Mediální brouk zakrývá byznys se dřevem: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 05:27

Vladimír Just, Praha

Dobrat se pravdy není lehké

Trpí vzácné šumavské slatě víc pod nápory kůrovce, motorových pil, či sporů? Polemika, vyvolaná naším článkem v Ekonomu č. 24, pokračuje.

Reportáž velmi barvitě líčí neudržitelné poměry v Šumavském národním parku. Parku, který byl loni vrcholnou světovou ochranářskou organizací VVF označen jako odstrašující příklad (národní park jen na papíře) a letos byl dokonce vyškrtnut z prestižního seznamu PAN Parks. Ještě v listopadu 1999 ovšem na stránkách deníku Právo mluvčí Správy NP Zdeněk Kantořík vyhlašoval, že šumavský NP má dostat mezinárodní certifikát reprezentovaný ochrannou známkou PAN Parks a ředitel Ivan Žlábek se tentýž den chlubil v MFD: „Je to pro nás velké ocenění!„ Dotazem na vedení PAN Parks novinář Radovan Holub už tehdy zjistil, že si oba pánové údajné ocenění od A do Z vymysleli. Vedení PAN Parks nikdy nemělo v úmyslu naši fabriku na dříví jakkoli ocenit, ale letos na jaře ji dokonce ze seznamu adeptů prestižní značky definitivně vyškrtli. A tak ředitel Žlábek dnes ve stejných novinách – jako v bajce o kyselých hroznech – pro změnu tvrdí, že do takového spolku by ani nechtěl, neboť prestižní známka ochranářské organizace by prý přinesla na Šumavu komercializaci. Proč prý vlastně vstupovat do spolku, který nás hned po první kontroverzi vyškrtne ze seznamu...

Nerušme přírodní procesy

Situace na Šumavě je tedy ještě trochu horší, než jak ji líčí článek. Rád bych ale tuto vzácně nestrannou a objektivní reportáž doplnil o některá fakta a malá zpřesnění. Docela pravdivá není vstupní teze, že „Šumavu více než kůrovec stravují spory mezi ekology a zastánci radikálního postupu proti broukovi„. Ekologové (plus naprostá většina našich přírodovědců, mj. šéfové tří vědeckých ústavů) nemohou nikterak „stravovat Šumavu„, neboť na rozdíl od dřevorubců nemají v ruce motorové pily, pouze slova a ta, jak známo, ještě nikdy žádný strom nepokácela. Jejich slovům však nyní dávají jednoznačně zapravdu hlasy ze zahraničí, zdaleka nejen z VVF. Zmíněná teze vychází z oblíbené představy našich médií, že základní náplní, smyslem i problémem šumavského NP je boj proti kůrovci. Ve skutečnosti je „mediální brouk„ pouze kouřovou clonou zakrývající byznys se dřevem. Smyslem všech národních parků na světě, včetně toho šumavského, není ochrana dřeva, ale nerušených přírodních procesů. To je základní formule všech skutečných nemarkýrovaných národních parků na zeměkouli, v Bavorském lese jako v Alpách, v Meklenbursku jako v Yellowstonu. Samozřejmostí je jedna (eventuálně tři, pět, maximálně sedm) souvislá, bezzásahová „jádrová„ zóna, kolem níž jsou různě diferencované zóny nárazníkové, v nichž se připouští šetrné hospodářské využívání (nikoli ovšem velkoplošné kácení na tisícihektarových holinách jako u nás). Na Šumavě je proti všem ochranářským pravidlům i zdravému rozumu 1. zóna rozdrobena do 135 (!) izolovaných, vzájemně nepropojených ostrůvků, kolem nichž se bezostyšně kácí. Nyní se s požehnáním ministra životního prostředí kácí už i v ostrůvcích.

