCN dokonce způsobila, že se ministr životního prostředí rozhodl na místo šéfa šumavského národního parku vypsat konkurs. „ Vítěz by měl přijít s konkrétní propracovanou vizí, která by zahrnovala nejen potřebné ním parku, ale také komunikaci s odbornou i laickou veřejnosti, „ říká ministr životního prostředí Libor Ambrozek. Jeho názor na další směřování parku je jasný. „Kácet v prvních zónách by se určitě nemělo. Byl bych rád, kdyby tyto nejcennější oblasti byly striktně bezzásahové. Tato oblast by měla být obklopena pásmem, kde se proti kůrovci aktivně zasahuje, aby se nešířil do okolních hospodářských lesů,“ míní Ambrozek. Současně upozorňuje, že momentálně rozparcelovaná první zóna do více než stovky ostrůvků se musí změnit v ucelenější celek, případně celky. „Základ nového systému zonace by měl být otázkou tří až pěti let,“ tvrdí šéf ministerstva životního prostředí. Mimochodem, zda se konkursu zúčastní i dosavadní ředitel Žlábek, není jasné. Na druhou stranu – kdyby s ním byl ministr spokojený, těžko by na jeho post vypisoval konkurs. A že by se o horké křeslo správce národního parku ucházel Jaromír Bláha z Hnutí Duha? „Zatím vidím své místo spíše v ekologickém hnutí,“ odpovídá. Po jedenácti letech existence šumavského národního parku se tak opět jednání dostávají na začátek. Hledá se ředitel, smysl parku, dlouhodobé směřování napadené kůrovcem, nebo ne. Stále rovněž není schválen zákon o národním parku a lze čekat bouřlivou debatu i silné tlaky na zmenšení jeho rozlohy. A také na změnu kategorie parku. Podle klasifikace IUCN by neměl být v kategorii II, ale IV nebo V. Mezinárodní odborníci, správci parku, ekologické organizace i ministr Ambrozek však před změnou varují – nižší kategorie by znamenala oslabení ochrany s katastrofálními závěry.

Perlička na závěr

A mimochodem, jedna perlička na závěr. Šumava by dle českých zákonů ani národním parkem být neměla. Proč? Protože podle českého zákona o ochraně přírody a krajiny mohou být národním parkem rozsáhlá území, jedinečná v národním či mezinárodním měřítku, jejichž značnou část zaujímají – a nyní přichází to podstatné – přirozené nebo lidskou činností málo ovlivněné ekosystémy. A to se o značné části Šumavy říci rozhodně nedá. Nového ředitele tak čeká nelehký úkol. Prosadit zákon o národním parku a o jeho smyslu přesvědčit poslance a senátory. A také místní obyvatele. Mnozí jsou totiž stále přesvědčeni, že existence národního parku jim k ničemu není a jen je zbytečně

Ze zprávy Světového svazu ochrany přírody: Okamžité kácení nebo dokonce holoseč a asanace lokalit v centrálních oblastech s výskytem kůrovce nejsou přijatelná řešení. V národním parku Šumava byl prováděn zásah podle schématu, kterému vnější pozorovatelé mohou obtížně porozumět. Správa parku, ve své podstatě lesníci, lpí na komplikované a nejasné zonaci a na svém poslání „ochrany lesa“, zatímco nevládní neziskové organizace požadují zachování principu bezzásahovosti v centrální zóně, aniž by však navrhovaly jakoukoli alternativu, jak ochránit okolní oblasti. Schází skutečná a profesionální komunikační strategie, obě strany spolu bojují přes sdělovací prostředky. Situace jasně vyžaduje zásah neutrálního zprostředkovatele.