Otázka pro Zdeňka Roučku: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 05:32

Publicista a historik Plzeňska a Šumavy Zdeněk Roučka vydal třetí knihu historických fotografií Šumavy – tentokrát výběr 250 nejstarších snímků zachycujících podobu kraje dávno zaniklou – a věnoval ji v roce stošedesátého výročí spisovatelova narození Karlu Klostermannovi (1848–1923). V Muzeu Šumavy v Kašperských Horách také připravil výstavu Šumavou Karla Klostermanna, kde kromě velkých zvětšenin restaurovaných fotografií budou život předminulého století připomínat nejrůznější reálie a také Klostermannovy osobní věci.

Zdeňka Roučky jsme se zeptali:

Dokážete z těch tří knih o Šumavě vybrat některou fotografii, již byste považoval za skutečný unikát?

Na to je složité odpovědět, jde přece jen o 750 unikátních snímků, které zobrazují dávný a navíc zmizelý šumavský svět. Je v tom také téměř šest let usilovné práce. V prvních knihách Tenkrát na Šumavě a Předválečnou Šumavou šlo především o snímky míst, která s vybudováním železné opony zmizela z mapy a povrchu země. Kostely, osady, vesnice, tovární budovy, ale také například budovy finanční stráže nebo turistické chaty a penziony. Zůstaly jen holé pláně, zarostlé kamenné základy, názvy na mapách a na turistických ukazatelích. Mít představu, jak to vypadalo v době, kdy tam normálně žili a pracovali lidé, je strašně důležité.

U poslední knihy Šumavou Karla Klostermanna jsou to naopak ty nejstarší a vůbec nejcennější fotografie od prvních fotografů Šumavy. Díváme se na svět starý až 130 let a tady mě opravdu příjemně šokovaly fotografie z výstavby železné dráhy Nýrsko–Železná Ruda někdy v roce 1876 nebo zcela zapomenuté dřevařské osady, myslivny a horské vesnice kolem roku 1883. Může existovat snímek inženýrů ze stavby špičáckého tunelu na výletě na Černém jezeře z roku 1875? Nebo Železné Rudy s viadukty ještě bez železničních náspů? Existují – a to je fantastické. Skvělé jsou ale také fotky z plavení na Schwarzenberském kanálu či neznámé portréty knížat ze Schwarzenbergu, hospodářů a majitelů většiny Šumavy. Různé čtenáře asi překvapí odlišné fotografie, ale určitě všechny nadchnou a připomenou jim i díky podrobným textům dávnou historii. Výstava v Muzeu Šumavy v Kašperských Horách bude otevřena do 31. října.

Šumavou Karla Klostermanna

Obrazy 1875–1914 ZR & T 2008 246 stran, cena neuvedena Spisovatel Karel Klostermann (vlevo) se na Šumavu rád vracel i po r. 1873, kdy přijal místo suplenta na německém reálném gymnáziu v Plzni a usadil se tam. V letech 1891–1897 pobýval na Šumavě pravidelně. Vždy si rezervoval letní byt, jímž byl bílý domek „Klapperl“ na Vysokém vrchu nad Rejšteinem. Snímek z r. 1889 poblíž Rejšteina zachytil jednačtyřicetiletého Klostermanna vedle jeho starostlivé sedmašedesátileté matky Charlotty ze sklářského rodu Abelů, kterou finančně podporoval. Osudy jejího rodu popsal v románu Skláři.

Uprostřed s rodinou mladší sedmatřicetiletý bratr Franz. Na vrcholu Javoru (Arber) v r. 1902. „Jen pěšky a nejlépe s vůdcem.Výlet, který lze i s dámamina celý den podniknouti, se zásobou potravy, poněvadž jen v hájovně u jezera lze dostati prosté občerstvení.“ Karel Klostermann hodnotil tyto výletníky skepticky: „Jak volně jsem se dřív cítil pod zelenými jedlemi, teď tu kraluje roztaženost; pravé karlovarské promenádní toalety, nádherné tornury, vyzývavé kloboučky a pánové se zobcovými střevíci, skřipci a klakovými cylindry. Ale všichni byli na Šumavě: Proč? Protože je to módní!“