http://sumava-corpus.narra.eu/index.php?feed=atom&namespace=0&title=Speci%C3%A1ln%C3%AD%3ANov%C3%A9_str%C3%A1nky sumava-corpus - Nejnovější stránky [cs] 2026-05-14T20:28:49Z Z sumava-corpus MediaWiki 1.24.2 http://sumava-corpus.narra.eu/%C4%8Cesk%C3%A9_lesy České lesy 2017-06-20T12:54:38Z <p>Michal Horejsi: Založena nová stránka s textem „{{MediaBankArticle |Title=České lesy |Author=Eva Hůlková, |Date=2005/04/26 |Source=ČRo |Genre=rozhlas |Respondent=Lubomír Šálek, }} moderátor ---…“</p> <hr /> <div>{{MediaBankArticle<br /> |Title=České lesy<br /> |Author=Eva Hůlková,<br /> |Date=2005/04/26<br /> |Source=ČRo<br /> |Genre=rozhlas<br /> |Respondent=Lubomír Šálek,<br /> }}<br /> moderátor<br /> --------------------<br /> Vaše téma - české lesy, to je specifický fenomén, na lesích asi záleží každému Čechovi, byť by se jednalo o klasického kavárenského povaleče, který nikdy nevytahuje paty z města. No, zkrátka české lesy, to je naše rodinné stříbro, budeme o nich mluvit v dnešním Vašem tématu s redaktorkou Evou Hůlkovou, Evo, vítej.<br /> <br /> Eva HŮLKOVÁ, redaktorka<br /> --------------------<br /> Dobrý den všem. Mnoho lidí se zlobí, že se kácí moc, že se lesy plundrují, že předkové byli citlivější hospodáři. No, poslechněme si na úvod Lubomíra Šálka, mluvčího Lesů České republiky.<br /> <br /> Lubomír ŠÁLEK, mluvčí Lesů České republiky<br /> --------------------<br /> Podívejte se, každopádně vám můžu říci, že těžba nedosahuje přírůstu. V dobách po roce 45 nedosáhla nikdy těžba přírůstu v lese, pouze jedenkrát se přiblížila a, tuším, to bylo někdy v roce 82, 83, kdy se těžba přiblížila přírůstu. To má ovšem samozřejmě svá negativa, protože lesy stárnou a jelikož nic netrvá ve světě věčně, tak i ten strom je omezený svou délkou života. Se říká, že v lese je cenné dříví, vy ho tady těžíte, no, a cenné dříví v lese v podstatě je bezcenné. Cenným se stává v momentě, kdy tam přijde dřevorubec, protože pokud tam ten dřevorubec nepřijde, ten strom dožije svého věku a rozpadne se a jediným vítězem jsou dřevokazné houby.<br /> <br /> Eva HŮLKOVÁ, redaktorka<br /> --------------------<br /> No, Lubomír Šálek sice považuje za naprostý mýtus názor mnohých lidí, že se kácí moc a necitlivě, ale chápe ten postoj, má pro něj porozumění.<br /> <br /> Lubomír ŠÁLEK, mluvčí Lesů České republiky<br /> --------------------<br /> Lidský život je kratší, než je život stromu a já plně chápu lidi, kteří si zvykli chodit do lesa a kterým, řekněme, ve stáří šedesáti let toho lesa, těm lidem mohlo být, když byli mladí, deset, patnáct roků a sbírali tam hřiby, hráli tam různé hry a ten les stárnul, oni také, ale oni neviděli, že ten les, ty stromy jsou vyšší, protože jestliže to má výšku dvacet nebo pětadvacet metrů, laik to v podstatě nerozezná, že ty stromy jsou stále tlustší, protože v tom běhu času to tak je, laikovi je jedno a najednou přijdete do lesa, kam jste zvyklá chodit třicet, čtyřicet let a jsou tam dřevorubci a kácí to, kde jste byla zvyklá chodit, kde jste nacházela hřiby, kde jste si hrála hry, a to je ten moment, kdy ty lidi to zarazí a teď uvidí někde kamion, který to dříví vyváží.<br /> <br /> moderátor<br /> --------------------<br /> To je zajímavá osobnost, ten mluvčí českých lesů.<br /> <br /> Eva HŮLKOVÁ, redaktorka<br /> --------------------<br /> Není to nudný mluvčí, pravda.<br /> <br /> moderátor<br /> --------------------<br /> No, na lesích je fascinující to, co právě už Lubomír Šálek lehce zmínil, a to je to, že život stromů je rozhodně delší než život člověka, ale jsme to právě my, kdo svojí aktivitou ovlivňujeme to, jak dlouho budou stromy žít. Jak říkáš, je v tom určité napětí a citlivost.<br /> <br /> Eva HŮLKOVÁ, redaktorka<br /> --------------------<br /> Ano, ano, ano, já si to opravdu myslím a řekla bych, že tady k té úvaze se nám hodí ještě, ještě pár dalších slov od Lubomíra Šálka, ve zkratce totiž vystihuje podstatu.<br /> <br /> Lubomír ŠÁLEK, mluvčí Lesů České republiky<br /> --------------------<br /> Tak jedna generace ty lesy, řekněme, sází, druhá generace je pěstuje v mladším stavu, třetí generace je pěstuje před dospělostí a čtvrtá generace je sklízí a ty tři generace to nepěstovaly proto, abychom to tam nechali shnít nebo sežrat kůrovcem, příklad Šumavy je dostatečně varující, ale abychom to sklidili ku prospěchu nás a zároveň pěstovali lesy dál, aby to bylo ku prospěchu dalších generací.<br /> <br /> moderátor<br /> --------------------<br /> Pan mluvčí Lesů České republiky rozhodně vůbec není nudný patron.<br /> <br /> Eva HŮLKOVÁ, redaktorka<br /> --------------------<br /> Ještě ho uslyšíme dneska.<br /> <br /> moderátor<br /> --------------------<br /> Jak budeme tedy pokračovat za hodinu?<br /> <br /> Eva HŮLKOVÁ, redaktorka<br /> --------------------<br /> Za hodinu to na chvilku předám kolegyni z Ostravy. Andrea Čánová má pro Vaše téma, řekla bych, takové people lesní story.<br /> <br /> moderátor<br /> --------------------<br /> People lesní story v deset hodin a patnáct minut, pro tuto hodinu Eva Hůlková, pěkný den.<br /> <br /> Eva HŮLKOVÁ, redaktorka<br /> --------------------<br /> Taky.<br /> <br /> redaktor<br /> --------------------<br /> Zavolejte, co vás zajímá, 221552222.</div> Michal Horejsi http://sumava-corpus.narra.eu/Hled%C3%A1n%C3%AD_%C4%8Desk%C3%A9_kulturn%C3%AD_krajiny Hledání české kulturní krajiny 2017-06-20T12:52:18Z <p>Michal Horejsi: Založena nová stránka s textem „{{MediaBankArticle |Title=Hledání české kulturní krajiny |Author=Petr Zídek, |Date=2005/09/24 |Source=Lidové noviny |Genre=tisk }} Máme před sebou…“</p> <hr /> <div>{{MediaBankArticle<br /> |Title=Hledání české kulturní krajiny<br /> |Author=Petr Zídek,<br /> |Date=2005/09/24<br /> |Source=Lidové noviny<br /> |Genre=tisk<br /> }}<br /> Máme před sebou čtyři knihy, které se liší rozsahem, žánrem i vymezením tématu. Kromě toho, že vyšly v posledních měsících, je spojuje jediné: tak či onak pojednávají o krajině. Tři se věnují české krajině nebo její části, čtvrtá má obecnější rozměr. Autoři dvou z nich si vybrali neprošlapané stezky, ostatní dali přednost vyzkoušené cestě. Ti první položili sobě i čtenářům mnoho nových otázek, ti druzí se zase snažili o co nejlepší odpověď na otázky již dříve formulované. Nikomu z autorů nelze upřít poctivost a zaujetí tématem.<br /> <br /> Začněme knihou mladého estetika Karla Stibrala (*1971) Proč je příroda krásná?, která se jako jediná neváže na českou krajinu. Autor v ní zdařile a zřejmě v češtině vůbec poprvé shrnul obecnou historii estetického vnímání přírody (krajiny). Stručné kompendium, začínající v antice a končící v současnosti, zdůrazňuje nesamozřejmost oceňování přírodních krás. Do počátku novověku byli lidé ke kráse přírodních scenerií slepí. Panenská příroda, neporušené lesy či rozeklané skalní štíty, které dnes klademe na žebříčku krásných krajin většinou na samý vrchol, vyvolávaly až do 18. století úplně opačné pocity: strach, úzkost, děs. Šlo totiž o prostředí, které člověk neměl ve své moci a v němž se vystavoval skutečným či imaginárním nebezpečím.<br /> <br /> Cesta od počátku 18. století, kdy se objevily první studie o estetických stránkách přírody, k dnešnímu všeobecnému uznání přírodních krás nebyla krátká ani přímočará. Změnu postoje připravovali myslitelé jako Jean-Jacques Rousseau a Immanuel Kant, razantní obrat přinesl romantismus. Pro měšťanskou společnost 19. století má již krajina nejen estetickou, ale také symbolickou a politickou hodnotu. Karel Stibral dobře ukazuje, že mezi první světovou válkou a 60. lety 20. století dochází k určité regresi: teprve revolta proti konzumní společnosti a politizace ekologie v 60. letech byly začátkem procesu, na jehož konci stojí dnešní fetišizace krajiny.<br /> <br /> Putování kolem domova<br /> <br /> Zatímco Karel Stibral se mohl spolehnout na jistoty svého oboru, vydal se Petr Mikšíček (*1977) na cestu do neznáma. V jeho případě to platí doslova. Na počátku knihy Sudetská pouť aneb Waldgang se čtenář seznámí se studentem kulturologie, unaveným diskusemi s kolegy a hledajícím náplň prázdnin. &quot;Napadlo mě, že chci-li podniknout dlouhou túru, můžu obejít proslavený český prstenec hor. Nebude to pouze dřina, ale mytické putování kolem vlastního domova. Není lepšího otestování vlastní fyzické a duševní odolnosti než podstoupit osamocenou pouť za hledáním sebe sama.