Soužití NP šumava a NP Bavorský les: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 05:37

Starší bratr:

Národní park Bavorský les (NPBL) vznikl v roce 1970. V roce 1983 se parkem přehnala vichřice. Zanechala polomy, které nebyly zpracovány a sloužily jako materiál k pomnožení kůrovce. Kůrovcová kalamita na sebe nedala dlouho čekat. Následovaly další vichřice, po nichž byly polomy opět ponechány kůrovci. Autorem kůrovcového scénáře byl ředitel NPBL Hans Bibelriether. Motto „nechat přírodu přírodě“ a ochrana kůrovce vedly k likvidaci smrkových porostů ve velké části Národního parku Bavorský les. Rozšíření NPBL a úspěšné množení kůrovce vedlo k odumírání jehličnanů v oblastech Roklanu, Falkensteinu, Lakabergu. Nicméně – Bavorsko se již vzpamatovalo z fascinace kůrovcem a umělého budování divočiny. Od léta 2009 na postižených plochách masivně zasahuje.

Učenlivý mladší bratr:

Národní park Šumava (NPŠ) byl vyhlášen v roce 1991 na ploše 68 500 ha. Na českém území byla kůrovcová kalamita šířící se z Bavorska zpočátku likvidována liknavě. Až řediteli Žlábkovi se podařilo za cenu vysokých těžeb kůrovce zastavit. Současné vedení parku přiznalo v loňském roce skoro dvojnásobek kůrovcových těžeb oproti roku 1996 (asi 300 tisíc kubíků), letos má být podle prognosy Správy vytěženo 500 tisíc kubíků. Odhady odborníků se pohybují kolem 700 tisíc kubíků. Cena za kubík obvykle přesahuje 1100 Kč. Jen tržba za prodané kůrovcové dříví bude letos činit 770 000 000 Kč. Tato čísla se však netýkají 30 % plochy parku, kde platí bezzásahový režim. Zde se nazasahuje a porosty napadené kůrovcem jsou dalším zdrojem nákazy a odumírání stromového patra v širokém okolí. Pokud nebudou ozdraveny tyto bezzásahové plochy, nelze počítat s tím, že kůrovcová kalamita na Šumavě bude zastavena.

Vraťme se k Ivanu Žlábkovi. Věděl, že po zničení lesa musí následovat jeho obnova. Podsadbami osázel postižená území kolem Březníku. Tyto podsadby jsou dodnes vydávány Hnutím Duha, ale i Správou Národního parku Šumava za přirozené zmlazení. Domnělou obnovou jsou omračováni politici, novináři, ale i návštěvníci Šumavy. Nikdo z nich pak nedokáže odhadnout reálnou míru postižení šumavských ekosystémů, ani jejich další osud.

Po vzniku NPŠ se webové stránky Hnutí Duha začaly hemžit obdivnými texty o neřízeném, přírodním vývoji živých společenstev. Ředitel Žlábek si svým klasickým lesnickým přístupem v problematice ochrany přírody vysloužil nejednu kritiku. Hnutí Duha, Vladimír Just a posléze i Česká televize zahájili nechutnou mediální kampaň. Veškeré aktivity médií byly namířeny proti zájmům ochrany přírody. Ředitel Žlábek byl odvolán. Dobře ovladatelné figurky dalších ředitelů šly již na ruku českým „ochranářům“. V roce 2004 bylo rozhodnuto o dalším osudu Šumavy. Na obrovských plochách zůstalo neošetřeno množství polomů a vývratů po orkánu Kyrill a šumavské lesy se po vzoru Bavorů mění v mrtvolnou krajinu. Vše, co se v české části Šumavy děje jen jakoby náhodou a co vypadá jako neschopnost a neprofesionalita Správy parku, je ve skutečnosti dobře promyšleným plánem, který je beze zbytku naplňován.

Schengenská pohroma

Otevření hranic v roce 2007 znamenalo pro české i bavorské ochranáře novodobou hrozbu. Nově vznikající divočinu začal ohrožovat volný pohyb tisícovek turistů. V roce 2009 vzniklo v důsledku existence schengenského prostoru na ploše 15 tisíc hektarů „Divoké srdce Evropy“. Oficiálně nebylo odsouhlaseno ani v Čechách, ani v Bavorsku. Řediteli NPBL Sinnerovi bylo dokonce zakázáno používat tento název na veřejnosti. Do tohoto území byl omezen vstup pod záminkou ochrany flory a fauny. V prosinci 2009 na celosvětovém kongresu o divočině v Mexiku si František Pelc, náměstkyně NPŠ Zdenka Křenová a zástupci NPBL – vynutili přijetí dvou rezolucí. Na jejich základě má být vyčleněno území Divokého srdce Evropy na české i bavorské straně z kategorie II. dle IUCN a zařazeno do kategorie 1b – tedy divočiny. Tím by byla ještě více potlačena rekreační funkce oblasti a existovaly by jen zákazy vstupu a omezení. Bylo by zrušeno 45 km cest. Vzniklo by 15 km nových cest s časově omezeným vstupem. V divočině není místo ani pro elektrická vedení a další civilizační vymoženosti. Divočina by plnila funkci „zelené opony“ znemožňující příhraniční pohyb a turistiku. Nikdo z obou národních parků nebyl oficiálně k něčemu podobnému zmocněn. Šlo o individuální prezentaci na mezinárodním fóru. Ředitel Sinner si tím vysloužil obrovskou kritiku a napomenutí nadřízených orgánů. Česká veřejnost nemá doposud o tomto počinu informace naprosto žádné.

Krizový management a inventarizace

Tisíce hektarů mrtvých porostů a holiny na ně navazující dokládají, že cosi není v pořádku. Necháme zničit poslední zbytky tajemné a tolik inspirující Šumavy? Nebo začneme používat selský rozum a zavrhneme destruktivní vize českých a bavorských „ochranářů“?

Ivan Žlábek 3/2010: „Je potřebné zpracovat a aplikovat krizový management, který umožní relativně rychlé zvládnutí kalamity (8 let?). Pokud kalamitu chceme opravdu řešit, není možné v jednom území kůrovce současně množit a asanovat. Po zvládnutí kalamity je potřeba udělat důslednou inventarizaci dochovaného stavu lesa, vypracovat návrh nové zonace, teprve až potom se bavit o managementech.“

Je možné, že inventarizace zbytků šumavské vegetace po kůrovcové kalamitě už nenalezne nic, co by zasloužilo zvláštní statut a ochranu společnosti. Byl by to neslavný konec ideologie biocentrismu (příroda neslouží k tomu, aby sloužila lidem) založené na lžích, podvodech a tunelování.