Korupce bezinkovou šťávou: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 05:23

Čeští novináři na expedici do nitra bavorské divočiny

Na české Šumavě se zvětšují holiny, německé svahy pokrývá džungle. Ochránci přírody by rádi přenesli sousední zkušenost k nám, k tomu je zapotřebí vyměnit vedení národního parku. Odvolání ředitele mají urychlit výlety novinářů do Bavorska.

Firmy se médiím vemlouvají pozornostmi od propisek po trička, někteří novináři ochotně přijmou i luxusnější dárkový balíček. Cestovní agentury lákají na zájezdy do exotických krajin doprovázené opulentním programem, automobilky nabízejí specializovaným redaktorům několikadenní zápůjčky vozů gratis. Existují ovšem rafinovanější způsoby, jak ovlivnit myšlení novinářů.

Zelená jízda

Zástupci tří redakcí, kteří přijali pozvání na propagační výpravu do Bavorského lesa, by už rádi jeli. Čekání na kolegu z Lidových novin se jim nelíbí, chtějí se zbavit konkurence. Nasedají do zvetšelého formana bojovníka za správný les Jaromíra Bláhy (Hnutí Duha), zbytek výpravy (dvě tlumočnice, svačinářka, řidič) obsazuje obstarožní volkswagen passat. Hned první kilometry jízdy ukazují, že také ochránci přírody umějí řezat zatáčky. Řidič Bláha podává zasvěcený výklad o přirozeném lese a nešetří silnými slovy na adresu vedení šumavského národního park u. Masivní kácení stromů napadených kůrovcem označuje za „etiketní švindl“, přičemž šmátrá v batohu a vytahuje fotoalbum. Amatérské snímky opatřené popisky typu „Erozní rýha po vytahování dřeva z napadených ploch“ nemají nechat žurnalisty na pochybách, že Šumava je dějištěm podfuku. Bláha podezřívá vimperské ředitelství park u, že kry je nekalé obchodování s dřevem: „Inspekce zaznamenala, že dvě třetiny letů helikoptér směřují do porostů, které odborné mapy označují jako stanoviště chudá na živiny. Dříví tady musí zůstat, jinak hrozí, že tam kromě trávy nic neporoste a kopce se jednou obnaží na skálu.“ Redaktorka Českého rozhlasu se ošívá: „Heleďte, a copak třeba v Krkonoších je všechno v pořádku?“ Bláha místo odpovědi vybízí pasažéry, aby prolistovali zprávu Světového fondu ochrany přírody (WWF) z letošního května, která se povaluje na zadním okénku. V kapitole s názvem Šumava: One of Europe´s WorstPaper Parks se uvádí, že v letech 1994–2001 bylo z našeho „papírového“ park u prodáno přes milion krychlových metrů dřeva se ziskem 65 milionů eur.