&quot;<br /> <br /> Cesta začíná v Jizerských horách, odkud autor projde pěšky Lužické hory, Labské pískovce a Krušné hory. Po odpočinku na rodinné chalupě v krušnohorské obci Rudná zamíří přes Český les a Šumavu až do Novohradských hor, kde putování ukončí. Původním cílem autora bylo hledat sebe sama, dříve však našel něco jiného: více či méně nápadné pozůstatky sudetského osídlení, smutné zbytky dřívější kulturní krajiny. Cesta pohraničními horami je popisována jako postupná iniciace: autor získává další a další doklady o životě, který navždy zmizel po druhé světové válce. Cituje ze starých kronik, srovnává historické fotografie se současným stavem. &quot;Ten, kdo nahlédl do historie, už není schopen vnímat současnost jako plnohodnotnou realitu, která nepotřebuje k pochopení žádné srovnání.&quot; Zde někde se rodí myšlenka projektu Zmizelé Sudety (www.zmizelesudety.cz), jehož je Mikšíček spoluautorem.<br /> <br /> Síla Mikšíčkova kulturního cestopisu je v určité neokázalosti. Autor neskrývá svou počáteční naivitu ani vlastní nezralost. Prostý je i styl vyprávění, v němž však najdeme i výstižné popisy a neotřelé metafory (např. vnitrozemí pod Krušnými horami autor nazval &quot;krajinnou kafilérií&quot;).<br /> <br /> Pokud jde o okázalost, je protipólem Mikšíčkovy knížky publikace Český les z nakladatelství Baset. Skoro devět set stran na křídovém papíře, formát 32x24 centimetrů, váha 4,5 kilogramu, stovka autorů, dva a půl tisíce fotografií, sto padesát map, prodejní cena 1380 korun. Tak jako Gulliver mezi liliputány vyvolává tato kniha na první pohled dojem nepatřičnosti. Když najdeme dostatečně velký stůl, kde bychom ji mohli prolistovat, naše pochyby možná ještě narostou.<br /> <br /> Český les je druhým svazkem ediční řady, kterou zahájila před dvěma lety Šumava. Nečekaný prodejní úspěch prvního svazku (Šumavy se podle informací nakladatele doposud prodalo na 15 tisíc kusů) podpořil chuť zpracovat stejným způsobem i další česká pohoří. Pokračovat právě Českým lesem bylo geograficky logické a také dobře načasované. Od letošního srpna je na území Českého lesa vyhlášena nová chráněná krajinná oblast. Od roku 1989 jde o první novou rezervaci tohoto typu vyhlášenou v ČR.<br /> <br /> Publikace nakladatelství Baset usiluje o komplexní popsání Českého lesa. V oddíle příroda jsou podrobně zmapovány geologické, pedologické, hydrologické a mineralogické poměry, dále rostlinstvo, zvířena a chráněná území. V dalších oddílech se pak odborníci příslušných oborů věnují např. dějinám, památkám, lidové kultuře, krásné literatuře, výtvarnému umění, využívání přírodních zdrojů, řemeslům, dopravě, obyvatelstvu či turistice. Vše jde do nejmenších podrobností: na celých čtyřech stranách se např. zaobírají sinicemi na dvanácti stranách archivy na Tachovsku a Domažlicku, seznam zaniklých a ohrožených kostelů a kaplí má dvacet tři strany. Čtenář dostává pohromadě obrovské množství informací, z nichž některé by asi obtížně hledal někde jinde, ale mnohé z nich na druhé straně asi příliš nepotřebuje.<br /> Českému lesu se dá vytýkat to, co bylo kritizováno již na Šumavě. Málo invenční grafická úprava a vyhýbání se všemu, co by mohlo představovat problém. V případě Šumavy šlo zejména o otázku kůrovce - v souladu s tehdy platnou doktrínou Národního parku Šumava bylo v knize velebeno kácení. Pokud jde o Český les, absentují zde třeba údaje o tom, koho současní obyvatelé tohoto regionu volí. Kapitola nazvaná Současnost Českého lesa byla svěřena starostům Domažlic a Tachova - jejich text podle očekávání připomíná stylem i obsahem propagační brožuru cestovní kanceláře.<br /> <br /> Shromáždit tak ohromné množství údajů a výsledný text precizně zredigovat pohltilo nepochybně značné množství práce. Celková koncepce díla však vzbuzuje rozpaky: projekt s podobnými ambicemi by mohl klidně vzniknout před sto lety. (Není zřejmě úplně náhoda, že Baset reedituje turistické průvodce z přelomu 19. a 20. století: jeden takový tvoří ostatně přílohu naší encyklopedie). O Českém lese se tu dozvíme téměř vše, nádavkem i něco o sobě samých. Ochota Čechů kupovat podobné &quot;monumentální&quot;, nákladné a zároveň neproblematizující publikace, svědčí o našem blahobytu, konzervativismu a malé ochotě vystavovat se kontroverzním či nepříjemným otázkám.<br /> <br /> Kontroverzní otázky a bourání posvátných krav je naopak hlavní činností autorské pětice, která se sešla v esejisticky laděné knize Krajina a revoluce. &quot;Na krajinu neexistuje úhel pohledu, který by ji dokázal plně vysvětlit, a proto není k dispozici ani obor, který by si schopnost takového vysvětlení mohl nárokovat,&quot; říkají autoři v úvodu. Nepřekvapí proto, že při objasňování &quot;významných přelomů ve vývoji kulturní krajiny českých zemích&quot; spojili své síly botanik Jiří Sádlo (*1958), archeolog Petr Pokorný (*1971), kulturolog Petr Hájek (*1977), archeoložka Dagmar Dreslerová (*1958) a geolog Václav Cílek (*1955).<br /> <br /> Přestože se autoři přiklánějí spíše ke koncepci &quot;permanentní revoluce&quot;, identifikují čtyři zásadní zlomy, kterými naše krajina prošla: přechod k zemědělství v neolitu, změny, které přineslo 12. a 13. století, baroko s cílevědomým budováním krajiny a intenzivním zemědělstvím a konečně současnost, kdy vzniká &quot;postagrární krajina&quot;. Tyto změny autoři chápou jako jakési navrstvené rastry: novější vrstva nám znesnadňuje &quot;čtení&quot; vrstev hlubších. Úvodní kapitoly, v nichž se velmi odborně diskutují problémy neolitické a mezolitické krajiny, může čtenář proto s klidným svědomím přeskočit (s výjimkou &quot;případové studie k proměnám pravěké krajiny&quot;, která se týká západočeské hory Vladař: text je v druhém plánu úžasným průvodcem pro všechny, kteří se na tento pozoruhodný vrchol vypraví).<br /> Pro laika jsou podstatné ty krajinné změny, které jsou dobře vidět i v současnosti. Síla knihy Krajina a revoluce není v množství originálních postřehů, ale v celkovém přístupu k tématu. &quot;Co se jednou zkulturnilo, to se jen tak neodkulturní, ba možná nikdy,&quot; píší autoři. S lehkým sarkasmem proto komentují některé ochranářské projekty, které se snaží o vizuální obnovu &quot;panenské přírody&quot;. &quot;Vývoj krajiny nejde k lepšímu nebo horšímu - to jsou teprve naše citové intervence. Kde se tedy naše ,ochranářské' zděšení ze současnosti bere? ... Subjektivně proto, že je to naše současnost, ale objektivně proto, že přelom je skutečně významný. Paradoxně je naopak významnější, než si běžně připouštíme. Nejde totiž o nic menšího než o konec neolitického, tj. zemědělského vztahování ke krajině.&quot; Lapidárně řečeno: &quot;Příroda-živitelka se před našima očima změnila v přírodu-jeviště našich nadstavbových aktivit.&quot;<br /> <br /> Mějme ji rádi<br /> <br /> Petr Mikšíček během svého putování pohraničními horami postřehl jednu mimořádně zajímavou souvislost: krajina Sudet je podle něj možným &quot;příkladem pro krajiny budoucnosti&quot;. Z pohraničí během několika měsíců odešla většina obyvatel, což odsoudilo po staletí budovanou kulturní krajinu k zániku či živoření. Venkov se však pomalu vylidňuje a ztrácí svou původní funkci i ve zbytku země. Co se stane s pěšinami, po nichž nikdo nechodí, kostelíky, v nichž se nikdo nemodlí, či loukami, jejichž trávu nikdo neseče?<br /> <br /> Estetik Karel Stibral zažil šok, když konfrontoval obrazy holandských krajinářů 17. století se současnou nizozemskou krajinou. &quot;Půvabné klikatící se vodní plochy vystřídaly napřímené kanály, cesty v písku ještě rovnější dálnice, nepravidelné remízky v pravidelných rozestupech vysázené stromy. Malebná města s kostelíky a větrnými mlýny zmizela, nahradily je krychle skleníků a hypermarketů. ... Krajina, která je celá geometrizovaná, jejíž veškeré detaily jsou proměněny člověkem v nějakou funkční součástku obrovského výrobního stroje, není zahradou, ale obludným skleníkem.