Chceme Národní park Šumava?: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 05:27

Ing. Václav Polák, České Budějovice

Názor

Trochu v tichosti, za účasti jen několika starostů, ale za přítomnosti všech tří přednostů okresních úřadů, ředitele českobudějovického krajského úřadu na večerním slavnostním zahájení 10. výročí oslav vyhlášení Národního parku Šumava v Srní pod hlavičkou projednání plánu péče se konalo 22. a 23. května dvoudenní jednání. Novináři se jednání nezúčastnili, a tak vlastně jen asi stovce nejvěrnějších byla dána možnost posoudit navržené a už také schválené zásady hospodaření na lesní a nelesní půdě i na mokřadech a rašeliništích chráněných „ramsarskou úmluvou„. Navazující exkurze v lesích národního parku pak dala odborníkům přímo v terénu možnost posouzení prováděných zásahů a obnovy lesa tak, aby se budoucí skladba dřevin více přiblížila k přírodě blízkému stavu. Bylo zcela patrno, že už se nejedná o hospodářský les, ale les, který by měl na základě lidských zásahů stále více odpovídat pestřejším přírodním podmínkám s cílem trvale udržitelných a obnovitelných porostů. Zúžení problematiky lesního hospodaření jen na boj s kůrovcem je jen zjednodušením problému, neboť dosáhnout přírodě blízké skladby lze i ponecháním vše přírodě bez zásahu lidské ruky, ale v časově vzdálených horizontech až několika staletí. Péče o lesy v parku je nejen „hospodaření„, ale daleko náročnější práce, kdy v péči se respektují již výsledky genetických studií, stanovištních poměrů (typologie), historického vývoje lesa v horských podmínkách, dřívější pastva a pod. Takže „péče o les„ v národním parku je již zcela jiný způsob „hospodaření„ s cílem vypěstování maximálního množství dřevní hmoty. Jak šokující byla však zpráva v Jihočeských listech den poté (24. 5.), že národní park existuje v rozporu s ústavou. Byl-li národní park vyhlášen ještě podle starého zákona na ochranu přírody č. 40/1956 Sb. vládním nařízením 163/1991 Sb., byly podmínky podle názoru celé řady odborníků z ochranářských i legislativních kruhů splněny, neboť tento zákon zřízení národního parku jako nejvyšší kategorie velkoplošného chráněného území umožňoval. Rovněž tak nově přijatý zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny obsahuje pojem národní park a podmínky hospodaření v nich splňuje i před ním přijaté podmínky vládního nařízení. Daleko hůře na tom byl národní park Bavorský les vyhlášený již v roce 1970, ačkoliv v té době platný říšský zákon o ochraně přírody z roku 1935 vůbec kategorii národního parku neuváděl. Přesto byl národní park uznáván 22 let, než byl vydán samostatný zákon o zřízení. Kdyby Národní park Šumava odporoval ústavě tím, že nesplňuje kritéria např. přírodovědná na něj kladená, pak by to byla věc daleko závažnější a muselo by se zcela věcně diskutovat, dohadovat se a přít. Plán péče o národní park, dnes už schválený podle všech předpisů, je určitým dokumentem, který byl zpracován skupinou lidí, kteří nezůstávají v anonymitě, ale problematikou se řadu let zabývají a zpracovali svůj návrh podle svých nejlepších poznatků. Jestliže zaváněl tento plán určitým autoritářským přístupem, pak je zde celá řada institucí i jednotlivců, kteří by byli a jsou ochotni poškozeným nebo těm, kteří se poškození cítí, pomoci a žádat o úpravy tak, aby jejich požadavky byly ještě zapracovány. Národní park má už ve svém názvu dán význam, kterému je území určeno. Je to především Česká republika a občané v ní žijící. Porovnáme-li míru informací návštěvníků u nás a u sousedů, pak je daleko převyšujeme a lidé se dozvídají o historii a současnosti lesa a přírody daleko více než v SRN. Jedno informační středisko u nich a 14 na české straně Šumavy a hlavně služby v nich svědčí o tom zcela jednoznačně. K 10. výročí zřízení parku se otevírá nové informační středisko ve Stožci. Tím by měla být informovanost o území prozatím završena. Jsou to ale i lyžařské stopy pro běžkaře, značené turistické stezky, a to vše svědčí ve prospěch Správy NPŠ. Podáváním zpráv s předváděním programů s diapozitivy, přírodovědných filmů, videozáznamů se starají o návštěvníky v době zimní, kdy si každý vše prohlédne v teplu a klidu za vlídného doprovodu. Rozhořčení na ochranu přírody se vzneslo i pro záporné postavení Správy NPŠ k lanovce na Smrčinu. Přesto, že nezávislý projektant bez vazby na kohokoliv z ochránců přírody považuje nulovou variantu, tj. nestavění, ze šesti zkoumaných variant za nejlepší, přesto se stále tento požadavek objevuje a má řešit nezaměstnanost na okrese Český Krumlov. Stále se otázka přetřásá, ale především proto, že by peníze měly spadnout z nebe, a to především z mezinárodního. Návrh podporuje i rakouská strana, která je ochotna sice kvůli Temelínu přerušit všechny pěkně navázané vztahy mezi školami, ale pro zlepšení svých poměrů v „okrajových částech„ (Randzone), jak Rakušané říkají svému „pohraničí„, obětovat vše. Je zajímavé, že krajské zastupitelstvo, které hledá stále své postavení ve státní správě, se začne angažovat ve věcech, které dosud spadaly do kompetence okresních úřadů, s nimiž probíhala již celá řada úspěšných jednání. Proběhlo-li jednání krajského orgánu s okresními úřady o neústavnosti národního parku, z článku v novinách není patrné. Dozví-li se to okresní orgány až z tisku, jistě to nebude ten nejlepší způsob spolupráce. Zástupce hejtmana podával informace o činnosti pracovní skupiny k problematice CHKO Šumava a NPŠ. Na jakém podkladě či principu byla zřízena, z článku rovněž nevyplývá. Patrně si každý může zřizovat pracovní skupiny, jaké chce. Je trochu zvláštní, že v ustavené skupině není žádný zástupce Správy NPŠ, které se problematika přímo týká, ani pracovní skupina nenavázala se správou žádnou komunikaci. Zdá se proto, že takto předkládaný návrh se stává předmětem politického zasahování, a svědčí o tom, že přírodní krásy a evropská jedinečnost Šumavy je jen zástěrkou pro získání bodů pro jiné zájmy.