Otevřeme Modrý sloup i Vydru: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 05:34

Schůzka na Modrav

Ředitel Správy Národního parku Šumava František Krejčí a předseda Svazu šumavských obcí František Nykles se shodli, že park měl od roku 1992 sledovat vliv vodáků na řeku a okolní přírodu na horním toku Vltavy.

Šumava – V minulosti došlo v přístupu k ochraně šumavské přírody k mnoha chybám. Na tom se shodne ředitel Šumavského národního parku František Krejčí i jeden z jeho současných nejhlasitějších kritiků předseda Svazu šumavských obcí František Nykles.

Ten volá především po zákonu nebo závazné úmluvě o národním parku.

„Když se budeme bavit o tom, jak chránit přírodu, jak zasahovat proti hmyzímu škůdci a podobně, tak odpovědi na tyto otázky musí platit dlouhodobě a nemohou se s příchodem nového ministra nebo ředitele obrátit vzhůru nohama,“ říká Nykles, který požaduje jasnou definici postavení obcí. „Nemůžeme být závislí na tom, jestli se s námi bude hovořit proto, že ředitel bude natolik slušný nebo s námi nikdo nepromluví,“ dodává.

Pane řediteli Krejčí, když jsme se spolu bavili poprvé, řekl jste, že věříte, že budete jednou mluvit o Šumavě s obcemi společně. Už se to podařilo?

K:

Občas se vyskytne nějaká věc, která by mohla být připravena lépe, ale většinou převažují věci, které mluví o tom, že se snažím, abychom spolupracovali. Společně neznamená, že se budeme plácat pořád po ramenou, ale je to o partnerství a o spolupráci. Je běžné, že se i někdy

neshodneme.

Pane Nyklesi souhlasíte s hodnocením, které na adresu pan ředitele Krejčího zaznívají. Že to je schopný, nemluvný manažer?

N:

Neříkal bych nemluvný manažer, protože komunikace s novým ředitelem zatím funguje velice dobře a nabídl nám, abychom se účastnili zpracovávání nového návštěvního řádu, máme i zastoupení v komisi pro splouvání řek v národním parku. V průběhu roku se ale některé věci začaly zadrhávat a ptám se, jestli je vůbec dobře, že jsme zastoupeni v komisích, ze kterých je pak výstup, který ale neodpovídá našim očekáváním. Pak mohou lidé říct – vždyť jste u toho byli. Ale problémy na Šumavě byly vždy, ale kvůli chybějící dlouhodobé koncepci.

Jakým přínosem je pro šumavský park, že zástupci obcí jsou v nejrůznějších komisích?

K:

Nechci, aby se věci v komisích řešily bez obcí a dotčených lidí. Správa parku si rozbila v minulosti důvěru lidí, návštěvníků a dalších, a ta se nyní těžko získává zpět. Chci, aby region měl jistotu, že se nic neskrývá, nevymýšlí se s hlavou pod stolem. I proto jsou ale někdy jednání těžší, protože například kritéria pro vytvoření návštěvního řádu parku jsou striktní a přísná. A i když někdy obce neprosadí své požadavky, tak alespoň vědí, proč to nešlo.

Pane řediteli, jste spoluautorem slučování a rušení některých lesních správ na Šumavě. Výsledkem měla být mimo jiné i roční úspora sedmi milionů korun. Dá se to dokázat?

K:

Zatímco jsem ve funkci, tak jsem ještě nezažil běžný rok, loni jsme řešili orkán Kyrill. Tambyl obrat několikanásobně větší. Efektivita provozních nákladů na jednoho pracovníka národního parku ve vztahu k ploše, kterou má na starosti, je dnes nejlepší z českých parků. Úspory jsou nepřímé, třeba jsme vyřadili spoustu automobilů, mikrobusů a činnost je efektivnější. A je daleko jednodušší řídit šest územních pracovišť, než jedenáct.

Spoustu lidí bude zajímat nový návštěvní řád. Bude do začátku letní sezony hotový?

K:

Myslím, že ano. Prodloužili jsme si lhůtu, než jej předložíme radě parku, abychom nedělali ukvapená rozhodnutí. Návštěvní řád je důležitá věc a beru ho jako nácvik na nejdůležitější letošní dokument plán péče a zonace. Dokonce podle nového návštěvního řádu se bude moci splouvat Vydra z Modravy na Antýgl. To v minulosti nebylo.

