Čí jsou ty moje domy?: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 05:30

Rozhovor s ředitelem státního podniku Vojenské lesy a statky v Sušici ing. Jiřím Hoffmanem

Vojenské lesy a statky hospodaří na lesní a zemědělské půdě v bývalém vojenském prostoru Dobrá Voda od roku 1953. Hospodařily dobře, nebo špatně? Těžko říct. Hospodařily v rámci možností, jaké skýtala pevná hráz socialismu a míru. Po převratu v roce 1989 se VLS staly terčem kritiky. Václav Bouda 6. 12. 1991 píše: „Za jejich hospodařením s nemovitosmi v minulých letech lze vystopovat spoušť. Vidět opuštěnou bytovou jednotku s odpadlou stěnou, historicky cenný objekt Labanc opuštěný lidmi v roce 1983 využívaný jako prasečák, vše v Prášilech, to bere doslova dech... Přistup, který k nim byl ulatňován, lze charakterizovat slovy využít a opustit.“ Ředitel VLS však upozorňuje na to, že taková kritika je módní a polopravdivá, protože neuvažuje s dalšími podstatnými faktory, které v minulosti činnost VSL ovlivňovaly: režim Vojenského výcvikového prostoru, problémy s ostrahou hranic, tvrdé životní podmínky, špatná doprava a zásobování, které měly „negativní vliv na skladbu obyvatel, na jejich myšlení a přístup k věcem veřejným.“ Dále je podle ředitele VLS třeba vzít v úvahu, že zhruba v polovině 70. let byla přes odpor místních obyvatel ve vládě schválena likvidace Prášil jako obce uvnitř Vojenského výcvikového prostoru. K řadě prázdných objektů byla vydána demoliční rozhodnutí, s jejichž provedením se však naštěstí otálelo. „Proto také nikdo nebránil nikomu, pokud si do opuštěného baráku určeného k demolici někdo zavřel prase,“ píše ředitel Hoffman.

V citovaném článku Václava Boudy říká starosta Srní Stanislav Dolejší toto: „Známe situci ve Vojenských lesích a statcích a jsme si jisti, že nejsou schopny údržbu nemovitého majetku zajistit“. Podobně kategoricky se vyjadřuje tehdejší přednosta Okresního úřadu Ivan Bečvář: „Já zásadně nesouhlasím, aby v oblasti Národního parku Šumava fungovaly Vojenské lesy a statky.“ (11. 2. 1992). Jenže pak se jako domek z karet zhroutí sen o rychlém rozvoji bývalého vojenského prostoru, o rodinných farmách a o tom, jak Národní park bude zdejším lidem zajišťovat práci. Množí se hlasy, že koncepce kombinátního podniku, který ztráty na zemědělské půdě kryje ziskem z lesa, není k zahození. A tento požadavek plní právě VLS. Jenže situace se dále zkomplikuje tím, že VLS prodlužují svou existenci pod ministerstvem obrany a delimitace pod Národní park se znovu odsouvá. Navíc je s účinností od 31. 10.1992 podepsána tzv. delimitační dohoda mezi ministerstvem zemědělství a ministerstvem životního prostředí, podle níž i v národních parcích má hospodařit ministerstvo zemědělství, tedy Lesy ČR a VLS, zatímco správě parku má být ponechán jen výkon státní správy. To, že VLS působí dál pod ministerstvem obrany, vytváří neopodstatněnou a absurdní situaci, kterou se ministerští činitelé snaží omluvit nutností „vyčistit a zcivilizovat vojenské oblasti“. To však dodnes nikdo neudělal a kdoví, jestli udělá. Ke konci minulého roku delimitace VLS opět neproběhne a generálmajor Pavel Krajčovič doporučuje k delimitaci VLS a převodu půdních fondů využít „nejzazší možný termín k 31. 5. 1993“. V květnu 1993 vypracovává ředitel VLS Hoffman „Vyjádření k Návrhu usnesení pro vládu ČR“, kde zdůrazňuje nutnost ponechat si „kmenové jmění“, aby nedošlo k „rychlé likvidaci o. z. VLS Sušice před jeho transformací od NPŠ nebo před privatizací“. I když VLS k 1. 9. předají Národnímu parku Šumava lesní půdní fond spolu s odborným personálem, je otázka osudu dalšího majetku VLS nejasná. Opakuje se v různých obměnách situace, jakou před časem popsal přednosta OÚ Ivan Petrů: „Když už situace vypadala nadějně pro převedení vojenských nemovitostí na obce, někdo zavelel geodezii a ta převedla komplet všechno na VLS.“ Kompletní delimitace VLS pod NPŠ se tedy konat nebude, přestože podle ing. Hoffmana by to bylo pro daňové poplatníky nejlacinější. „Dnes se začala tvořit nová hospodářská organizace v NPŠ, nákladně si adaptovala kancelářskou budovu v Kašperských Horách, v podstatě přebírá organizační strukturu, účetnictví a evidenci od VLS, protože pružnější systém zatím nevymyslela, provozy o. z. VLS Sušice se budou likvidovat nebo privatizovat a to všechno zaplatí daňový poplatník, protože NPŠ je organizace dotovaná státem.“

