Miloš s Mirkem táhnou na Hrad: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 05:36

Bývalý komunistický aparátčík a šedá eminence současné sociální demokracie chce „svého“ Miloše dostat na Hrad. Prý se stačí obklopit „klukama a holkama“ a pak s autobusem Zemákem tvrdě makat. Tak alespoň rozšafně vykládá novinářům Miroslav Šlouf své vize o budoucím českém prezidentovi – Miloši Zemanovi.

Možná by to byl opravdu zábavný pohled vidět prezidenta republiky jak o polední pauze spěchá se síťovkou pro pivo do kiosku na Hradčanské náměstí a přitom ve zdejším parčíku po cestě obejme strom. Jenže poslední měsíce uvrhly na prezidentský úřad přeci jen trochu vážnější světlo než se nakonec zdá a pokud mu máme vrátit opět jeho majestát, měli bychom možná už teď začít přemýšlet kdo na Hradě nahradí toho současného. Ten nás totiž jako halasný odpůrce teorie oteplování, příznivec putinovského Ruska, fanoušek normalizace a nepřítel okradených a vyhnaných sudetských Němců a potažmo celé Evropy zřetelně čím dál víc zamotává do nesrozumitelného propletence nesmyslů a nevyzpytatelnosti. Táhne nás kamsi dolů a skoro to vypadá, že za chvíli přesvědčí celé naše okolí, že přes docela poctivě oddřených dvacet let postkomunismu není s námi radno raději nic mít.

Nic moc jiného ale nenabízí ani Miloš Zeman – jak mohl divák vidět v páteční televizi během jeho večerního rozhovoru z Vysočiny na kanálu Z1 vyučoval veřejnost pouze o své bezmezné autoritě (člověka až mrazí, s jakou nekompromisní vehemencí – kombinovanou s chabou znalostí věci – se pouští v souvislosti s Šumavou do ochránců přírody). Nakonec by třeba i se svým komunistickým aparátčíkem Šloufem po vzoru svého předchůdce ocenil i nějakého toho skvělého pěvce – třeba Michala Davida či kolotočáře Václava Kočku.

Možná bychom po jistém intermezzu měli začít myslet na naši budoucnost přece jen vážněji: tedy jestli změníme způsob volby prezidenta a jaké kandidáty budeme hledat. Mnohým už jistě došlo, jak velká škoda je promarněná šance s Klausovým někdejším sokem Janem Švejnarem. Do budoucna se nabízí spousta alternativ – od Karla Schwarzenberga přes odvážné vize mít v čele státu ženu či někoho z romské menšiny. Miloš Zeman by si pak měl vzpomenout na to, co ho vlastně kdysi proslavilo. Vždyť už se přece dávno stal tím „maratónským běžcem“ – jak psal ve svém článku „Prognostika a perestrojka“ v srpnu 1989 – „jemuž soupeři zmizeli za horizontem, takže se optimisticky domnívá, že je v čele závodu“.