O Šumavě a penězích: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 05:25

Každoročně se opakující prohlášení Národního parku Šumava, že bez povolení vytěžené dřevo v prvních zónách není jejich práce, ale zlodějů, mi připomíná mírně řečeno nejapné vymlouvání. Na vlastní oči jsem viděla, když strážce parku nekompromisně vykázal z naučné stezky cyklistu, který po chodníčku vedl kolo. Prostě bicykl tam neměl co dělat, a tak s ním vypadl i jeho majitel. Docela jsem tenkrát pracovníkovi parku za jeho slušné, ale nesmlouvavé jednání fandila. V duchu jsem si dokonce pochvalovala, jak dobrá firma chrání Šumavu. Ale to jsem si nedala do souvislosti úplně odlišný přístup k údajným neznámým zlodějům. Vzpomněla jsem si až zase v těchto týdnech, kdy se opět začal odvíjet známý příběh. Hnutí Duha, botanička Jihočeské univerzity a další šumavští nadšenci poukázali na nezákonně vytěžené dřevo. Vedení národního parku opět začalo s výmluvou, že pařezy, které objevili v nejchráněnější zóně parku ekologové, tu zůstaly po zlodějích. Přitom ze šumavských hvozdů by bez vrtulníku dokázal snést kmeny tak jedině Atlas. Při představě, jak dokážou pracovníci správy parku uhlídat jednoho kolaře, ale helikoptéra jim s dřívím létá nad hlavami bez povšimnutí, mám pocit mámení. Evidentně všechny včetně inspektorů životního prostředí mají na správě Šumavy za pitomce. Anebo dobře vědí, že co jim prošlo předloni a loni, projde samozřejmě zas. Proč vlastně letos ministerstvo životního prostředí zakázalo ekologům koukat pod pokličku šumavských správců neboli hledat v prvních zónách nepovolenou těžbu? Že by i nejvýše postaveným ochranářům šlo hlavně o peníze z prodaných kmenů a příroda byla až druhořadá?