Šumavský horor na pokračování: Porovnání verzí

Verze z 13. 9. 2015, 05:30

Dne 30. září 1997 končila lhůta, kterou Česká inspekce životního prostředí vyměřila správě šumavského národního parku, aby zkultivovala erozní rýhy v oblasti mezinárodně chráněných Modravských slatí.

Jizvy v srdci šumavských hvozdů, několik kilometrů dlouhé a až půl metru hluboké, jsou surovým zásahem do vodního režimu vzácných partií tzv. podmáčených smrčin, jež lemují okraje slatí. Přispívají k masivní půdní erozi, k nevratnému odvodnění slatinných oblastí a v důsledku k vážnému ohrožení porostů. Smrk má mělký kořenový systém a na pokles vody reaguje citlivěji než jiné stromy. Je-li dřevní hmota v honbě za ziskem vzápětí odvážena, je předem vyloučeno přirozené omlazení lesa, jež (zá)vidíme o pár metrů dál v Bavorsku. Tamní smrkové polohy v příhraniční oblasti jsou vystaveny stejným neduhům (kůrovec, vichřice, nevhodná minulá výsadba). Přesto zde ministerská inventura evidovala pod napadenými stromy přes 2 a 1/2 milionu čerstvých náletů, jež zajišťují budoucí stabilitu ekosystému.

V Bavorsku les, u nás holina. Zabuřenělá a suchá. Tam, kde jste se ještě před sedmi lety museli úzkostlivě držet povalového chodníčku, můžete dnes klidně šlapat vedle a noha se neboří. Utopení zloducha ve slati (Král Šumavy) by dnes už byl na Šumavě problém: Klostermann i Čapek by se divili, kam se poděla všudypřítomná voda. Cesty (Správa NPŠ jim říká „přibližovací trasy“) jsou vydřeny na kámen a mění se ve vyschlá koryta umělých řek. Co to udělá při přívalových deštích či při tání sněhu se vzácnou, po tisíciletí neměnnou půdou v okolí slatí, nemusím vykládat. Eroze a splach se zdají být nevyhnutelné. Však už proti nim stavějí dole na Modravě tlusté hráze. Čekal bych, že byl-li porušen zákon č. 114 hned v několika paragrafech a všiml-li si toho i příslušný inspekční orgán, bude správa parku krotit svůj vandalismus a napravovat škody. I když vodu, půdu, humus a živiny, které ze slatí a z podmáčených smrčin vytekly, už do zdejšího ekosystému nikdo nevrátí. Čekal bych, že Správa NPŠ po nálezu inspekce přestane v inkriminovaných místech aspoň na čas těžit, že zarovná a zatravní rýhy. V říjnu, po uplynutí termínu k nápravě, jsem se tam vypravil s fotoaparátem i videokamerou. Co jsem viděl, mi doslova vyrazilo dech.

Nejenže rýhy nejsou opraveny, mnohde jsou dokonce prohloubeny a půda je zdevastována stejně jako loni. Potěmkinovsky vzorně jsou opravena a zarovnána pouze ústí cest. Vydáte-li se dál, po pár desítkách metrů nestačíte zírat. Některé vrcholy (Malá Mokrůvka, 1330 m n. m.) vypadají jako vyholení pankáči. Stačí pohled na dříve vytvořené holiny Stolové hory, Stráže, Poleckého vrchu, Černé hory či Oblíku, aby nám bylo jasné, jak „úspěšně“ lze zdejší holosečně vykácené vrchy znovu zalesnit. K tomu přibyla ještě vyzývavá zpupnost: těžby přímo pod cedulemi nejpřísněji chráněných 1. zón NPŠ (zóny č. 60–62, 67, 50 aj.). První zóny, které vedení NPŠ v médiích označuje za „absolutně bezzásahové“, byly už i tak účelově zmenšeny kvůli rozšíření těžebního prostoru. Fakt, že se těží i na zbylých ostrůvcích, nelze brát jinak než jako provokaci. A výzvu, aby nikoli lesník Jelínek (LN 9. 10.), ale my, kteří to všechno platíme z daní, už konečně řekli Quo usque tandem…!

Věcné popsání alarmujícího stavu jsem pokládal za užitečnější než vyvracení nepravd lesníka Jelínka. Cituje mi donekonečna lesní zákon a nejspíš neví, že se nalézá v národním parku, jenž podléhá vlastnímu zákonu, s přísně chráněnou faunou i flórou, kde nelze hospodařit jako v „lesní výrobě“. Nezná základní smysl národních parků, který spočívá v ochraně před lidskými, nikoli přírodními zásahy. Nic mu neříká věta, že v NP se netěží dřevo, ale informace (o přírodních procesech bez zásahu člověka). Ale k seriózní polemice s ním bych musel v tom, co on dává do uvozovek, poznat své myšlenky. Lesník Jelínek si však většinu „mých“ citátů i tvrzení vymyslel (nikdy jsem netvrdil, že „přirozeného zmlazení listnáčů lze dosáhnout v moři jehličnatých souší“, nikdy jsem „v navyklém předklonu“ nepsal o našem „stoletém pokulhávání za rakouským a německým lesnickým umem“. Vnášet obrozenecký nacionalismus do přírody je, pane Jelínku, zpozdilost, kterou kritizoval už Klostermann). Nemám důvod věřit poté, co mne ředitel NPŠ na obrazovce v té věci obelhal – ani údajným citacím z „bavorské“ strany.

Věřím úředním zprávám bavorského ministra Bockleta a ředitele Bibelriethera, jež vymezují zásady pro kácení omezené v jejich parku natolik přísně (ponechání dřevní hmoty na místě, vyloučení holosečí i těžké mechanizace), že musím znovu opakovat: až bude u nás takto šetrně postupovat Ing. Žlábek z NPŠ, založím jeho fanklub.

V. Just (1946) Kritik a publicista. Pedagog FF UK a FAMU, šéfredaktor Divadelní revue.