O tunelování Šumavy: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 05:25

Polemika

Chtěl bych reagovat na článek „Kužvart: Ambrozkův návrh je pokusem o šumavský tunel“ (JčL 7. 2.). Správa Národního parku Šumava ovládá rozsáhlé území jižních a západních Čech. Organizace sama sobě ukládá rozhodnutí, vykonává je, sama sebe kontroluje, ukládá si pokuty a zase si je odpouští. Finanční částky, které přijímá, rozděluje a tržby za dřevo, které inkasuje, se pohybují řádově ve stamiliónech korun ročně. Publicista Vladimír Just zavedl termín „šumavský tunel“ a veřejně obvinil ministra Kužvarta, že tunelování Šumavy kryje. A Miloš Kužvart – snad aby obvinění potvrdil – zapírá nález České inspekce životního prostředí, která potvrdila neoprávněné odvážení dřeva z parku ve velkém rozsahu, zarytě mlčí o prokázaném zneužití dotací Státního fondu životního prostředí ve výši několika desítek miliónů korun. Dokud jsou hospodářské aktivity správy parku provázané s odborným managementem, zůstává nezodpovězená i další otázka: Je kůrovec příčinou, nebo pouze záminkou velkoplošného kácení lesů národního parku? Na zdánlivě jednoduchém řešení, rozdělit hospodaření a státní správu, se shodli představitelé obcí, krajů i nevládních organizací. Ale jak to udělat? Správa parku i ministr navrhli oddělit několik úředníků s kulatým razítkem do samostatného úřadu. Hospodářské činnosti, odborný management i kontrolu chtěli nadále ponechat dohromady správě parku. Při projednávání zákona však poslanci garančního výboru dali přednost návrhu poslance Libora Ambrozka, na jehož přípravě spolupracovaly nevládní ekologické organizace Hnutí Duha, Ekologický právní servis a další nezávislí odborníci a právníci. Ambrozkův návrh spočívá ve zřízení obecně prospěšné společnosti (o. p. s.), která by servisně zajišťovala hospodářské činnosti pro správu parku. Sama správa by byla zřizovatelem společnosti, ale v její správní radě by byli i zástupci obcí. Ti by si tak mohli ohlídat, aby práci v parku dostávali přednostně místní lidé. Peníze by přestaly odtékat mimo region, protože o. p. s. by musela zisk použít na veřejně prospěšné činnosti v obcích a v národním parku. Správě by přitom zůstalo, co jí přísluší – rozhodování, odborný management a kontrola. Bezprostředně po schválení návrhu zahájili tiskový mluvčí správy Kantořík a ministr Kužvart nevídanou mediální kampaň – viz zmíněný článek. Nejlepší obrana je pořád útok. Kužvart a Kantořík tvrdí, že by došlo k odstátnění půdy a majetku, přestože to zákon naopak zakazuje. Říkají, že by o. p. s. plundrovala přírodu parku, protože její zaměstnanci by byli svou mzdou závislí na těžbě dřeva. Ve skutečnosti by o velikosti těžby konečně rozhodoval někdo jiný – správa parku, než ten, kdo by ji prováděl – o. p. s. Ta by naopak mohla podnikat v turistickém ruchu, což správa parku nemůže. Jak by mohla nezisková organizace tunelovat, nám ale Kužvart ani Kantořík neříkají. Pomlouvačná kampaň se vydařila. Osm starostů šumavských obcí jí uvěřilo a místo aby využilo příležitost získat pro obec peníze na veřejně prospěšné projekty, napsalo poslancům výzvu k zamítnutí návrhu. Je zřejmé, že Ambrozek a ekologické organizace správu parku i ministra velmi vyděsili. Přijetím jejich návrhu by totiž vedení správy ztratilo možnost rozdělovat stamilionové zakázky lesním akciovým společnostem a dalším firmám. A nejen to – správa by se stala rozpočtovou organizací. To znamená, že peníze na veškerou potřebnou činnost by dostávala z rozpočtu a peníze za prodané dřevo by si nemohla nechávat – musela by je do rozpočtu vracet. Odborný management národního parku by nebyl ovlivňován zájmem na těžbě a hospodaření by bylo průhledné. Není překvapivé, že se takové změně správa parku brání. Varovné je však zjištění, jak vehementně se brání i ministr Kužvart. „Tunelování“ se stalo módním slovem. Tunelování Šumavy je nyní velmi nepřehledné. Neztrácejme proto orientaci. Jediný, kdo může nyní tunelovat národní park, je jeho vlastní správa. Přijetím Ambrozkova návrhu na oddělení hospodaření formou o. p. s. to bude mít mnohem těžší.