Obavy z gradace kůrovce: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 05:24

Poměrně chladné jaro a dlouhý vliv ledových mužů i dostatek vláhy, která zlepšuje vitalitu porostů poškozených loňským velkým suchem a extrémně vysokými teplotami, dávají naději, že by letošní kůrovcová kalamita nemusela být tak dramatická. Na druhé straně však existují i pesimistické názory, které tvrdí, že kůrovec je vlastně horský brouk zvyklý na nepříznivé počasí. Co bude dál, ukáže až první dekáda července.

„Jsme v období vyčkávání,“ poznamenal Josef Balek z ministerstva zemědělství s tím, že kůrovec se rojil v dubnu a květnu a barevné změny na stromech, podle nichž je možné posoudit rozměr zasažení porostu, se projeví až kolem první dekády července. Samozřejmě, že lesníci nezahálejí. Do kůrovcových ohnisek položili další sérii lapáků a instalovali feromonové lapače. Ohrožené lokality si lesnicí prohlédli z letadla a došli k několika závěrům. Za prvé největší nebezpečí gradace škůdce hrozí v nízkých nadmořských výškách 300 až 500 m n. m., kde jsou stromy daleko více poškozené loňským suchem než ve vyšších polohách. Tam byly patrně i loni mlhy a větší vlhkost vzduchu, proto přísušek lesa není tak velký. Druhým poznatkem je, že část drobných vlastníků není schopna reagovat přiměřeně a včas. „Jsou to ti, kteří bydlí daleko od svých lesních majetků, nebo staří lidé, kteří nejsou mobilní. Nevědí, jakou hodnotu jejich les má a zda ti, kteří jim nabízejí práci, je nechtějí ošidit,“ vysvětlil Balek a dodal: „Ve vnitrozemské zemědělské krajině, kde je velká část lesů restituována, vypadá situace místy velmi špatně. Zvláště u malých celků se sice na obzoru zdá, že jde o les, ale zblízka je vidět, že většina jehličnanů je již suchá. Je možné ale říci, že ekologická stabilita území se tím nezhorší, protože místa odumřelých stromů obsazují břízy, černé bezy apod. Majitel lesa však tím, že včas nereagoval na kůrovcové nebezpečí, přichází o majetek.“ Třetím poznatkem je, že velmi špatná je také situace na severní Moravě a ve Slezsku, zejména v okolí Ostravy, Opavy, Vítkova a Nového Jičína. K předchozím skutečnostem zde přistupuje i fakt, že tamní porosty napadá lýkožrout severský. Zatím se nepodařilo vyvinout účinnou technologii jeho tlumení a obtížná je i kontrola jeho přítomnosti v lesích. Jak vysvětlil Balek, tento brouk totiž vegetuje v korunách stromů a neslétává k zemi na lapáky z pokácených stromů. Používaný feromon není navíc tak účinný, jako feromon pro lýkožrouta smrkového. Nemalým problémem jsou také ceny dřeva, které se v posledních letech výrazně snižují. „Kůrovec není škůdce dřeva, jehož technické vlastnosti neovlivňuje. Přesto se v celém státě dřevo napadené kůrovcem zlevňuje, objevují se obtíže při jeho exportu,“ uvedl Balek. První dekáda července by měla ukázat, nakolik se tlumení kůrovce zatím podařilo zvládnout. Pokud by situace nebyla dobrá, museli by lesníci přistoupit k dalším opatřením. Jednou z teoretickým možností, které lesníci zvažují, je omezení jiných než kůrovcových těžeb na postižených územích. Jsou si vědomi toho, že tento krok by mohl velmi tvrdě zasáhnout některé majitele lesů, kteří jsou na příjmu ze dřeva závislí. Uvolnilo by to však kapacitu zpracovatelských firem, které by mohly svou činnost přesunout do ohnisek výskytu škůdce. Navíc by zdravé dřevo nezvyšovalo nabídku na trhu a nesnižovalo ceny kůrovcového dříví. Ministerstvo také připravuje legislativní opatření, které by mělo obecním úřadům obcí s rozšířenou působností umožnit zásah v porostech napadených škůdcem, jejichž majitelé nereagují na výzvy státní správy v lesích. Je však otázka, zda by obce v takovém případě měly na potřebné zásahy peníze a jak by se mělo naložit s pokáceným dřevem. „Pro nás by bylo nejčistším řešením dříví pokácet, evidovat, asanovat a nechat ležet na místě, byť by tam majiteli lesa třeba shnilo,“ poznamenal Balek. Březnová inventura vlastníků lesa zatím podle něj odhalila, že na 248 tisících ha lesů se vyskytlo jen 20 tisíc m3kůrovcového dříví, které přes opakované výzvy majitelé neasanovali. „Pokud uvážíme, že se v ČR těží přes 13 milionů m3dřeva ročně, není to mnoho,“ konstatoval Balek s tím, že však jde o infekční ložiska, která se v případě, že se jim nebude věnovat pozornost, se určitě rozrostou. Pozitivní je, že se na uzdě podařilo udržet kůrovce v Budějovické a Třeboňské pánvi, kde loni napadal stromy narušené dlouhým stáním ve vodě v průběhu povodně z roku 2002. Naopak v jiných lokalitách, kde to ještě loni vypadalo dobře, se kůrovec rozmnožil. Zatímco našim lesníkům dělá starosti meziroční pěti až desetinásobné zvýšení stavů kůrovce, v některých okolních zemích je situace ještě hrozivější. Například v Polsku jde o dvacetinásobek a v Sasku až o padesátinásobek. Kůrovec se nevyhýbá ani chráněným územím, které spadají do pravomoci ministerstva životního prostředí. Dlouhodobě se diskutuje zejména o ohrožení Národního parku Šumava. Své obavy o osud smrkových porostů na jeho území vyjádřily ve svých dopisech ministrovi životního prostředí Liboru Ambrozkovi Akademická obec Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity i Národní lesnický komitét. Poukazují na to, že na území parku nejde o přirozenou skladbu lesa a nezasahování proti němu zejména po loňském oslabení stromů v průběhu suchého a teplého léta považují za hazard a jistou zkázu smrčin nejen na území národního parku, ale také v širokém okolí, včetně lesů v zahraničí. Ministr Ambrozek obavy o osud tamějších lesních ekosystémů nesdílí. „Národní park Šumava je v letošním roce méně ohrožen kůrovci než některé lokality naší republiky. Kůrovec na území všech našich národních parků je totiž v tzv. „základním stavu“ na rozdíl od některých lokalit mimo národní parky,“ prohlásil.