Kvůli zisku obětují přírodu Šumavy: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 05:35

Pro okamžitý zisk chtějí někteří starostové obětovat třeba i tu přírodu, kvůli které národní park vznikl. Nátlak na ministerstvo životního prostředí, správu Národního parku Šumava, politiky i veřejnost se neustále stupňuje.

Splouvání Vltavy, těžba větrem pokácených stromů i zdravých velikánů s rezonančním dřevem, hospodaření v nejcennějších zónách parku, přístup veřejnosti do nejcennějších míst parku, budování cyklostezek, ski-areálů, cykloareálů, dalších a dalších sjezdovek, či Disneylandů…

Přitom v okolí autobusových zastávek je někdy neuvěřitelný nepořádek a řada hospodářských i jiných budov svědčí o tom, že starostové mají ještě nesplněné úkoly. Návštěvníci z Německa, Rakouska, Holandska i jiných evropských zemí sledují s otevřenými ústy a s fotoaparátem v pohotovosti nejen přírodní krásy, ale také nevkusné začlenění plantáže rodinných domků – viz Borová Lada, trosky továrny v Zadních Hamrech a mnoho dalších ruin.

Budeme se ještě dlouho vymlouvat na vojenské pásmo minulého režimu? A to není všechno. Myslivci tu střílejí chráněné rysy a ptačí dravce. Ze Šumavy se vozí sníh na Hradčany, někde se kácejí stromové aleje. A starostové na Šumavě, kteří mají mnohem větší koláč z turistického ruchu než v Českém lese, se zaklínají, že potřebují ještě více práce a vyšší zisky. Proto obětují třeba i to nejcennější. Po nich potopa.

Lidé mají stále méně citu pro faunu a flóru. Dokonce i ti, kteří v přírodě vyrůstali. Starostové nejsou výjimkou, ba naopak. Výsledkem je neustálé vynucování přeměny Šumavy na Oslíčku otřes se! Opravdový turista a milovník přírody však sám navrhuje zpřísněnou ochranu vzácných lokalit s vědomím, že je třeba zachovat ji nejen dalším generacím, ale i národům Evropy. Věřím, že nikoli všichni starostové a ne všichni Šumaváci jsou stejní. Tak jako ve vnitrozemí.