Vladimír Just odpovídá Vladimíru Špidlovi: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 05:22

Vážený pane premiére!

Léto je v polovině, první hlasování o reformě máte šťastně za sebou, a tak si Vás v tomto mezičase opět dovolím obtěžovat Šumavou a katastrofickým stavem tamního národního (pseudo)parku. Jelikož jste se mi minule ozval na můj dopis z listopadu 2002 až 26. března 2003, a to teprve bezprostředně poté, co vyšel v Literárních novinách, ve snaze urychlit frekvenci našeho dopisování publikuji tento dopis rovnou v Literárkách. Ve své březnové odpovědi na můj dopis, která mě, přiznávám se, svým optimismem a konstruktivní vstřícností na tři měsíce poněkud uchlácholila, se odvoláváte na ministra životního prostředí a ubezpečujete, že bude mít „vyhodnocenu zprávu Světového svazu ochránců přírody k Šumavě počátkem dubna“, a že „ve stejné době by mělo být rozhodnuto o změně zonace v Národním parku Šumava i o kácení v 1. zóně parku. V neposlední řadě padne rozhodnutí o personálních změnách ve vedení NP Šumava. Vyčkejme tedy společně těchto kroků.“ Vyčkal jsem, pane premiére. Vyčkal jsem měsíc, vyčkal další dva, tři, čtyři. Ale jakých „kroků“ jsem se dočkal? Vámi i panem ministrem Ambrozkem v březnu t. r. avizované rozhodnutí o personálních změnách ve vedení NP Šumava vyšumělo do ztracena. Do věci jste se vložil dokonce i Vy osobně, a to dopisem devíti nevládním organizacím z 11. dubna t. r. Zde jste se k mému překvapení zasazoval o něco zcela jiného, než co sliboval dopis mně, o faktickou obranu zkorumpovaného a mezinárodně znemožněného vedení našeho národního parku v čele s Ivanem Žlábkem. Připojil jste se dokonce k lacinému zpochybnění objektivnosti zdrcující kritiky mise Mezinárodního svazu na ochranu přírody IUCN – a to ve stylu: my jsme neselhali, to jenom sudí nadržoval soupeři. (Vycházel jste přitom ze zcela mylných informací, když jste složení mise přisuzoval intrikám našeho ministerstva a nevládních organizací, zatímco bylo plně v neutrální režii IUCN.) Rovněž Vaše představa, že šumavský spor „rozděluje naše i evropské ochranářské odborníky“, nemá oporu ve faktech: ve skutečnosti naše i zahraniční odborná ochranářská veřejnost je v negativním názoru na kácení v jádrových zónách Šumavy zcela zajedno. Kdo Vám toto podstrčil, opravdu vědomě klame: existují možná individuálně odlišné názory jednotlivců, ale neexistuje jediná naše přírodovědná či environmentální instituce, od akademických ústavů a jejich vědeckých rad až po nevládní organizace, která by kácení v jádru národního parku schvalovala, a neexistuje jediná zahraniční environmentální instituce, od WWF, IUCN až po Federaci evropských národních parků, která by postup našeho dřevorubeckého vedení v posledních šesti letech tvrdě nekritizovala! Snahu o změnu zprofanovaného managementu jste v dopise devíti nevládním sdružením dokonce označil za „vyřizování osobních účtů a likvidaci protivníka“. Mám si to snad vysvětlovat tím, že u Vás nebo u pana ministra Ambrozka měl mezitím za ing. Ivana Žlábka orodovat – vycházím z otevřených informačních zdrojů, viz např. Respekt č. 18/2003 – Váš přítel senátor Smutný? Tentýž senátor, který se sám ochotně přiznává, že – opět čerpám nevyvrácené informace z tisku – s kamarádem Žlábkem chodí do národního parku střílet jeleny? Ve svém dopise ekologům označujete dále dlouholetou věcnou kritiku současného managementu, již už léta vyslovují tři přírodovědecká pracoviště AV ČR, všechny mně známé tuzemské nevládní ekologické organizace a dvě nejvyšší mezinárodní environmentální organizace na planetě, IUCN a WWF, jako „otevřené či zákulisní intervence o sesazení protivníků“! Přitom je Vám známo, že důvody pro odvolání současného vedení jsou věcné, a ne osobní, že ekologové požadovali změnu šéfa NP až v reakci na jeho zpupné odmítnutí respektovat doporučení mise IUCN a na jeho opakované vyjádření, že to, co po něm požaduje mise, tedy bavorskou, přesněji řečeno evropskou standardní cestu, považuje za „největší malér ochrany přírody v Evropě ve 20. století“ (Časopis Šumava, zima 2002/03 aj.). Do očí bijícím důkazem, že požadavek desítky nevládních organizací (neboť občanské sdružení, jež zastupuji, se k požadavku připojuje) byl požadavkem oprávněným, je poslední provokativní krok Žlábkova vedení. Správa parku, i přes výslovné doporučení zahraničních i domácích expertů (včetně samotného ministra!), opět, jako už pátý rok, svým Rozhodnutím z 15. 7. 