Kam mizejí informace ze Šumavy: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 05:25

Hospodářské noviny (16. července) uveřejnily článek Radovana Holuba Dřevo z Šumavy mizí kdoví kam. Článek se značně rozchází se skutečností.

Jaká tedy je šumavská skutečnost? Srovnávat smíšené lesy pralesního charakteru v Tennesee s hospodářskými smrkovými porosty vytvořenými člověkem na Šumavě je nonsens. Tvrzení o krádežích dřeva vrtulníkem jsou nepravdivá už proto, že loni ani letos žádný vrtulník v Národním parku Šumava dřevo nepřibližoval.

Odpovědnost za svěřený majetek vede Správu národního parku i Ministerstvo životního prostředí k tomu, aby byť i jen podezření na zcizení dřeva řádně nechaly vyšetřit policií a viníci byli potrestáni. Veškerá podezření musí policie vyšetřit a postoupit soudním orgánům. Tak je tomu i u nedávno zjištěných nezákonných několikahektarových holosečí nad Losenicí na území parku. Správa zastupuje poškozenou stranu a je nekorektní, že jí autor podsouvá vinu.

Správa parku od jeho založení v roce 1991 úmyslnou holosečnou těžbu neprovádí. Autor zaměnil následek a příčinu. Holiny vznikly vynucenou tzv. nahodilou těžbou, zpracováním polomů a asanací kůrovcem napadených stromů, jak ukládají zákonné předpisy.Vyhodnocení z posledních tří let prokazují, že asanační zásahy byly správné. Ponechat kůrovcem napadené mýtní smrkové porosty bez asanace by byl nenapravitelný hazard nejen s parkem, ale i celou Šumavou. A není jisté, zda by ještě dnes park v těchto místech při nečinnosti správy vůbec existoval.

V současnosti i v sousedním Národním parku Bavorský les asanace kůrovce probíhá podle bavorského zákona. Vytěžené dříví odvážejí a prodávají. Na Šumavě se asanací získané dříví prodává za celostátně platné ceny. Nemizí „neznámo kam“, protože o těžbě a prodeji dřeva je vedena řádná a kontrolovaná evidence.

Peníze z prodeje jsou používány na vybudování kompletní infrastruktury národního parku a zejména se vracejí zpět do vysokých finančních nákladů spojených s revitalizací lesních porostů. S tím spojené práce jsou ze 70 procent zadávány místní firmám, které podporují zaměstnanost v regionu.

Z bezzásahového území Bavorského národního parku se v 90. letech masívně rozšířil kůrovec do Národního parku Šumava, kde způsobil kalamitu na 1300 hektarech lesa. Hornorakouský hejtman Pühringer, aby předešel tomuto neblahému vývoji, v dopisech českému ministru životního prostředí i mně výslovně žádal o vytvoření zóny s tlumením kůrovce v prostoru Trojmezné tak, aby kůrovec nemohl poškozovat lesy rakouských vlastníků. Požadavku jsme vyhověli a podél česko-rakouské hranice v prostoru Trojmezné stanovili pásmo, kde jsou stromy napadené kůrovcem asanovány. Totéž se děje na rakouské straně.

V rámci mezinárodních kontaktů ministerstvo v roce 2001 pozvalo misi zahraničních a domácích zástupců výboru Ramsarské úmluvy na exkurzi šumavských mokřadů. Její pozitivní hodnocení vyznělo jako pochvala managementu správy. Dodávám, že Závěrečná zpráva Ramsarské mise kladně ocenila jak činnost, tak i platný plán péče o park na období 2001 až 2010.

Autor v článku tvrdí, že jsem dopisem odvolal návštěvu představitelů IUCN (Mezinárodní organizace ochrany přírody), kteří se měli seznámit s národním parkem. Ve skutečnosti jsem je loni k návštěvě naopak pozval. Mise se však z technických důvodů na ústředí této organizace neuskutečnila.

Proto jsem letos pozvání k návštěvě opakoval. Nejvyšší představitelé IUCN David Sheppard a Roger Crofts ji přislíbili, ale až po ukončení Světového summitu v Johannesburgu v druhé polovině září.

Autor je náměstkem ministra životního prostředí