&quot;<br /> <br /> Změní se i česká krajina časem v &quot;obludný skleník&quot; obklopený džunglí na místě již nepotřebných polí a luk? Možná ano. Podle autorů knihy Krajina a revoluce bychom ale celý proces neměli vnímat tak černě: &quot;Krajina se nezhoršuje, ale prostě jen mění způsobem, na nějž nejsme dosud připraveni. ... Co selhalo, není krajina a my jakožto její tvůrci, ale my jakožto její pozorovatelé. Zlověstné není, jakou krajinu jsme vytvořili, ale jak velmi si s ní nevíme rady při jejím zpětném hodnocení. Rodící se krajině nerozumíme a nechceme porozumět, nechceme v ní uvidět něco pěkného, ba hrozíme se jí jako pitvorného zrcadla, které nám kdosi cizí zlomyslně nastrčil, aby zostudil naše beztak ošklivá těla. ... Krajina je taková, jakou jsme si ji udělali - patrně si ji zasloužíme, a dobře zasloužíme, nikoli jako trest. Není tak nezvykle nová, aby nebyla důvěrným prostředím domova; není tak zrůdná, aby vyloučila okouzlení. Mějme ji tedy rádi - to je asi nejlepší, jak se k ní zachovat.&quot;<br /> <br /> Citový vztah ke krajině domova je vedle mateřského jazyka zřejmě jediným nesporným identifikačním znakem Čechů. Naše krajina přitom za posledních 150 let prošla podobně dramatickými proměnami jako my sami. Potřebuje nová situace i novou reflexi?<br /> <br /> Krajina, která je celá geometrizovaná, jejíž veškeré detaily jsou proměněny člověkem v nějakou funkční součástku obrovského výrobního stroje, není zahradou, ale obludným skleníkem<br /> Karel Stibral, estetik</div> Michal Horejsi http://sumava-corpus.narra.eu/Modr%C3%A1_%C5%A1ance_pro_%C5%BEivotn%C3%AD_prost%C5%99ed%C3%AD%3F Modrá šance pro životní prostředí? 2017-06-20T12:50:22Z <p>Michal Horejsi: Založena nová stránka s textem „{{MediaBankArticle |Title=Modrá šance pro životní prostředí? |Author=Jan Zeman, |Date=2005/02/18 |Source=Haló noviny |Genre=tisk }} Silně pravicov…“</p> <hr /> <div>{{MediaBankArticle<br /> |Title=Modrá šance pro životní prostředí?<br /> |Author=Jan Zeman,<br /> |Date=2005/02/18<br /> |Source=Haló noviny<br /> |Genre=tisk<br /> }}<br /> Silně pravicová Občanská demokratická strana ODS na své internetové straně uvádí též program »Modrá šance pro životní prostředí«, vypracovaný prof. B. Moldanem, prvním ministrem životního prostředí ČR a první velkou obětí lustračního šílenství, rozpoutaného tehdy vznikající ODS.<br /> <br /> Vývoj životního prostředí v ČR<br /> <br /> Začíná konstatováním, že někdejší KSČ přivedla životní prostředí ČR do katastrofy, což bylo i významnou příčinou jejího pádu. Pokračuje zásadním zlepšením životního prostředí ČR za vlády ODS. Že se na něm významně podílely radikální zákony k ochraně životního prostředí, přijaté proti vůli ODS politiky Občanského fóra a Občanského hnutí, a bezprecedentní propad ekonomiky, vyvolaný transformací ekonomiky ČR pod vedením předsedy ODS a vlády ČR V. Klause, neuvádí. Přiznává, že citelné zhoršení financování ochrany životního prostředí a zpomalení zlepšování životního prostředí v ČR po pádu vlády V. Klause v r. 1997 bylo do jisté míry způsobeno vyčerpáním potenciálu zákona o ochraně ovzduší z r. 1991. I když proti EU ČR v životním prostředí již nezaostává řádově, stále máme dost co dohánět. Nemáme být ale papežštější než papež. To je zajímavé tvrzení, uvážíme-li, že to byla vláda V. Klause, která požádala o členství v EU za všech v době vstupu v EU platných podmínek.<br /> <br /> Že se ODS a její předseda V. Klaus osobně usilovně snažili po celou dobu změkčit novou ekologickou legislativu, že zájem o životní prostředí výrazně snížili zrušením základních sociálních jistot, že klausovská transformace těžce devastovala většinu venkovských regionů, že intenzivně rozbíjeli ekologicky šetrnou železniční dopravu, rozbili špičkový systém linkových autobusů, prosazovali zásadní zdražování městské hromadné dopravy a nastartovali tak prudký růst ekologicky a urbanisticky mimořádně závadné a nebezpečné silniční dopravy, se nezmiňuje. Že nadiktovali megalomanskou koncepci dopravních sítí, která je zjevně nad možnosti chudnoucí ČR, se nezmiňuje též. Že obsahuje řadu dopravně neodůvodněných, špatně trasovaných a zdraví lidí a životní prostředí ohrožujících staveb a mnohé další špatné dálniční stavby prosazovali a prosazují hejtmani, primátoři a radní ODS, neuvedl též.<br /> <br /> Hlavním směrem zmírnění ekologické legislativy<br /> <br /> Modrá šance pro životní prostředí ČR ODS spoléhá na svobodu a odpovědnost občanů. Že takovéto spoléhání přivedlo vyspělé kapitalistické státy v 60. a 70. letech 20. století do těžké ekologické krize, o současné hrozbě světové ekologické katastrofy nemluvě, neví?<br /> <br /> Úsměvný je požadavek na vymahatelnost zákonů. Je jistě potřebný. Ale proč ODS protestuje, když soud posílá za mříže nepoctivé podnikatele, radní či starosty, členy ODS?<br /> Modrá šance kritizuje množství a nepřehlednost ekologické legislativy, která prý vážně komplikuje život občanům, obcím i podnikatelům. Slibuje její zjednodušení. Je jisté, že právo je v ČR velice složité, v důsledku nekvalitního legislativního procesu a v důsledku rozsáhlých požadavků byrokracie EU. Že by ODS v době žádosti o vstup do EU nevěděla, že EU je byrokratický moloch? A neví ODS snad, že prostor pro zjednodušení práva životního prostředí není v ČR, na rozdíl od EU, příliš velký?<br /> <br /> Mimořádně závažný je požadavek zmírnit ochranu životního prostředí v ČR. Nemá prý komplikovat život občanům, obcím a podnikatelům. Že to povede ke zhoršení životního prostředí a k ohrožení zdraví lidí, neuvádí, o konfliktu s EU nemluvě.<br /> <br /> ODS kritizuje pokračující ostrou konfrontaci mezi stoupenci a odpůrci životního prostředí v ČR. Kdo ale onu konfrontaci vyvolává? Ekologové, bojující za důslednou ochranu životního prostředí v ČR, nebo politici prosazující změkčování platných zákonů na ochranu životního prostředí a jejich porušování v praxi? I když v porušování ekologické legislativy v ČR nemají čistý štít zřejmě politici žádné politické strany, bezkonkurenčně zde vedou politici ODS. Byl sesbírán i dosti obsáhlý soubor výroků - hrubých útoků na životní prostředí, pronesených při různých příležitostech V. Klausem a dalšími vedoucími politiky ODS. Že V. Klaus je již jen čestným předsedou ODS a jako prezident se polepšil? Orientace Topolánkova vedení ODS na otrlého válečníka a ekologického ignoranta G. Bushe mladšího je snad pro životní prostředí ČR méně nebezpečné než někdejší útoky na životní prostředí V. Klause?<br /> <br /> Jak by asi vládla ODS?<br /> <br /> Odpověď může být jen spekulativní. Proti dnešní politice ODS lze od její případné vlády čekat méně siláckých slov a více pragmatismu. EU nehodlá platné směrnice na ochranu životního prostředí změkčovat. Prostor pro změkčování ekologické legislativy v ČR by tudíž nebyl velký. Horší by to zřejmě bylo s dodržováním platné ekologické legislativy, zejména na úseku ochrany přírody a krajiny. Běda, třikrát běda matce přírodě, našim lesům a vodám, pokud o jejich ochranu bude dbát ODS! Výjimkou budou zřejmě jen lesy národního parku Šumava, dnes požírané kůrovcem. Totiž, obracení se na orgány a soudy EU nebude pro ekology snadné. Obávat by se neměly jaderné elektrárny a spalovny odpadů. Spalovnám by zřejmě prosadila i dovoz odpadů ze zahraničí, což je špatná perspektiva pro ČR.<br /> <br /> Šance prosadit trvale udržitelný rozvoj by se pod vládou ODS dál snižovala pro stupňující se klimatický rozval a pro asociální politiku ODS, ožebračující nízko a středněpříjmové skupiny občanů. Narůstala by devastace venkova včetně jeho vylidňování. Venkov by ničilo i další omezování veřejné dopravy, další chátrání železnic a silnic včetně vyježdění řady z nich, rušení dalších venkovských škol, zdravotních a kulturních středisek. Výrazně by byla omezována ekologicky šetrná železnice, protože obrovská výše externalit silniční dopravy se nekalkuluje a auto je symbolem svobody. Omezení státem tolerovaných jatek na silnicích nelze za případné vlády ODS předpokládat. Obce a města ohrožená stavbou dálnic by byla nemilosrdně obětována a zbavena možnosti se bránit.<br /> <br /> Ing. Jan ZEMAN, CSc.