K neustále kritizované ochraně lesa v NPŠ: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 05:22

Tato bláznivá myšlenka možná napadá každého provozního lesníka při čtení mnoha informací o kůrovcové kalamitě v NP Šumava. Praktické, dlouholeté jsou poznatky i zkušenosti mnoha generací šumavských lesníků, kteří zde hospodařili v době, kdy ještě nebyla vyhlášena CHKOŠ ani NPŠ. Právem se říká, že jenom hlupák nevyužívá staré zkušenosti, které se osvědčily. Po roce 1989 se vydaly do boje za moderní pojetí ochrany přírody ekologické organizace, především na Šumavě Hnutí Duha. Nechci nikoho podezírat z jiných zájmů, než je jistý idealismus v ochraně přírody. Jako provozní lesník působící dlouhá léta právě na Šumavě i v jejich předhůřích jsem byl aktivní v ochraně přírody a spolupůsobil při návrzích na vyhlašování st. přírodních rezervací i CHKO. Nemohu být zastáncem těch, kteří tuto bezesporu ušlechtilou myšlenku, tak důležitou v moderní často až bezohledné době, proměňují v tzv. „zelený terorismus“. Troufám si tvrdit – a jistě nejsem sám, že hlavní vinu na poslední rozsáhlé kůrovcové kalamitě v NPŠ s následnými nesmírnými škodami na celé místní přírodě mají právě aktivisté a jejich vůdcové. Jsou pro samu věc zapálení, aspoň doufám, ale bez nezbytných praktických zkušeností – někdy vyzbrojeni pouze ideály mládí, pro věc zapálení, ale bez nutných praktických zkušeností – snad jsou dokonce podporováni zájmy jiných a často moderní době poplatnými vědci i výzkumníky. Stačí připomenout neoprávněné vniknutí a setrvání v přísně chráněných zónách Národního parku Šumava a bránění včasné likvidaci kůrovce u nás neobyklými metodami. Bohužel v tom čase je sdělovací prostředky oslavovaly jako jediné zachrance Šumavy. Rostla jim chuť i odvaha. Je prokazatelné – a vzniklé škody jsou již částečně vyčísleny, že při včasných zásazích proti kůrovci hned zpočátku by zcela jistě nebyla na Šumavě tak ohromná rozloha kalamitních holin. Často se uvádí, že se přitom neoprávně těžilo a podivně obchodovalo (policie vyšetřovala, dodnes nikdo nebyl obžalován ani souzen – zůstává u podezření a dohadů).

Zkušenosti versus úvahy

Za Kužvartova ministerstva se schylovalo k rozumné dohodě o postupu proti kůrovci. Nový ministr ŽP Libor Ambrozek stojí na straně Hnutí Duha. Měl by se ale před jakýmkoli zásadním rozhodnutím podrobně seznámit se situací a dát i na dobře míněné rady šumavských lesníků. Pro jejich letité zkušenosti byly vyhlašované v CHKO i NP Šumava místní lesy kvalitní a cenné. Proti tomu dnes stojí úvahy ministra Ambrozka o odvolání současného ředitele Správy NPŠ na základě výsledků zprávy mise IUCN, která vznikla – jak se objevilo – bez projednání a zvážení stanovisek zodpovědných lesních hospodářů, ale i místních obcí ležících v území parku. Stalo se tak po pouze třídenní návštěvě NP a nelze vyloučit přednostní využití stanovisek i podkladů nevládních ekologických organizací – především Hnutí Duha – a to by nikterak parku nepomohlo – ba právě naopak. Nelíbí se mi výroky a soudy vedoucího sekce „lesy“ citovaného hnutí pana Bláhy. Má o všem jasno a okamžitě odsuzuje lesníky. Zřejmě by byl spokojen, kdyby kůrovec od začátku kalamity zůstal bez zásahů, rozmnožil by se do většiny šumavských smrčin a podle něj by pak vzniklo ono ideální přírodní prostředí s mořem souší. Doporučil bych více pokory i detailních znalostí vycházejících i z historie. Vím, že podle směrnic se kůrovec nesmí likvidovat v 1. zónách parku a má se vytvořit tzv. nárazníkové pásmo. Je otázkou, jak bude široké a zda postačí v případě dalšího rozmnožování kůrovce při příznivých klimatických podmínkách nebo v případě větších kalamit. I to je v provozu problematické – a snad až příliš akademické rozhodnutí. Snad zvítězí zdravý rozum nad idealismem mnohých ekologů a najde se oboustranně přijatelné řešení. Občanská iniciativa je pěkná a prospěšná, než začne ohrožovat nebo dokonce způsobovat prokazatelné škody v tak cenném území, jakým bezesporu Šumava je. Je čas, aby důsledně jednali zodpovědní za majetek státu, aby pojmenovali viníky – takové škody nelze přehlížet. Podobné stanovisko zastávají i další kolegové – lesníci z provozu, pokud mají dlouholeté praktické zkušenosti s „broukem“. Naše námitky odvrhují jako zastaralé – škoda.

Blýská se na lepší časy?

