Kužvartova strategie mrtvého brouka: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 05:26

V nedávném sporu „Zeman versus Respekt„ šlo mj. o klíčový pojem „korupční chování„. Definujme si je jako takové chování, které korupci aniž se na ni nutně musí podílet umožňuje: bagatelizuje podezření „zdola„, drží „shora„ ochranný deštník, vytváří nelegálnímu chování „legální„ prostor (legislativní, politický, mediální). Neklamným příznakem takového nenápadného korupčního chování je nápadná změna stanoviska před a po nastoupení do funkce. Horší je to s odměnou: ta sice „protektora„ zpravidla nemine, není to však zisk okamžitý, a proto se těžko aktuálně dokazuje. Projeví se zpravidla až časem, kdy je protektor mimo veřejnou pozornost. Příklad: ředitel mocné instituce umožní po letech bývalému ministrovi jako protislužbu za to, že jej ministr kdysi bez konkursu instaloval do funkce – stavět a podnikat ve vysoce lukrativní lokalitě, kde si normální smrtelník může o stavbě na zelené louce nechat leda zdát (třeba na území národního parku, dejme tomu na Horské Kvildě).

Ochranný deštník nad tunelem

Ministr Miloš Kužvart si pečlivě pěstuje image korektního, porculánově čistého politika. I k aféře s Respektem se stavěl rezervovaně, váhal s připojením se ke kolektivnímu vládnímu harakiri. Neukvapujme se však s nadšením nad jeho „osvíceností„. Choval-li se racionálně, nedělal to kvůli citlivosti ke svobodě slova. Nabízím tezi přesně opačnou: dělal to proto, že má více než jiní co skrývat. Ačkoli mu v tuto chvíli těžko dokážeme osobní profit, jeho jednání naplňuje všechny znaky zmíněné definice o korupčním chování. Zatímco na Pradědu tento žhavý kandidát na Ropáka roku náhle bojuje vdresu ekologů proti lyžařským vlekům (přece jen si chce před volbami vylepšit u nevládních organizací „image„ kariéristy, který v osobě profesora Bedřicha Moldana vykopl skutečného odborníka), jinde se zase staví proti ekologům a turistům podporou Fenclovy militantní „lesácké milice„. Vrcholem pokrytectví je však Kužvartovo korupční chování na Šumavě: zde svou podporou těžařské lobby stojí nadále proti ekologické a přírodovědecké obci. Tady, v souvislých plochách v nadmořské výšce nad 1100 metrů, rostlo odjakživa nejlukrativnější smrkové dřevo v zemi (I. a II. kategorie). Stojí-li metr krychlový něco přes tisícovku, uvedené dvě kategorie jsou pěti – až padesátinásobně dražší. Od roku 1995 se tu vytěžilo půldruhého milionu m 3 dřeva: ať počítáme, jak počítáme, pohybujeme se v miliardových hodnotách. A každý pohled z rozhledny vám potvrdí, že právě kopce vyšší než 1100 metrů jsou na centrální Šumavě holeny přednostně (Černá hora, Mrtvý vrch, Malá Mokrůvka, Studená hora aj.). Teoreticky vzato tedy ve výkazech prodaného dřeva z těchto poloh mělo být obou zmíněných kategorií nejvíc (tak tomu bylo u Vojenských lesů). Co však ukazují oficiální výkazy NP? Například na Modravsku bylo v letech 1995 – 1999 dřevařským akciovkám prodáno pouhých 16 (slovy šestnáct) m 3 II. kategorie a I. ani kubík! V národním parku zbyly po rezonančních a dalších lukrativních smrcích v nejvyšších polohách jen pařezy. Ve výkazech – na rozdíl od sousedních lesů – nejsou. Kde jsou? A v čí kapse skončily záhadně zmizelé stromy z prvních, nejvýše chráněných zón? Tady už nejde o podezření, ale o jistotu krádeže. Kmeny tam měly do jednoho zůstat, úředně byly odepsány. V terénu však, jak doložilo několikeré šetření inspekce, chybějí. V některé zóně dva, v jiné padesát, v další sto padesát (zón je 135). Kmeny byly vesměs odtaženy vrtulníky, jejichž provoz – přes 1000 Kč za letovou hodinu – hradí stát, tedy my všichni.

Zatloukat, zatloukat, zatloukat

Závěr: stát, potažmo ministr Kužvart, na Šumavě kryje a (spolu)financuje kradení státního majetku. Policie není s to uspokojivě vysvětlit například krádež desítek stromů, jež ze Ztracené slati odvezla tajuplná helikoptéra. Vrtulník odvezl „omylem„ odepsané dřevo, ale ve výkazech kupodivu dříví nepřibylo ani neubylo. Nenaznačují-li tato fakta indicie korupce, pak nevím, co jsou indicie a co je korupce. Jak reaguje ministr? Namísto toho, aby vyvodil závěry z množících se stížností, všechny apriorně bagatelizuje. Neváhá veřejně lhát. Letos v srpnu v pořadu Na vlastní oči například tvrdil, že dva dny chodil s kýmsi po Šumavě a je prý „zajímavé„, že nikdy se „žádné podezření o mizení dřeva nepotvrdilo„. Že by ministr nevěděl, co dělá jeho inspekce, jež konstatovala jako černé na bílém nezákonný odvoz kmenů z prvních zón (Jezerní slať aj.) a vyměřila letos v květnu Správě NP pokutu?

Ministerský kolovrátek

Nyní už jsou takových zjištění desítky. Na konci roku 1997, předtím, než se stal ministrem, Kužvart na ČT 2 řekl, že vidí nad Šumavou „spolu s vrtulníky vznášet se ducha bývalého ministra Bendy„. Je prý nejvyšší čas, aby se o tamní neprůhledné hospodaření „začaly zajímat kontrolní orgány„. Tehdy byl v parku stejný management jako dnes, ročně se těžilo cca 150 000 m 3, za pár let to byl dvojnásobek. Tehdy představovaly dotace desítky, dnes stovky milionů korun. Přesto je teď na Šumavě všechno OK, jako bychom slyšeli Kužvartův kolovrátek. Kůrovec mizí (spolu se stromy). Co na tom, že v Bavorsku mizí taky (a stromy zůstávají)? Vysvětlení svého názorového veletoče nám ministr dluží. Šumavský kůrovec mu vlastně nabídl ideální strategii: i ministr volí taktiku mrtvého brouka.