</div> Michal Horejsi http://sumava-corpus.narra.eu/Do%C5%A1lo_na_adresu_redakce,_J._Bl%C3%A1ha Došlo na adresu redakce, J. Bláha 2017-06-20T12:48:04Z <p>Michal Horejsi: Založena nová stránka s textem „{{MediaBankArticle |Title=Došlo na adresu redakce, J. Bláha |Author=Jaromír Bláha, |Date=2005/11/25 |Source=Klatovský deník |Genre=tisk }} Vždy mrz…“</p> <hr /> <div>{{MediaBankArticle<br /> |Title=Došlo na adresu redakce, J. Bláha<br /> |Author=Jaromír Bláha,<br /> |Date=2005/11/25<br /> |Source=Klatovský deník<br /> |Genre=tisk<br /> }}<br /> Vždy mrzí odchod lidí, které potkáváme. Pocítíme lítost a rychle jdeme dál, raději na smutné věci zapomenout. Ale odchod některých nás zasáhne víc, zastihne nepřipravené, přinutí nás zastavit a na otázku proč nenajít odpověď. Paní redaktorka Ivana Harantová psala zpravodajství o Šumavě, o obou národních parcích - tématu, které stále přitahuje pozornost. Proto jsme spolu občas mluvili, většinou po telefonu. Někteří novináři píší tak, že zatelefonují jedné straně a druhé straně a to stačí, mají různé názory a vyvážené zpravodajství. I paní Harantová psala vyvážená zpravodajství ve kterých dávala rovnoměrný prostor všem zúčastněným stranám. Ale jí nestačila rutinérská práce. Ověřovala si informace, které dostávala. Chtěla i vidět a na vlastní kůži zažít to, o čem píše. Nejen z dálky i zevnitř poznávat. Vzpomínám, jak proto s námi šla i do první zóny národního parku Bavorský les, s námahou přelézala změť kmenů a větví suchých stromů, dříve napadených kůrovcem, a mladých stromků nového lesa, jak v lehkých dámských střevíčkách zapadala hluboko do bažinatého terénu ... a byla spokojená.</div> Michal Horejsi http://sumava-corpus.narra.eu/Tatry:_Rok_po_vich%C5%99ici Tatry: Rok po vichřici 2017-06-20T12:45:46Z <p>Michal Horejsi: Založena nová stránka s textem „{{MediaBankArticle |Title=Tatry: Rok po vichřici |Author=Veronika Sedláčková, Anetta Petrovičová, Jan Němec, |Date=2005/11/18 |Source=ČT |Genre=tel…“</p> <hr /> <div>{{MediaBankArticle<br /> |Title=Tatry: Rok po vichřici<br /> |Author=Veronika Sedláčková, Anetta Petrovičová, Jan Němec,<br /> |Date=2005/11/18<br /> |Source=ČT<br /> |Genre=televize<br /> |Respondent=Štefan Katrenič, Štefan Tomáš, Peter Chudý, Jozef Radúch, Martin Dušek,<br /> }}<br /> REPORTÁŽ DNE<br /> <br /> Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka<br /> --------------------<br /> Zítra to bude přesně rok, co slovenské Vysoké Tatry poničila silná vichřice. Vítr způsobil největší ekologickou katastrofu za posledních sto let. A za oběť mu padlo tisíce kubíků dřeva. Jak to v Tatrách vypadá nyní, zjišťovala Anetta Petrovičová.<br /> <br /> Anetta PETROVIČOVÁ, redaktorka<br /> --------------------<br /> Loňská vichřice Vysoké Tatry na vždy změnila. Orkán devatenáctého listopadu 2004 zabil dva lidi, zničil více než dvanáct tisíc hektarů lesa. Tatry připomínaly spíš divokou skládku dřeva než národní park.<br /> <br /> /ukázka - 20. 11. 2004/<br /> <br /> obyvatel Vysokých Tater<br /> --------------------<br /> Toto je katastrofa.<br /> <br /> obyvatelka Vysokých Tater<br /> --------------------<br /> To se nedá říct, to jsou úplně zničené Tatry.<br /> <br /> /konec ukázky/<br /> <br /> Anetta PETROVIČOVÁ, redaktorka<br /> --------------------<br /> Trvalo několik dní, než se podařilo zprůjezdnit aspoň hlavní cesty, odklidit dvory, opravit nejvážnější škody. Před rokem stál na těchto místech hustý smrkový les. Vichřice ho doslova skosila. Tatry tehdy padly na kolena. Místní dnes ale tvrdí, že se opět postavily na nohy. Po dvanácti měsících polovina kalamitního dřeva zmizela. Na hřbitově, který se před rokem změnil na dřevařskou dílnu, se opět pochovává. Železniční přejezdy, které zakrývaly popadané stromy, opět fungují. Štefan Katrenič si na vichřici pamatuje jako na jeden z nejhorších dní ve svém životě. Jako majitel stavební firmy si ale za poslední rok polepšil. Opravoval zničené domy, rekonstruoval poškozené hotely.<br /> <br /> Štefan KATRENIČ, majitel stavební firmy<br /> --------------------<br /> Zkrátka, zakázky jsou, pracujeme, děláme, co se dá.<br /> <br /> Anetta PETROVIČOVÁ, redaktorka<br /> --------------------<br /> Majitelé tohoto penziónu se před rokem velmi obávali zimní sezóny. Všichni hosté po kalamitě zrušili svoje rezervace.<br /> <br /> spolumajitelka hotelu, Vysoké Tatry /21. 11. 2004/<br /> --------------------<br /> Mysleli si, že je to úplně odříznuté od světa.<br /> <br /> Anetta PETROVIČOVÁ, redaktorka<br /> --------------------<br /> Dnes tvrdí: &quot;Ztráty sice byly, ne však zničující.&quot;<br /> <br /> Štefan TOMÁŠ, majitel hotelu, Vysoké Tatry<br /> --------------------<br /> Dá se říct, že z nějakých padesáti, šedesáti procent byly zaplněné hotely.<br /> <br /> Anetta PETROVIČOVÁ, redaktorka<br /> --------------------<br /> Počet turistů v zimě klesl. V létě jich naopak přijelo do Tater víc. A to i přesto, že v červnu zachvátil slovenské hory obrovský požár.<br /> <br /> Peter CHUDÝ, Agentura pro cestovní ruch, Vysoké Tatry<br /> --------------------<br /> Ta nadcházející zimní sezóna by měla potvrdit ten stoupající trend, který se už ukázal v létě tohoto roku.<br /> <br /> Anetta PETROVIČOVÁ, redaktorka<br /> --------------------<br /> Vichřice změnila tatranské lesy, život místních obyvatel i lesních zvířat. I když silný vítr vycítili dva dny dopředu a stihli utéci, na nové prostředí si museli dlouho zvykat.<br /> <br /> Jozef RADÚCH, zoolog<br /> --------------------<br /> Tito přistěhovalci, když tam přišli, tak ty teritoriální vazby a vztahy tam byly nutně narušené.<br /> <br /> Anetta PETROVIČOVÁ, redaktorka<br /> --------------------<br /> Kalamitě z předloni se podle odborníků nedalo předejít. Následky vichřice však mohly být menší, kdyby měly lesy lepší strukturu, kdyby se rozumněji těžilo. Všechna tato kdyby se měla zohlednit při další výsadbě lesů. A aby se na to nezapomnělo, zítra v Tatrách odhalí památník, který bude devatenáctý listopad 94 připomínat.<br /> <br /> ROZHOVOR<br /> <br /> Jan NĚMEC, moderátor<br /> --------------------<br /> A naší zpravodajku Anettu Petrovičovou teď zdravím živě po telefonu. Dobrý večer.<br /> <br /> Anetta PETROVIČOVÁ, redaktorka<br /> --------------------<br /> Dobrý večer.<br /> <br /> Jan NĚMEC, moderátor<br /> --------------------<br /> V reportáži jsme viděli, že ještě rok po katastrofě jsou na mnoha místech zlámané a vyvrácené smrky. Řekněte, jsou tyto neodklízené plochy ještě rozsáhlé?<br /> <br /> Anetta PETROVIČOVÁ, redaktorka<br /> --------------------<br /> Nedá se říct, že jsou rozsáhlé. Určitě nikdo nepočítal s tím, že největší ekologickou katastrofu na Slovensku se podaří úplně odstranit za dvanáct měsíců. A tedy je tam stále vidět i jednak popadané stále kalamitní dřevo, které se zatím nepodařilo odklidit. Buď jsou to nepřístupné terény, anebo prostě terény, do kterých se těžká technika zatím nedostala. Je třeba připomenout, že vichřice zničila tisíce hektarů lesa. A jen odstranění spadlého dřeva si kompetentní předsevzali do dvou let. Pokud to porovnám já osobně, jak vypadaly Tatry před rokem po tom zničujícím větru a dnes, musím říct, že vypadají podstatně lépe. Lépe samozřejmě z toho pohledu, že ze země už netrčí jakési kopce, které bývaly kdysi stromy, ale odborně zřezané kmeny stromů. Je odstraněna podstatná část popadaného dřeva. Cesty jsou průjezdné. Turistické chodníky do velké míry vyčištěné. V městech jsou opravené lavičky, osvětlení. Samozřejmě pro milovníka Tater, který tam i dnes přijede, je to stále smutný pohled. Ale už není to tak deprimující pohled jako před rokem. A ještě můžeme vzpomenout čísla. Z Vysokých Tater se za poslední rok podařilo odstranit sedmdesát sedm procent kalamitního dřeva a z Nízkých Tater dokonce devadesát procent.<br /> <br /> Jan NĚMEC, moderátor<br /> --------------------<br /> Agentura ČTK citovala Petera Plachého, šéfa kanceláře obnovy Vysokých Tater, který prohlásil: &quot;Připravuje se hodně projektů.&quot; Jak by tedy měla vypadat další obnova Tater?<br /> <br /> Anetta PETROVIČOVÁ, redaktorka<br /> --------------------<br /> Tak ty projekty probíhají už od minulého roku. Nejsou to projekty, které by nebyly ještě uvedeny do života. Ty projekty souvisí s jediným, co nejrychleji, nejefektivněji obnovit život v Tatrách. Je to, jde například o dočištění území v městech a v jejich okolí, vyčistit lesy od haluziny, protože například dnes jsou stroje stále vytažené na vyvážení samotného dřeva. Pokračuje se v čištění protipožárních pásem, sto metrů od obytných zón. Primátor Vysokých Tater by chtěl připravit obchodní a nebo jinak řečeno zlatou uličku ve Smokovci. Chtějí také udělat jistý chodník okolo celých Tater.