Snad se to vše zlepší nyní, když členové regionální sekce Rady parku, v níž jsou zapojeni i zástupci 22 šumavských obcí dnes řízených novými kraji, vznesli protest – vyslovili nesouhlas – se záměry ministra. Šumava je jedinečný přírodní originál, jediná v Evropě a vyžaduje specifické hospodaření ve prospěch NP. Zprávu mise IUCN, která shrnula poznatky dvou lesnických odborníků ze Slovinska a Švýcarska po pouze třídenní návštěvě Šumavy, hodnotí management NPŠ a jsou v ní zajímavé názory i náměty – to jistě nelze upřít, ale i nevyužití bohatých zkušeností s kůrovcem právě na Šumavě! Jistě zajímavé je konstatování v průvodní části zprávy, že ekologické organizace nemají rády, když obce spolupracují s NP – postup při převodu stejnověkých šumavských smrčin vidí v „přirozené pasivní obnově porostů“ a i za cenu zničení části porostů, snadno přijímají totální rozklad porostů, a naopak lesníci požadují dál likvidaci kůrovce apod. V návrzích se objevuje i potřeba většího zapojení vědců do Rady parku a odbornou diskusi o něm; ničemu neprospívá přílišná medializace soubojů dvou znesvářených stran, což vyžaduje neutrálního zprostředkovatele, lepší informovanost veřejnosti o cílech NP, začlenění problematiky parku do regionálního rozvoje krajů atd. Diskuse před závěrečnou zprávou jen potvrdila různost názorů, přitom k ní nebyli přizváni zástupce lesníků z Národního lesnického komitétu, a MŽP zvolilo samo její účastníky – samozřejmě, že za ekolog. organizace Hnutí Duha, která se již neslavně na Šumavě podepsala. Ve zprávě se objevuje např. kritika nedostatečného metodického vedení Správy NPŠ i mnoha osobních útoků ve sdělovacích prostředcích, které výrazně otrávily atmosféru, ale i třeba to, že problém s kůrovci existoval již i v minulosti, avšak možnost kalamity byla vědci i ochránci přírody při zakládání NPŠ zcela přehlížena (a právě na to lesníci kladli důraz). Část vědců uznala, že jsou připraveni přehodnotit některá předchozí doporučení pro NP, ovšem tento obrat v postojích nevládní neziskové organizace považují za zradu. Porovnáván byl při jednání i stav v sousedním NP Bavorský les a poprvé bylo konstatováno, že v jeho veliké jádrové zóně je kůrovcem totálně zničeno přes 90 % smrčin a je roznášen do ČR a ne do zřízené nárazníkové zóny apod. Je proto na místě otázka, zda se dočkáme opravdu konstruktivního řešení vyhovujícího místním přírodním podmínkám Šumavy a ustanou nepodložené kritiky trvale útočící na lesníky působící na území NPŠ. Bohužel dosavadní pokusy docílit to skončily prozatím celkem neúspěšně. Vtírá se ještě jízlivá otázka, jak by se asi postupovalo v případě, kdyby vznikl lesní požár vlivem přírodních jevů – od blesku – a postupoval v bezzásahových zónách parku? Ihned by se hasil, nebo by se nechalo plamenům padnout za oběť při „přirozeném vývoji“ třeba půl lesů Šumavy? Nedošlo by nakonec, kdyby dál převažovaly názory ekologických aktivistů nad hlasy lesníků, v extrémním případě k rušení části lesnických škol u nás, protože by nebyly zapotřebí? Právě v těchto odborných našich školách s výborným zvukem i v zahraničí nám vyrůstají nové generace lesníků – zaměřených samozřejmě i správně ekologicky (ne fundamentalisticky) a potom v provozu dlouho trvá, než opravdu dostanou onu příslovečnou „zelenou krev“, aby plně rozuměli potřebám lesa. Nikdy je proto nemohou nahradit pouze specializovaní ekologové a jejich aktivisté. Konečně by si naše veřejnost měla lesníků znovu více vážit, protože hospodaří s jedním z našich největších bohatství, které dovede ochránit – jak ostatně v minulosti mnohokrát dokázali, a to zvláště při řadě přírodních kalamit na Šumavě. Jsem názoru, že je nejvyšší čas skončit s módním porevolučním zasahováním do záležitostí těmi, kteří byť z idealismu – jim prostě nerozumí v souvislostech nebo jsou k tomu někdy možná i někým naváděni. Kůrovec je a vždy byl hlavním škůdcem šumavských lesů, vždy zde má tu svoji „železnou zásobu“, a záleží na dohodě všech zainteresovaných, jaká vlastně bude Šumava blízké i vzdálené budoucnosti. Bude nadále krásně zelená, plnící všechny požadované veřejné funkce lesů, nebo jen souborem rozpadajících se a odumírajících šednoucích i reznoucích porostů? Přece těch několik málo odolných smrků, které zbývají živé na kůrovcových holinách, dnes nemůže zajistit přirozenou obnovu tak velkých kalamitních ploch – tomu snad věří jen ten, kdo to vyřkl...