Některé údaje jsou prý fantasmagorické: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 05:23

Šumava – S obsahem dopisu týkajícího se kůrovcové problematiky na Šumavě, který ministrovi životního prostředí Liboru Ambrozkovi zaslali pedagogové Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, zásadně nesouhlasí vedení Správy Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava.

Jak její mluvčí Radovan Holub uvádí, pracovníky správy navíc poněkud zarazilo, že autoři dali svůj dopis k dispozici médiím, přestože ještě před rokem podle některých z nich neměla odborná diskuse o Národním parku Šumava probíhat ve sdělovacích prostředcích.

„Dovolujeme si pochybovat, že kůrovcovou situaci v Národním parku Šumava lze označit za velmi vážnou, když napadení stromů je tu menší než v jiných letech a v jiných částech Česka,“ říká Holub. „Dále je v dopise uveden fantasmagorický údaj, a sice, že bezzásahová zóna v šumavském parku by měla být rozšířena až na pětasedmdesát procent jeho území. Toto číslo je doporučení Světového svazu pro ochranu přírody IUCN pro národní parky a není to dogma. Hlavně by se jím nemělo šermovat s cílem odstrašovat veřejnost,“ namítá mluvčí.

Připouští, že správa parku uvažuje o rozšíření prvních zón v souladu s mezinárodní praxí, ovšem v horizontu desítek let, a prý to neznamená, že všechny první zóny zůstanou i podle nové koncepce bez jakéhokoli managementu. „Nepůjde tedy o žádný živelný proces, o němž se hovoří v dopise lesníků,“ tvrdí Radovan Holub.

Lesníci z Brna dále píšou o potřebě cíleného lesnického managementu při převodu nestabilních smrkových monokultur na přirozený smíšený les. Vedení správy parku namítá, že navrhované lesnické řešení bylo na Šumavě po kůrovcových a větrných kalamitách v minulých letech několikrát vyzkoušeno. Výsledkem však prý vždy byla holina, která se po léta za velkých nákladů zalesňovala a výsledkem byla opět stejnověká smrková monokultura. „Právě tímto postupem byl narušen vodní režim a retence porostů a ekosystém byl ochuzen o dřevní hmotu, jež byla odvezena a prodána. Citlivá lesní půda tak byla připravena o cené živiny, potřebné zejména pro vývoj přirozených lesů v nadmořských výškách nad 1200 metrů,“ vysvětluje Holub. Zmiňuje i další důsledky tohoto postupu, jakým byla například ztráta kandidatury šumavského parku na certifikaci PAN Parks. „Tato ztráta Národní park Šumava a přilehlé obce už před několika lety zbavila možnosti dotací ze zvláštních evropských fondů,“ zdůrazňuje tiskový mluvčí.

Jak připomíná, národní parky musí sloužit k ochraně a sledování přírodních procesů. „Tyto procesy sice stále zcela neznáme, to však neznamená, že jsou chybné,“ podotýká. Kůrovec a jeho život v bezzásahových a celistvých zónách je podle něj také jednou z částí přírodních procesů. „Nelze na jedné straně v národním parku chtít na pohled krásné sukcesní plochy, které umí vytvořit jen příroda, a na druhé straně odmítat jiné přírodní procesy. Stav deštivého a chladného léta po loňském suchém a semenném roce smrku dokazuje, že příroda má své zákonitosti, ale i dynamiku. Nedokážeme ji ani předvídat, ani ovládnout. Můžeme ji však sledovat, mimo jiné v prostředí celistvých prvních zón,“ argumentuje Holub.

Připomíná, že vstupem do Evropské unie se Česká republika přihlásila i k moderní koncepci ochrany přírody, která požaduje, aby kulturní státy přenechaly malé části svého území přírodě. Většinu Země si přitom člověk zařídil k obrazu svému. „Nechme tedy na přírodní moudrosti, jak si poradí s malým kouskem území, který jsme vyhradili jen jí. Měli bychom se chovat jako vyspělý evropský stát, který je schopen garantovat na malé ploše přednost ekologie před ekonomikou a který ochranu přírodních procesů považuje za své kulturní dědictví,“ uzavírá Radovan Holub.