Pohyb turistů na Šumavě nevidím tak dramaticky: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 05:30

Dnes přinášíme druhou otázku, kterou Týdeník položil ministru životního prostředí panu Ing. Františku Bendovi, a současně k jeho odpovědi připojujeme krátký komentář.

• Činnost Správy NPŠ se zatím nejvíce projevuje v omezení pohybu turistů. To vzbuzuje značně negativní reakci, protože neprivilegovaní lidé si zákonů na Šumavě užili až příliš. Myslíte si, že by turisté dokázali Šumavu nenávratně devastovat?

Máte jistě na mysli tu „zviditelněnou“ část činnosti Správy NPŠ. Správa národního parku za dobu své činnosti vydala několik tisíc správních rozhodnutí, přičemž veřejnost samozřejmě vnímá jen několik procent právě těch záporných.

Co se pohybu turistů týče, nevidím situaci tak dramaticky. V letošním roce došlo k podpisu dohody s Českým klubem turistů o značených stezkách a společně s Radou národního parku a obcemi byly vyznačeny cyklistické stezky a zimní běžecké stopy. Počítáme s tím, že ve svém úhrnu by do budoucna tato síť měla být přibližně stejně hustá, jako je tomu na bavorské straně, samozřejmě s výjimkou první zóny. Tu představuje nejcennější území, kterých je na naší straně více než v Bavorském lese. Tato území však tvoří pouze dvacet procent rozlohy a pro jejich neprostupnost do nich běžný turista stejně nezavítá, nehledě na to, že po stránce estetických kvalit šumavské přírody a krajiny jsou území v druhé zóně až na výjimky přitažlivější.

Myslím si však, že Správa trochu zaspala s propagací, takže se návštěvníci o těchto značených cestách dozvídají se zpožděním a s obtížemi. V tomto ohledu považuji za nezbytné, aby se podstatně zvýšil počet informačních středisek a informačních tabulí, v čemž však již byly učiněny rozhodující kroky. Ve spolupráci s bavorskými ochránci přírody jsou připravovány kvalitní letáčky a informační tabule z různobarevně mořeného a vypalovaného dřeva, které budou postupně rozmisťovány v příštím roce.

Problematiku turistiky však dnes spatřuji v nedostatečných službách, které jsou obce schopny poskytnout zejména zahraničním návštěvníkům. Je téměř pravidlem, že německý turista se ubytuje na své straně hranice, kde má zajištěn veškerý komfort, a k nám chodí jen obdivovat krásy přírody. Místo peněz nám zde zanechává jen pytlík od svačiny. To je samozřejmě třeba změnit. O škodlivosti neregulované rekreace vás asi nemusím přesvědčovat. Dostatečným příkladem může být ,,přivrácená“ strana Lipna.

Pan ministr uvádí, že 1. zóna Národního parku Šumava představuje „pouze“ dvacet procent rozlohy celého parku, to však tvoří značnou plochu naprosto neúměrnou kulturní krajině, jakou bezesporu Šumava byla a ještě je. O tom, že v první zóně nejsou turisticky atraktivní místa, pan ministr přesvědčí asi jen ty, kteří Šumavu znají z okna osobního auta. Další tvrzení o zanechaném pytlíku od svačiny a přivrácené straně Lipna odpovídá praxi „parádního“ pokoje. Do něj se nechodilo a jen se skrz zasklené dveře ukazoval návštěvám. V dnešní době už je obvyklé užívat celý byt a také v něm odpovídajícím způsobem uklízet. V cizině se ani hosté v bytě, ani děti ve školách nepřezouvají, a přesto je tam čisto. Jen Správa NPŠ vidí asi jako jedinou cestu k zachování čistoty právě zasklené dveře.

Je jen dobré ještě připomenout, že na zachování šumavské přírody si všichni Jakožto daňoví poplatníci řádně přispíváme. Proto by měli mít zájemci obecně právo se podívat, Jak se s jejich penězi hospodaří. Omezení vstupu by mělo být jen odůvodněné a dočasné.