Veřejná správa1.: Porovnání verzí

Z sumava-corpus
Přejít na: navigace, hledání
(Založena nová stránka s textem „{{MediaBankArticle |Title=Veřejná správa1. |Author=Šumava tady a teď |Date=2005-12-08 |Source=Šumava tady a teď |Genre=tisk |Respondent= }} Ministr…“)
 
(Žádný rozdíl)

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 05:29


Veřejná správa1.
Author Šumava tady a teď
Date 2005-12-08
Source Šumava tady a teď
Genre tisk
Respondent

Ministr a ministerstvo životního prostředí

Město je obcí III. typu, se spádovou oblastí kolem 17 tisíc obyvatel a do jeho správního obvodu patří dvacet obcí. Úřad pracuje v pěti menších budovách ve městě, zaměstnává i deset členů městské policie. K samotnému městu patří ještě 14 okolních osad. Podle posledních informací má Vimperk 8025 obyvatel. Město leží na hlavním tahu do Německa, projíždí jím mnoho kamionů a úzká silnice s množstvím zatáček je už od Strakonic značně přetížená. Ve Vimperku nemá silnice odpovídající šíři a částečně je vedena v zástavbě. Několik domů bude muset nové silnici ustoupit, byty pro jejich obyvatele se chystají v jednom z budovaných bytových domů. Stávající silnice na Strážný je už vlastně částečným obchvatem města, velmi nebezpečná je nyní frekventovaná silnice z Českých Budějovic přes Vimperk na Zadov. Na jednom jejím rovném úseku ve městě naměří policejní radar běžně i stokilometrovou rychlost. Městská policie bude od poloviny příštího roku, kdy se jí ze zákona dostane větších pravomocí, vybavena laserovým radarem. Na kvalitě přístupových cest závisí i rozvoj podnikání. Ve Vimperku se zprvu na malém a středním podnikání negativně podepsalo zrušení kasáren. Posádka představovala nemalou kupní sílu i příležitost pro různé dodavatele. Menší kasárna byla zrušena na počátku devadesátých let, ta druhá krátce po roce 2000. „V roce 2002 jsme požádali o bezplatný převod vojenského majetku do vlastnictví města“, říká starostka Stanislava Chumanová. „V listopadu 2003 nám armáda předala většinu areálu, letos v dubnu zbytek. Usilovali jsme především o získání budov. Zimy jsou tu drsné a opuštěná budova je během dvou let ve značně zchátralém stavu. V části kasáren máme nyní kolem dvaceti pěti podnikatelů. Okamžitě jsme prostory začali nabízet do pronájmu s tím, že pokud zájemci předložili podnikatelský záměr, dostali nájemní smlouvu. V té byl dodatek, že do 120 dnů od podepsání nájemní smlouvy bude sepsána smlouva o smlouvě budoucí, a po dvou letech mohou požádat o odprodej. Ukázalo se to být dobrou motivací. V areálu máme chráněné dílny, výrobnu bazénů, velkou autodopravu včetně opravárenské dílny, prodejnu stavebnin. Je tam už dokonce i restaurace. Všechno je ve správě města. To založilo Městské služby Vimperk s. r. o., v nichž je stoprocentním vlastníkem, a to je v podstatě správce, který nám všechno zajišťuje. Vlastnictví kasáren pomohlo zvýšit i hodnotu městského majetku. I když šlo o bezplatný převod, hodnota je zhruba půl miliardy korun. Jsem členem poradního sboru Úřadu práce v Prachaticích a musím s radostí konstatovat, že v posledních měsících se nezaměstnanost na Vimpersku pohybuje pod pěti procenty. Na to, že jsme tady „na konci světa“, to není špatné!“

