Porada ve vzduchu i na zemi: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 05:35

Koncem srpna svolal ředitel Národního parku Šumava Ing. Ivan Žlábek pracovní poradu k problematice šíření kůrovce v některých lokalitách Parku. Na klatovském okrese se jedná zejména o oblast Modravských slatí s nejvyšší horou klatovského okresu – Mokrůvkou.

Porady se zúčastnil ministr životního prostředí Ing. František Benda, náměstek ministra Ing. Aleš Šulc, ředitelé Národních parků Krkonoše a Podyjí, pracovníci Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti a hlavně příslušní pracovníci Státní správy NPŠ a úseků Péče o les. Účast jistě reprezentativní dávala tušit, že malý nenápadný brouček se stal i na Šumavě problémem.

Poradě předcházel pracovní „vyhlídkový” let vrtulníkem nad územím Parku. Špatné počasí poněkud prověřilo zdatnost pilota i odolnost cestujících, ale let přispěl k představě o rozsahu především větrných polomů z osmdesátých let zejména v okolí Prášilského jezera. Nevytěžené polomy u jezera a na Mokrůvce totiž „nastartovaly” rozšíření kůrovce.

Názory ministra

Ihned po vystoupení z helikoptéry se ministr životního prostředí vyjádřil k otázkám postupu proti rozšiřování kůrovce.

„Budeme muset hledat rovnováhu mezi ochranou lesa ve smyslu konzervátorském a hospodaření v něm. Na to jsou dva extrémní názory. Jeden, který i se až dosud prosazoval a zdá se, že není tak úplné proveditelný vycházel ze zjednodušeného vidění, že si příroda pomůže sama. Druhý názor, který je také nepřijatelný, předpokládal hospodaření i na těch nejcennějších chráněných územích. Ukazuje se, že si příroda nemůže pomoci sama, je-li zatěžována vlivy působení člověka.

Chceme se poradit jakou cestu najit mezi těmito dvěma krajními požadavky. Na bavorské straně se postupuje sice fundamentalistickým přístupem s tím, že si les pomůže sám. V Bavorském národním parku jsou však jiné podmínky. Důsledky šíření kůrovce v něm doléhá však i na nás. Naše názory na postup proti kůrovci se liší. Přirozená obnova lesa je určitou alternativou zásahů. Je to alternativa staletí.

Není ale jisté do jaké míry jsou podmínky pro přirozenou obnovu lesů. U nás už z velké části nejsou původní porosty. Jsou to monokultury a ty nemají přirozenou, geneticky zakotvenou schopnost přežití. I tam, kde na Šumavě přírodu silně chráníme, jí musíme pomáhat. Otázkou je míra, kolik a na jakých plochách.”

Ředitel NPŠ

Část veřejnosti si představuje, že na Šumavě jsou pouze hluboké lesy. Na rozsáhlých lokalitách jsou to bohužel holé plochy s novými nezajištěnými kulturami. Dřevo z Národního parku Šumava je jakýmsi vedlejším produktem hospodaření v lesích, které musí být zaměřeno na ochranu přírody.

Kůrovec při svém přemnožení znamená likvidaci ekosystému. Řada těch nejcennějších se proto na Šumavě doslova hroutí. V posledních letech se udělalo několik nešťastných rozhodnutí. Jeden rok se proti kůrovci bojovalo, potom se dva roky nebojovalo a podobně. V šumavských lesích, které mají spíše kulturní charakter, se kůrovec rozmnožil takovým způsobem, že dnes už nezbývá nic jiného než udělat proti němu dosti rázné zásahy. Jedná se zvláště v horských podmínkách o složitou záležitost. Úplná likvidace není možná, ani by to nebylo žádoucí, protože i kůrovec má v přírodě svou roli.

Jedním z oněch nešťastných rozhodnutí byl rozsah zónace v počátcích Parku. Do první zóny byly zařazeny i lesy, které neměly samoregulační schopnosti. A právě v nich režim první zóny způsobil největší škody. V první zóně se totiž vůči kůrovci nezasahovalo. V čistých smrkových porostech se množí lavinovitě. V těchto lesích se bude muset zasahovat, jako by se nejednalo o první zónu. Je to naprosto rozdílný postup než je uplatňován v Bavorském národním parku. U nás jsou skutečně jiné podmínky. Přirozené zmlazení smrkové monokultury je v některých lokalitách otázka až sta let.”

Správa Parku

Rozhodnutí o zásazích proti kůrovci v oblasti první zóny musí vydat Správa NPŠ. Pan Mgr. Pavel Hubený, vedoucí útvaru státní správy NPŠ, k tomu řekl. „V současné době probíhá řízení o tom, jak naplnit naše záměry. To znamená kde a jak konkrétné zasáhnout. Máme zpracovanou inventarizaci porostu a víme přesně, jaký je jejich stav. Na každou část bude platit modifikované rozhodnutí. Je-li ekosystém v takovém stavu, že zásah by měl větší následky, je v něm prioritní zachování lesa. To znamená, aby se tam les rychle obnovoval. Některé lokality budou pojištěny ochranným pásmem. V něm bude boj proti kůrovci nekompromisní, i když se jedná o první zónu.

Neobvyklá porada

Porada se konala v bývalé hájovně v Dobré nedaleko Českých Žlebu. Chalupa je dnes prozatímním „služebním bytem” ředitele Ivana Žlábka, který tam tráví s rodinou první týdny v nové funkci na Šumavě.

Pan ředitel se při poradě prý také největším dílem zasloužil o chutný jelení guláš.

Neobvyklá byla i účast zástupců regionálního tisku. Ta se popravdě řečeno některým přítomným vůbec nelíbila. Postoj ředitele I. Žlábka i pana ministra nám však umožnil setrvat. Podrobný záznam diskuse jsme neprováděli. Šlo nám o to naslouchat „tepu doby”. Fenomén Národního parku Šumava je v České republice jedinečný a jeho nevyřešené problémy by se mohly dotknout více lidí, než se na první pohled zdá.

Na poradě byli zasvěcení odborníci s upřímným vztahem k šumavským lesům. Vše nasvědčuje tomu, že dojde ke shodě mezi čistě ochranářskými a lesnicko hospodářskými přístupy. A pokud se ještě prosadí větší zpřístupnění Šumavy pro opravdové milovníky přírody, není o perspektivách Národního parku Šumava pochyb.