Vědci rozeznali původní smrk: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 05:31

Lesníci na Šumavě budou moci sázet do nejcennějších míst smrky, které zde rostly po staletí.

Vědci z genetické laboratoře GEN-LAB z Kašperských Hor totiž přišli se zásadním objevem: po celé Šumavě rostou ještě zbytky původních šumavských smrků a nyní víme, které to jsou. Podařilo se jim rozluštit genetické znaky stromů pocházejících právě ze Šumavy, které se neshodují s žádnými jinými v zemi.

Díky genetické analýze začnou vracet do národního parku pravý šumavský smrk, který je odolnější

Jezerní Hora, Polom, Stará Hůrka, Zlatý stoleček, Prameny Vltavy, Homole u Borových Lad, Trojmezná či Boubínský prales. To jsou místa, kde se tyčí mohutné majestátní smrky staré tři sta až čtyři sta let. Vědci zkoumali jejich geny a porovnávali je se sedmi desítkami vzorků z celé země. Dnes mohou s jistotou tvrdit: šumavské smrky jsou zcela unikátní, odolnější. “Máme největší databázi vzorků smrků v Evropě. Vždy jsme z devatenácti lokalit odebrali větvičky s pupeny. Ve čtrnácti případech se nám potvrdilo, že jde o původní stromy. Tradiční šumavský smrk má šípovitou korunu, větve sahají až na zem a nerostou kolmo ke kmeni, ale naopak jsou splývající a jeho kůra je velmi hrubá. Samozřejmě tyto znaky jsou ovlivnitelné prostředím i nadmořskou výškou, ve které rostou, proto musíme zkoumat jejich geny,“ řekl Jiří Mánek z GEN-LABu.

Výhoda původních stromů je především v jejich odolnosti jak vůči povětrnostním podmínkám, tak proti chorobám.

Díky výzkumu, kterým se Jiří Mánek zabýval od roku 1996, intenzivně pak posledních deset let, mají nyní lesníci šanci vrátit zpět do unikátních šumavských lesů původní smrky ztepilé. Na mnoha místech parku – třeba u Popelné či Horské Kvildy – rostou jehličnany z osiva z nejrůznějších koutů Česka i ciziny.

„Nyní můžeme sbírat šišky a semena z původních smrků a pěstovat pak stromy ve školkách. Máme už i genetickou mapu parku s vyznačenými místy, kde už vědci prokázali, že rostou původní smrky. Podle ní se budeme i dále rozhodovat, jak s jednotlivými porosty nakládat,“ řekl Petr Kahuda, který má lesy Národního parku Šumava na starosti. Výzkum tak neskončí pouze jako zpráva, ale promítne se i do vlastní péče.

Proč některé odolají kůrovci? Vědci po letech bádání zatím nechtějí říct, kolik procent smrků na Šumavě je původních a kolik uměle vysazených a „zavlečených“. Slibují ale, že příští rok, až výzkum skončí, budou umět odpovědět i na tuto otázku. Také si pohrávají s myšlenkou, že existuje genetická odchylka, díky níž stromy neprodukují zvláštní látky, které lákají kůrovce. Pokud by se jim podařilo odhalit i toto tajemství, byl by to absolutní průlom v boji se škůdcem. Zatím ale tyto úvahy znějí jako sci–fi.

„S tímto objevem přišel už před lety vědec ze Švédska,“ říká Mánek. Lesníci šumavského parku mají také vzorky ze smrků, které vydržely nálet kůrovce a zůstaly stát, zatímco všechny okolní stromy uschly. Právě na nich mohou hledat příčinu jejich odolnosti. Příští rok chtějí zkoumat i genetické vlastnosti mladých stromků, které vyrůstají pod usychajícím lesem napadeným kůrovcem.

Kde rostou původní šumavské smrky

Jezerní Hora

Polom

Stará Hůrka

Zlatý stoleček

Prameny Vltavy

Homole u Borových Lad

Trojmezná

Boubínský prales

Radvanovický hřbet

Pěnivý potok

Stará Huť