Od Šumavy k Tatrám, ČRo: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 05:23

ČRo 6, Zeměžluč

Čestmír Klos, redaktor časopisu Euro, moderátor

• Dobrý večer, vážení posluchači. Od mikrofonu Zeměžluče vás zdraví redaktor časopisu Euro Čestmír Klos. Mým dnešním hostem je ředitel Národního parku Šumava, pan doktor Alois Pavlíčko. Dobrý večer.

Alois Pavlíčko, ředitel Národního parku Šumava

Dobrý večer.

Čestmír Klos, redaktor časopisu Euro, moderátor

• Na reportáž do šumavských lesů se chystám zítra. Minulý týden jsem se vrátil z reportáže z větrem pobořených lesů Vysokých Tater. Tak mne to nutí k srovnávání. Šumava více než před stoletím zažila taky něco podobného jako Tatry a dodnes se potýká s problémy, založenými při zalesňování. Ale tím podobnost zdaleka nekončí. Oba parky chrání velice unikátní přírodu, každý jinačí. Stejné je na nich to, že území obou parků bylo v minulosti velice ovlivňováno lidskou činností, a to různou měrou. To dá rozum, že se k různým plochám parku přistupuje různě. Někde se může, ba dokonce musí lesnicky hospodařit, jinde to je nežádoucí, protože tam by měla hospodařit nehospodařit sama příroda. A tu máme společného jmenovatele obou parků, potřeba odborně odůvodněné zonace vyjadřující stupeň ochrany. V Tatrách měli velké problémy se stanovením zón, na Šumavě mají starosti s jejich nešťastným rozdrobením. V Tatrách padlo dvanáct tisíc hektarů člověkem vysazených lesů, ale jen velmi málo v té nejkvalitnější zóně. Na Šumavě se v nejkvalitnějších zónách těžilo, takže v Tatrách padla ohromná plocha lesů, ale původní smrky zůstaly stát. Na Šumavě je rozsah holin menší, i tak jsou na zdejší poměry nepřiměřeně velké a jsou i v těch nejvzácnějších zónách, přestože tu těžil člověk, který je mohl vynechat. V Tatrách jsou po katastrofě ochotni přijmout vyhlášení nových zón jak lesníci, tak zástupci samosprávy. Jak je to s prosazováním zón na Šumavě, nás jistě ochotně seznámí pan ředitel Pavlíčko. Nepletu se?

Alois Pavlíčko, ředitel Národního parku Šumava

Určitě ne, pane redaktore. Zóny na Šumavě procházejí v určité fázi a jsou v určité fázi vývoje. V současné době jednoznačným podkladovým materiálem pro odborný podklad, pro vymezení těchto zón, a to i té zóny nejcennější, které na rozdíl třeba od Tatranského národního parku říkáme ne zóna A, ale první zóna, tak je to metodický pokyn ministerstva životního prostředí, který je společný pro všechny národní parky. Ale pokud se vrátím k vaší otázce, máme problém s tím, že v minulosti opravdu první, ta nejcennější jádrová území byla rozdrobena na sto třicet pět fragmentů. Naším úkolem právě i v rámci té nové zonace je tento poměr a prostě trend zvrátit. V současné době opravdu podle těch odborných vědeckých kritérií máme připraveno snížení počtu na šedesát pět a říkám to s odpovědnou, s odpovědností a s důrazem sobě vlastním, protože další snižování by bylo potom jenom samoúčelné a bylo by to spíše arondací, protože jistě, jak naši posluchači vědí, Šumava má mezi nejcennějšími plochami rašeliniště, a právě rašeliniště mohou být izolovaná, takže určitě se nedostaneme do budoucna pod nižší počet, než je třeba čtyřicet.

Čestmír Klos, redaktor časopisu Euro, moderátor

• Rozumím tomu, že některé ty současné zóny se spojily územím, které nebylo považováno za tak cenné, ale bez určité ochrany takové malé zóny asi trpěly, že?