<br /> <br /> Jan NĚMEC, moderátor<br /> --------------------<br /> Vlastně už hned po kalamitě začaly spory lesníků s ochránci přírody. Nehrozí třeba teď více sjezdovek a podobně?<br /> <br /> Anetta PETROVIČOVÁ, redaktorka<br /> --------------------<br /> Kalamita na jedné straně, je pravda, že lidi rozdělila, na druhé straně i mnoho lidé spojila. V čem nejvíc rozdělila lidi ve Vysokých Tatrách, jednak je to už vzpomenuté komerční využití Vysokých Tater. Zatím dá se říct, že je uzavřený jistý krajský mír. Dnes jsem si povídala s představitelem TANAPu, co je státní ochrana lesů. Ten hovořil, že se jim podařilo uzavřít dohodu, že ochranáři ustoupili od toho požadavku, aby se vůbec nezasahovalo do přírody, a tedy budou souhlasit s tím, že už dnes existující sjezdovky budou rozšířené. Ale na druhé straně nebudou moct vznikat nové. I to ale samozřejmě může stále změnit, protože plán rozvoje Tater se zatím definitivně nepřijal.<br /> <br /> Jan NĚMEC, moderátor<br /> --------------------<br /> Já vám děkuji. To byla naše zpravodajka Anetta Petrovičová.<br /> <br /> KONEC ROZHOVORU<br /> <br /> ROZHOVOR<br /> <br /> Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka<br /> --------------------<br /> Já vítám Martina Duška, ředitele Agentury ochrany přírody a krajiny. Dobrý večer.<br /> <br /> Martin DUŠEK, ředitel Agentury ochrany přírody a krajiny<br /> --------------------<br /> Dobrý večer.<br /> <br /> Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka<br /> --------------------<br /> Pane řediteli, podle vás, jak dlouho potrvá obnova Tater poničených nejprve větrnou smrští a poté i rozsáhlým požárem?<br /> <br /> Martin DUŠEK, ředitel Agentury ochrany přírody a krajiny<br /> --------------------<br /> Tak pokud budeme tu obnovu chápat v tom horizontu, kdy řekněme na těch plochách, kde spadly stromy, porostou stromy nové, malé, tak to bude v horizontu několika let. Ovšem samozřejmě na tu původní podobu, tak jak jsme na ni byli zvyklí, se vzrostlými stromy, tak si budeme muset počkat mnoho desetiletí. Troufnu si říct, že to bude tak délka jednoho lidského života.<br /> <br /> Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka<br /> --------------------<br /> Co je nyní podle vás pro obnovu Tater nejdůležitější?<br /> <br /> Martin DUŠEK, ředitel Agentury ochrany přírody a krajiny<br /> --------------------<br /> Tak určitě je důležité, aby vlastně ta výsadba stromů na těch plochách, kde byly odstraněny polomy, probíhala takovým způsobem, aby byly více využívány přirozené, aby bylo více využíváno přirozené druhové složení, to znamená, aby tam nebyly jenom smrky, aby tam byly další dřeviny, které do těch lesů patří. A zároveň je nesmírně důležité, aby ten les byl sázen trošku a potom zároveň i vychováván, těm dalším zásahům se říká výchova lesa, vychováván trošku jiným způsobem, než jak to probíhá v hospodářských lesích, abychom za nějakých osmdesát, devadesát let nedošli do stejného stavu, že tam budeme mít stejnověké smrkové lesy a nějaká další vichřice může zase způsobit to samé, co loni.<br /> <br /> Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka<br /> --------------------<br /> Tedy tyto slovenské hory by podle vás po tom, co budou mít za sebou úplnou sanaci, obnovu, neměly vypadat tak, jako vypadaly před vichřicí a požárem?<br /> <br /> Martin DUŠEK, ředitel Agentury ochrany přírody a krajiny<br /> --------------------<br /> Tak možná zdálky na první ohled, pohled to bude pro laika podobné, ale měla, měla by ta struktura lesů být trošku jiná.<br /> <br /> Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka<br /> --------------------<br /> Máme tady spory lesníků a ekologických organizací, už před požárem, po větrné smršti. Ekologové, ale také ředitel Národního parku Šumava, který Tatrám poskytl pomoc, upozorňovali na to, že lesníci svážejí polámané stromy z oblastí, které jsou přísně chráněny. Jak velký problém může být toto podle vás?<br /> <br /> Martin DUŠEK, ředitel Agentury ochrany přírody a krajiny<br /> --------------------<br /> Tak určitě by bylo zajímavé a vzhledem k poslání národního párku nutné ponechat určité části i těch ploch, které byly tou větrnou smrští postiženy, přirozenému vývoji, to znamená, nezasahovat do nich a v podstatě brát je jako jakousi laboratoř přírody a studovat jevy, které tam probíhají. Pokud vím, tak tato plocha vlastně ponechaná obnově je dnes řádově v jednotkách procent rozlohy Tatranského národního parku. Ale myslím si, že to, co je nejdůležitější teď a v čem by se měli shodnout ochranáři i lesníci a společně jaksi se proti tomu postavit, by byla nějaká další, další činnost v Tatrách, která by umožnila komerční využívání, rozšíření, výstavbu různých objektů a tak dále. A to si myslím, že by bylo určitě špatně a proti tomu by měli jak lesníci, tak ochranáři upřít svou pozornost.<br /> <br /> Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka<br /> --------------------<br /> Lesníci také upozorňují na to, že by mohl hrozit kalamitní, mohla hrozit kalamita kvůli kůrovci. Pokud se nezačne likvidovat polámané stromy, nezačnou likvidovat polámané stromy i v oblastech, které jsou nejpřísněji chráněné, myslíte si, že je tato obava oprávněná?<br /> <br /> Martin DUŠEK, ředitel Agentury ochrany přírody a krajiny<br /> --------------------<br /> Tak to je stejné, stejný spor, stejný problém nebo velmi podobný, jaký řešíme na Šumavě. Samozřejmě v těch oblastech, kam se nezasahuje, tak ty lesy jsou různověké. A to znamená, ten kůrovec je, kdybych to řekl lidové, nesežere kompletně celé. Čili v těch přirozených smrčinách je kůrovec řečeno s trochou nadsázky vzácným broukem a samozřejmě se tam vyskytuje, vyskytovat bude, ale ta jeho činnost nebude, nebude nijak rozsáhlá. Čili tohodle bych se nebál.<br /> <br /> Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka<br /> --------------------<br /> Pane řediteli, děkuji za rozhovor i vám, na shledanou.<br /> <br /> Martin DUŠEK, ředitel Agentury ochrany přírody a krajiny<br /> --------------------<br /> Na shledanou.</div> Michal Horejsi http://sumava-corpus.narra.eu/%C5%A0umavsk%C3%A9_Pl%C3%A1n%C4%9B Šumavské Pláně 2017-06-20T12:42:34Z <p>Michal Horejsi: Založena nová stránka s textem „{{MediaBankArticle |Title=Šumavské Pláně |Author=Miloslav Martan, |Date=2005/01/26 |Source=Hospodářské noviny |Genre=tisk }} Horská samota kolem Kv…“</p> <hr /> <div>{{MediaBankArticle<br /> |Title=Šumavské Pláně<br /> |Author=Miloslav Martan,<br /> |Date=2005/01/26<br /> |Source=Hospodářské noviny<br /> |Genre=tisk<br /> }}<br /> Horská samota kolem Kvildy<br /> <br /> Deset měsíců zima, dva měsíce chladno. Tak charakterizují místní obyvatelé Šumavské Pláně, oblast, která je jednou z nejvyhledávanějších pro zimní rekreaci na Šumavě. Důvodů je hned několik. Pláně jsou místem, kde je sníh na Šumavě nejdříve a také zde většinou vydrží nejdéle. Zima zde trvá v průměru 150 dnů a lyžovat se dá často ještě začátkem jara. Druhý důvod, proč sem směřují zástupy vyznavačů bílé stopy, je velmi příjemný lyžařský terén. Celé okolí je rozloženo v nadmořských výškách 1000 - 1300 metrů a většina tras má minimální převýšení. Po okolí lze ujet desítky kilometrů v příjemně zvlněném terénu a trasy jsou vhodné nejen pro špičkové lyžaře, ale i pro menší děti a začátečníky. Centrem Plání je jedna z nejvýše položených šumavských obcí Kvilda.<br /> <br /> Na počátku byl hluboký les<br /> <br /> Šumava byla po dlouhá staletí neproniknutelným horským pásmem převážně smíšených lesů. Do pohraničních hvozdů pronikaly první skupiny osadníků a oblast okolo Kvildy byla poprvé zmiňována v roce 1345. Pravděpodobně již v té době se zde začalo rýžovat zlato, navršené hromady přebrané zeminy jsou patrné podél potoků dodnes. Při těžbě drahých kovů byly na Šumavě nalezeny i suroviny potřebné pro výrobu skla. Jelikož zásoby dřeva byly zdánlivě nekonečné, začaly vznikat sklárny. Původně byly malé, velmi jednoduché a po vytěžení okolních porostů se stěhovaly na jiná místa a na vykácených pasekách rostly první osady.