Bavorsko – náš vzor: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 05:24

Ivan Brezina, Praha

Dopisy

Tereza Čapková se s dalšími českými novináři zúčastnila exkurze do národního parku Bavorský les, pořádané Jaromírem Bláhou z Hnutí Duha (V Bavorsku nechávají stromy být, Respekt č. 45/2002). V jejím článku se pak objevil oblíbený propagandistický mýtus, podle něhož v českém národním parku rabuje zločinný ředitel Žlábek dřevo, zatímco naši ekologičtěji smýšlející sousedé nechávají kůrovcové stromy stát. Je to účelová polopravda – počínaje rokem1998 jsou totiž každoroční objemy sanačních těžeb v bavorském národním parku přepočtené na hektar vyšší než objemy těžeb v NP Šumava. V Bavorsku se zkrátka v druhých zónách parku i v ochranném pásmu kolem 1. zóny s kůrovcem intenzivně bojuje. Autorka článku srovnává jablka s hruškami – mechanicky totiž poměřuje odlišné přístupy obou národních parků k prvním zónám, aniž by zmínila zásadní odlišnosti přírodních podmínek na opačných stranách hranice. Na podmáčených, studených horských platech severní české strany hranice je dominantní dřevinou smrk. Situace na bavorské straně je zcela jiná. Na zdejších sušších a teplejších jižních svazích vystupuje do větší nadmořské výšky než u nás smíšený les s vysokým podílem buku, javoru a jedle. Proti kůrovci je mnohem odolnější, navíc představuje přirozenou bariéru proti šíření brouka do nižších poloh národního parku Bavorský les. Jediným významným zdrojem kůrovce byl v Bavorsku úzký pás horských smrčin těsně u státní hranice. Díky převládajícím západním větrům se odtud kůrovec šířil převážně do Čech a neohrožoval nižší části parku. Proto také ozdravné kácení u našich sousedů nezískalo politickou podporu. Dnes už jsou bavorské horské smrčiny sežrané a suché (takže důvod k jejich sanaci zmizel), zbytek prvních zón je kvůli své odlišné druhové skladbě kůrovcem ohrožen mnohem méně než v Čechách.