Alois Pavlíčko, ředitel Národního parku Šumava

Dá se to také tak říci, protože původní filosofie šla v tom smyslu, že byly vytipovány části, anebo území, která budou chráněna s tím, že okolo se bude provádět aktivní management. Ovšem ukázalo se, že není to prostě všelékem i tato koncepce a že větší a důraznější ochrana je nechat působit přirozené procesy v širším kontextu, anebo ve větších plochách, takže v současné době se vracíme k této koncepci zpět.

Čestmír Klos, redaktor časopisu Euro, moderátor

• Sledoval jste, co se stalo v Tatrách? Jaké si z toho pro Šumavu berete ponaučení?

Alois Pavlíčko, ředitel Národního parku Šumava

Ta situace, která v Tatrách vlastně nastala, je trochu analogická právě se Šumavou, to, jak již bylo zmíněno v úvodu, těch sto třicet let zpátky za doby Karla Klostermanna, současně je také mementem pro Šumavu i v tom, že člověk ne vždy se řídil zákonem rozumu a hlasem přírody, prostě málo sledoval ty procesy, jak v ní probíhají, takže kupil chyby, které potom se vždycky vymstí. V tomto směru je třeba zdůraznit, že absence třeba listnáčů, nebo i jedle na Šumavě z mnoha důvodů může snížit obranyschopnost v uvozovkách proti různým katastrofám. Osobně si ale zase nemyslím na druhou stranu, že třeba vítr nebo větrné poryvy nad sto padesát kilometrů jako vydrží kterýkoli les. Ale ty nejsou tak časté, podobně jako tisíciletá voda, tak i ten les, který je přirozenější, tak ten má větší adaptabilitu a větší schopnost odolávat těm běžnějším, prostě třeba letitým vichřicím okolo sto třiceti kilometrů.

Čestmír Klos, redaktor časopisu Euro, moderátor

• Proč je tak důležité ponechat nejcennější les přírodnímu vývoji?

Alois Pavlíčko, ředitel Národního parku Šumava

Ten les má řadu funkcí a člověk jako součást ekosystému nedokáže ani všechny ty vazby, které v něm probíhají, prostě odhadnout, takže už z tohoto důvodu nemá prostě právo, není oním Bohem, který má vlastně zasahovat do života. On může být tím trpělivým, pečlivým pozorovatelem, ale toto všechno by se mělo dít jenom na části území, protože i Šumava není, podobně jako řada středoevropských pohoří, pouze tím původním pralesovitým územím, ale je to většinou přirozeným lesem, takže naším úkolem je ochránit právě ty původní zbytky a využít k tomu přiřazení těch přirozených lesů, protože tak dojdeme k tomu, že se neochudíme do budoucna o ty další vazby a všechny ty funkce, které les plní.

Čestmír Klos, redaktor časopisu Euro, moderátor

• Vy už jste to naznačil, člověk dost lesů ovlivnil. Dokáže však vrátit lesu jeho původní kvality, druhovou různorodost, výškovou rozmanitost a různověkost?

Alois Pavlíčko, ředitel Národního parku Šumava

Těžko, těžko se to dá říct plošně nebo paušálně. V současné době je možné ponechat na části území právě působení přírodních procesů, kde probíhá přirozená selekce, ale musíme si uvědomit, že to probíhá v jiných dimenzích, než na které je člověk zvyklý. Není to prostě v letech, ale je to v desetiletích, staletích. Na druhou stranu máme zde spoustu pozměněných porostů, které byly spíše k hospodářskému využívání. Tady je právě role zase člověka nezastupitelná, takže změnit špatnou, neodpovídající strukturu lesa, co se týká do druhové skladby, ale zároveň i do věkovitosti, to znamená, ta struktura by měla být vyvážená a rozhodně bysme měli zvýšit podíl listnáčů, jedle a dalších dřevin.

