Šumava: Vize 2020 a skutečnost: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 05:36

Na počátku roku 2010 je neobvyklým a uspěchaným způsobem prosazována dohoda mezi obcemi v NP Šumava a ministerstvem životního prostředí nazvaná Společná vize Šumava 2020. Hlavními aktéry, kterým na co nejrychlejším prosazení dohody velmi záleží, jsou Ladislav Miko, Martin Bursík, František Pelc a František Krejčí.

V pozadí dohody jde o to, aby úzká skupina prosadila svůj záměr na další devastaci šumavské krajiny v NP Šumava a přenesla spoluodpovědnost za škody již vzniklé v letech 2007–2009 na místní samosprávy. Na druhou misku vah této dohody MŽP a Správa NP Šumava přikládá jen sliby, projekty již prováděné několik let, zanedbané zákonné povinnosti Správy NP a různé zpracovávání studií. To znamená, že obce podpisem dohody uznají neoprávněná rozhodnutí státní správy ochrany přírody, jejichž prostřednictvím vznikají mimořádné škody působením úmyslně namnoženého kůrovce. Obce by také podpisem převzaly spoluodpovědnost za nezákonně prosazovanou devastaci lesů výměnou za sliby, kterým nikdo nemusí dostát. Za sliby, které jsou navíc spíše ve fázi pouhých představ.

Proč je tato VIZE tak rychle a usilovně prosazována a co přinese rozpolcenému regionu Šumavy? Důvodem co nejrychlejšího prosazení VIZE 2020 zřejmě není nic jiného, než přesunutí spoluodpovědnosti za nezákonné postupy v ochraně přírody na místní samosprávy ještě před dalším nástupem mimořádné kůrovcové kalamity v tomto roce. A to ze zcela oprávněné obavy z dalších případných soudních sporů týkajících se odpovědnosti za způsobené škody mimořádného rozsahu při správě státem svěřeného území. Znamená to, že státní správa ochrany přírody, na všech stupních, již několik let rozhodovala ne zcela v souladu s platnou legislativou a tento postup již také plně aplikovala v lesích na území NP Šumava. Zcela určitě zde také převládá obava z dalšího vývoje a možného postihu po volbách v letošním roce. Následky kůrovcové kalamity totiž budou v roce 2010 pro šumavské lesy nepředstavitelně ničivé. Devastace rozsáhlých lesních komplexů na území Šumavy bude mít nejen velké dopady na životní prostředí v rámci regionu, ale také na mnohem širší okolí Jihočeského a Plzeňského kraje.

Protiváhou za podpis starostů je však jen soubor slibů „možných“ výhod bez dalších záruk. Anebo sliby v naplňování obecně platných a zákonných povinností Správy NPŠ, která je v rozporu se zákonem běžně neplnila. Valná část dohody tedy nebude mít pro region žádný přínos a také nebude ani vymahatelná.

V několika bodech uvádím rozpory návrhu dohody Společná vize Šumava 2020 se skutečností:

1) Plošná bonifikace regionu NP Šumava státním fondem o 10 % je zvláštním způsobem podpory projektů bez toho aniž byl předem znám jejich obsah. Navíc samotná bonifikace pouhých 10 % nezajistí přijatelnost projektů. Pro jejich schválení je stanoven předem odsouhlasený proces, který by nemělo MŽP ovlivňovat pro jeho nezbytnou a deklarovanou transparentnost. Z toho lze učinit jednoduchý závěr, že se jedná o podporu nezajišťující finanční prostředky, ale jen sliby.

2) Nový podprogram státního fondu pro životní prostředí se slibem čerpání 50 mil. Kč ročně se dá označit za korupční jednání ze strany MŽP, které je pro čerpání finančních prostředků zcela bezprecedentní. Schválení je podmíněno podpisem dohody. Běžně lze předpokládat, že MŽP podporuje projekty na zlepšení životního prostředí bez ohledu na zvláštní dohodu a stejně tak by MŽP mělo mít vlastní zájem na jeho zlepšení. Nebo lze vyvodit, že MŽP vynakládá finanční prostředky bez ohledu na jejich význam a v tomto případě výměnou za prosazení „bezzásahového režimu“ v NP Šumava, který nemá plnou legislativní oporu?

3) MŽP a Správa NP se zavazují, že budou podporovat místní dodavatele. Takový slib je ale velmi problematický. Nejen proto, že již v minulém roce byl spuštěn Správou NP Šumava systém výběrových řízení, který naopak upozaďuje místní dodavatele. Nový systém zhoršil zcela jednoznačně pracovní příležitosti pro místní dodavatele a jeho aplikací se výrazně zhoršily i jejich finanční podmínky. Místní dodavatelé se často stali nájemnými zaměstnanci vítězných firem z jiných regionů. Každý, kdo se s veřejnými zakázkami zabývá, zná zákonné postupy. Správa NP touto dohodou tedy veřejně deklaruje, že bude postupovat ve výběru zakázek protizákonně. Anebo zcela neopodstatněně v loňském roce komplikovala životní jistoty místních podnikatelů?

