Kůrovec ustupuje ze Šumavy: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 05:28

Důrazné několikaleté tažení proti kůrovci, který si pochutnával na šumavských smrcích, se zřejmě chýlí ke konci. V posledních dvou letech odborníci zjistili, že brouk pozvolna opouští zdejší lesy.

„Loňské asanace nebyly, v porovnání s dřívějšími, rozsáhlé. Například na Železnorudsku byla podstatně snížena těžba napadených stromů, stejně tak na Modravsku a v okolí Kvildy. Letos předpokládáme, budou-li zásahy povoleny, zhruba o dvě třetiny menší rozsah v porovnání s předchozím rokem,“ uvedl tiskový mluvčí Správy Národního parku a CHKO Šumava Zdeněk Kantořík s tím, že v prvních zónách pokácené stromy zůstávají ležet a mění se v přirozené lapače lýkožrouta smrkového. Smrky ze druhých zón se odtahují k dalšímu zpracování zdejšími pilami. Právě to je ovšem jablkem sváru mezi ekology a vedením parku. „Odvážení dřeva z parku za účelem zisku je neslučitelné s posláním parku. V ekosystému by se mělo ponechávat vše, co do něj patří,“ míní představitel Hnutí Duha Jaromír Bláha. Spor o způsob utlumení kůrovce na Šumavě nemá podle odborníků jednoznačné řešení. Nedávná vědecká konference Národního parku Šumava naznačila, že vedle asanace je možné aplikovat další metody. Výzkumný tým Zemědělské fakulty Jihočeské univerzity například dospěl k závěru, že určité druhy vláknitých hub, vyskytujících se v horských lesích, napadají brouka. „Umělé šíření těchto hub by tak mohlo přispět k rychlejší a přirozenější biologické regulaci tohoto škůdce,“ poznamenala členka týmu Eva Bursová. Přirozeným predátorem lýkožrouta smrkového je podle Jaroslava Boháče z AV ČR čeleď brouků drabčíkovitých, kteří se živí jednotlivými vývojovými stadii kůrovce. „Ukázalo se, že aktivita těchto brouků byla v ohrožených šumavských lokalitách nízká,“ konstatoval. Vedení parku zná doporučení výzkumníků a počítá s ním v systémovém koncepčním řešení, které má zahrnovat škálu preventivních opatření proti dalšímu množení kůrovce.