Špásování s divočinou

„Když dá člověk přírodě čas a má dost trpělivosti, dočká se nového lesa, aniž by mu musel jakkoliv pomáhat,“ odříkává mluvčí bavorského národního park u Rainer Pohlmann. Má naspěch, za zády mu nervózně podupává televizní štáb místní kabelové televize. „So! Viel Spass!“ (čti fíl špás) volá na rozloučenou. Pohlmannovo místo zaujímá muž v zelené košili s mnoha kapsami a s pohorkami na nohou. Na rameni má nášivku s nápisem Naturpark Wacht. „Jmenuji se Sigfried Schreib, říkejte mi Sigi,“ představuje se čtyřiatřicetiletý rodák z nedalekého Hohenau. První práci našel v ocelárnách, nyní se už devátý rok může pyšnit označením „ranger“ čili strážce. Odvádí výpravu do kinosálu, bude se promítat krátký film s českým komentářem. Snímek podmalovaný působivou hudbou přibližuje návrat k přírodě na bavorský způsob. Buldozery vytrhávají asfalt a přeorávají někdejší dřevařské cesty, bagry rozbíjejí kamenné mantinely zpevňující vodní koryta. Do takto vytvořené divočiny radostně vbíhá školní mládež, u mikroskopů si v lese něco tiše zapisuje tým vědců, po pečlivě upravených pěšinách rázují důchodci s holemi. Na plátně se mihne rys a tetřev, mezi padlými velikány nachází kamera nové výhonky: vedle smrčků také buky, duby, javory, jedle, jeřáby, břízy, tisy. „Jen několika málo generacím je dopřáno být u zrození lesa,“ zní z reproduktorů podmanivý ženský hlas. Popis zní ironicky, nicméně dobře naladěný divák se těžko brání úžasu až dojetí. České ojetiny zůstávají na parkovišti ve výšce 1111 metrů, posádky se vydávají k Luznému (Lusen, 1373 metrů). Na pětikilometrovém okruhu je dostatek příležitostí k odpočinku. Sigi klienty každou chvíli shromáždí kolem sebe, pak vyskočí na kámen či kládu. „Kdo sem přijde poprvé, je obvykle v šoku,“ říká na úvod a vypráví, jak výletníci strnou a s tragickým výrazem hledí na pahýly trčící k nebi. Pohoršeně se ptají strážců, proč mrtvé dřevo někdo neodveze. „Když se ale podíváte dolů k zemi, spatříte zázrak,“ tvrdí Sigi a vyzývá Čechy, aby jej následovali. Překračuje vyvrácené kmeny, pod nohama mu praskají ulámané větve. Jeho nadšení působí nestrojeně. Tlející dřevo je obsypané houbami, lišejníky, mechem. V troskách starého lesa se viditelně daří hmyzu, ve vybělených kmenech se zabydleli ptáci. Mrtvé stromy poskytují ideální zázemí mladým stromkům. Nabízejí stín a závětří, dodávají živiny, zadržují vlhkost. V zimě nesou tíhu sněhových závějí. Hlavně díky tomu z pařezů a klád utěšeně vyrůstají trsy jehličnanů a listnáčů. „Před kalamitou tady bylo pětadevadesát procent smrků,“ informuje Sigi. A jak bude vypadat nový les? „T o právě nevíme,“ přibližuje tajemství, za kterým sem přijíždějí přes dva miliony zvědavců ročně. Jedno je jisté. Stromy, které přežijí právě probíhající bitvu o suroviny, vláhu a místo na slunci, budou mnohem odolnější než smrkové monokultury, jež tady před dvaceti lety sklátila vichřice a poté sežral lýkožrout.