Čestmír Klos, redaktor časopisu Euro, moderátor

• V Tatrách se škorpili ochranáři s lesníky, zda zasahovat i v přirozených lesích proti kůrovci. Teď se na své dřívější pře dívají už jenom jako na hru o fazolky. Všude je tolik padlého dřeva, že boj proti kůrovci se bude odehrávat na zemi u zlomených a vyvrácených stromů, ne v přirozeném lese. Jak to tam podle vás dopadne?

Alois Pavlíčko, ředitel Národního parku Šumava

Tak, může se stát, že ochranná pásma, nebo bývalé pastviny, které byly postupně ponechány buď sukcesi, anebo uměle zalesňovány, v národním parku, v Tatranském národním parku můžou být znovu osázeny zase třeba nepůvodními dřevinami, nebo špatnou skladbou, v tom bych viděl problém. Zároveň je možné v těchto částech, které byly tím ochranným pásmem, anebo tou třetí zónou okrajovou, jít i jako ochranným pásmem proti dalšímu šíření, to znamená, tam bych tu asanaci prováděl, ovšem části, jako jsou jádrové zóny, tak tam bych byl velice opatrný a v současné době se naskýtá krásná možnost to ponechat opět působení přírodním procesům.

Čestmír Klos, redaktor časopisu Euro, moderátor

• Jak se spor o kůrovce vyvíjí na Šumavě? Všichni jsme sledovali, jak to bylo za vašeho předchůdce velmi dramatické.

Alois Pavlíčko, ředitel Národního parku Šumava

Tak, dramatičnost rozhodně neubyla, akorát se vyměnily role, takže v současné době pochopitelně má i nová koncepce řadu příznivců, ale také i řadu odpůrců a já osobně se domnívám, že třeba společenská objednávka v tomto směru není prostě na to, těžit za každou cenu prostě v lese a musím i říct jednu takovou věc, která není asi všeobecně dostatečně známa, že opravdu nejlevnější způsob ochrany v prvních zónách je, prostě netěžit, nezasahovat, protože ty škody, které jsou třeba doplňkové a které, pokud odmyslíme pomíjivý, krátkodobý efekt z prodeje dřeva, jsou potom dlouhodobějšího charakteru a vždycky převýší ten krátkodobý zisk. Takže i v tomto směru bych apeloval na ekonomické myšlení a nemusí být člověk ekolog nebo ekonom.

Čestmír Klos, redaktor časopisu Euro, moderátor

• To jste mě teď překvapil, protože všichni podezírali předchozí management, že těží dřevo právě proto, aby pro park získal co nejvíc peněz.

Alois Pavlíčko, ředitel Národního parku Šumava

Tak, dá se to, dá se to třeba podsunout prostě i tato myšlenka, ale je to spíše z neznalosti, protože i v současné době, pokud máme sníženou těžbu na, prostě minimální, nebo základní úroveň, pro vaši informaci, v letošním roce ve vztahu ke kůrovci jako nahodilé těžbě bylo přes osm tisíc kubíků, což není vlastně nic, tak park nemá opravdu zájem těžit sto tisíc kubíků navíc. Na druhou stranu je také třeba říci, že veškeré finance, které park získá i z prodeje dřeva, opět věnuje zase ve prospěch přírody a regionu, to znamená, i ve prospěch člověka. Takže myslím si, že po této stránce je to v současné době víc průhledné a víc v pořádku.

Čestmír Klos, redaktor časopisu Euro, moderátor

• Vy jste nový ředitel, ale už od počátku roku. Máte však nové vedení svého poradního orgánu, Rady národního parku, a to je několik dní. Myslíte si, že vás bude podporovat ve vašich koncepcích?

Alois Pavlíčko, ředitel Národního parku Šumava

Tak, v současné době vedení Rady národního parku je nazýváno výkonným výborem a došlo teprve minulý čtvrtek k zásadní volbě, a to předsedy a místopředsedy rady parku plus další člen výkonného výboru. Ta podpora může být výraznější, ale nebo může být také nižší, podle toho, jak, do jakých problémů se Šumava bude dostávat. Nemyslím si, že bych v současné době tu podporu neměl a já zároveň očekávám podle skladby současného výkonného výboru a i předsedy a místopředsedy rady, že ta podpora bude a oni rozhodně moji podporu mají.