Otázka tedy zní: komu patří a budou patřit nemovitosti na území bývalého vojenského prostoru, co s nimi bude, kdo se bude starat o zemědělství a udržování krajiny v NPŠ a stanou se VLS nakonec převodní pákou pro rozdělování a privatizaci nemovitostí za zády obcí? Na jedné straně je jisté, že nebýt VLS, vypadala by krajina vojenského prostoru podstatně hůř, na druhé straně je neomluvitelné, že tři a půl roku po pádu totality cenné nemovitosti a osady dále pustnou. O tom, proč to tak je, jsem mluvil s ředitelem VLS.

• Obec Prášily, která leží v centru bývalého vojenského újezdu, získala převodem přes OÚ podle vládního usnesení č. 152 zatím jen deset nemovitostí. Budete podporovat, aby obec mohla získat i čtyřicet dalších objektů, které jsou dílem vaše a dílem měly být na vás převedeny? Jde například o ty, v nichž žijí obyvatelé Prášil.

Předně si musíme říct, o jaké nemovitosti jde. V celém vojenském prostoru byly dvě kategorie nemovitostí, jak budovy, tak pozemky. Jednak to byl sektor 13, který zahrnoval majetky ve výhradním užívání s. p. VLS, které organizace převzala delimitací při svém vzniku v roce 1953. Ty pocházely téměř výhradně z konfiskátů po odsunu bývalých obyvatel německé národnosti v roce 1945. Dále sektor 13 zahrnoval majetky, které s. p. VLS v průběhu svého hospodaření vybudoval z vlastních volných prostředků. Veškerý tento majetek je kmenovým jměním VLS Sušice. Dále tu byl sektor 21, jehož pozemky a nemovitosti vlastnila armáda, konkrétně Vojenská ubytovací správa v Plzni. Jednalo se o různé majetky, například objekty, neplodné pozemky a komunikace určené výhradně pro potřeby výcviku vojsk.

• Jaký bude jejich další osud?

Nám byl jako sektor 13 svěřen státní majetek, na němž máme hospodařit. Ten nám zůstane, dokud zakladatel nerozhodne o privatizaci, převodu nebo prodeji podniku. Po zrušení vojenského újezdu Dobrá Voda vznikla řada jednání, jak nakládat s majetkem sektoru 21, který opustí armáda. Jako organizace, která působí pod ministerstvem obrany, jsme byli vybídnuti, abychom si z armádního majetku vzali to, co potřebujeme pro rozšíření naší hospodářské činnosti. Každý jednotlivý barák, o který jsme žádali, jsme museli zdůvodnit. Zdůvodnění jsme poslali na ministerstvo obrany. Tam něco respektovali a něco ne. V té době se začalo uvažovat o vzniku samostatné obce Prášily. Z toho důvodu jsme nepožadovali žádné objekty a pozemky v této obci a její bezprostřední blízkosti. Bylo logické, že tento vojenský majetek bude účelnější převést na obec. Pak vyšlo usnesení Federální vlády 541/1991, kde bylo podle parcel stanoveno, které majetky sektoru 21 přejdou na Vojenské lesy a statky a které prostřednictvím Okresního úřadu na obce. Další usnesení vlády ČR č. 152 mělo potom dořešit převod na obce či jiné subjekty toho majetku, který nebyl převeden na VLS dle zmíněného usnesení 541.