Slepcovo procitnutí

Po půlhodině chůze je obtížné Sigiho náhledu na okolní scenerii nepodlehnout. „Místo hřbitova vám chci ukázat kolébku, místo minulosti budoucnost,“ prodává kouzlo zdejší přírody. Prkenný chodníček s lavičkami a odpočívadly připomínající mola na plovárnách zavádí chodce přímo do nitra katastrofy. Klády tady leží jedna přes druhou, laickýma očima viděno zmar, zánik, smutek. „Počet výhonků na hektar se každý rok téměř zdvojnásobuje, vloni dosáhl čtyř tisíc kusů,“ rozplývá se Sigi a při pohledu ke špičkám bot je nutné dát mu za pravdu. Až dvaceticentimetrové štětky letošních přírůstků musejí být pro příznivce české metody biče a cukru (pokácet a vysadit) ledovou sprchou. Tradiční, ale složitá, finančně i časově náročná „výroba lesa“ byla v Bavorsku úspěšně nahrazena bezpracnou obnovou zdarma. Pod vrcholem Luzného jsou zapíchané do země bílé „slepecké“ hůlky. „Někteří lidé obtížněji chápou, jaké drama se tu odehrává, tak se jim snažíme trochu pomoci,“ vysvětluje Sigi, že každá tyčka označuje mladý stromek. Informační cedule komunikuje hlavně s teenagery, hlásá: Born to be wild! Předák Hnutí Duha, který už několikáté léto pořádá pro zájemce přechod Šumavy, při té příležitosti líčí, jak si dialog s mladými lidmi představují správci národního park u na české straně hor. „Předloni jsme dostali pokutu dva tisíce korun, že jsme akci nenahlásili předem,“ popisuje zážitek dvacetičlenné skupiny, která velikostí ani trasou nebyla výjimečná. Další rok se Bláha poučil, opatřil si razítko ministerstva životního prostředí, ale narazil opět. „Když jsme přišli na okraj holin, zatarasili nám strážci cestu,“ popisuje vedoucí výpravy, která nesměla po oficiálně vyznačené stezce pokračovat s odůvodněním, že nad pasekou létá těžební vrtulník. „Otočili jsme se a šli zpátky,“ popisuje vystudovaný veterinář loňský zážitek a pokračuje: „Když jsme se vraceli, za zatáčkou v lese stála dodávka naložená policisty. Asi dostali za úkol vyrobit skandál.“ Nebyla by to náhoda, právním zástupcem Správy NPŠ byl donedávna bývalý major StB, expert na odposlechy a sledovačky Pavel Borovka. Šumavský hřeben je bezmála poslední železnou oponou v Evropě, mezi vedením obou národních parků panují chladné vztahy. „Jste cvoci? Chcete, aby to tady dopadlo jako v Bavorsku,“ usměrňují občas šumavští lesáci mladé aktivisty u piva a sugestivně líčí, jak Bavoráci tajně po nocích vysazují v mrtvém lese mladé stromky. Sigi se na adresu českého park u vyjadřuje zdrženlivěji: „U nás to taky nešlo samo a hned, rozhodnutí nechat les svému osudu padlo třináct let po vyhlášení park u.“ Následovaly dlouhodobé spory, které ustávají až nyní. „V Hohenau už nám nevěří jen několik lidí, kteří se tady nikdy nebyli podívat na vlastní oči,“ uzavírá strážce. Tým Hnutí Duha šustí igelitkami a rozdává novinářům svačinu: krajíc chleba s tvarohem a plátkem čínského zelí, tatranku, jablko. Občerstvení korunuje osm petlahví s domácí bezinkovou šťávou. Výlet financovaný Česko-německým fondem budoucnosti pomalu končí. Zlákali ekologové na podobný pochod i někoho jiného než novináře? „Vozíme sem studenty lesnictví, vědce i lesní inženýry,“ přitakává Bláha, který dnešní výšlap absolvoval podesáté. A co lesníci říkají? „Během pochodu nic. V autobuse pak obvykle pokyvují: No jo, pěkný. Ale u nás by to nešlo.“ Nechce se jim upřesňovat proč, Bláha se však domnívá, že je proti jejich přesvědčení dát přírodě svobodu.

Jak ukáznit Žlábka

Národní park Šumava oslaví letos na podzim třinácté narozeniny. Sousední Bavorský les měl v tom věku charismatického vůdce Hanse Biebelrietera, který sice později posbíral za svou odvahu a důslednost řadu prestižních ocenění, v té době však válčil téměř se všemi starosty okolních obcí. Nyní je Bavorský les nejnavštěvovanější přírodní rezervací v celém Německu a bavorská vláda odhaduje příjmy související s parkem na 35 milionů eur ročně. České Šumavě šéfuje devátý rok Ivan Žlábek, který veškerou kritiku odmítá jako fundamentalistickou a vinu za mýcení lesa svaluje na drobného brouka. Víceméně celistvou nejvzácnější první zónu nechal rozdrobit na 135 ostrůvků a i v nich se občas pokouší přírodu „ukáznit“. Na vznikajících holinách nařizuje znovu vysazovat stejnověké plantáže smrčků, které podle vyjádření vědců z Akademie věd ČR dříve nebo později opět zahubí větrná či kůrovcová kalamita. „Při striktním dodržení zákona by Šumava neměla zůstat národním parkem,“ tvrdí zpráva Světového svazu ochrany přírody (IUCN) z letošního března. Před třemi lety přišla Šumava o šanci získat marketingovou značku PAN (People and Nature), která slouží k přilákání návštěvníků do regionu. Dělostřeleckou přípravu na odvolání ředitele Žlábka spustil lidovecký ministr životního prostředí Libor Ambrozek před čtvrtrokem. Chybné spravování rezervace dokazují dvě studie renomovaných ochranářských organizací (IUCN a WWF), důkazy o porušování statutu národního park u má v šuplíku Česká inspekce životního prostředí. Přispěje ke Žlábkovu odvolání také pokus radikálů z Hnutí Duha zkorumpovat novináře kanystrem benzinu, tatrankou a lahví bezinkové šťávy?