Čestmír Klos, redaktor časopisu Euro, moderátor

• Na bavorské straně Šumavy byl zcela odlišný management nejvzácnějšího lesa, podobně jako na polské straně Tater vůči Slovensku. Není to tím, že československé vyspělé lesnické školství vychovalo lesníky k potírání kůrovce jako odvěkého nepřítele a ti si to nemohou odpustit už?

Alois Pavlíčko, ředitel Národního parku Šumava

No, tak, těžko se mi na tuhle otázku odpovídá, protože já jsem takto vychován nebyl, ale určitou toleranci bych připustil. Spíš jde o to, aby měli možnost seznámit se s několika způsoby nazírání a vůbec provádění managementu rozsáhlých území a v tom vidím jako největší chybu, prostě celková osvěta a možnost srovnávání, to asi našim školám v minulosti chybělo a zvláště pokud jsme byli za železnou oponou.

Čestmír Klos, redaktor časopisu Euro, moderátor

• Jak se na věc dívá emeritní profesor brněnské lesnické fakulty Mendelovy univerzity pan profesor Mrkva, který je teď vaším spolupracovníkem?

Alois Pavlíčko, ředitel Národního parku Šumava

Tak, myslím si, že by bylo dobré, kdyby mohl hovořit on, ale nedomnívám se, že zastává nějaký vyhraněný názor ve vztahu k zásadnímu kácení všude třeba ve prospěch kůrovce, to znamená, aktivnímu boji proti kůrovci. V současné době je přístupnej k řadě myšlenek, které mají blíže k ekologii.

Čestmír Klos, redaktor časopisu Euro, moderátor

• Budete tvrdě proti kůrovci vystupovat v nižších zónách ochrany přírody, tedy v zóně tři, případně dva?

Alois Pavlíčko, ředitel Národního parku Šumava

Tak, zóna tři je, považujeme ji jako zónu takovou ochrannou vlastně, která ve vztahu k obcím, ale i k sousednímu majetku, je právě tou parketou, nebo tím územím, kde tato asanace musí probíhat, protože park, pokud řekne A, musí říci také B. Pokud chceme zachovat co nejvíce přírodních procesů v prvních zónách a opravdu dostát svým závazkům i na evropské a světové úrovni, pak musíme také činit něco dovnitř a opravdu zde musí proběhnout to, co jsou zvyklí i naši profesionální lesníci, ale nemyslím si, že by to měli dělat pouze na bázi jenom aktivního boje s kůrovcem, ale také sledovat další ty zástupné věci, jako je změna druhové skladby a prostě struktury lesa. To je, myslím, tím hlavním účelem.

Čestmír Klos, redaktor časopisu Euro, moderátor

• Proč je atmosféra na Šumavě stále rozjitřená? Kdo podněcuje spory? Je to důsledek starých rozporů, nebo je to odezva na váš nový management národního parku?

Alois Pavlíčko, ředitel Národního parku Šumava

Tato otázka je velice široká. Jeden z takových základních pilířů může být to, že správa národního parku postupně vznikala delimitací z různých organizací, ať to bylo lesnických i ochranářských a po řadu let nebyl řešen prostě transfer, anebo transformace pracovníků, a to jak myšlenkový, tak personálně organizační. To je jedna věc. Druhá, druhá věc je, neproběhly tady všeobecné nějaké diskuse, nedošlo ke konsensu odzdola. Park vznikal a přinesl si s sebou řadu problémů již v době vyhlášení. Problémy se pořád odsouvaly a možná já mám to štěstí, nebo smůlu, že vlastně nastupuji do rozjetého vlaku, který někam jel a chceme ho vést třeba jiným směrem a po jiné koleji, ale to je život.

