Ustanoví experty na kůrovce: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 05:22

Plzeň – Regionální rada regionu NUTS 2 Jihozápad se v pátek v Plzni dohodla, že ustanoví vlastní skupinu odborníků, kteří se budou zabývat kůrovcem. Skupina bude mít po čtyřech lidech z Plzeňského a Jihočeského kraje, řekl po zasedání rady plzeňský hejtman Petr Zimmermann. „Cílem je zmapovat situaci pro rady a zastupitelstva obou krajů a připravit patřičná usnesení, která budou podložena poznatky, které experti získali,“ uvedl. Ve skupině budou zastoupeni starostové obcí, jichž se problém dotýká, lesníci a ochránci přírody. Hejtman upozornil, že se kůrovec v poslední době značně rozšířil. „Jsou místa, kde byl ještě před dvěma roky normální les, ale dnes je tady řádění škůdce pořádně znát,“ řekl. Již ve čtvrtek svolal starosty šumavských obcí. Shodli se na tom, že je nutné proti kůrovci tvrději zasahovat a napadené stromy kácet i v takzvané bezzásahové zóně národního parku, i když ministerstvo životního prostředí se spíš přiklání k tomu, aby se volily nedestruktivní metody. Proti tomuto postupu není v zásadě ani národní park. „Především je ale nutné říct, kde je nutné zasáhnout a kde se budeme jenom dívat, jak si příroda pomáhá sama,“ řekl jeho mluvčí Zdeněk Kantořík. Proti kácení napadených stromů vystupují ekologové. Tvrdí, že les a kůrovec musejí existovat společně, že lýkožrout neškodí, ale jen usměrňuje strukturu lesa. Naposledy zabránili v srpnu kácení napadených stromů u pramenů Vltavy v jihočeské části Šumavy. Experti, které pozvalo ministerstvo životního prostředí, doporučili, aby park stromy v této oblasti nekácel. V šumavském národním parku je 1500 hektarů suchého lesa, zejména v bezzásahovém území v okolí Březníku na Modravsku. Při likvidaci vzniklo zhruba 900 hektarů holin. Nyní jsou úspěšně zalesněné, přibližně polovinu sazenic tvoří smrk, druhou buk, jedle, jeřáb a další dřeviny. Na mnoha místech už jsou na těchto holinách i třímetrové a vyšší stromy. Směrem do českého vnitrozemí však na kůrovce čekají desítky tisíc hektarů smrkových monokultur, většinou vysázených v poslední čtvrtině 19. století po velké kůrovcové kalamitě.