Ostuda mezi močály: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 05:22

Družina krále Šumavy se zmítá v palbě mezinárodní kritiky

Svou svědomitost jste napřeli špatným směrem. Tak zní diplomatický vzkaz světově uznávaných odborníků na adresu vedení Národního parku Šumava. Skutečnost je daleko dramatičtější. Nejrozsáhlejší česká rezervace stojí na pokraji zániku.

Výsledky devítiletého působení ředitele Ivana Žlábka v čele šumavského parku jsou žalostné. Shodují se na tom ředitelé akademických ústavů, nevládní organizace a nyní i světové ochranářské instituce. V nejsouvislejším lese střední Evropy se navzdory proklamované „bezzásahovosti“ intenzivně kácí, těžká technika za sebou nechává hluboké rány i v místech, kam výletníci nesmějí šlápnout, z prvních zón záhadně a proti předpisům mizí poražené stromy (viz TÝDEN č. 48/02). V řízení národního park u panuje chaos, protinázory se považují za nemístné hulákání, oblast určená pralesu byla rozdrobena do 135 nefunkčních ostrůvků (viz mapka).

Na férovku

Pravděpodobnost, že Žlábek a jeho družina nepřijdou o svá křesla, je mizivá. Ministr životního prostředí Libor Ambrozek v minulých dnech oznámil, že na místo ředitele šumavského parku vypíše konkurs. Vloni na podzim zavítala na Šumavu delegace Světového svazu ochrany přírody (IUCN), respektive dva reprezentanti přidružené Komise pro chráněná území. Slovinský lesník Martin Solar a švýcarský biolog Pierre Galland křižovali tři dny šumavské lesy i holiny, pozorně poslouchali názory jedenáctihlavého hloučku kolem sebe a hlavně se ptali. Polovinu trasy stanovilo vedení parku, polovinu nevládní organizace. Jako informační podklad posloužil expedici padesátistránkový text z dílny správy parku, stejně obsáhlá byla dokumentace předložená Hnutím Duha. Misionáři přijeli na pozvání ministerstva životního prostředí a pravidla jejich výpravy včetně složení doprovodu byla domluvena dlouho předem. Závěry mise jsou šokující. „Při striktním dodržení zákona by Šumava neměla zůstat národním parkem.“ Ze stejného důvodu by jí mělo být odňato současné hodnocení světového svazu: kategorii II by měla nahradit kategorie IV nebo V. Ostudě hodlá zabránit náměstek ministra životního prostředí Ladislav Miko. Na dotaz IUCN, zda je český stát ochoten sjednotit roztříštěné první zóny na deset oblastí a přestat zde kácet, odpověděl souhlasně. Reakce protagonistů sporu o Šumavu na čerstvě zveřejněnou zprávu jsou rozdílné. „Dost jsme se poučili,“ říká Jaromír Bláha z Hnutí Duha, kterého zaujal důraz, s jakým se experti snažili najít společnou řeč mezi obcemi, ekology a lesníky. „Zpráva jednostranně zdůrazňuje problémy často neexistující či uměle vytvořené,“ tvrdí správa parku.

Lesnický džihád

Současný způsob vedení šumavského parku je neudržitelný. Ředitel Žlábek, obklopen svými věrnými, vytvořil z národního parku víceméně běžný lesnický závod, který bojuje se škůdci všeho druhu. Terčem jsou hlavně kůrovec a aktivisté nevládních organizací. Obětí Žlábkovy „svědomitosti“ přitom nejsou jen brouci, stromy a radikálové. Když před třemi lety vedení parku ignorovalo doporučení Akademie věd skoncovat s kácením v prvních zónách, přišla Šumava o šanci získat mezinárodní certifikát PAN Parks. Marketingová značka PAN (People and Nature), kterou uděluje Světový fond ochrany přírody, slouží především k přilákání návštěvníků. V Evropě se jí pyšní pouze tři národní parky, které nejlépe dokázaly skloubit přísnou ochranu s turistickým ruchem. Největší radost ze zařazení do sítě PAN mívají okolní obce, které na emblému vydělávají. Švédský park Fulufjället získal díky ocenění tři miliony euro na budování zázemí pro výletníky. Následný proud světoběžníků přináší regionu luxusnější obživu než kácení stromů, jaké praktikuje vedení Šumavy.

Podoby korupce

Kůrovec, kolem kterého se v uplynulých letech rozhořel nejostřejší a vleklý konflikt, experty z IUCN příliš nezajímal. Ať přežijí nejsilnější stromy, jejichž semena se stanou základem obnovy pralesa. Takový postoj zaujali Solar a Galland ke kůrovcové kalamitě. Naopak novinkou je důraz na mysliveckou praxi. „Žádné krmení v zimě!“ zní doporučení Šumavě, kde přemnožená zvěř devastuje výhonky listnáčů. Právě ty přitom představují zárodek kýženého, přirozeného lesa. „Plán péče dává správě parku plnou pravomoc a volnost k organizaci lovů,“ konstatuje slovinsko-švýcarská komise. Právě v tradici šumavské myslivosti je zakopaný pes. S flintou sem vyrážejí krajští funkcionáři stejně jako politické špičky z Prahy. Nomenklaturní lovci se dobře znají s managementem parku, nezřídka je na mýtiny doprovází sám ředitel. „V době říje někdy využívám známosti s inženýrem Žlábkem a zajdu do lesa,“ připouští senátor Petr Smutný. Se zbraní? „Ano, někdy i se zbraní. Střílím ale málokdy,“ informuje předseda senátního klubu sociálních demokratů.

Nepřístupný chaos

„Zásahy se provádějí podle pravidel, kterým vnější pozorovatel může obtížně rozumět,“ komentuje zpráva IUCN holoseče v nejvzácnější části Šumavy podél česko-bavorských hranic. „Správa parku vykonává svou práci velmi svědomitě, avšak ve stylu typickém pro lesní hospodářství... Cíle pro období 2030–2050 jsou jasné, avšak současná strategie je v naprostém chaosu,“ všímá si nesouladu mezi posláním parku s aktuální praxí. Experty IUCN zaujala rovněž neprůhlednost lesnických postupů: „Protokoly s úplnými záznamy jsou nejasné a pro kohokoliv mimo správu parku obtížně přístupné.“ Světový svaz ochránců přírody byl založen v roce 19 48. Sdružuje státy, vládní agentury a nevládní organizace, zastřešuje 980 členů ze 145 zemí.