Čestmír Klos, redaktor časopisu Euro, moderátor

• Jaký dialog vedete s aktivitou Šumava 21? Proč se ustavila a kdo ji reprezentuje?

Alois Pavlíčko, ředitel Národního parku Šumava

Tak, asi o dialogu se nedá mluvit, protože toto sdružení se teprve etabluje a získává podporu spíše mediální, protože veřejných diskusí nebylo mnoho, řadu věcí bych určitě chtěl z jejich strany dokumentovat, protože je používají ve svých kampaních a zatím jediné setkání, které nebylo na půdě jako rovnocenných partnerů, ale bylo manipulováno směrem jako očernit třeba vedení, anebo dokázat prostě jednostranně prosazení svých názorů, tak to proběhlo teprve před čtrnácti dny a nebylo v naší režii.

Čestmír Klos, redaktor časopisu Euro, moderátor

• Co očekáváte od programu O Šumavě společně?

Alois Pavlíčko, ředitel Národního parku Šumava

Tak, je to v podstatě od počátku taková strategie, která v současné době tím, že byla rozpracována dál, již strategií v úzkém slova smyslu není, ale došlo k určitému odklonu, což na jednu stranu je, si myslím, dobře, protože již přes rok se nejenom diskutovalo, ale přistupovalo ke konkrétním činnostem. Já vnímám dokument O Šumavě společně jako takovou cestovní mapu, to znamená, kdo s kým, kdy a co vlastně je třeba udělat, co se provede a jakým způsobem oživit region. A není to o ochraně přírody, ale je to o provázanosti regionu s ochranou přírody, to bych chtěl zdůraznit.

Čestmír Klos, redaktor časopisu Euro, moderátor

• Čím to, že několik obcí se snaží docílit toho, aby národní park měl nižší hodnotu? Oni si od toho slibují, že budou si tam moct dělat po svém některé věci? Ale to přece ztratí v očích veřejnosti.

Alois Pavlíčko, ředitel Národního parku Šumava

Tak, ono některé tyto kroky mohou být kontraproduktivní, ale já osobně se nedomnívám, že by neměli žádné pádné důvody představitelé obcí. Je spíš na nás, abychom se na tyto důvody, které k tomu vedou, ptali a neřešili to třeba prostřednictvím médií. Takže v tomto směru bych jim vyjádřil podporu, ale na druhou stranu bych také byl rád, pokud by oni své problémy nejdřív projednali a potom teprve medializovali.

Čestmír Klos, redaktor časopisu Euro, moderátor

• Ale média, my jsme tu od toho, abychom věci, které zjistíme, co nejdřív dali veřejnosti. Přece to nebudeme schovávat. Myslíte si, že všechna média škodí vašemu problému?

Alois Pavlíčko, ředitel Národního parku Šumava

To si rozhodně nemyslím. Já jsem to spíš nastínil v té rovině, že pokud mám problém a chci ho řešit, tak to řeším s tím, kdo mi ten problém třeba způsobuje, anebo se domnívám, že mi ho způsobuje a jinak v této fázi třeba si mohu myslet, že je to určitá forma nátlaku nebo případně vydírání nebo získání výhody, a to už není potom o partnerském vztahu, který já prosazuji a celou svou vahou se o něj zasazuji.

Čestmír Klos, redaktor časopisu Euro, moderátor

• Já jsem přesvědčen, že s médii najdete i mnoho pozitivních zkušeností a tím skončím naši Zeměžluč, která stále přebíhala od Šumavy k Tatrám. Kdysi to byl slogan pro společnou Československou republiku, teď ať je to znamením společného úsilí českých a slovenských národních parků o zachování jejich přírodních hodnot před tlaky, které by znamenaly buď továrnu na dřevo, nebo ještě hůř, jen zábavu a po jejím zevšednění trvalou ztrátu. Za účast v Zeměžluči děkuji řediteli Národního parku Šumava, doktoru Aloisi Pavlíčkovi. Na shledanou.

Alois Pavlíčko, ředitel Národního parku Šumava

Na shledanou.