Návrat původních dřevin do lesů NP Šumava: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 05:37

Druhové, věkové a prostorové složení lesů na území NP Šumava doznalo v minulosti oproti původním lesům poměrně velkých změn.

K nejmenším změnám v dřevinné skladbě došlo v nejvyšších polohách v 7. (buko-smrkovém) a 8. (smrkovém) lesním vegetačním stupni, v nadmořských výškách nad cca 1 100 m n. m., kde jsou rozšířeny kyselé smrčiny, rašelinné horské a vrchovištní smrčiny, vrchovištní klečové porosty apod. Zejména pak horské smrčiny jsou proto do značné míry již nyní ponechány samovolnému vývoji.

V nižších nadmořských výškách, kde byl les snadněji přístupný, jsou však oproti předpokládané přirozené dřevinné skladbě pozorovatelné velké změny. V nejnižších polohách NPŠ jsou dnes převážně kulturní lesy. Zde je tedy výrazně zvýšené zastoupení smrku (kolem 84 %). Naopak pouze zlomek původního zastoupení má jedle – cca 1/50, klen pouhou 1/10, buk cca 1/4 a např. z tisu, který na Šumavě vystupoval až do poloh nad 1000 m n. m., zbylo na celé Šumavě posledních cca 180 stromů.

Ve více než 40 % původních lesů NP Šumava měl dříve smrk menšinové zastoupení (převládal buk s jedlí, menší měrou se podílel klen, jilm drsný, zastoupeny byly také třešeň a tis), na další cca třetině plochy zaujímaly přimíšené dřeviny kolem 40 % (opět převážně buk s jedlí a klenem). Jedním z hlavních cílů práce lesníků v NP je tedy návrat původních dřevin, postupná změna druhové skladby a tím také stabilizace lesních porostů (buky i jedle nejsou tak náchylné na poškození větrem, zpevňují lesní porosty, nejsou napadány lýkožroutem smrkovým..). „Jako aktuálně nejdůležitější je v rámci splnění uvedeného úkolu nastaven a postupně realizován projekt „Stabilizace lesních ekosystémů NPŠ v letech 2010–2014". Projekt je dotován cca 250 mil. Kč z OPŽP a jeho úkolem je nejen zajištění výsadby sazenic potřebných dřevin, ale i následná péče o ně,“ řekl František Krejčí, ředitel Správy NP a CHKO Šumava.

Zdroj sadebního materiálu

Větší část z plánovaného množství potřebných sazenic vypěstuje Správa NP a CHKO Šumava ve vlastních školkách. Produkce lesních školek je aktuálně koncepčně zaměřena na produkci co možná největšího množství dřevin přirozeného zastoupení šumavských lesů. Zčásti jsou zde pěstovány i dřeviny přípravné (jeřáb, bříza). Opomenout nelze ani kvalitu vlastních pěstovaných sazenic a jejich vysokou míru adaptace na místní klimatické podmínky (sazenice jsou pěstovány v podobně „drsných“ klimatických podmínkách, jako jsou ty, do kterých jsou následně vysazovány). S ohledem právě i na vlivy klimatu a dlouhotrvající sněhovou pokrývku v místech určených pro umělou obnovu je pěstován vysoký podíl obalovaných – krytokořenných sazenic. Část z projektovaného množství sadebního matreiálu je však nutné zajistit nákupem – pro úkoly péče o lesní ekosystémy NP není aktuálně ve školkách NPŠ dostatečná výrobní kapacita. A to i přesto, že využity jsou veškeré pěstební plochy vlastních lesních školek. U nakupovaných sazenic se řídíme přísnými požadavky na kvalitu sazenic a zejména pak striktními požadavky na jejich původ.

Původ sadebního materiálu

Původ sazenic je jednou z klíčových otázek řešených v rámci úspěšného splnění stanovených cílů při péči o svěřené lesní porosty.

„U vlastních sazenic je genetická kvalita a původ zajištěn pěstováním z vlastního osiva, sklizeného z uznaných, či z geneticky kvalitních lesních porostů přímo na území NP Šumava,“ dodal František Krejčí. Tyto lesní porosty jsou vybírány na základě morfologických charakteristik, produkčního potenciálu, úspěšnosti přirozené obnovy, historických údajů apod. V neposlední řadě budou pro produkci osiva a následně sazenic sloužit také Správou NP a CHKO Šumava již založené semenné sady (semenný sad JD a BO, nyní prozatím klonový archiv SM). U nakupovaného sadebního materiálu je pak původ prověřován na základě dokladů (potvrzení o původu) předkládaných prověřenými dodavateli při výběrových řízeních. Jako naprostý základ je pak požadováno doložení původu na sazenice z přírodní lesní oblasti Šumava (PLO 13) z lesních vegetačních stupňů (LVS) 6 a vyšších.

Ing. Petr Kahuda