4) Dohoda v péči o lesy v NP Šumava požaduje souhlas starostů s „bezzásahovým režimem“ na 30 % plochy NP a umožňuje do roku 2020 v případě souhlasu i jeho nespecifikované rozšíření. U rozsahu plochy není rovněž specifikováno, zda se jedná pouze o lesní plochu, anebo plochu celého NP. Tím je umožněno, aby se rozsah „bezzásahového území“ lišil až o tisíce hektarů. Souhlas obcí s uvedeným bodem by zároveň splnil legislativní povinnost MŽP pro rozšíření I. zón. I když se MŽP v dohodě zavazuje, že nebude omezen šetrný turismus, je nezbytné upozornit na skutečnost, jaké jsou dnes možnosti turismu v prvních zónách? Turismus je s prvními zónami těžko slučitelný a můžeme najít mnoho příkladů v celém NP Šumava, kdy významný zájem regionu skončí na hranici první zóny. Odsouhlasení rozšíření „bezzásahovosti“ je zcela v rozporu s dalším rozvojem či udržením současného stavu turistického ruchu. „Bezzásahovost“ je navíc již v současné době bez souhlasu obcí na takové ploše stejně aplikována.

5) Ochranou cizích majetků tzv. ochranným pásmem v šíři 200 a 500 metrů se podle všech předpokladů myslí lesní majetky. Z minulosti je zcela prokazatelné, že ochranné pásmo 500 metrů nedokáže sousední lesní majetky ochránit, protože dolet kůrovců při kůrovcové kalamitě současného a očekávaného rozsahu je mnohakilometrový. Šíre 500 metrů byla pravděpodobně převzata z historie NP Bavorský les a ta je již několik let překonána postupným rozšiřováním ochranné zóny až na 1200 metrů. I přes následné rozšiřování ochranného pásma došlo v NP Bavorský les k významnému poškození sousedních lesů a z toho plyne, že ochranné pásmo v šíři i přes jeden kilometr je jen málo funkčním opatřením ochrany přírody. Význam ochranného pásma bude v NP Šumava mnohem důležitější, protože zde dochází k šíření kůrovců po převládajícím větru, oproti NP Bavorský les, a tudíž se kůrovec šíří mnohem dále (zatím je na české straně nejvíce ovlivněn pás v šíři cca 1 km). Další otázkou je, proč vytvářet ochrannou zónu v šíři 500 metrů po obvodu NP, když záměrem je rozšíření „bezzásahového území“ jen na 30 % plochy. Nejedná se o další jiný cíl pro budoucí a nyní zatím skryté záměry?

6) Deklarovaná péče o bezlesí podle VIZE 2020 umožní vznik minimálně dvou farem. Jsou farmáři již předem známí? Ostatní uvedené body k ochraně bezlesí jsou základní povinností Správy NP Šumava a nejedná se o žádnou výhodu pro obce na Šumavě!

7) Spolupráce NP Šumava a NP Bavorský les byla již předmětem smlouvy, kterou zástupci obcí odmítli. I přes jejich odpor bylo zřízeno Divoké srdce a jeho management, který je naplňován bez ohledu na názor místních samospráv.

8) Převod nepotřebných nemovitostí pro Správu NP Šumava na místní obce by měl být samozřejmostí a ne jakousi dobrou vůlí NP. Problémem ale zůstává již pouze několik nemovitostí (budov), o něž obce usilovaly, ale přístup Správy NPŠ tento proces převodu znemožnil. Proč se tedy o nepotřebný majetek Správy NP musí obce doprošovat? Takový postup Správy NP, se nedá považovat za dobrý partnerský vztah. Mnohem podstatnější je ale přesný výklad odstavce o nemovitostech. Zřejmě nejsou myšleny nemovitosti obecně a jedná se pouze o budovy, či se zde pootevírá prodej pozemků, které by měla Správa NP spíše získávat?

9) Bezplatná konzultantská a poradenská služba pro obce a investory nemůže být provozována Správou NP Šumava, protože zde nejsou odborníci na architektonická řešení. V uvedeném případě je nezbytné, aby se státní správa ochrany přírody včas účinně podílela na tvorbě kritérií, která budou platná pro všechny investory bez zohlednění různých zájmových skupin. Několikaletá aplikace neustálených výkladů architektonických řešení je obrazem naprosto neprofesionálního postupu státní správy.

10) Řešení ekologické infrastruktury v regionu obsahuje body Správě NP zcela nepříslušející a správa tak nikdy nemůže za jejich řešení převzít odpovědnost, např. svoz a likvidace odpadu. Na druhou stranu do tohoto bodu Správa NP a potažmo MŽP začlenily již běžné aktivity obcí, které musí řešit pouze v rámci vlastních rozpočtů. V neposlední řadě Správa NP slibuje aktivity, jež sama úmyslně dlouhodobě omezuje.

11) Konzultační služby pro program Zelená úsporám je běžně dostupný každému žadateli na mnohem vyšší úrovni než je konzultace v rámci Správy NP. Tuto konzultaci poskytuje SFŽP a další pověřená pracoviště MŽP.

Autor je senátor s volebním obvodem na Šumavě