Nedej se!, Nový ředitel Národního parku Šumava: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 05:24

ČT 2, Nedej se!

Autor1:

• Minulý pořad u tradičního šumavského pařezu jsme natáčeli začátkem prosince. Bilancovali jsme letité spory o přírodu. Jedním z nich je katastrofální stav Národního parku Šumava. Proto ministr životního prostředí dal vypracovat novou koncepci péče a vypsal výběrové řízení na nového ředitele. Byly obavy, kdo na uvolněné křeslo zasedne.

PhDr. Vladimír Just, publicista:

Pozitivně mě překvapila nová koncepce ministerstva životního prostředí. Jsem ale skeptický, kdo ji bude uskutečňovat. Já si myslím, že destalinizovat nemůže a totéž nemůže „dežlábkovat“ člověk, který třeba 15 let dělá tu Žlábkovu koncepci dřevorubeckého managementu, tak najednou nemůže dělat ochranářský management, který je běžný ve standardních parcích v celé Evropě.

Autor1:

• Dnes už je jasno. Druhého ledna nastoupil nový ředitel. Jedeme za ním s řadou otázek. Možná se blýská na časy.

Autor2:

• S jakými tezemi a s jakou představou národního parku jste přišel?

Ing. Alois Pavlíčko, Ph.D., nový ředitel Národního parku Šumava:

Mám takovou představu, že území se, které je při hranici tady, netýká jenom šumavského národního parku, ale i bavorského národního parku, takže je třeba sjednotit a nebo sloučit postup mezi těmito třemi státy a vlastně územími, které jsou vlastně jedno území. Ta moje vize byla taková jít podle stanovišť, které by měly stejný management, stejný řád, takže velice rychle kontrolovatelné a zároveň na těch třech stranách hranice by se vědělo, v jakém vegetačním stupni, v jaké fytoceologické jednotce děláme to a to a nebyly by o tom zbytečné diskuse. Potom by byla nějaká strategie takové to sjednocení postupu na tom mezinárodním poli, společně postupovat ve vztahu k Evropské unii i navenek máme teze,které byly zpracovány právě pro potřeby nového vedení národního parku.

Autor2:

• Co se tedy konkrétně v hospodaření národního parku změní?

Ing. Alois Pavlíčko, Ph.D., nový ředitel Národního parku Šumava:

Na to je těžké ještě odpovědět, ale předpokládám, že bude jasno až po nástupu nového vedení a konsolidaci organizační struktury.

Autor2:

• Po nástupu nového vedení myslíte, až si najmenujete své spolupracovníky?

Ing. Alois Pavličko, Ph.D., nový ředitel Národního parku Šumava:

Dá se to také tak říci.

Autor1:

• Příroda na rozdíl od lidí nezná hranice. Důležité je, aby se konečně sladila péče o národní park na české i německé straně Šumavy. V NP Bavorský les se v souladu s mezinárodními pravidly hospodařilo citlivě a kůrovec nebyl úhlavním nepřítelem, na kterého lze svést jakoukoliv těžbu dřeva. U nás se kácelo hlava nehlava. Z nedostupných míst dřevo odvážela helikoptéra. Výsledkem jsou holiny na naší straně hranice a rodící se různověký les pár metrů za hranicí, v Bavorsku.

Karl Friedrich Sinner, ředitel, Národní park Bavorský les:

Naším cílem v národním parku je obnova přirozené lesa, proto v přírodní zóně neodstraňujeme odumřelé stromy a nemáme žádné holiny. To, že v nevyklizených místech dochází k obnově lesa, se opírá o vědecké výzkumy. Víme, co to pro les právě v těchto problematických pásmech znamená, že všechna biomasa, tedy jehličí, kůra dokonce, a to si málokdo uvědomuje, i trus larev kůrovce je výživný substrát pro mladý les. Víme, že právě minerálních, výživných látek kalia, kalcia, magnézia je ve zbytcích starých stromů 200x – 300x více než v zemině. Starý les tedy svým umíráním, které způsobil kůrovec, vytváří nejlepší předpoklady pro nový les. Chrání jej i před přílišným slunečním svite, zmírňuje rychlost proudění větru, na jaře pařezy jako první roztávají. Startovní podmínky pro nový les se zlepšují. Starý les se, když ho ponecháme tak, jak je, nejlépe postará o les nový. Podle našich zkušeností existuje zásadní rozdíl mezi růstem nového lesa na vyklizených plochách a na plochách, kde veškerá biomasa zůstává na místě.

