Politici by měli poslouchat a pak teprve rozhodovat: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 05:25

„Je to škoda, že zákon, který byl klasickou ukázkou dokumentu, který vznikal `ze spodu´, neprošel. My jsme byli schopni se se starosty domluvit. Tak k tomu také měli přistupovat poslanci, a ne řídit se stranickými zájmy či zájmy určité lobby. Rok se na zákonu pracovalo. Jednání nebyla jednoduchá, přesto jsme nakonec byli schopni najít kompromis. Přesto jsme neuspěli...“, postěžovali si nám na Správě národního parku a CHKO Šumava v Kašperských Horách ředitel Ing. Ivan Žlábek a tiskový mluvčí Zdeněk Kantořík. A pak nám ještě řekli: „Politici by měli chvíli poslouchat a pak teprve rozhodovat. Nyní to vypadá, jako když každý rozumí všemu...“ Napadlo nás, co jsme slyšeli v kuloárech. Turistický svaz (představitel pan Stráský) torpédoval zákon proto, že omezuje turistiku jde o první zóny, zóny klidu, kde není povolen volný pohyb. Významná jihočeská lobby (představitel poslanec Beneš) je údajně rozhodnuta `rekolonizovat´ území, tedy umožnit tady rozsáhlou výstavbu včetně průmyslové činnosti. Fundamentalisté z řad ekologických aktivit prosazují zase neměnnost parku, zákaz všech aktivit, jako by tady ani nežili lidé a neměli právo na srovnatelný život s jinými lokalitami. „Nemáme to lehké,“ řekl nám ředitel, „budujeme evropský národní park, nikoli Yelowstone, kde nic není. Tady všude žili a budou žít lidé.“ Vedení parku spravuje velmi mnoho majetku. Je to logické, uvědomíme-li si, že jen půdy je 56 000 hektarů. Samo území má však rozsah 69 000 ha. Jeho zaměstnanci jsou lesáci, botanici, zoologové, strážci ochrany přírody ad. Oddělit státní správu od hospodaření, jak zní jeden z návrhů, je jistě možné. Zatím však spojení obou funkcí vyhovuje. Proč do něj amputovat jiný systém, když ani nevíme, jaký bude a bude-li vůbec výkonnější? Čtyři sta stálých zaměstnanců není v tak velkém prostoru mnoho. V sezoně či při kalamitách přibývají další. Pro mnohé z nich je to naděje. Svého času si zakoupili i stroje, domnívali se, že je stoprocentně využijí. V normálních dobách však tomu tak nemůže být. Těží se, jistě. Není možné z parku udělat prales, ale nelze těžit přespříliš a pro peníze. Jen kalamity všechno změní. Pak je tu jediná naděje na honorovanější práci. Jinak je nutné dojíždět za prací daleko. Tak ale to na Šumavě bývalo i kdysi. Nevzpomínáte na slavný Bassův Cirkus Humberto? „Když je kalamita, tak potřebujeme pracovní síly velmi rychle přesunout na zasažená místa. Musíme lidi shánět, kde se dá. Mnohý z místních se nemůže uvolnit z práce, kterou má jistou, v okamžiku, kdy zavoláme. I to se bohužel stává a za to nás občas i někdo, kdo není znalý problematiky, kritizuje“.