<br /> Později dosáhlo šumavské sklářství světového významu a nemalou měrou přispěla i sklárna na Kvildě. Zasloužila se o to i obchodní Zlatá stezka, jejíž jedna z větví vedla z Bavorska na Bučinu a přes Kvildu pokračovala dál do Kašperských Hor a vnitrozemí.<br /> Skláře postupně vystřídali dřevaři a vytěžené dřevo se místo pálení v pecích zpracovávalo na pilách. Jednu z nejznámějších na Šumavě zde postavil na konci 19. století Adolf Strunt a zpracovával hlavně rezonanční dřevo určené pro hudební nástroje. V té době žilo na Kvildě zhruba 1400 stálých obyvatel a zastoupením řemesel byli v tomto odlehlém kraji zcela nezávislí na okolí.<br /> Velký přelom znamenala druhá světová válka, po jejímž konci byli místní němečtí obyvatelé odsunuti a do prázdných domů nastěhováni dosídlenci z celé Evropy. Vznik hraničního pásma udělal z obce &quot;poslední štaci&quot; a Kvilda upadala a živořila po dlouhá desetiletí pod dozorem vojáků. Až po roce 1990 došlo k oživení turistiky v příhraniční oblasti a po dlouhé době byla pro znovu zpřístupněna atraktivní místa.<br /> <br /> Kvilda: kostel a unikátní sál<br /> <br /> Z Kvildy, hlavního střediska Šumavských Plání, vedou zajímavé trasy do okolí. Kvilda se stala v minulých letech i místem natáčení několika filmů. Mimo filmů Na pytlácké stezce, Pod jezevčí skalou a Za trnkovým keřem, v hlavní roli s Tomášem Holým, je zde natáčen i známý Král Šumavy. Film, natočený v duchu komunistické ideologie a velebící statečné pohraničníky střežící státní hranice ne před těmi, co by přišli zvenku, ale spíše těmi, co chtějí ven, má ale jednu pozitivní stránku. Obsahuje totiž velmi cenné a unikátní záběry z Kvildy i okolí. Kromě několika již zbořených domů v něm můžete vidět i farní hřbitov, který byl v 70. letech zcela zničen.<br /> Nepřehlédnutelnou dominantou Kvildy je ale kostel sv. Štěpána, který byl postaven v novogotickém slohu v letech 1892 - 94. Čelní strana kamenné stavby je pobita šindelem, aby lépe odolávala drsným klimatickým podmínkám. Ještě před ním zde stál již od roku 1765 dřevěný kostelík s cibulovou bání. Malebná dřevěná stavba , která sloužila pro více než 3000 věřících, zcela podlehla ničivému požáru v červenci 1889. S ním shořela i fara a několik domů.<br /> Velmi nenápadný, ale zcela unikátní je také místní společenský sál. Ojedinělá konstrukce stropů, kde se místo trámů použily kosočtvercové vazby, je použita pouze na dvou stavbách v Evropě. Sál slouží sporadicky k místním lidovým zábavám a v letních měsících jako výstavní prostory.<br /> <br /> K pramenům Vltavy<br /> <br /> Nejdelší česká řeka pramení blízko státní hranice. Místo tak bylo po dlouhá desetiletí uzavřeno v hraničním pásmu. Po jeho zrušení zamířilo na toto, pro Čechy magické místo, velké množství návštěvníků.<br /> Z Kvildy se vydáme po modré značce směrem na jih, blízko pily přejedeme poprvé Teplou Vltavu a proti jejímu proudu pozvolna stoupáme přes Hamerské Domky vzhůru. Po pár kilometrech se otevřou na obě strany široké lesní průseky, kterými vedla neslavná stěna železné opony. A není to poslední pozůstatek totalitní ochrany státu. V druhé polovině cesty přijedete na planinu s odpočívadlem pro turisty. V těchto místech stála v minulosti rota Pohraniční stráže a v její blízkosti ještě jedna starší stěna ostnatého drátu.<br /> Pramen Vltavy je ukryt v hlubokém tajemném lese, ve výšce 1172 metrů na úbočí Černé hory. Velkou zásobárnou vody pro pramen je rozvodnicové rašeliniště, které napájí vodou částečně Teplou Vltavu a částečně potok Reschbach, který odtéká do Dunaje. V těchto místech tak probíhá evropské rozvodí mezi Černým a Severním mořem.<br /> <br /> Zmizelá osada<br /> <br /> Necelý kilometr za pramenem Vltavy je v těsné blízkosti státní hranice rozcestí s červenou značkou. Po ní se vydáme vlevo a táhlým stoupáním vyjedeme až pod vrch Stráž. Paseky, které otvírají krásné výhledy do Německa, jsou důsledkem boje proti kůrovci. Táhlý a příjemný sjezd po široké lesní cestě nás zavede až na Bučinu.<br /> Stála zde nejvýše položená osada Šumavy, ale v 50. letech minulého století byla zlikvidována. Její minulost připomíná nově postavená kaplička a samoobslužné informační středisko NP Šumava. Celá pláň, na které stálo více než 50 domů s převážně německým obyvatelstvem, je natočena na jih a za příznivého počasí, hlavně při inverzích, jsou z Bučiny vidět i vzdálené vrcholky Alp. Díky hraničnímu přechodu pro pěší je dnes Bučina turistickou spojnicí mezi českým a bavorským parkem.<br /> Zpět nás povede zelená značka, která nejdříve stoupá k bývalé hájence a poté pozvolna klesá až na Kvildu. Asi v polovině sjezdu nabízejí informační panely názorná vysvětlení, jak vlastně vypadaly drátěné zátarasy &quot;chránící&quot; hranici. Trasa, po které jedeme, vede po stopách Zlaté stezky, která byla po dlouhá staletí spojnicí pro obchod se solí a dalšími surovinami. Po 17 km dojedeme zpět na Kvildu.<br /> <br /> Do světa lesních samot<br /> <br /> Pro náročnější lyžaře nabízíme druhou variantu pokračování od pramene Vltavy. Na červené značce odbočíme vpravo a dlouhým táhlým stoupáním objedeme Černou horu až k Ptačí nádrži. Uměle vytvořené jezírko bylo vybudováno jako zásobárna vody, potřebné pro plavení dřeva, ale poté, co se přestalo využívat, postupně zarostlo vegetací. Od Ptačí nádrže pokračujeme vlevo po žluté a modré, až na Březník.<br /> Jedno z nejodlehlejších údolí Šumavy je bezesporu i nejkrásnější a jeho kulisu dotváří charakteristický skalnatý vrchol Luzného v pozadí. Budova, ve které sídlí informační středisko, bývala v minulosti Schwarzenberskou hájovnou. Další domy zde nevznikly, jelikož odlehlost místa a velmi drsné klimatické podmínky nebyly příliš lákavé. Poutavě popsal život zdejších obyvatel Karel Klostermann v románu Ze světa lesních samot.<br /> Z Březníku nás povede modrá značka, zpočátku po stejné trase, jakou jsme přijeli a potom stále po proudu Modravského potoka. Jeho tmavá voda v kontrastu s bílým sněhem a ledem vytváří obzvlášť za slunečného počasí nezapomenutelné scenérie. Po 6 km idylka pokračuje na Modravě, kde soutokem Modravského, Roklanského a Filipohuťského potoka vzniká nejkratší, ale jistě nejkrásnější šumavská řeka Vydra.<br /> Po dlouhé cestě je Modrava prvním místem s možností občerstvení a malebnost typické horské osady přímo vybízí k zastavení. A načerpání sil se bude jistě hodit, jelikož nás čeká stoupání na Filipovu Huť. Malá vesnička ve výšce okolo 1100 metrů nad mořem nabízí jedny z nejkrásnějších pohledů na dvojvrchol Velkého a Malého Roklanu. Jak již název napovídá, původně stála v obci sklářská huť patřící hraběti Filipu Kinskému.<br /> Další trasa nás povede stále na sever a opět po bývalé větvi Zlaté stezky sjedeme úbočím vrchu Sokol, k Hamerskému potoku a na Horskou Kvildu. Zpět na Kvildu nás dovede asi nejfrekventovanější lyžařská trasa zvaná Šumavská magistrála, která je za příznivého počasí projeta ve 4 - 6 stopách. Podél Jezerní slatě přejedeme údolím Kvildského potoka a podél sejpů, pozůstatků po těžbě zlata, se vrátíme přímo na Kvildu.<br /> <br /> Když je málo sněhu<br /> <br /> Pokud by zrovna v době vaší návštěvy Kvildy bylo málo sněhu, není třeba hned zoufat. Na polovině cesty mezi Kvildou a Horskou Kvildou se nachází Jezerní slať, vrchovištní rozvodnicové rašeliniště. Zhruba 250 metrů od silnice stojí dvoupatrová vyhlídková věž, od níž vede do centra slatě asi 120 metrů dlouhý poválkový chodník. Rozvodnicové rašeliniště se nachází v nadmořské výšce 1057 - 1075 m a patří k nejstudenějším místům Šumavy. Ročně tu je až 250 dnů, kdy teplota klesá pod bod mrazu a průměrná je okolo 2 °C. Nejnižší byla naměřena 30. ledna 1987 -41,6 °C. Jestliže napadne vyšší množství sněhu, uzavírají strážci parku celou slať, aby nedošlo k poškození vegetace a rušení zvěře. Pokud je před slatí upozornění se zákazem vstupu, prosím respektujte jej a v žádném případě nevstupujte. Jedná se o nejcennější a nejpřísněji chráněné území Šumavy.<br /> <br /> ...