Autor1:

• Odvolaný ředitel Žlábek regeneračním schopnostem přírody nevěřil a snažil se pomáhat motorovou pilou. Stromy napadené kůrovcem kácel, dřevo prodával a holiny se pokoušel zalesňovat.

Ing. Ivan Žlábek, odvolaný ředitel Národního parku Šumava:

Na české straně nejsou holiny, to je zalesněno. Na české straně je také kus suchého lesa, ale daleko méně, protože zkrátka to byl naprosto nedomyšlený experiment, to ponechání a já zcela zásadně, a to je poslední moje věta, říkám a říkám to zcela nahlas, že podle mého názoru ponechání řádění kůrovce v šumavských lesích, na kterékoliv straně hranice, byl největší přehmat ochrany přírody v minulém století.

Autor1:

• Čas nelze obelstít, pravda se dere na povrch.

Petr Ješátko, odborný lesní hospodář, lesnictví – myslivost:

Před nástupem inženýr Žlábka tady byly první zóny. Tady byla první zóna, tady byl hluboký les, tady byly mechy, lišejníky. Po sedmi letech působení je tady rozsáhlá holina. Výsledky zalesnění vidíte, tady prakticky není nic, vysoká tráva, tady dva pokusy o zalesnění. Tady je to opět Biskupská slať, zelený Bavorský národní park a holiny na české straně. Tohle všechno zalesněné bude stát značné finance, desítky milionů korun v celém národním parku, možná stovky milionů korun. Tohle je zalesnění podle inženýra Žlábka, pardon, tady ještě jedno zalesnění. Vidíte rozsáhlé holiny, takhle to umí správa parku, takhle to umí příroda.

Autor1:

• V tom spočíval letitý rozpor odvolaného ředitele parku s názorem akademické obce. Ten byl jednoznačný.

Doc. Ing. Karel Spitzer, Entomologický ústav AVČR:

Veškerá mrtvá hmota nebo skácené kmeny v nezbytných případech mají zůstat ležet na místě, takže smysl je odtahovat do nepřístupných míst postrádá logiky minimálně ekologicky.

Ing. Antonín Buček, Mendelova univerzita Brno:

To klasické lesnické paradigma, ke kterému byli lesní inženýři a lesní hospodáři opravdu dlouhá léta vychováváni, je, že mrtvé dřevo nemá zůstávat v lese. Ideálem a do určité míry to někdy převezme i veřejnost, ideál veřejnosti je čistý les. Les, kde leží mrtvé dřevo je považován za něco, co by nemělo být. Čili, každý lesník je naučen automaticky strom,který skácí, tak ho prostě z toho lesa bohužel na jakékoliv náklady, teď myslím jak ekologické, tak ekonomické, odstranit, to je jedna věc. Potom je tu obava, že ty padlé kmeny stíží obnovu. Ony skutečně stíží obnovu takovou tu klasickou. Nebude tam pochopitelně moci vjet sázecí stroj a sázet do řádků smrčky, dokonce i ruční sázení, to samozřejmě stíží, ale na druhé straně je otázka, jestli tam vůbec má taková celoplošná obnova smysl. Nemá, protože chceme naopak dosáhnout té drobné, maloplošné mozaiky a ta nám vznikne i tím, že to dřevo se bude postupně rozkládat, že nám tam vznikne různověký les.

Doc. RNDr. Martin Braniš, Dr.Sc., Přírodovědecká fakulta UK:

Pokud existují nějaké lesnické rozbory o tom, že stačí ponechat v lese třeba 20 % nebo 30 % té přírodní hmoty, ta příroda rozhodně na procenta nepracuje a platí to, že dřevo nebo dřevní hmota, biomasa, která v chráněném území, tedy v přírodním území je, zůstává, odumírá, zahnívá, tak by tam měla zůstat všechna jako zdroj potravy a zdroj živin pro ty další generace organismů.