• Dobře, ale například obec Prášily získala jen ubohých deset objektů. Majetek, který přešel na vás, dál chátrá, takže co je to za logiku?

Chápejte, že vláda určila, jak bude se státním majetkem naloženo! My jsme nic ovlivnit nemohli, prostě bylo nám to přiřknuto. Pochopitelně tohle byl pokyn pro orgán geodezie, aby majetek ze zápisu ministerstva obrany a Vojenské ubytovací správy převedl na VLS a to bylo učiněno. Majetky jsme převzali fyzicky i právně.

• Přednosta klatovského okresu Petrů však v novinách napsal, že „ministerstvo obrany potvrdilo platnost převodních smluv Vojenské ubytovací správy na Okresní úřad. Ministerstvo financí dalo souhlas k bezúplatnému převodu na obec. Geodezie potvrdila výpisy, kde je jako vlastník uváděn Okresní úřad. A pak místo na obce převedla geodezie výše uvedený majetek na VLS – bez hospodářských smluv! To je nelogické!“

Já netvrdím, že je to nelogické. Můžu ukázat minimálně dva dopisy s vyjádřením jednak okresní geodezie, jednak jejich ústředí z Prahy. Jestli je v tom nějaký podvod, to by měl určit soud. Geodezie udělala přesně to, co bylo v obou zmíněných vládních usneseních. Podklady, které uvádí pan přednosta okresu, jsem neviděl a ani je neznám.

• Budou si obyvatelé Prášil moct odkoupit domky, v nichž bydlí?

To je sektor 13, náš majetek a toho si vůbec nevšímejte, ať v něm bydlí lidi nebo nebydlí! Bude to majetek státního podniku do té doby, dokud zakladatel nerozhodne o privatizaci nebo jiném zaměření organizace. Když zakladatel bude souhlasit, tak si ho budou nájemníci moct odkoupit, s tím nemůžu nic dělat.

• To je přece absurdní dělit majetek v tak malé osadě jako jsou Prášily nebo Slučí tah mezi více subjektů!

Za to já nemůžu. Na Slučím tahu jsme dva domky dostali my a tři zůstaly obci Prášily. Jenže Prášily chtěly i ty dva, které vládní usnesení 541/91 přidělilo nám. Máme je dodnes napsané v našem majetku, ale vyslovili jsme souhlas o jejich převodu na obec. Nemohu za to, že se tak zatím nestalo. Obec však nečekala a ty dva domky de facto protiprávně obsadila.

• Čili vám nevadí, že škody na nemovitostech Nové Hůrky narůstají geometrickou řadou? Dnes jsou vyčísleny na 100 milionů. Vy jste proti jejich záchraně? Ten právní chaos vám vyhovuje?

Vadí mi to. Moc mi to vadí. Ale vy pojedete kolem baráku v Sušici a řeknete si, „hele von chátrá“. Pojedete podruhé a uvidíte, že chátrá dál, tak vás to naštve a řeknete „Hele Františku, obsaď ten barák, protože chátrá“ a vás nezajímá, čí je. To je právní vztah?

• Mně jde o jinou věc: vy jako podnik zjevně nejste schopni řádně se starat ani o nemovitosti sektoru 13, ani 21. To, co jste získali po armádě, jde cugrunt. O to jde!

