Šumava nebude mezinárodním parkem: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 05:26

V říjnu 1999 zaznělo z vimperského sídla Správy Národního parku Šumava (NPŠ) radostné sdělení: Národní park Šumava byl přijat do celoevropské iniciativy Světového fondu pro ochranu přírody (WWF) s názvem PAN Parks a pravděpodobně obdrží spolu s osmnácti vybranými evropskými národními parky v regionu od Švédska po Turecko prestižní certifikát této iniciativy. Certifikát je financován holandskou odnoží WWF a společností Molecaten Groep a označuje vysokou úroveň péče o přírodní hodnoty a o návštěvníky parku. Postkomunistická Evropa má v iniciativě WWF poměrně početné zastoupení: tři polské parky, po jednom je zastoupeno Slovensko, Maďarsko, Slovinsko a Rumunsko. Parky označené emblémem PAN Parks musí dávat přednost ochraně biodiverzity a přírodních procesů před umělými lidskými zásahy a komerčním využíváním přírodních zdrojů. Certifikát bude pro přijaté parky znamenat nemalé finanční dotace. Kandidátské parky však musí nejprve absolvovat řadu přechodových opatření. Překvapivě už za rok a půl uvázl jedinečný šumavský projekt na mělčině, aniž správa parku pro získání certifikátu hnula prstem. Podle ředitele vnějších vztahů Chrise Hogana usilovala iniciativa WWF/PAN Parks na Šumavě především o zlepšení komunikace mezi parkem, odbornou veřejností a šumavskými obcemi, která je po schválení „partyzánského„ Plánu péče o park v prosinci 2000 na bodu mrazu. „Místní obyvatelé vidí v parku hrozbu, protože jim nenabízí dlouhodobý program prosperity v sociální, ekonomické a kulturní oblasti,“ řekl Hogan. Správa šumavského parku nebyla po celou dobu spolupráce s PAN Parks schopna změnit styl své práce. Ten spočívá v drastických těžbách dřeva a socialistickém dozorování obcí. První varování na adresu Správy NPŠ, vedené Ivanem Žlábkem, se ozvalo z celoevropské organizace přírodních a národních parků Europarc již v roce 1995. Ten upozornil, že správa parku může kvůli masivním těžbám dřeva ztratit svou mezinárodní klasifikaci. Tehdejší ředitel Správy sousedního Národního parku Bavorský les Hans Bibelriether upozornil vedení šumavských kolegů, že cílem parku nejsou hospodářské výnosy, nýbrž ochrana přírodních procesů, které v lese probíhají. V dalších letech podrobili lesnickou praxi v šumavském parku ostré kritice naši přední lesničtí odborníci a vědci. Těžko pominutelným vykřičníkem byl dopis generálního ředitele WWF Clauda Martina z března 2000, v němž varoval českého premiéra Miloše Zemana před drastickými těžbami v parku. Martin přímo napsal, že tato praxe „neničí jen mezinárodní prestiž Šumavy, ale také záměr zahrnout ji do iniciativy PAN Parks„. Správa NPŠ nad varováním předních institucí velkoryse mávla rukou. V roce 2000 vytěžila v lesích parku 264 000 kubíků dřeva, což se blíží dosavadnímu rekordu z roku 1999, přičemž podle údajů správy klesla loni aktivita kůrovce o třetinu. Na několika místech nejpřísněji chráněných částí parku, v takzvaných prvních zónách, bylo ilegálně vytěženo a pomocí vrtulníků vyvezeno vysokojakostní dřevo. Koordinátor projektu PAN Parks Zoltán Kun se v květnu 2000 vydal osobně na Šumavu, aby rabování Šumavy učinil přítrž. Na místě zjistil, že „park je pod stálým tlakem dřevorubců„ a že „ochrana přírody se tu stala menšinovou záležitostí„. O měsíc později se na Šumavě konal první z uvažované řady seminářů WWF, který konstatoval, že s jedinečnou přírodní oblastí parku se zachází jako s továrnou na dřevo. V červenci pracovala na Šumavě v zakázce WWF oxfordská environmentalistka Katryn Furlongová, která upozornila na další palčivý bod: Správa NPŠ vystupuje proti partnerským obcím z pozice síly. Na mezinárodní konferenci v Rakousku v březnu 2001, kterou Správa NPŠ bojkotovala, ostře zkritizoval dosavadní praxi šumavského parku ředitel hornorakouských lesů Roland Weilharter. Prohlásil, že velkoplošné holiny, které vznikají na území parku, vedou k dalšímu rozvracení porostů, a nejsou tedy v rakouském zájmu. U ministra životního prostředí Miloše Kužvarta intervenoval dokonce vyslanec EU Ramiro Cibrian. Následovat měla už jen ostrá výzva ředitele WWF/PAN Parks Segera van Voorsta. K ní však už nedošlo, protože Národní park Šumava odmítl změnit svou koncepci. V únoru 2001 došlo k tomu, co před rokem a půl neočekával nikdo: WWF vyškrtla NPŠ ze seznamu kandidátských parků a přestala financovat jakékoli další aktivity na Šumavě. V novém vydání publikace PAN Parks Courier už šumavský park nefiguruje. „Navzdory perspektivní vizi pro Šumavu, kterou jsme společně schválili, nechtěla Správa NPŠ zjevně spolupracovat,“ řekl koordinátor Zoltán Kun. Došlo tedy na slova největších pesimistů. Národní park Šumava se dostal do mezinárodní izolace. Další vývoj se dá jen stěží odhadnout. Podle všeho padne projekt Zelené střechy Evropy, spojující oba přeshraniční šumavské parky, a Národní park Šumava ztratí svou mezinárodní klasifikaci. Další argumenty dostanou do ruky zastánci zrušení nebo zmenšení šumavského parku, kteří tvrdí, že na území parku zmizely obrovské plochy lesů, a není tedy už co chránit. V obou případech jde o praktický konec šumavského parku. Je však možná v naší národní povaze, že jsme existenční krizi čehokoli ochotni vidět jako přínos. „K čemu národní park?„ ptají se dnes mnozí. „Stejně nám nic nepřinesl.“

Autor je publicista