Autor1:

• Povzbudivé je, že klasická lesnická praxe smrkové plantáže se přestává do národního parku přenášet. Bouřlivé diskuse v současnosti probíhají mezi lesními inženýry.

Prof. Ing. Stanislav Procházka, DrSc., Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně:

Vzhledem k tomu, že se jedná o otázky týkající se šumavského národního parku, jde o záležitost, která má pro naše universitní prostředí neobyčejný význam a myslím si, že do tohoto univerzitního, respektive akademického prostředí patří, střetávají se zde názory těch, kteří představují lesnické technologie a těch, kteří jsou představiteli ekologie, ekologických věd a důležité je, aby tyto debaty a ta ostrost těchto debat neskončila skutečně v té oblasti akademické, ale aby skončily tam, kde to patří, to znamená v oblasti sociální a ekonomické a další.

Ing. Alois Pavlíčko, Ph.D., nový ředitel Národního parku Šumava:

Jsou to dva rozdílné způsoby, které jsou v podstatě neslučitelné a já osobně se domnívám, že to kácení je ta poslední možnost, takže bych preferoval ponechávání na místě. Mikroklima, které je lépe ovlivněno a další a další, existuje na to řada studií.

Autor1:

Pro Šumavu je nechal zpracovat ministr Ambrozek. Potvrdilo se, že přírodní zákony platí bez ohledu na státní hranici.

RNDr. Jan Kirschner, CSc., ředitel Botanického ústavu AV ČR:

Řada výzkumů, které jsme prováděli, jednoznačně ukazuje, že ten tzv. mrtvý les, to znamená les, kde značná část smrků nebo stromového patra je odumřelá, je funkcím skutečného lesa mnohem bližší než holina s novou výsadbou třeba smrků.

RNDr. Jan Farkač, CSc., Lesnická a environmentální fakulta ČZU:

Z mého pohledu, člověka, který zkoumá epigon, čili zvířata, která jsou bezprostředně vázána na půdu a její povrch, tak se celá situace dá celkem lehce vyhodnotit, protože se ukazuje, že na plochách, které jsou velkoplošně odlesněné, kdy vznikají tzv. holiny, se mění výrazným způsobem a zjednodušují se výrazným způsobem struktura epigonu, což svým způsobem je dané změnami mikroklimatických podmínek, které odlesnění přináší. Pro druhy, které jsou typicky lesní, je to mnohdy nezkousnutelné, to znamená, že se snižuje počet jejich populací, dokonce mnohé druhy vymizí úplně a je otázkou, zda-li dokáží v budoucnu, když se ten les znovu objeví, se na stejné plochy vrátit. To se ale nedá vůbec říci o druzích tzv. reliktních, které na specielních stanovištích přežívají v solidní přírodě od poslední doby ledové a tyto druhy, když se pro ně změní podmínky života, tak tyhle změny vesměs nepochopí, vymřou a do naší přírody už se nikdy nevrátí.

RNDr. Jan Kirschner, CSc., ředitel Botanického ústavu AV ČR:

Druhá otázka je, že při plošné asanaci toho porostu odstraníme i stromy, které by tu gradaci toho brouka nepřežily, a tudíž by byly základem nového zdravého lesa. Jako příklad můžeme ukázat řez z Trojmezenského pralesa. Tento strom konkrétně se dožil věku 289 let a přežil tudíž několik krizových situací srovnatelných s tou současnou, ale bohužel nepřežil plošnou asanaci na dané lokalitě. Nejstarší strom na té samé lokalitě, který naši dendrochronologové zkoumali, má stáří 330 let. To znamená, že na lokalitě se objevil v roce 1673 a přežil všechno kromě současného hospodaření.

Autor1:

• Podobných obětí bylo nepočítaně. Takovým chybám měla zabránit vědecká rada národního parku, jenže tu si odvolaný ředitel Žlábek sestavil s loajálních jedinců. Odlišné názory a doporučení programově dusil.