</div> Michal Horejsi http://sumava-corpus.narra.eu/U_%C5%A1umavsk%C3%BDch_lovc%C5%AF_lebek U šumavských lovců lebek 2017-06-20T12:40:40Z <p>Michal Horejsi: Založena nová stránka s textem „{{MediaBankArticle |Title=U šumavských lovců lebek |Author=Eliška Bártová, |Date=2005/01/17 |Source=Respekt |Genre=tisk }} Výprava za neznámým kme…“</p> <hr /> <div>{{MediaBankArticle<br /> |Title=U šumavských lovců lebek<br /> |Author=Eliška Bártová,<br /> |Date=2005/01/17<br /> |Source=Respekt<br /> |Genre=tisk<br /> }}<br /> Výprava za neznámým kmenem, který zabíjí rysy<br /> <br /> Tímto víkendem se myslivcům v Česku na čas naposledy zakouřilo z kulovnic. Poslední leč ukončila honební sezónu a pro 140 tisíc mužů a žen v zelených kamizolách nastal čas bilance. Ani tentokrát se ale na oficiálním seznamu jejich trofejí neobjeví největší šelma brázdící české lesy - rys ostrovid. Ale měla by: letos zastřelili lovci nejméně dvě tato přísně chráněná zvířata. A právě myslivci velmi dobře vědí, ze kterých pušek padaly rány, které jenom za posledních pět let zabily zhruba 70 kusů této vzácné šelmy.<br /> <br /> Jdou po mně, přepínám<br /> <br /> Ještě před osmi lety to vypadalo slibně. Do českých lesů se podařilo znovu vrátit zvíře, které dlouhá léta patřilo k tradičnímu lesnímu inventáři. Rysům se začalo dařit a z původních sedmnácti se jejich počet vyhoupl na zhruba sto padesát. &quot;Do přírody se vrátil přirozený predátor a populace zvěře se tak stává zdravější,&quot; popisuje vliv rysa zoolog z Agentury na ochranu přírody a krajiny Ondřej Wolf. &quot;Nejenže reguluje stavy zvěře na hladinu, která bývala přirozená. S příchodem predátora se zvířata také vrací ke starým instinktům a jsou plašší. Pro myslivce je tak najednou mnohem obtížnější je ulovit.&quot; A právě to se ukázalo jako zásadní problém.<br /> <br /> V období rozpuku rysí populace se v šumavském národním parku rozhodli, že budou šelmu v místních lesích monitorovat. Patnácti kusům přidělali na krk obojek s vysílačkou, aby mohli sledovat, kam a jak rys migruje. &quot;Zjistili jsme, že se pohybuje na území kolem 300 kilometrů čtverečných. Pár kusů dokonce přešlo z příhraničních oblastí až do brdských lesů,&quot; říká Luděk Bufka z Národního parku Šumava. &quot;Jenže v poslední době jejich počet neustále klesá. Z patnácti sledovaných rysů byli tři nalezeni zastřelení a pět dalších bylo pravděpodobně také zastřeleno, protože úplně zmizeli za podivných okolností.&quot; Naposledy letos v květnu zastřelil neznámý pachatel rysici, která podle pitvy nedávno předtím porodila koťata. &quot;Před třemi lety jsme ji našli zraněnou v naší honitbě,&quot; vzpomíná pan Matějka, myslivec z Lipky u Vimperka. Zraněná šelma putovala do záchranné stanice a po půl roce byla puštěna zpátky do rajónu mysliveckého spolku pana Matějky. &quot;Většina kolegů z jiných rajónů mi říkala, že jsem vůl, že jsem ji nestřelil, že jsme mohli mít trofej. Jenže pro mě je to krásné zvíře a jsem pyšný, že se usídlila právě u nás.&quot; Myslivci společně s panem Matějkou začali rysici pozorovat a společně se správou NP Šumava mapovali její pohyb. &quot;No a pak jsme ji našli mrtvou u hranic našeho rajónu. Všichni naši chlapi z toho byli zdrcení. Musel to být ale nějaký myslivec, který ví, jak a kde se rys pohybuje. U většiny z nich totiž panuje averze vůči tomuto zvířeti,&quot; říká pan Matějka. O averzi myslivců hovoří otevřeně i další z jejich řad a zároveň člen Ústavu biologie obratlovců AV Jaroslav Červený. &quot;Když jsem se o pytlačení rysů doslechl, napadlo mi oslovit své známé a jejich známé, kdo by mi zapůjčil k vědeckým účelům lebku rysa,&quot; říká pan Červený. &quot;No a sešlo se mi asi 70 lebek. Šedesát z nich bylo upytlačeno. Ale mezi myslivci panuje velká solidarita, tak jsem slíbil, že těch informací nezneužiji.&quot; Na základě těchto zjištění ale udělal pan Červený se svým kolegou Petrem Koubkem anonymní průzkum mezi 204 myslivci. Sedmnáct z nich se přiznalo, že ulovili jednoho, a tři více než jednoho rysa. Mezi důvody střelby na chráněnou šelmu uváděli myslivci tři nejčastější: ubývá kvůli ní zvěře, je to &quot;dobrý lovecký zážitek&quot; a vzácná trofej. Pro desetinu dotázaných je navíc existence rysa v lesích &quot;nepřijatelná&quot;.<br /> <br /> Oblast, kde mizí nejvíce rysů, se rozkládá kolem Českého Krumlova a na Prachaticku. Vydali jsme se proto tam.<br /> <br /> Hlavně včas zasáhnout<br /> <br /> Tři mrtvé laně pohozené vedle zaparkovaných džípů v lese za lipenskou přehradou dávají tušit, že hlouběji mimo cestu dnes člověk musí opatrně. Je slunná sobota třetího lednového víkendu a členové Mysliveckého spolku Zvonková se rozhodli využít poslední možnosti zastřílet si. Kolem čtvrté hodiny hon končí a muži v zeleném se na lesní křižovatce šikují k závěrečné přehlídce ulovených kusů. &quot;Běžte pryč,&quot; odhání nás podsaditý lovec. &quot;Tady nemůžete být, neodsouhlasila to naše rada.&quot; Když jeho kolegové vidí, že pohrůžka neúčinkuje, nasedají do aut a rychle odjíždějí. Poslední auto se přitom snaží nás zbrzdit, abychom ztratili kolonu z očí. Ale ani tato lest nevyšla a znovu se připojujeme k houfu lovců, kteří se na poli o pár kilometrů dál šikují nad vystavenými úlovky. Rozčilení z nezvané návštěvy a nadávky postupně utichají, muži soustředěně uřezávají mladým srncům hlavy jako trofeje. &quot;No, nedivte se, my se už novinářů bojíme. Nikdy o nás nepíšou nic hezkého,&quot; vysvětluje pak v nedaleké hospodě jeden z nejstarších členů tohoto sdružení, bývalý předseda krajského soudu Miroslav Suchdol. &quot;Dělají z nás teď zločince, že prý vraždíme rysy. Ale ať se nediví, když nám ta škodná žere srny.&quot; Dříve prý lovci ze Zvonkové stříleli kolem 40 srnců, teď jich za rok dostanou maximálně šest. &quot;Přijde nám to nefér, že nám sem tu šelmu vysadili. Proč se třeba o tom neudělalo referendum,&quot; přidává se do debaty další z členů spolku. &quot;Když už ho člověk tady vysadil, tak by ho měl regulovat a střílet v místech, kam nepatří.&quot; Myslivci ze Zvonkové se ale dušují, že vzácnou šelmu by nikdo z nich nestřelil. To kolegové ze sousedního spolku Horní Planá, sedící u výčepu ve stejné hospodě, svůj názor netají. &quot;Střílet, střílet, střílet. Nic jiného se s ním nedá dělat. Je to jako s kůrovcem, je potřeba včas zasáhnout a zničit ho,&quot; říká Vladimír Jindra z Horní Plané. A jeho kolega přikyvuje: &quot;Nejlepší je chodit do Boletic, je to vojenský prostor, kam kromě nás nikdo nesmí. A řeknu vám to na rovinu. Kdybych rysa potkal a nikdo mě neviděl, tak ho bez váhání střelím.&quot;<br /> <br /> Právě kvůli takovýmto případům myslivecké averze a stoupajícímu počtu odstřelu chráněné šelmy se ministerstvo životního prostředí rozhodlo zahájit osvětovou kampaň cíleně pro myslivce.<br /> <br /> A zítra jdeme na kůrovce pánové</div> Michal Horejsi http://sumava-corpus.narra.eu/Bi%C4%8D_na_v%C5%A1echno_zelen%C3%A9%3F_Le%C5%BE_ekoteroristy! Bič na všechno zelené? Lež ekoteroristy! 2017-06-20T12:39:33Z <p>Michal Horejsi: Založena nová stránka s textem „{{MediaBankArticle |Title=Bič na všechno zelené? Lež ekoteroristy! |Author=Zdeněk Brožek, |Date=2005/10/07 |Source=Mladá fronta Dnes |Genre=tisk }}…“</p> <hr /> <div>{{MediaBankArticle<br /> |Title=Bič na všechno zelené? Lež ekoteroristy!<br /> |Author=Zdeněk Brožek,<br /> |Date=2005/10/07<br /> |Source=Mladá fronta Dnes<br /> |Genre=tisk<br /> }}<br /> Fórum čtenářů<br /> <br /> Článek pana Hudce, ekologa a občana České Lípy, &quot;AntiEko sdružení z Českého ráje = bič na všechno zelené&quot; (MF Dnes 4.10.), který reaguje na oznámení o vzniku našeho OS Anti ekoteror, je názornou ukázkou ekologického teroru v praxi. Právě proti takovému teroru a zastrašování, lžím a nekalým praktikám chceme bojovat.<br /> <br /> Diskuse o tom, zda je třeba přírodu chránit, nebo ne, je zcela bezpředmětná a dík všem, kteří tak nezištně činí a v ní a s ní pracují - lesníkům, myslivcům, rybářům a dalším. Bohužel, tuto jednoznačnou povinnost nás všech přírodu chránit, zneužila a stále více zneužívá určitá část ekologických extremistů ke svému prospěchu, ke své „pravdě“ a ke své absolutní nedotknutelnosti.<br /> <br /> Je všeobecně známo - a v životě to tak chodí, že jsou výborní lékaři a bezvadní právníci, vynikající řemeslníci i dobří psychologové, jsou ale i mizerní lékaři a špatní právníci, řemeslníci k ničemu a psychologové na nic. U ekologů toto pravidlo jaksi neplatí, všichni jako by byli „mistři světa“. Kdo se zaštítí „ochranou přírody“, má „pravdu“.