Potřebujeme korektiv našich představ o lese: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 05:31

Neodepisujme srdce Šumavy

Senátoři Tomáš Jirsa a Petr Pithart se opakovaně dopouštějí demagogických výroků o tom, jak je v Národním parku Šumava nezodpovědně zacházeno s přírodou. Chtěl bych reagovat jen na jednu část jejich příspěvku, a sice tu, kde hovoří o nutnosti, aby „vláda ČR přišla s návrhem zákona o Národním parku Šumava, který by napříště vyloučil vědecky nepodložené a nebezpečné experimenty”. Politici o „nezodpovědném experimentu” hovoří již několik let, a to přesto, že jim na mnoha úrovních (včetně senátních slyšení) byla jejich teze mnohokrát vyvrácena. Tvrdošíjně se k této formulaci vracejí, a předhazují ji veřejnosti jako důvod, proč na Šumavě zvrátit dosavadní trend v ochraně přírody.

V první řadě je nutno konstatovat, že ponechání lesa samovolnému vývoji není žádný experiment. Experiment je cílená činnost, kdy se na základě hypotézy nastavují různé podmínky pokusu a sleduje se, jak objekt pokusu na tyto změny reaguje. Necháte-li les samovolně se vyvíjet, neexperimentujete. Naopak lesnické hospodaření zcela splňuje definici experimentu.

Většinové vnímání lesa je ale dnes spjato s výsledky 250 let trvající snahy získat z lesů co největší profit pro jejich majitele. Majestátný chrám dospělého smrkového lesa, kde na zemi není žádný „nepořádek” a kde lze dobře konat víkendové procházky, je výsledkem cíleného hospodářského využívání. Takto lesy nikdy nevypadaly. Proto je správné a potřebné, abychom takový les opět nechali přírodu vytvořit. Protože jen v něm se můžeme poučit, jak se les chová, když mu do toho nikdo nemluví. Potřebujeme korektiv našich poněkud namyšlených představ o fungování lesa. Prales se vypěstovat nedá. A to je jeden z důvodů, proč zakládáme národní parky. Přesto oba senátoři naléhají, aby vláda zasáhla. Vláda již ale takový krok dávno učinila, a to vyhlášením Šumavy národním parkem v roce 1991. V nařízení vlády ČR č. 163/1991 se jasně říká: „Posláním NP Šumava je uchování a zlepšení jeho přírodního prostředí, zejména ochrana či obnova samořídících funkcí přírodních systémů…”

V současnosti je v bezzásahovém režimu pouze 16 procent lesů v NP Šumava. Tyto lesy nejsou mrtvé, jak je čtenářům sugerováno, ale nová generace lesa nahrazuje starou, která podlehla invazi kůrovce, větru či jiným přírodním procesům. Tak už to ve vysokohorském lese přirozeně chodí. V hospodářském lese, který většina z nás má za obraz správného lesa, jsme si zvykli na to, že dospělé stromy končí svoji existenci pokácením a odvozem na pilu. To se nám zdá v pořádku, a nejsme často schopni akceptovat jiný osud dospělých stromů. A právě v tom je rozdíl mezi hospodářským lesem a lesem v nejcennějších částech národního parku. Umožnit tuto přeměnu je úkolem národního parku, a takový přístup má podporu vědců, kteří se ekologií horských lesů zabývají. Nikdo z nich srdce Šumavy neodepisuje, naopak, těší se na jeho staronovou podobu.

Jakub Hruška, předseda vědecké sekce rady Národního parku Šumava