Ale my jsme se chtěli starat, jenže jsme dostali od pana Petrů z okresu dopis, že s těmi domky nemáme nic dělat, že podává revokaci vládního usnesení a do doby vyřízení nemáme nic dělat. Můžu vám dokladovat, že k některým objektům jsme už měli zpracované projekty na rekonstrukci a plánovali jsme, že se tam vrátí nájemníci, nebo že budou hospodářsky využity, včetně obnovy několika zrušených malých vodních elektráren!

• Ke kolika objektům máte zpracovány projekty na rekonstrukci?

Konkrétně k jednomu na Slučím tahu, k jednomu na Dobré Vodě a jednomu na Höhalu a PS Hůrce. Od domků, které nám před půl rokem dali, nám však odebrali klíče a předali je obcím.

• Ale vždyť jste říkal, že jste nemovitosti převzali fyzicky i právně!

Dobře, to ano, ale od té doby, co byla podána žádost o revokaci vládního usnesení, jsme nemohli dělat nic. Vojenská ubytovací správa Plzeň nám je opět vzala a předala obcím.

• Takže mi řekněte, co bude s osadou Nová Hůrka, která přešla na vás.

To vám musí říct někdo jiný, já ne. Přešla na nás, ale klíče nám odebrali.

• To znamená, že klíče od domů osady má obec. Je to tak?

Já nevím, komu je Vojenská ubytovací správa předala, to se zeptejte jich. Já u toho nebyl a není mně známo, jestli je předali Národnímu parku, obci nebo okresu!

• Ale vám jistě není jedno, kdo vaše nemovitosti dostane, nebo ne?

Dneska mně to už je jedno, protože jsem tam nemohl udělat svůj hospodářský záměr, proti kterému se postavil Národní park. My jsme tehdy dali písemný souhlas, aby Vojenská ubytovací správa dala ty domy komu chce, když je nemůžeme používat, jak jsme chtěli. Tím v podstatě už dávno nejsou ty objekty naše. Pokud mi je známo, některé pronajímá obec Prášily.

• Takže: kdo se má o cenné nemovitosti na Nové Hůrce starat?

Vojenská ubytovací správa sepsala smlouvu, vyžádala od nás klíče a dala je obci Prášily. Takže o objekty na Nové Hůrce by se měla starat asi obec Prášily.

• Ale vždyť jste říkal, že pokud by se obec starala, starala by se protiprávně!

Říkám vám, že Nová Hůrka je Vojenské ubytovací správy a komu ji předala, přesně nevím. Napsali jsme jim, že souhlasíme, aby objekty převedli na jinou právnickou osobu nebo organizaci.

• Národní park měl původně záměr část Nové Hůrky zbourat. Trvá tento záměr i nadále?

Ano, takový záměr byl a týkal se zadní části Nové Hůrky a autoparku. Objekty navržené ke zbourání jsme zachránili my, protože na tehdejším velitelství výcvikového prostoru na Hůrce jsme se se správou parku střetli a požadovali, aby dali nejprve jasný záměr, co s osadou chtějí dělat. Z toho vyplyne, jestli by se mělo bourat nebo ne. Já si myslím, že jakmile se jednou něco zbourá, znovu se to už nepostaví – a navíc šlo o historicky původní objekty.

• Kdy dojde ve VLS k privatizaci a bude se po zahájení privatizace něco s chátrajícími nemovitostmi dělat?

Jsou už signály, že v průběhu letošního roku přijde pokyn k privatizaci VLS. Ještě se ale neví přesně jak. Pokud k privatizaci dojde, něco se s objekty dělat bude. Já jen nevím, proč rozbourané baráky ve Vojenském prostoru pořád někomu vadí. Když jedu například na Žatec, Slaný, Louny, jsou tam vesnice daleko víc rozmlácené než tady a nikomu to nevadí.

• Já nepovažuji za normální, že ve společnosti, v níž mají fungovat zákony trhu, leží ladem milionové majetky.

To si musíte stěžovat v parlamentu nebo ve vládě.

• Napadla vás někdy myšlenka, že v pozadí může být zájem o totálním vystěhování obce, což se nepodařilo ani dvěma válkám a požárům?