Prof. František Sehnal, DrSc., AVČR:

Všimli si toho i IUCN, kteří upozornili a můžu to přečíst doslova, že rada národního parku nefunguje správně ani efektivně. Složení rady neumožňuje tomuto orgánu hrát roli rádce vůči Správě NP. Výběr členů samotnou správou neumožňuje vědecké komunitě mít zastoupení těch nejlepších a nejvhodnějších odborníků a radě vyjadřovat nezávislá stanoviska. Já mohu ze své zkušenosti stoprocentně potvrdit, že to je pravda. Správa parku si postupně z rady parku odstranila všechny kritiky a zbyli tam jenom lidé, kteří přikyvují,kteří jsou e velmi dobrém vztahu se správou parku, ale taková rada je bezcenná, protože vy potřebujete radu, která vám řekne, pozor, tady děláš něco špatně.

Ing. Alois Pavličko, Ph.D., nový ředitel Národního parku Šumava:

Pokud tomu tak bylo, tak se domnívám osobně, že to byla chyba a možná byla na straně správy. Nechci to takto hodnotit, ale já osobně nápravu, pokud je možná, pokud je možné ještě oslovovat organizace Akademie věd a další. Budu se snažit o to, aby získaly zde dlouhodobé vědecké úkoly a pomohly při monitoringu vlastně přírody a těch změn, které tady probíhají i nezávisle na člověku.

Autor1:

• Akademická obec léta marně kritizovala i další hříchy Žlábkovy správy.

Prof. RNDr. František Sehnal, DrSc., ředitel,, Entomologický ústav AV ČR:Asi největší vina, kterou mají na sobě, je rozdrobení bývalé celistvé první zóny. Dnes je z tohoto krásného území více než stovka malých jednotek, na kterých lze těžko dodržovat všechny zásady ochrany přírody a z odstupem mnoha let je zřejmé, že jediné, k čemu to posloužilo, bylo umožnění těžby dřeva na nových lokalitách.

Ing. Antonín Buček, Mendelova univerzita Brno:

Správa NP v podstatě od večera do rána území první zóny, která byla uzavřená pro návštěvníky a správně byla uzavřená pro návštěvníky, najednou se otevřela pro těžební mechanismy, aniž se ty věci prodiskutovaly, aniž se s nimi seznámila veřejnost a celá škála odborníků, ale i laiků, milovníků přírody, byla vystavena šoku.

Ing. Alois Pavlíčko, Ph.D., nový ředitel Národního parku Šumava:

Osobně další fragmentaci nepřipustím a naopak budu usilovat podle mezinárodních kritériích o sjednocování právě těchto rozdrobených zón, a to tam, kde ta příroda má předpoklady, aby se znovu vrátila k tomu samovolnému vývoji. Kůrovce považuji za součást přírody, je to biologický element. V první zóně se nebude kácet, nebude se asanovat, to znamená, že první zóna bude bezzásahová.

Autor2:

• Co vám může v této snaze zabránit?

Ing. Alois Pavlíčko, Ph.D., nový ředitel Národního parku Šumava:

Třeba legislativní kroky, které se změní, protože v současné době je novelizován zákon 114 o ochraně přírody a krajiny, který je v Poslanecké sněmovně, to může být jedna věc. Další věc může být třeba zmenšování národního parku.

Autor2:

• Máte tedy obavu, že z Poslanecké sněmovny může dorazit taková úprava zákona 114, která oslabí právní prostředky pro ochranu přírody?

Ing. Alois Pavlíčko, Ph.D., nový ředitel Národního parku Šumava:

Můžu tuto obavu a takto ji i prezentuji a sdílím a měl bych obavy o postavení národních parků, jako takových, za což rozhodně by měla Česká republika velké problémy na mezinárodním poli a současně proto, že od 1. května jsme součástí Evropské unie, by jsme měli problémy i s vytvářením soustavy Natura 2000, která je právně vymahatelná od Evropského soudního dvora.

Autor1:

• Ohrožení národních parků v české, bolševikem těžce poškozené krajině, odporuje zdravému rozumu. Zkušenost bohužel ukazuje, že vrabec ve vlastní hrsti je pro některé politiky skutečně významnější než holub na naší společné střeše. Necháme si to líbit? Nikoliv, sledujete pořad Nedej se.