O šumavských Japoncích: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 05:24

Životní prostředí a ekologie

Ohlasy – názory

Názory o líté válce s kůrovcem, jež tak vehementně prezentoval pan Rada (Šumavu ničí ochránci, míní bývalý lesník, 17. 5. 2004), mi připomínají zapomenutého japonského vojáka, který vylezl několik let po válce z džungle a chtěl dál pokračovat v boji proti Američanům. Pane Rado, je po válce!

V naší zemi probíhal zhruba sedm let spor mezi (některými) lesníky, jež reprezentovalo Žlábkovo vedení NP a většinou přírodovědců (reprezentovaných mj. třemi akademickými ústavy AVČR) a nevládních ekologických sdružení o management našeho největšího národního parku. V zahraničí se náš park už běžně začal nazývat „etiketním podvodem“ a „parkem jen na papíře“. Jelikož spor se zdál nekonečný, pro pověst Šumavy škodlivý, obrátily se obě znesvářené strany na neutrálního mezinárodního arbitra: na světově respektovaný Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN), který je na této planetě nejvyšším orgánem pro management národních parků. Především se obě strany sporu zavázaly, že rozhodnutí arbitra, ať bude jakékoliv, budou respektovat. Mise IUCN několik let studovala k Šumavě stovky a tisíce stran odborných materiálů, šla si je v září 2002 zkonfrontovat

přímo do terénu, pak nastalo několik měsíců pečlivého vyhodnocování všech poznatků – a v březnu 2003 vydalo rozhodčí stanovisko. To v plném rozsahu dalo za pravdu českým přírodovědcům. Mise doporučila změnu dosavadního Žlábkova managementu a výslovně konstatovala, že NPŠ už dnes neodpovídá mezinárodně uznávaným kritériím národního parku (kategorie II) – a v případě, že by stávající management pokračoval, spadne Šumava do kategorie IV. až V. (tj. kategorie obhospodařovaných chráněných území). Jako zásadní nesrovnalost, odporující kritériím NP kdekoliv ve světě, označila zpráva mise IUCN zásahy v prvních, jádrových zónách NP a jejich bezprecedentní rozdrobenost na 135 ostrůvků (všechny NP mají souvislou, nikoli rozdrobenou jádrovou zónu, která je bezzásahová, hospodářské zásahy se připouštějí pouze v okrajových zónách národního parku: to platí nejen pro Bavorsko, ale i pro zbytek Evropy). Vzápětí se ke kritické zprávě IUCN připojila i další respektovaná mezinárodní instituce, nadřazená národním parkům - Světový fond pro ochranu přírody (WWF). Tím byla „válka“ rozhodnuta. Propad o dvě až tři kategorie by totiž znamenal pro Šumavu nejen ekologickou, ale i hospodářskou katastrofu, mj. pro rozvoj regionu – ztratila by prestiž i klientelu NP, nárok na dotace a čerpání zdrojů z evropských strukturálních fondů, atd. Aby zabránilo tomuto neblahému vývoji, sáhlo ministerstvo ŽP k vypracování nové ochranářské koncepce a k vyhlášení výběrového řízení na nového ředitele. To se stalo, nový ředitel, biolog, nezkorumpovaný krádežemi a styky s dřevařskými akciovkami, začíná uskutečňovat záměr ministerstva i mezinárodních institucí. Nemá to lehké. Ještě než pořádně začal, už mu z džungle neinformovanosti vyskakují zapomenutí šumavští Japonci a chtějí rok po válce bojovat proti Američanům.

P.S.: Na jednotlivé dílčí nesmysly článku pana Rady (např. na to, že nazývá názory špičkových, mezinárodně respektovaných lesnických odborníků dr. Biebelriethera a ing. Sinnera o „kůrovci nikoli jako hrobařovi, ale porodníkovi“ názory „dogmatickými“ a „cynickými“) nehodlám reagovat. Kácení deštných pralesů je stejné barbarství jako kácení zbytku pralesů kdekoli ve střední Evropě, zvláště pak v jádru národních parků.