Podařilo se otevřít i větší podniky. Před rokem 1989 byl Vimperk známý hlavně Šumavanem. Výroba košil zaměstnávala v jedné době až osm set švadlen. Ve městě byl velký nábytkářský závod, velmi uznávaná tiskárna se stoletou tradicí. V první polovině devadesátých let postupně vše zaniklo. Objevily se ovšem podniky úplně jiné. Pobočka bavorské elektronické firmy už zaměstnala 340 lidí a pro nový provoz se chystá přijmout kolem 120 zaměstnanců. Tiskárna, proslulá šumavskými rodinnými kalendáři a posléze tiskem velké části české beletrie, se už k životu nevzkřísí. Je to škoda, vždyť Vimperk letos slavil 170. výročí založení zdejšího knihtisku, dokonce za účasti zástupců někdejší rodinné firmy. Část tiskařské výroby se přece jen vrátila s jinou německou firmou, která zahájila výrobu obalů a brožur k DVD. Firma zaměstnává přes 40 lidí. Ve městě se objevily také dva supermarkety ve strategické zóně v blízkosti autobusového i vlakového nádraží. Vimperk jako obec třetího typu zajišťuje mnohé správní činnosti a lidé teď mohou jednání na úřadě spojit s nákupem.

Město Vimperk uzavřelo také dohodu o spolupráci a přátelských stycích s bavorským Freyungem, vzdáleným asi třicet kilometrů vzdušnou čarou. Při různých příležitostech se zástupci měst i občané vzájemně navštěvují, proběhl například již čtvrtý mezinárodní filmový festival Naturvision, velké kontakty navázali hasiči, v obou městech se konají historické víkendy, vánoční trhy. Ukazuje se, že vzájemné vztahy dokáží postupně překonávat důsledky dlouhodobého rozdělení přísně střeženou hranicí. Ve Freyungu působí spolek bývalých rodáků, v září přijíždějí vždy do Vimperka. Navštíví kostel, prohlédnou si město, poobědvají se starostkou. „Jsou rádi, že se mohou opět propojit s místem, kde mají jejich rodiny staleté kořeny. Chováme se k sobě skutečně jako sousedi“, dodává starostka.

Mikroregion Horní Vltava-Boubínsko pomáhá členským obcím řešit věci společného zájmu. Zprvu šlo hlavně o zimní údržbu běžeckých tratí, projektů přibývá. Při žádostech o granty je obcím mikroregionu nápomocná regionální rozvojová agentura ve Staších. „Dokončení rozhledny na Boubíně, kolem které se odehrály určité vášně, je zásluhou mikroregionu. Chráněná krajinná oblast chtěla ponechat jen jednu přístupovou cestu. Po jednání a dohadování se starosty sdruženými v mikroregionu jsou otevřené dvě cesty další. Na rozhledně už jsem letos byla pětkrát a z toho dvakrát jsem tam oddávala. Svatby na rozhledně se začínají stávat hitem!“

Město Vimperk je sídlem Správy Národního parku Šumava, vzájemné vztahy považují radnice i Národní park za korektní. „To, co se teď děje kolem Šumavy a jejích zón, se Vimperka příliš netýká, protože městské lesy v tom nejsou zahrnuty. Ale jsou v Chráněné krajinné oblasti. Když nám armáda předala lesy, kde měla cvičiště a střelnici, z CHKO přišli, že jsou tam cenná přírodní stanoviště a že by z celkových 130 hektarů udělali na 90 hektarech chráněné území! Kompromis byl nakonec nalezen, budou tam vyhlášeny určité úseky, které vyhovují oběma stranám.“ V devadesátých letech prodalo Město Vimperk zámek ministerstvu životního prostředí, dříve tam bylo sídlo CHKO, pak Správy Národního parku. Od loňského roku platí nabídka, zda by město nemělo zájem o navrácení objektu zámku zpět do vlastnictví. Zastupitelstvo města rozhodlo o bezplatném převedení zámku do vlastnictví města.

Paní starostka to na jedné straně vnímá jako velice dobrou věc, protože zámek je dominanta a k městu patří, na druhé straně jej považuje za danajský dar. Město uvažuje o zřízení ekologického centra, bylo by to důstojné místo soustřeďující informace a osvětu o Šumavě. „Je to samozřejmě velké sousto. Jsem ale optimistka a podobně jako mě těší, že se podařilo zajistit noční nasvícení zámku, věřím, že pomůže vyzařovat pozitivní energii Vimperka jako renomovaného šumavského sídla do širokého okolí. Když ráno v půl páté jedu do práce, objíždím někdy město, abych se pokochala tou krásou“.