Proč nezasahovat: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 05:30

Narušení lesa vichřicí spojené s případnou expanzí např. lýkožrouta smrkového je přirozenou součástí dynamiky horských lesů. Docházelo k nim po tisíciletí. Zachování přirozeného vývoje lesních ekosystémů je účelem národních přírodních rezervací a prvních zón národních parků. Podle současných přístupů k ochraně přírody, podložených výsledky vědeckých studií z celého světa, jsou případné asanace v naprostém rozporu s posláním daného území.

Podle předběžných výsledků, především z oblasti Šumavy, jsou nejvíce narušeny lokality, kde byly v minulých letech prováděny asanace následků jiné vichřice nebo asanace lýkožrouta smrkového. Tyto zásahy vždy vedou ke snížení zápoje porostů, vytvoření porostních stěn a následkem toho k větší nestabilitě lesa. Během další vichřice jsou tyto porosty opět nově poškozeny, a tím se vytváří neustálý koloběh asanace a nového narušení. Výsledkem jsou rozsáhlé plochy holin, mnohem rozlehlejší než plocha lesa, která by byla narušena vichřicí nebo případným kůrovcovým žírem lýkožrouta smrkového.

Výsledky vědeckých studií ukázaly, že lokality narušené vichřicí nebo fytofágním hmyzem a ponechané samovolnému vývoji se mění směrem k přírodnímu ekosystému úspěšněji než lokality asanované tradičním lesnickým přístupem. Pohyb těžké mechanizace a odvoz dřeva způsobí drastické narušení ekosystému a jeho homogenizaci.

Na základě vědeckých studií a zkušeností s podobnými typy událostí z NP Bavorský les, Tatranského NP a dalších území, předkládáme následující doporučení:

1. V lesních porostech v prvních a bezzásahových zónách NP a NPR neprovádět žádnou asanaci stromů poškozených vichřicí, fytofágním hmyzem či jinak.

2. Případné asanační zásahy by měly být prováděny v navazujících druhých zónách, pokud ale nejsou navrženy na výhledové zařazení do zóny první nebo bezzásahové. (Redakčně kráceno)

Pod tímto dokumentem je podepsáno 15 profesorů a docentů vědeckých a univerzitních institucí.