Tahle myšlenka mě napadla nejednou. Ale podívejte, co já s tím můžu dělat? My dokonce do kolektivní smlouvy přidali, že pokud budeme moct některé drobné objekty, byty a příslušenství okolo domků prodat, budou mít předkupní právo naši zaměstnanci. Jestliže však budu nucen ještě před privatizací Vojenských lesů předat objekty parku nebo okresu, nemůžu ručit za to, co se s nimi stane. Zatím máme moratorium na prodej jakýchkoli majetků a tento zákaz bude platit až do vyhlášení privatizace VLS. Pokud jde o vystěhování obyvatel z Národního parku, mohu pozitivně říct toto: Světový fond na záchranu divoké přírody pověřil vypracováním první verze Plánu péče o NPŠ sušický Ekoing za vedení experta WWF Dr. G. Schuerholze. Byl vypracován projekt, který ochranáři nikomu neukázali. Na závěr Schuerholzovy mise byla uspořádána veřejná beseda v hotelu Srní, z níž vyplynulo, že v Národním parku by neměla být žádná obec a připustil by se pouze omezený rozvoj Srní a Kvildy. Ostatní osady a obce by měly postupně zaniknout. Tehdy jsem se zeptal, jestli obec Prášily má v parku co dělat nebo ne a dr. Schuerholz jednoznačně odpověděl, že samozřejmě zanikne. Jen dvě vybrané obce by dostaly určitou podporu, další by se utlumily a postupně vystěhovaly.

• Myslíte si, že rozvoj obcí v NPŠ se vznikem služeb a řemesel je nereálný?

Já si myslím, že by bylo správné, aby se obce v NPŠ mohly rozvíjet, ale upozorňuji, že záměr správy NPŠ je zcela jiný. Podle mého jsou Prášily nebo Modrava historická místa, která by měla fungovat jako typické horské obce a mám za to, že kanadské vize o ráji divoké přírody tu nemají co dělat. Pokud jsme se však vyjadřovali k zákonu o ochraně přírody a krajiny, nikdo nerespektoval naše připomínky. Budeme-li se vyjadřovat k zákonu o národních parcích, budeme dál razit myšlenku, že Národní park Šumava by měl zahrnovat jen lokality, kde nikdo trvale nebydlí, kde není zemědělská půda a kde se už v minulých třiceti letech hospodařilo jako v lesích ochranných. Domnívám se, že optimální by bylo území modravských slatí a okolí na ploše cca 25 000 ha se zázemím Bavorského národního parku o velikosti 13,5 tisíce ha. Ostatní území by podle mého mělo být obhospodařováno jako chráněná krajinná oblast. Proto od začátku podporujeme tzv. komunální variantu Národního parku, kterou původně navrhli na Okresním úřadě.

• Jenže vznikla úplně jiná varianta…

A vidíte, jak to dopadá. Druhou variantu prosadila podle mého názoru skupina lidí v čele s ing. Musiolem a ing. Krejčím ve vleku s ředitelem NPŠ ing. Kecem.

• Jenže pokud by se měly obce a osady na tomto území moct rozvíjet, musely by začít podnikat. Jak ale může nikdo začít podnikat třeba na Pustině nad Dobrou Vodou, když na asfaltovou silnici je tu zákaz vjezdu?

Zákaz vjezdu vyplývá z lesního zákona. Na účelové komunikace smí vjet jen uživatel lesa. Pokud tam někdo bydlí, dostane propustku. Pokud tam budete chtít vjet vy, musíte požádat o výjimku ministerstvo životního prostředí.

• Pokládáte za normální, že návštěvník, který by si chtěl třeba půjčit koně k projížďce, musí s několikaměsíčním předstihem žádat ministerstvo v Praze?

S tím na mě nechoďte, já si to nevymyslel. Tady se kříží lesní zákon s návštěvním řádem Národního parku a oprávnění povolit vjezd má správa NPŠ a ministerstvo. Upozorňuji na to, že za vojáků v tom byl určitý pořádek a teď je v tom jen chaos, nic víc.