V minulosti to přece bylo.

K:

Ale ne v té krátkodobější, desetileté minulosti. Reálné je otevřít Vydru o víkendech ve stejném časovém režimu jako je splavná Otava. Vodáci by se mohli vydat na řeku už příští rok na jaře, v létě splavná kvůli nízké hladině není.

Pane Nyklesi, vy se tváříte na návštěvní řád rozpačitě. Nevěříte, že se podaří jej do letní sezony schválit?

N:

Pokud bude návštěvní řád a hlavně klíčová příloha o splouvání horního toku Vltavy ve stávající podobě, tak k dohodě nedojde. Návrh, aby výška hladiny pro splouvání byla 61 centimetrů, znamená, že splouvat by se mohlo čtyři dny v měsíci podle hydrometeorologických statistik. Pan ředitel to rád neuslyší, ale nekoncepčnost této problematiky je v tom, že na základě ministerské výjimky se splouvá řeka od roku 1992. Předpokládal bych tedy, že se řeka a vliv vodáků bude od toho sledovat a podle toho dělat každý rok opatření.

Takže vám připadá, že přichází omezení pozdě?

N:

Neviděl jsem celé roky jediný dokument, že je potřeba řeku řešit. Správa parku ji měla celé období sledovat a regulovat, aby byl dopad na přírodu minimální. To je kritika ale předchůdců pana ředitele Krejčího. K: Toto jsem kritizoval také. V tom se shodneme.

Pane Nyklesi, jaká omezení jsou pro obce schůdná?

N:

Musí to být o kompromisu. Respektujeme to, že velká plavidla jako rafty a pramice jsou největší poškozovatelé a nemají tudíž na řece co dělat. Musí se regulovat i počet lodí, které se na řeku vydají. Nemáme nic proti zpoplatnění i rozumnému limitu. Když už se ale tak obrovské chyby staly, tak je pojďme napravit a vyzkoušejme nyní určité regulace. K: Já také nevím, proč správa celé roky nekonala. Ale dnes máme názory expertů a ty nemůžeme ignorovat. Můžeme ale vytvořit nový další model v pracovní skupině a ten dát opět posoudit expertům. Za stanovisko expertů a legislativy jít ale nemůžeme.

Ekologičtí aktivisté hrozí i žalobou na Českou republiku kvůli ochraně Evropsky významných lokalit, pokud splouvání nebudete přísněji regulovat. Jak vážná je tato hrozba?

K:

Žalobu riskujeme pořád. Chováme se ale profesionálně a musíme se chovat tak, aby naše činnost neměla vliv na faunu a flóru. Pro nás jsou názory expertů sice doporučující, ale skoro závazné. Díky nim totiž víme, že nekonáme špatně. První zóna řeky není pro nás žádný experiment a není ani čas na to zkoušet, zda některé z omezení zabere a řeka bude poškozována méně.

Oba se shodnete, že na Šumavě se v minulosti dala spousta věcí dělat jinak a lépe. Jedním z takových problémů jsou nové hraniční přechody v nejcennějších místech. Budou otevřeny tři nejdiskutovanější přechody Modrý sloup, Poledník a Prameny Vltavy?

K:

Na jejich otevření jsme se již dohodli. Na Modrý sloup chceme revitalizovat cestu a udělat poválkový chodník. Navrhujeme cestu úbočím hory Špičník, je to o pár set metrů delší trasa, ale dojde se na Modrý sloup. V létě už by mohla být otevřena.

N:

Chtěl bych, aby správa parku

přistoupila na to, že cesta úbočím Špičníku bude jen dočasná a vrátí se z této náhradní cesty jednou do Luzenského údolí. Pane řediteli, nedávno jsem tuto cestu na běžkách absolvoval, ať se to líbí nebo nelíbí. A řeknu vám, hrozí tam pád uschlých stromů, bude to nebezpečná trasa. Kromě toho vede jen suchým lesem a turisté budou ochuzeni o překrásné Luzenské údolí.

