Proč tolik zájmu jen o Šumavu?: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 05:32

Jak to vidí

Počet kůrovcem napadených stromů v českých lesích loni podle statistik vyskočil na dvojnásobek oproti roku 2006. Hlavní příčinou jsou smrkové monokultury a pokračující výsadba umělých smrčin v hospodářských lesích. Problémem přitom není národní park na Šumavě. V místech, kde se má obnovovat prales, jeho správci napadené stromy nekácí. Přesto zdejší smrky tvoří jen 0,8 procenta napadených českých stromů a na území ponechaná přírodě připadá dokonce jen 0,5 %.

V ostatních částech, především v pásu podél hranic chráněného území, ovšem správa parku účinně likviduje každý napadený strom. Proto nebyl prokázán ani jeden případ, kdy by se lýkožrouti z parku rozšířili do sousedních českých lesů. Jedinou výjimkou, o níž se diskutuje, je Trojmezenský prales, který leží přímo na hranici se soukromými lesy v Rakousku a státními v Německu. Zde ve 200 metrů širokém pásu od hranice správci parku zasahovali proti napadeným stromům, aby chránili sousední majetky. Vzhledem k převládajícím jihozápadním větrům je šíření kůrovce z Trojmezné do Rakouska a Německa nepravděpodobné.

Smrkové monokultury jsou pro kůrovcovou kalamitu skvělá živná půda. Pouze větší výsadba listnatých stromů a jedlí umožní, aby kalamity nepokračovaly. Podíl národního parku na kůrovcové kalamitě je naprosto zanedbatelný. Politici by se měli soustředit na 99 procent napadených smrků v hospodářských lesích. Především musí podporovat reformu lesního zákona, která zajistí zdravější hospodaření a výsadbu listnáčů. Ale někteří věnují veškerou energii necelému jednomu procentu napadených smrků v národním parku a stav ostatních lesů je vůbec nezajímá.

Jaromír Bláha, Hnutí DUHA