Ad: Kůrovec v parku...: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 05:22

Z vašich dopisů

Vimperk – Dne 24. dubna byly v JčL k neustále kritizované ochraně lesa v Národním parku Šumava zveřejněny hned dva obsáhlé příspěvky na toto téma. První od Radovana Holuba „O přežilých jedincích v národním parku“ a druhý od Jiřího Neumanna „Nikdo neučil brouky číst“. Po přečtení prvního příspěvku mě velmi překvapilo, kam až vede snad zloba a zášť vůči Správě Národního parku Šumava. S druhým příspěvkem se ztotožňuji. Dění na Šumavě sleduji dlouhodobě, a tedy i vše, co souvisí s kalamitou lýkožrouta smrkového. V jistém slova smyslu se mnohé, co již zde bylo v minulosti, opakuje s tím rozdílem, že v letech předminulého století se proti broučkovi zasahovalo velmi radikálně. Nyní již mnoho let jsme svědky rozporuplného pohledu na tuto problematiku a podle mého soudu z lesáků zbytečně děláme blbce. Dříve, ale ani teď nesdílím názor, že příroda si pomůže sama. Uvítal jsem rozhodnutí bývalého ministra životního prostředí Miloše Kužvarta, který na obhajobu svého rozhodnutí asanace v I. zónách řekl: „Nejhorší by bylo nedělat nic a nechat všechno na správě parku.“ Domníval jsem se, že zvítězil zdravý rozum, jak postupovat v boji s lýkožroutem. Uplynuly čtyři roky a vše je jinak. V poslední době došlo ke změně na postu ministra životního prostředí a některým ekologickým sdružením opět narostla křídla. Domáhají se razantních kroků, což ostatně v příspěvku pana Holuba je velmi hodně patrné. Nejsem stoupencem polemiky vedené touto cestou. Nejsem ani advokátem Národního parku Šumava. Sám se cítím být ochráncem přírody, kterému bylo dopřáno po pět let kůrovcové kalamity vidět les i hodně zblízka. Vážím si uvážlivého pohledu ing. Jiřího Neumanna a také pohledu dr. Václava Skuhravého, který již v roce 1998 napsal: Přál bych si, aby o kůrovci a dalších lesních škůdcích psali jen skuteční odborníci...