K:

Domluvíme-li se, tak necháme celou trasu upravit, aby tam nikomu nespadl strom za krk. Chceme samozřejmě jednou trasu vrátit do Luzenského údolí, ale až tudy povede poválkový chodník, aby lidé neničili přírodu. Chodník chceme budovat už letos na podzim tak, aby příští rok už mohli turisté touto původní cestou po chodníku až ke státní hranici jít. Samozřejmě můžeme udělat i písemnou dohodu, že posléze bude obnovena tato trasa Luzenským údolím, aby to nebylo na dobrém slovu ředitele. Za rok nemusím být ředitelem šumavského parku.

Vy nepočítáte, že za rok budete ředitelem šumavského parku?

K:

Já na tom nelpím. V Praze na Státním fondu životního prostředí se mi líbilo, viděl jsem, kolik významných projektů se podařilo. Šumava je mé letité hobby a jsem Šumavák. Nedělám to ale tak, že bych měl za rok končit. Na Šumavě nejde o kousek Vltavy a Modrý sloup, ale o to, aby se lidem žilo lépe, Evropa nás vnímala a uznávala, pečovali jsme o turisty a nateklo sem více peněz jak pro obyvatele, tak i pro podnikatele. A o to na Šumavě jde a musí jít především.

Pane Nyklesi, hovořil jste o chybějící koncepci, úmluvě či zákonu o národním parku. V čem vám nejvíce takový dokument chybí?

N:

Když se budeme bavit o tom, jak chránit přírodu, jak zasahovat proti hmyzímu škůdci a podobně, tak odpovědi na tyto otázky musí platit dlouhodobě a nemohou se s příchodem nového ministra nebo ředitele obrátit vzhůru nohama. A chybí nám jasné postavení obcí. Nemůžeme být závislí na tom, jestli se s námi bude hovořit proto, že ředitel bude natolik slušný nebo s námi nikdo nepromluví. Musíme mít jasné postavení dané zákonem či jiným dokumentem. Třeba s bavorskými obcemi se hovoří do té doby, dokud nedojde ke kompromisu. My jsme jen konzultační orgán.

Souhlasíte s tím, že by obce měly mít větší slovo?

K:

Pan Nykles opravdu popsal současnou situaci. Je to o lidech, o slušnosti a korektních vztazích. Kdyby se v minulosti region a správa parku k sobě choval korektně, tak nikdy by tyto otázky nevyvstaly. Dnes už například při tvoření plánu péče o šumavské lesy nikoho z nás nenapadne, že bychom jej schválili bez obcí. Projednali jsme každé slovíčko.

Na druhou stranu dnes se do problémů na Šumavě vměšují politici. Jak silné slovo oni vůči správě parku mají?

K:

Jsou dvě skupiny politiků. První jde o řešení problémů a kauz na Šumavě a chtějí starostům pomoci. Ale pak je řada politiků, kteří se otírají o téma Šumavy a přihřívají si polívčičku. V médiích se pak řeší drobnosti a nicotné problémy, které se nafukují a zablokuje se diskuze o velkých problémech. Například jestli na Vltavě bude tuto sezonu proplouvat tisíc, dva tisíce nebo tři tisíce lodí, je nicotná věc ve vztahu ke strategii řízení národního parku.

Zase to ale zajímá spoustu turistů, kteří do parku míří…

K:

Ano, ale víte kolik jezdí lidí na Šumavu každý rok?

Zhruba dva miliony.

K:

Ano. A teď si vezměte, že při splouvání Vltavy hovoříme o tisících návštěvníků. Myslíte, že politici chtějí opravdu řešit problémy Šumavy? Nadefinujme si, kde leží základní problém rozvojového potenciálu Šumavy. Určitě to není kůrovec, starost dvou starostů o lesy, protože my jejich lesy přece nikde přímo neohrožujeme kůrovcem. Naopak byly případy, kdy to bylo přesně obráceně a po rychlé domluvě tyto stromy městské lesy pokácely.

„Správa parku si rozbila v minulosti důvěru lidí, návštěvníků a dalších, a ta se nyní těžko získává zpět“ František Krejčí, ředitel NP Šumava

„Třeba s bavorskými obcemi se hovoří do té doby, dokud nedojde ke kompromisu. My jsme jen konzultační orgán“ František Nykles, Sdružení šumav. obcí