Šumava bez stromů?: Porovnání verzí

Verze z 13. 9. 2015, 05:30

Na území České republiky je 2,64 miliónu hektarů lesů, ale prakticky nenajdeme porost, který by byl stoprocentní zdravy. Největším nepřítelem je znečištěné ovzduší, které ohrožuje víc než 60 % lesních porostů, na druhém místě jsou škody způsobené větrem, následují hmyzí kalamity. Třeba takové, jaké nedávno postihly Národní park Šumava.

Karel Klostermann by dnes svůj svět lesních samot těžko poznával. Kůrovec, nebo také lýkožrout, se usadil v jednom z nejkrásnějších míst Šumavy a nejhorší situace je na Modravě.Pokud už nejsou pokácené, stojí uschlé stromy s opadanou kůrou a každý sebemenší náraz větru je schopen je zlomit jako sirku. Na kmenech i na kůře jsou znatelné nekonečné chodbičky plné vajíček.

Lýkožrout je malý černý brouček. Jeho samice vyhlodává v kůře stromu – v lýku – tzv. snubní komůrku. V té udělá dvouramennou matečnou chodbu asi deset centimetrů na každou stranu. Na její boky naklade vajíčka, ze kterých se vylíhnou larvy a ty, jak rostou, žerou kolmo od mateční chodby lýko. Jestliže je nálet kůrovce větší, přeruší tok mízy z kořenového systému do vrcholu stromu, čímž je strom zadušen.

Kůrovec ohrožuje už i lesní porosty u Strážného a Kvildy, a jestliže ještě loni byl Luzný zeleným cílem turistických výprav, dnes si může o stromech nechat jen zdát. Totéž platí o dalším šumavském velikánu – Roklanu.

Projíždíme lesní cestou mezi Černou horou a Malou Mokrůvkou. Stovky více než staletých stromů jsou označeny červenou barvou odsuzující je k pokácení. Před námi se otevírá holina, na rozbláceném terénu leží hromada odkorněných kmenů. Motorové pily řvou, lesní cestou vleče traktor další obrovské klády. „Černá hora už je holá.“ oznamuje nám jeden ze sezónních dřevařů, František Ducháček. Přijel sem za prací už před měsícem, hned jak se dozvěděl, že kůrovcová kalamita propukla. Jeho kolega, František Křapa přijel z jihu Moravy. U nich prý už žádné lesy nejsou. Oba tu chtějí zůstat, dokud bude práce. Třeba do zimy.

V modravském polesí je kůrovec na dvanácti stech hektarech a do poloviny prázdnin napadl zhruba 40 000 kubíků smrkových porostů. „Ale snad nejhorší situace je v lokalitách Soutok, Pytlácký roh a Roklanská hájenka.“ Ing. Pour při řeči odlamuje kůru z čerstvě přitaženého kmene. Místo je plné kroutících se bílých larev, černí nevelcí brouci se snaží utéct před ostrým světlem.

Můj průvodce otevírá jeden z feromonových lapačů a ve chvíli má brouků plnou dlaň. Černé krabice obsahují chemikálii, která samičky kůrovců láká, ale nezabíjí, lesáci je musejí pravidelně vybírat a ničit. Situace je ve fázi, kdy skutečně jediným řešením je kácení a likvidace statisíců stromů. Z přivezených kmenů rychle mizí kůra, další z party je ošetřuje chemickým postřikem, aby zlikvidoval i ty nejposlednější hmyzí jedince.

Jen do modravského polesí se z celé republiky sjelo na dvě stě dřevařů. ,,Na lesní správě je nás zaměstnáno třináct, větší skupinu sezónních dělníků bychom nezvládli. Každý, kdo u nás chce dělat, musí mít živnostenský list. Je zárukou, že skutečně řemeslo zná a má příslušné zkoušky na ovládání mechanizace,“ vysvětluje Ing. Pour.

Počkáme a uvidíme

Na světě dnes existuje přes 2200 národních parků, více než 200 jich leží v Evropě. V České republice máme zatím tři, ten šumavský je nejmladší. Byl založen v roce 1991 a od Železné Rudy se táhne 70 km jihovýchodním směrem až ke Zvonkové u Horní Plané. Jeho 69 030 ha zaujímá 0,87 % plochy naší republiky. Celých 81 % parku pokrývají lesy, a co je ještě důležité – do tzv. první zóny, kde nesmí zasáhnout ruka člověka, patří necelých 9000 ha, tedy 13 % plochy parku.

Jediné a hlavní slovo tu má Správa národního parku Šumava sídlící ve Vimperku. „V každém lesním porostu najdete kůrovce,“ přivítal mě náměstek pro řízení správy lesů Radim Košíček. „Pokud se nevyskytuje v masovém měřítku a je-li les zdravý, dokáže se s ním les vyrovnat sám. My už jsme ale museli přistoupit k radikálnímu řešení.“

Zdravý strom totiž reaguje na kůrovce stejně jako na jiné mechanické poškození. Škůdce prostě zalije smolou a rána se uzdraví. Pokud jsou ovšem v lese stromy staré a nemocné, nedokážou se bránit, a tím se hmyzí škůdce přemnoží. V nebývalé síle pak napadá i zdravé stromy, které by se běžnému náporu ubránily.

