Proč tolik obav?: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 05:24

Životní prostředí a ekologie

Ivana Harantová o domněle otevřeném dopisu

Přišel nám do redakce dopis. Poslal nám ho bývalý lesník, který skoro čtyřicet let sloužíval v srdci Šumavy, kdesi na Modravsku. Jde o kopii listu adresovaného Petru Zimmermannovi, hejtmanovi Plzeňského kraje, a jak autor píše, má to být dopis otevřený. Má to ovšem háček. Pokud jej uveřejníme, máme zamlčet jeho jméno a uvést pouze iniciály a bydliště. Tomu nerozumím hned ze dvou důvodů. Píšu-li někomu otevřený dopis, musím počítat s tím, že moje jméno se ocitne ve všech novinách. A nestojím-li o to, nikomu nepíšu. Zároveň se musím ptát: koho a proč se ten člověk bojí, že chce zůstat v anonymitě? O zaměstnání nepřijde, i kdyby svými názory někomu pořádně pohnul žlučí, protože, jak se zmiňuje, je už třináct let v důchodu. Má snad strach, že nad ním sousedé budou ohrnovat nos? („Koukejte, tamhle jde ten chytrák! Co si o sobě vůbec myslí?“) Spíš bych řekla, že dědové by ho u pivečka poplácávali po ramenou, jak pěkně to tomu Zimmermannovi vyložil. Pisatel totiž rozvíjí své názory na kůrovce v národním parku a už jen fakt, že býval lesákem, hovoří za vše: s kůrovcem by pořádně zatočil. Jenže přesně totéž by udělala valná většina šumavských starostů i obyvatel obcí. (Na rozdíl od mnoha jiných, ale to už je jiná pohádka.)

Tak nevím, proč ty obavy. Jisté je, že takový podivně pootevřený dopis neotiskneme.