2003 sama sobě povolila „asanaci stojících aktivních kůrovcových stromů“. A to celkem ve 13 prvních zónách, vesměs v jádrových partiích Národního parku Šumava (Modravské slatě, Roklanské slatě, Prameny Vltavy aj.). Motorové pily dřevorubců se zaseknou do vůbec nejcitlivějšího jádrového území, kvůli němuž byl vlastně národní park založen. Připomínám znovu, že vrcholné světové instituce ochrany přírody (mise IUCN, březen 2003; zpráva WWF, duben 2003) výslovně shledaly jakékoli asanační zásahy v 1. zónách – má-li Šumava zůstat v kategorii II – jako NEPŘÍPUSTNÉ. Sáhla-li Správa NPŠ i přesto ke kácení, jež v těchto dnech zuří v plné síle, prokázala tím znovu neschopnost vést ochranářské zařízení nejvyšší kategorie podle uznávaných mezinárodních norem – i neschopnost akceptovat fundovanou kritiku. Prostudujete-li si, pane premiére, zmíněné Rozhodnutí, zjistíte, že v jeho zdůvodnění – ba dokonce v samém jeho názvu („Rozhodnutí... pro případ vzniku mimořádných okolností a nepředvídaných škod“) – je absurdní protimluv. Sama Správa v minulých měsících mnohokrát ubezpečovala veřejnost o svém vítězství nad kůrovcem, který je prý zcela utlumen, je v základním stavu. Tedy pravý opak „mimořádných okolností“! Žádá-li o zásah v 1. zónách i při normálním, stavu, co teprve bude Správa dělat, až zase bude kůrovec – podle odvěkých přírodních cyklů, naštěstí nezávislých na našich technokratech – gradovat? Pak zmizí les v jádrových partiích Šumavy úplně? Ať tak či onak, tímto rozhodnutím vyslala Správa NP za hranice státu pyšný signál, že u nás, na rozdíl od zbytku Evropy, se bude kácet vždycky, za každých okolností, kůrovec nekůrovec. K mnohokrát řečeným odborným argumentům připojuji za naše sdružení ještě jeden, vyplývající z otřesné zkušenosti nedávného MÍSTNÍHO ŠETŘENÍ České inspekce životního prostředí (9.–10. 7.). Toto šetření prokázalo nedostatečnost péče o nejcitlivější místa NP a o zvláště chráněné živočišné a rostlinné druhy (kácení doupných stromů, erozní rýhy a olejové skvrny na samé hranici 1. zón, zanedbání povinností při správě cizího majetku a při dodržování vlastních předpisů a zákonů). Tím jsou zásadně zpochybněna některá „potěmkinská“ tvrzení v předmětném Rozhodnutí, jež mají uklidnit nadřízené orgány, ve skutečnosti si však z nich – i z Vás – dělají legraci. Například proponovaná „Ochrana půdního povrchu a nenapadených stromů“: viděli jsme s inspekcí v praxi, jak taková ochrana vypadá třeba na hranici 1. zóny č. 50 U Trampusova křížku. (I tam, v jedné z nejrozkradenějších 1. zón, si Správa letos povolila zásahy.) Zde je vandalsky už řadu let poškozován půdní kryt ve svahu v délce cca 1 km, dochází tu k odnosu zeminy z 1. zóny a k nevratnému narušení hydrologických půdních poměrů – což je všechno několikanásobným porušením zákona č. 114/92 Sb. Rovněž vykácení 2. zón až ke kraji slatí je flagrantním porušením doporučení mezinárodní Ramsarské mise o uchování bezzásadových pásem na pokraji slatí. Správa tím už způsobila – a necháte-li ji řádit, nadále způsobí – nenapravitelné škody na porostech 1. zón, jež tímto záměrně otevírá budoucím vichřicím a následným polomům. Ty jsou na naší straně až desetinásobně větší než na – návětrné – bavorské. Také tvrzení o ponechání dřevní hmoty na místě těžby (viz předmětné Rozhodnutí) je cynickým výsměchem realitě v terénu. Co je to za vedoucího manažera, v jehož unikátním podniku, který mu stát, tj. i Vy, svěřil do péče, se každoročně ztrácejí stovky nejpřísněji chráněného dřeva za statisíce korun, odvážené navíc za veřejné peníze vrtulníky? Manažera, který už to ani nepopírá, a v tisku se drze operuje slovy, že „při současné morální úrovni společnosti je nutno počítat s krádežemi“ (Lesnická práce č. 5/2003)? Mírný pokrok posledních měsíců je snad jedině v tom, že Správa nově poražené stromy už načerno neodváží; čeká, až uplynou 3 roky (tzv. prekluze), a pak teprve nechá kmeny protiprávně odvézt nebo ukrást. O tom existují stovky zdokumentovaných dokladů. Jen v jediné kontrolované 1. zóně č. 60 jsme takto nově nalezli šest desítek protiprávně zmizelých kmenů (viz Záznam inspekce z 9. 7. 2003). A konečně: ani třetí Váš optimistický slib v dopise z 26. března (že od dubna zmizí celosvětová ochranářská ostuda, 135 kolem dokola holených ostrůvků tzv. 1. zón – a vznikne celistvá jádrová zóna) nebyl zatím naplněn. Jsme spíše svědky opačného trendu: kdykoli objevíme nějaké krádeže za hranicí 1. zóny, Správa okamžitě nechá hranici posunout dovnitř, tvrdí nám, že zrovna tady zóna „meandruje“, že byla nepřesně označena v terénu. Vážený pane premiére, pan ministr Libor Ambrozek už koncem března – podobně jako Vy v citovaném dopise – veřejně slíbil, že se na Šumavě zasadí o tři podstatné věci: o konkurs na nového ředitele, o scelení a o bezzásahovost 1. zón. Zatím se děje pravý opak. Až budeme v EU, a budeme-li chtít uchovat Šumavu v kategorii regulérních národních parků, tyto věci budeme muset udělat tak jako tak. (Snad jenom ty krádeže dřeva budou naším národním specifikem?) Chápal jsem, že se třičtvrtě roku čekalo na úradek rozhodčí mise IUCN. Můžete mi, pane premiére, prozradit, na co se čeká teď?

Přátelsky

PhDr. Vladimír Just, CSc.

Autor je z Obrany životního prostředí

V Libotyni 28. 7. 2003