Strategie pomlouvání: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 05:26

Diskuse

Nekonečná série „šumavských„ článků teatrologa Vladimíra Justa se z pohledu ekologa vyznačuje nejen nekvalifikovaností, ale především paranoidním viděním světa. Když se teatrolog v pořadu Nedej se opakovaně snažil interpretovat boj správy národního parku s kůrovcovou kalamitou jako spiknutí agentů bývalé StB, byl v tom aspoň svého druhu absurdní humor. Obvinění ministra životního prostředí z korupčního chování (Kužvartova strategie mrtvého brouka, LN 5. 12.) je však už jen smutným projevem stihomamu. Justův recept na výrobu zbabělé pomluvy zní: Naznačte Kužvartovu úplatnost, hoďte zpoza rohu blátem, ale pozor, aby to náhodou nebylo žalovatelné. Doslechneme se proto sice cosi o ministrově údajné „korupční„ podpoře „dřevařské lobby„, nedočkáme se ale už jediného důkazu, jak se mu za to vlastně ti lotři odměnili.

Každý klacek dobrý

Kužvartovi lze jistě mnohé vytýkat, je však prvním polistopadovým ministrem životního prostředí, který se spolu se správou národního parku pustil do řešení šumavské kůrovcové kalamity. Milovníkům škodlivého brouka se k jejich očerňování hodí cokoli – chybí snad už jen skandální odhalení, že Kužvart spolu s ředitelem parku Žlábkem tahali v dětství kočku za ocas. Důkazem o údajném „organizovaném rabování dřeva„ má být třeba neustále omílaná aféra se zmizením pětadvaceti (!) stromů ze Ztracené slati, kterou Just samozřejmě neopomněl zmínit. To dřevo opravdu kdosi ukradl (zřejmě některý z pracovníků najatých firem) a správa obratem podala trestní oznámení na neznámého pachatele. Propagandisté se tedy dnes snaží vyrobit zloděje z okradeného ve stylu Werfelova románu Nikoli vrah, ale zavražděný je vinen. Podle obdobného mustru byla vyfabulována i aféra Jezerní slať, kde podle Justa (LN 11. 8.) lesáci načerno odtěžili 165 stromů. Za to, že osobně spočítal pařezy, a odhalil tak zločin hamižných technokratů, prý dokonce dostal pokutu. „Hanebná správa parku se snaží umlčet nepohodlného publicistu,“ řekne si čtenář, který netuší, že ve skutečnosti byli manželé Justovi pokutováni strážci parku za svévolný vstup do přísně chráněné první zóny, kam se podle fotodokumentace vypravili na borůvky. Být trapně přistižen při poškozování přírody, také bych možná neměl správu parku rád.

Banální administrativní chyba

Během zakázaného sběru lesních plodin v rezervaci nedokázal Just rozlišit deset let staré pařezy od čerstvých. Těch osmatřicet (nikoli tedy 165!) stromů, které podle inspekce životního prostředí správa na Jezerní slati skutečně neoprávněně porazila, ovšem nepadlo kvůli korupčním rejdům ministra životního prostředí, ale v důsledku banální administrativní chyby při zakreslování hranic první zóny v roce 1995. Správa parku to čestně přiznala, každý klacek je ale dobrý. Horší je, že mnohaletá diskreditační kampaň Vladimíra Justa, Hnutí Duha a pořadu Nedej se! proti správě parku nahrává těm, kdo by jej chtěli zrušit. Stačí jen připomenout sněmovnou nedávno zamítnutý návrh zákona poslanců Beneše a Vlacha, který požadoval zmenšit rozlohu parku o třetinu, či aktivity obcí, které by na Smrčině rády viděly lyžařský areál. Na rozdíl od Justa jsem dalek spikleneckých teorií a netvrdím, že jde o předem domluvenou a zaplacenou hru. Dřevařské společnosti a budovatelé rekreačních center jen dovedně využívají fanatismu samozvaných „ekologů„. Blokáda pořádaná Hnutím Duha, která v roce 1999 Kužvartovi zabránila zastavit kůrovce v Trojmezenském pralese a vyvolala tak rozsáhlou kalamitu, se dřevařům a podnikatelům náramně hodí. Až za pár let většina Trojmezné uschne, začnou křičet: „Vidíte, k jakým koncům to slabošská správa parku dovedla? Teď už nezbývá než rozvrácený ekosystém s hřbitovem mrtvých stromů pokácet a postavit tam hotely!„ Pak snad Just konečně pochopí, jak trapnou úlohu mouřenína sehrál.