Žlábkův tým nezavinil dnešní stav porostů v parku: Porovnání verzí

Verze z 13. 9. 2015, 05:26

Medializace odborného problému a stranění převážně nekompetentním stanoviskům vytváří špatnou atmosféru pro práci současného vedení Správy NPŠ. Odpovědnost za současný neutěšený stav lesních porostů je svalována na Žlábkovo vedení. Ve stejném duchu vyzněl rozhovor s ing. Františkem Krejčím uveřejněný dne 5. září v tomto deníku. Krejčí byl náměstkem ředitele Správy NPŠ od vzniku parku do října 1993. Ředitelem Lesního závodu Kašperské Hory byl v té době ing. František Zahradník, který vzpomíná: „V době založení NPŠ jsme řešili problém likvidace kůrovce na Mokrůvce, kde došlo po roce 1985 na výměře asi 450 ha k jeho gradaci. Stejnověké smrkové porosty tam byly založeny uměle po větrné kalamitě z konce 19. století. V roce 1985 je postihl větrný polom. Jeho zpracování bylo obtížné. Mokrůvka leží podél hranice se SRN, pro pracovníky lesního hospodářství zde platil do konce roku 1989 zvláštní režim vstupu a navíc se jednalo o území dopravně nepřístupné. Přesto se téměř podařilo následky kalamity zvládnout. Ovšem po nástupu ředitele NPŠ ing. Kece a jeho náměstka ing. Krejčího nastalo období, kdy byla naše práce cíleně znesnadňována a v mnoha případech zastavena i přes nebezpečí z prodlení. Nastalo období neplodných diskusí, podezírání a opovrhování názory provozních lesníků, ale i lesnických kapacit. Při stanovení zonace NPŠ byla Mokrůvka zahrnuta od 1. bezzásahové zóny ohraničené spojnicí lesních cest přes Pytlácký roh až na Roklanskou hájenku, kde se v minulosti vyskytoval kůrovec jednotlivě, nebo v menších skupinách, bez vážného nebezpečí. Blokováním zásahu proti kůrovci na Mokrůvce se Krejčí s dalšími členy týmu zasloužili na množení kůrovce na části Šumavy, která spadala do působnosti LZ Kašperské Hory. Zadělal tím na problém, s nímž se potýká stávající vedení NPŠ.“ K tvrzení ing. Krejčího o tom, jak úspěšně zvládalo vedení Správy NPŠ v roce 1993 kůrovcovou kalamitu se vyjadřuje ing. Miloš Dušek, specialista ochrany lesa, který se v roce 1993 podílel na práci Kalamitního štábu zřízeného ministerstvem životního prostředí pro koordinaci zásahů proti kůrovci: „S prohlášením pana Krejčího, že kůrovce nemnožili, lze souhlasit. Kůrovec se po vytvoření příznivých podmínek ve třech bezzásahových lokalitách (Modravské slatě, Prášilské jezero, Trojmezná) množil vesele sám. Dokladovat dobrou práci původního – ekologického – vedení Správy NPŠ tím, že bylo v roce 1993 zpracováno jen 58 tisíc kubíků kůrovcového dříví je zavádějící. Většina tohoto dříví byla zpracována lesními závody LČR do doby předání práva hospodaření Správě NPŠ, tedy do 30. 6. 1993, mimo výše uvedené lokality, kde se kůrovec dál nerušeně množil, včetně dalšího náletu z bezzásahové zóny NP Bavorský les. Důsledkem experimentů s nezasahováním proti kůrovci bylo během dvou let cca 1700 ha mrtvého lesa v nejcennější části NPŠ. Připuštěním tohoto nezodpovědného experimentu došlo k situaci obdobné jako po holoseči na takto rozsáhlé ploše. Kritika Správy NPŠ vedené ing. Žlábkem za dočasné zmenšení a rozdrobení plochy I. zóny vydává následek za příčinu. Tento krok byl zcela nezbytný pro možnost rychlého a účinného zastavení gradace kůrovců a je předpokladem pro postupné rozšiřování I. zóny v budoucnu, po zažehnání hrozby ničení dalších porostů kůrovcem a následně větrem. Kalamita v NPŠ není zažehnána. Zařadit za této situace do I. zóny NPŠ polovinu plochy parku by bylo jistě silácky efektní, ale fatálně nezodpovědné.“