Vzácná Stožecká kaple je ohrožena dřevomorkou: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 05:37

Stožec – Stožecká kaple je tradičním šumavským poutním místem.

Návštěvníky Šumavy láká k návštěvě její poloha v I. zóně Národního parku Šumava a také pramen, vyvěrající pod schodištěm ke kapli. Vodě tohoto pramene se přisuzuje léčivost očních neduhů.

Lesní porosty v okolí Stožecké kaple ztratily v posledních letech svůj původní ráz smíšeného jehličnato listnatého lesa, neboť Národní park Šumava nedokázal ochránit les v okolí této vzácné kulturní památky. Mezi po řídku rostoucími jilmy, javory a buky dnes trčí jen smrkové souše, zničené žírem kůrovců.

Při návštěvě tohoto poutního místa vzbudil pozornost Jaroslava Žáka, odborníka na dřevostavby, zápach hnijícího dřeva ve Stožecké kapli. Zběžná prohlídka odhalila ložisko dřevomorky, která hrozí rozšířením do dalších konstrukcí kaple. Stožeckou kapli spravuje obec Stožec. Starostka obce Zdeňka Lelková k asanaci hnilobného ložiska uvádí, že pro nedostatek finančních prostředků bude muset tento naléhavý krok odložit. Asanace hnilobného ložiska v dřevěné konstrukci poutní Stožecké kaple je neodkladná a vzhledem k počátečnímu stadiu napadení dřeva ji lze provést ještě s minimálními náklady.

Kronikář Stožce Vladimír Svoboda vyhledal v archivech historické záznamy ke kapli Panny Marie pod Stožeckou skálou a uvádí: „Původní dřevěnou kapličku postavil volarský kovář J. Klauser v roce 1791 jako díkůvzdání Panně Marii, ke které se modlil. Ve snech mu prý ukázala místo, kde vyvěrá léčivý pramen. Ten pak s průvodcem skutečně našel a po opakovaných koupelích se mu ztracený zrak navrátil. Tato událost se roznesla po širokém okolí a dřevěná kaplička byla hojně navštěvována. V roce 1804 město Volary dřevěnou kapličku zrušilo a na jejím místě nechalo postavit kapličku zděnou.

Ta byla později rozšířena o dřevěnou přístavbu v tyrolském stylu, ale ani ta nestačila množství poutníků. Tak například v roce 1920 se o svátku Nanebevzetí Panny Marie shromáždilo u kaple více než 5000 poutníků, kteří přišli ponejvíce ve svých rázovitých krojích. Po roce 1945 nebyla dřevěná kaple náležitě udržována a její zchátralý stav podnítil pracovníka odboru kultury ONV v Prachaticích Jana Kocourka, původním povoláním lesníka, k znovuvybudování kaple pod Stožeckou skálou. Po zajištění finančních prostředků a stavební firmy Památky Tábor, n. p., byla v roce 1986 za přispění vojáků demolice kaple ukončena. Jihočeské státní lesy, lesní závod Prachatice, polesí České Žleby, upravily přístupovou cestu k dopravě demoličního i stavebního materiálu. Při odklízení trosek zůstal téměř nepoškozen původní portál kaple. Po menší opravě byl znovu použit při její obnově.

V roce 1988 byly hrubé stavební práce při obnově kaple ukončeny. Náklady vynaložené v roce 1987 a 1988 činily 772 705 Kčs.

Na jaře 1989 proběhly dokončovací práce na kapli. V okolí kaple byly vytěženy suché jilmy, zahubené graphiosou jilmů. Pod patronací Českého svazu ochránců přírody, ale i dobrovolníků z Prachatic, Volar a Stožce byl celý prostor uklizen. Podle zápisů v pamětní knize byla bezprostředně po obnovení Stožecká kaple opět hojně navštěvována tuzemskými i zahraničními turisty“.

Během 211 let existence vždy byla kaple Panny Marie pod Stožeckou skálou součástí šumavské krajiny a pečlivě opatrovaným kulturním dědictvím. Ani za složitého historického období po II. světové válce nebyla tato vzácná památka neobnovitelně poškozena nebo zničena. Nedopusťme, abychom se do více než dvousetleté historie této památky zapsali jako ignoranti.