Ojedinělý výzkum v šumavském parku: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 05:35

Odborníci pátrají po podílu původní populace smrku v současném lese

Druhým rokem pokračují odborníci Správy Národního parku a CHKO Šumava ve výzkumu ověřování geofondu původních dřevin Šumavy. „Zaměřili jsme se na nejdůležitější a početně nejvíce na Šumavě zastoupený strom, kterým je smrk. Zjišťujeme podíl původní populace šumavského smrku v dnešním porostu. Je to strom odolnější, který se dožívá až 350 roků a plodí,“ vysvětluje náměstek ředitele NPŠ pro odbornou a výzkumnou činnost ing. Vladimír Hladilín.

Nepůvodní smrky a kříženci začínají podle ing. Hladilína fyzicky odumírat už ve stáří 120 let. I proto se stávají snadnějším cílem pro kůrovce. Výsledky tohoto aplikovaného výzkumu mají ryze praktický význam. Měly by posloužit k větší stabilitě lesa. V budoucnosti má původní smrk na Šumavě dominovat.

První fáze výzkumu spočívající v historickém zkoumání právě skončila. Už se např. ví, odkud původní smrk pochází a šlo-li v dávné minulosti převážně o umělé zalesňování či přirozenou reporodukci. Nyní výzkumníci hodnotí tyto jehličnaté stromy podle vzhledu a pátrá se po jejich genotypu. Analýzují se např. oleje v jehlicích a obsah enzymů v pupenech. Rozbory se porovnají s genotypy jiných druhů smrků.

Lesy v NPŠ se rozkládají na ploše 55 tisíc hektarů. Odhaduje se, že na hektaru roste okolo 600 stromů. Kolik je z tohoto množství těch pravých šumavských, bude známo po dokončení výzkumu asi za rok.