Současnou kalamitní situaci způsobily dva druhy škůdců – lýkožrout smrkový a lýkožrout lesklý. Za jednu z příčin považuje Radim Košíček kůrovcovou kalamitu z roku 1870, kdy prý naši předkové osázeli plochy nevhodným druhem přivezeným „odněkud od Dunaje“.

Z lesa denně odvážejí nákladní auta dříví, těžba jde do tisíců kubíků dřeva, koncem léta začnou z hůř dostupných míst poražené kmeny odstraňovat vrtulníky. Zatím napadené kmeny čekají. „V jarních měsících to skutečně nešlo,“ podotýká R. Košíček. „Většina fauny hnízdí a hluk vrtulníků by ji rušil. Současně s těžbou ale různé firmy provádějí následné úpravy. Poškozený terén se průběžně upravuje, navážejí se na něj sypké hmoty, chystáme se na vysazování nových sazenic.“

Vzhledem k tomu, že kůrovec žije pouze pod kůrou, je dřevo vhodné pro další zpracování. Jak tvrdí R. Košíček, jen mizivé procento jde na vývoz. „Teď, když kalamita kulminuje, si nikdo netroufne předpovědět, jaký bude další postup.“ říká a dodává, že v poslední době to vypadá, jako by kůrovec odmítal respektovat skutečnosti uváděné v odborných knihách. „Léta platilo, že se tito škůdci vyskytují především na prosluněných částech lesa, dnes je nacházíme i v údolí potoků, kde je vysloveně chladno a vlhko. Ani tam nemusí být nějaký zvláštní nepořádek.“

Citlivou otázkou je první ochranná zóna. Podle R. Košíčka by totiž ve chvíli, kdy kůrovec dojde až tam, nikdo nezasahoval. První zóna je prostě nedotknutelná.

Nutno ovšem doplnit, že tento přístup je specialitou Národního parku Šumava. I Krkonošský národní park je takto členěn, ale nejsou tam dogmatici. „Zasahování a nezasahování je věc názoru.“ řekl mi Ing. Jiří Jindříšek z Ústřední správy lesů KRNAP. „My bychom v nejnutnějším případě rozhodně zasáhli i v první ochranné zóně, což se týká i výskytu kůrovce. Kdyby byly stromy zdravé, dokázaly by si poradit, ale máme porosty výrazně oslabené exhalacemi a škůdce by se šířil doslova lavinovitě.“

Zřejmě bude hůř

Ing. Jan Hořejší, vedoucí oddělení ochrany lesa ředitelství České inspekce životního prostředí, přirovnává současnou kalamitní kůrovcovou situaci k dobře založenému požáru. Co tím chce říct?

Jednou z příčin současných problémů, tedy těch, které přímo souvisejí s hmyzími kalamitami, je množství soukromých majitelů lesů. Jedna třetina lesů totiž připadá zhruba 150 tisícům majitelů, každý vlastní průměrně 2 ha. „Obecně platí, že větší vlastníci se o lesy starají líp,” tvrdí Ing. Hořejší. „Navíc hraje svou roli vzdálenost. Když někdo vlastní 2 ha a žije v Kanadě, můžeme si s ním třeba o kůrovci v jeho lese tak akorát dopisovat. Přitom jiné řešení zákon neumožňuje.“

Různé výmluvy na „souběh příčin hmyzích katastrof“ považuje Ing. Hořejší za nesmysl nebo krytí vlastní neschopnosti. Jak stále opakuje – příčina je v lidech. Což se týká i Šumavy a třeba i argumentů. že v sousedním Bavorském lese také kůrovce aktivně nelikvidují. „Je to tak a dělají to už řadu let,“ připouští. „Jenže na bavorské straně národního parku roste až 70 % listnáčů, takže se jich tenhle škůdce ani netkne.“ Inspekce životního prostředí sleduje stav stromů v Národním parku Šumava průběžně. „Větrná kalamita a následné polomy z let 1984–1985 byly dobře zlikvidovány až v roce 1991 jsme zaregistrovali první varovné náznaky výskytu kůrovce a varovali jsme Správu NP. V roce 1993 ještě stačilo odstranit na Trojmezné zhruba 300 kubíků dřeva a situace by byla s největší pravděpodobností zachráněna. Varovné signály pracovníci Šumavského národního parku podcenili, a také trochu zvítězili jejich představy, že člověk nemá do přírody zasahovat. U nás ale dávno nemáme přirozenou, lidskou rukou nedotknutou krajinu. Třeba celé jižní Čechy jsou uměle dobudované. Takže celý tenhle přistup je nesmyslný a o rok později už byly postiženy přes tři tisíce kubíků dřeva.“

I přes nebývalé úsilí lidí, nasazení moderní techniky a vynaložení spousty peněz se situace nelepší, naopak došla tak daleko, že si rakouská strana stěžuje na šíření, kůrovce do jejich lesů. Přirovnání k dobře založenému požáru v tomto případě platí stoprocentně.