Tunel na dříví

Tvrdí-li ministr či ředitel Žlábek, že veškerá pokácená dřevní hmota v 1. zónách zůstává na místě, pak oba vědomě lžou. Dříví nezákonně zmizelo (a černé na bílém to potvrdila Inspekce ŽP) například z 1. zón Jezerní slať (165 vzrostlých stromů) či Ztracená slať, kde bylo přes 50 obrovských kmenů odvezeno „neznámou helikoptérou„. Správa parku ovšem tvrdí, že šlo o možnou provokaci Hnutí Duha. Dříví z 1. zón mizí i z okolí Mezilesní slati, Tetřevské slati, Cikánské slati, Čertova vrchu, pramenů Vltavy aj. Někde (Jezerní slať, Tetřevská slať, okolí Cikánské slati) je po vytěžení 1. zóny účelově posunována její hranice – a to docela primitivním vyškrabáváním z kůry zbylých stromů. Věřte, že není v silách pěšího turisty zkontrolovat všech 1354 „bezzásahových„ zón NP (je-li do nich navíc pod pokutou zakázán vstup), ale i tak má náhodná namátková zjištění jsou hrůzným šokem nejen pro mě, ale i pro Inspekci ŽP. Také silně pochybuji, že by ředitel Žlábek „vydal doporučení, aby se v 1. zónách nekácelo„. Viděli ho snad autoři reportáže? V tom případě by měl už dávno ředitel odejít z funkce pro ztrátu autority, neboť řídí podnik, který se vymkl kontrole. Podřízení totiž provádějí pravý opak šéfových pokynů. Dále je třeba poopravit tvrzení, že dřevěné kůrovcové „lapáky„, tj. zdravé kmeny, do nichž „hmyz vleze„, se později „odvezou a spálí„. Kmeny, zvláště pokud jsou zdravé a vzrostlé, se sice odvezou, ale rozhodně nepálí, nýbrž zpeněží. (Pálí se pouze kůra, nikoli kmeny!) A zpeněží se, mimochodem, daleko lukrativněji, než uvádí reportáž vycházející patrně pouze ze sdělení zástupců Parku: Horní sazba kulatiny 1. kategorie (tzv. rezonanční dřevo) není 7 tisíc za m3, nýbrž podle jakosti a druhu až 40 tisíc za m3! A podle vzácně se shodujících pramenů nejvíce nejdražšího rezonančního dřeva odjakživa rostlo v Modravském polesí. Podíváme-li se však do tamních účetních dokladů z let 1995–1999, najdeme tam při celkově vytěžených více než 200 000 m3právě této kategorie – hádejte kolik? 0 – slovy nula kubíků! A druhé kategorie (dýhárenské výřezy, asi 3–5 tisíc za m3) – hádejte kolik? Inu 16, slovy šestnáct kubíků! V modravském polesí zbyly jen mohutné pařezy. Pokácené kmeny ale chybí i v účetní evidenci. Kde asi jsou? Napovím vám: Právě v inkriminovaném modravském polesí došlo v posledních letech k pozoruhodnému „vekslu„ na šéfovských postech. Ing. Michna z NP odešel do vedení dřevařské akciovky kšeftující s Parkem. A z téže akciovky přešel na jeho post, tedy do NP, ing. Mentel. Nejsou-li to všechno jasné indicie tunelu na dříví, pak nevím, co slova „indicie„ a „tunel„ znamenají... Není také docela pravda, že ekologové včetně některých botaniků a entomologů prostě kácet nechtějí. Pravdě bližší je tvrzení, že ekologové včetně (naprosté většiny) botaniků i přírodovědců z akademických ústavů diferencované, šetrné kácení připouštějí, nikoli však kácení v 1. zónách a v žádném případě pak kácení plošné, vedoucí k holinám... A konečně – plánek obou sousedících národních parků, otištěný v Ekonomu, už není aktuální. Národní park Bavorský les, kde na rozdíl od našich potěmkinsky slibovaných dvaceti, třiceti či padesáti let je už dnes pod uschlými stromy zárodek pralesa, to znamená prokazatelně zdravý, různověký porost a žádné mnohohektarové holiny, sahá podél hranice až k železnorudsku. A kolem něj je rovněž – analogie našeho CHKO jen o fous větší – ochranná zóna zvaná Naturpark.