Sedmdesát tisíc hektarů ve hře o krále Šumavy: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 05:36

Z národního parku soukromé království

Všichni ti, kteří spatřovali ve vyhlášení Šumavského národního parku zachování všech dosud nenarušených hodnot tohoto hraničního pohoří, zřejmě ani ve snu netušili, že se zřízením této instituce není vůbec vyhráno. Hrozí totiž reálné nebezpečí, že nad celospolečenskými zájmy zvítězí představy skupinové a vzhledem k atraktivitě zmíněného území se tu rozehraje ve velkém podnikatelská šaráda. Že jde o obavy zcela reálné, potvrdily informace, jež se dostaly na veřejnost kolem společnosti s. r. o. Parkservis Šumava se sídlem v Sušici i vazeb na plzeňskou soukromou obchodní firmu Nord.

Zmíněná společnost s ručením omezeným tyta založena proto, aby napomáhala komerčně využívat a spravovat majetek Národního paritu Šumava. Na tom by jistě nebylo nic špatného, kdyby v návrhu smlouvy mezi Národním parkem Šumava (NPŠ) a Parkservisem Šumava (PSŠ) nebyly i následující věty: „NPŠ se zavazuje, že po dobu platnosti této smlouvy přenechá PSŠ veškerá práva na činnost v provozních službách, tj. propagace, informační služby, zřizování informační sítě, zřizování a provozování center turistiky a sportu, výchovy a vzdělávací činnosti, dále pak veškerou obchodní činnost, zřizování a provozování výrobních a řemeslných zařízení, půjčovny a zastavárny, v ekonomické sféře provozování účetnictví, správu majetku, právní služby, provoz muzeí, metodiku provozních středisek, technický provoz, investorskou činnost, bude provádět, koordinovat a zadávat stavební činnosti a dílenskou dopravní činnost. V oblasti péče o krajinu vést pozemkovou evidenci; péči

o lesy – výzkum hospodaření v lesích – zajišťovat a provádět těžbu a obchod s dřevní hmotou, v oblasti speciální technické služby lesní a zemědělské činnosti zřídí a bude organizovat laboratorní rozbory.“ Tato smlouva, jež evidentně oklešťuje činnost správy NPŠ i její možnosti na minimum, by měla mít platnost třicet let. Kdo by hrál první housle a komu by zbyla role outsidera, je zřejmé ze závěrečného ustanovení návrhu smlouvy: „Vzhledem k tomu, že aktivity jsou plánovány dlouhodobě s vysokou finanční návratností, je smlouva nevypověditelná pro obě strany, pokud se nedohodnou jinak. NPŠ bude jmenovat jednoho stálého zástupce, který bude zván k jednání valné hromady PSŠ. Jeho účast je odůvodnitelná pro přenos vzájemných informací technického rázu. Současně tento zástupce bude vázán mlčenlivostí o jednání a hospodaření, aby nezpůsobil poškození jedné nebo druhé strany při jejích aktivitách.“ Vzhledem k prostoru, který by zbyl pro aktivity NPŠ, by se organizace pověřená státem spravovat Národní park Šumava nedozvěděla, co Parkservis Šumava vaří ve svém kotlíku.

Smlouva nebyla podepsána – a snad ani nikdy k jejímu podpisu nedojde – jen

díky veřejnému mínění a aktivitám některých skutečných ochránců Šumavy. Pobouření, jež její návrh vyvolal, je pochopitelné. Ve společnosti je zainteresován tchán jednoho z vedoucích pracovníků NPŠ. Na příbuzenské bázi je i propojení na již zmíněnou firmu Nord. Jestliže byly silné tlaky proti transformaci vojenských lesů a statků v Sušici v účelové hospodářské zařízení NŠP, neboť byly obavy z monopolního postavení této organizace, pak PSŠ by je dozajista naplnil a ještě by se velice brzy prokázal jako neporazitelný šumavský moloch. Navíc zřejmě se značnými osobními a bezohlednými podnikatelskými ambicemi, bez náležité odbornosti, jíž naproti tomu lidé z Vojenských lesů a statků nepostrádají. O vztahu k Šumavě a její detailní znalosti a zájmu jí sloužit ani nemluvě.

Kalčíkův Král Šumavy byl velmistrem v převádění přes státní hranici. Dnes, jak vidět, někdo znovu zkouší stát se králem Šumavy. Pokud by se mu to snad podařilo, bylo by jeho kralování mnohem nebezpečnější, než toho poválečného. Panoval by na území o rozloze téměř 70 tisíc hektarů. V krajině nenahraditelného významu.