<br /> <br /> Je ale opravdu diskuse o ochraně přírody bezpředmětná? Diskuse o kůrovci na Šumavě se již odkládat nedá! Je čas přestat strašit „dřevařskou lobby“ a ptát se na odpovědnost „ochranářské lobby“. Škody reálné i ekologické jdou do miliard. Až ekology chráněný brouček sežere Šumavu a přeletí k Písku a k Domažlicím a jinam - kdo bude odpovědný? Je nejvyšší čas začít s diskusí o tom, kam zmizely kolonie racků, kam kavky, jestli je ještě šance zachránit koroptev, křepelku, tetřeva, proč v posledních letech tak dramaticky ubývá zpěvného ptactva.<br /> <br /> Je třeba zahájit diskusi o velkých šelmách - jak může vlk, rys nebo medvěd na počátku 21 století v Čechách prospívat či ničit přírodu. Je třeba zahájit diskusi, jak strašné ekologické škody působí pomalá, stále se stupňující doprava, vedoucí po zastaralých dálkových trasách našich silnic z minulých století. Je třeba diskutovat o tom, zda a kolik mrtvých a raněných má na svědomí donekonečna oddalovaný obchvat Plzně nebo průtah přes České středohoří. Je za to někdo odpovědný? A může mít vůbec rád přírodu? A co člověk? Kdo ochrání všechny ty chudáky, bydlící přes příkop u těch zmiňovaných prehistorických „dálkových tras“? Kdo jimi pohrdá? Kdo se pro svou „stodolu“ zaštiťuje ochranou přírody? Porovnal někdo škody a užitek staré (původní) a nové (čtyřpruh) trasy např. Liberec - Praha? Čím utrpěla příroda? Co jí prospělo? Dovede si někdo představit současný provoz na staré silnici?<br /> <br /> Tak o tom chceme a budeme diskutovat. Proto jsme vznikli. Chceme se zastávat starostů na Šumavě, kterým lesní majetek mizí v kusadlech broučků do nenávratna, chceme se vyjadřovat ke sporům, podobných tomu, jaký musela svést starostka v Zákupech pro několik proschlých topolů. Chceme poukazovat na nedokonalost některých zákonů, které přírodě neprospívají, chceme se nezaujatě vyjadřovat všude tam, kde ne ekologové, ale ekoteroristé přírodě a společnosti škodí, kde lžou a překrucují pravdu.<br /> <br /> Vážíme si osvícených rozumných ekologů, neuznáváme zaslepené snílky, radikály, extrémisty a ekologické lháře.<br /> <br /> Jaký je člověk a ekolog pan Hudec, občan České Lípy, když ve svém článku již v nadpisu zkomolí úmyslně náš název na Anti Eko místo Anti ekoteror a podsouvá nám své smyšlené lži a „bič proti všem zeleným“.<br /> Proti všem ne, pane Hudec! Jen proti všem ekoteroristům. A hlavně proti ekologickým samozvancům z řad těch neschopných ve svých profesích, kteří poznali, že vstupem do řad ekologických struktur jsou zcela nedotknutelní a tudíž jsou i všeho schopní. Před nimi musíme přírodu chránit, ti škodí nejvíce! V tom chceme pomáhat úřadům i organizacím, starostům obcí a všem, kdo nás o nestranný názor požádá. Děkuji touto cestou všem, kteří nám projevují svoji podporu. „Příroda nesmí být rukojmím „ochránců přírody“.<br /> <br /> <br /> Je třeba zahájit diskusi o velkých šelmách - jak může vlk, rys nebo medvěd na počátku 21 století v Čechách prospívat či ničit přírodu. Je třeba zahájit diskusi, jak strašné ekologické škody působí pomalá, stále se stupňující doprava, vedoucí po zastaralých dálkových trasách našich silnic z minulých století.<br /> <br /> ZDENĚK BROŽEK, Autor je předseda OS Anti ekoteror</div> Michal Horejsi http://sumava-corpus.narra.eu/H%C5%99ebenov%C3%A1_t%C3%BAra! Hřebenová túra! 2017-06-20T12:37:39Z <p>Michal Horejsi: Založena nová stránka s textem „{{MediaBankArticle |Title=Hřebenová túra! |Author=Věra Keilová, |Date=2005/07/03 |Source=Blesk |Genre=tisk }} Dieta Šumava Chcete v létě zhubnou…“</p> <hr /> <div>{{MediaBankArticle<br /> |Title=Hřebenová túra!<br /> |Author=Věra Keilová,<br /> |Date=2005/07/03<br /> |Source=Blesk<br /> |Genre=tisk<br /> }}<br /> Dieta Šumava<br /> <br /> Chcete v létě zhubnout a nedržet dietu? Je to snadné. Obujte si pořádné boty a vydejte se na túru do hor. Ověřili jsme si na vlastní kůži, že za celý den strávený chozením po horách, spálíte kolem osmi tisíc kJ, což odpovídá energii jídla za celý den. Vyšlápnout nějaký ten kopec je sice pěkné, ale chcete-li spálit ze svých energetických zásob ještě něco víc, musíte na túře pobýt několik hodin. Při našem experimentu jsme se vydali na Šumavu, zdolali vrchol Třístoličníku a Plechého - nejvyšší hory české části Šumavy, a pak po hřebeni šli po státní hranici dál a dál. A přitom se vyzbrojili krokoměrem, který sčítá kroky, kilometry i spálené kalorie.<br /> <br /> Takhle to probíhalo...<br /> <br /> 11.15 Nové Údolí, 880 m n. m., počet kroků 0, počet km 0, vydané kalorie 0<br /> <br /> Jeden z prvních krásných letních dnů pro mě začal na zapadlé nádražní stanici Nové Údolí na jižní Šumavě. Je to konečná. Kdysi odtud sice koleje vedly ještě pár kilometrů až do sousedního Německa, ale v 50. letech byly vytrhány a cesta byla přerušena. Čeká mě výstup na Třístoličník a pak další kilometry po hřebeni.<br /> <br /> 12.10 rozcestí u Rosenhauerovy nádržky, 925 m n. m., 10 021 kroků, 4,5 km, vydané kalorie 437<br /> <br /> Tady začíná Schwarzenberský kanál, po němž se kdysi splavovalo dřevo ze šumavských lesů a jeho projektantem byl na počátku 19. století právě Josef Rosenhauer. Cesta přede mnou začíná strmě stoupat. Mám se na co těšit!<br /> <br /> 13.45 vrchol Třístoličníku, 1302 m n. m., kroků 14 521, 7,98 km, vydané kalorie 631<br /> <br /> To nejhorší - převýšení o 400 m - mám snad za sebou! Jenže jsem zatím spálila »jen« dvě laskonky, takže nic moc. Srdíčko se ale posílilo hodně -při zdolávání strmé kamenité cesty stylem »kamzík« se mi »tepovka« vyšplhala až na 140 srdečních úderů za minutu.<br /> To jediné, po čem nahoře každý zatoužil, byla sklenice piva - měli ji tu ale pouze za eura. I tak jsem neodolala. A jdeme dál - cesta pokračuje po hřebeni a zároveň českoněmecké hranici na Trojmezí.<br /> <br /> 15.00 Trojmezí, 1320 m n. m., 19 581 kroků, 10,76 km, 851 kalorií<br /> <br /> Místo jak z pohádky, kdy každý ze tří bratrů šel na jinou stranu, a na místě, kde se rozešli, zasekli do stromu sekyru. Trojmezí je bod na šumavském hřebeni, kde se stýká hranice České republiky, Německa a Rakouska. A my pokračujeme po hřebeni a zároveň česko-rakouské hranici na vrchol hory Plechý. Cesta zase mírně stoupá, ale zato je úžasně romantická!<br /> <br /> 15.45 Plechý, 1378 m n. m., 21 937 kroků, 1206 km, 953 kalorií<br /> <br /> Jedním slovem nádhera, i když nohy se už »ozývají« a delší, asi dvacetiminutový, odpočinek přijde opravdu vhod. Zatím jsem spálila 953 kalorií, což je 3900 kJ, a to zhruba odpovídá celému pěkně propečenému kuřeti! A já měla od rána zatím jen dva chleby se sýrem - začala jsem tedy hubnout, sláva! Vyrážím proto dál, ostatně nic jiného mi ani nezbývá. Čeká mě sestup k Plešnému jezeru.<br /> <br /> 17.00 Plešné jezero, 1090 m n. m., 25 632 kroků, 14,09 km, 1114 kalorií<br /> <br /> Jedno ze šumavských jezer, kde největší hloubka dosahuje přes 18 m, vyhloubil obrovský ledovec na svahu hory Plechý. Na mé »konto« přibylo 676 kJ, takže ke kuřeti přibyla i krásná porce gulášové polévky! Po cestě k Plešnému jezeru, kde všude kolem byly stromy ohlodané od kůrovce, bylo nutné přeskákat nespočet balvanů, a tak se ozvala únava. Slunce ale nepočká, a bylo třeba jít dál. Teď přede mnou byla »cílová rovinka« - cesta do Nové Pece, kde zase nasednu na vlak.<br /> <br /> 19.00 Nová Pec, 738 m n. m., 42 346 kroků, 23,09 km, 1924 kalorií<br /> <br /> Konečně v cíli. Podle údajů na krokoměru jsem spálila v přepočtu 8080 kJ. To už je co říct. K celému kuřeti a gulášové polévce přibyly i dva pomyslné bramboráky. Když ale vydržím o chlebu a o vodě, můžu si říct, že jsem opravdu zhubla!</div> Michal Horejsi http://sumava-corpus.narra.eu/Starosta_Modravy_odvolal_sv%C5%AFj_podpis Starosta Modravy odvolal svůj podpis 2017-06-20T12:36:11Z <p>Michal Horejsi: Založena nová stránka s textem „{{MediaBankArticle |Title=Starosta Modravy odvolal svůj podpis |Author=Petr Pučelík, |Date=2005/08/05 |Source=Klatovský deník |Genre=tisk }} Starostov…“</p> <hr /> <div>{{MediaBankArticle<br /> |Title=Starosta Modravy odvolal svůj podpis<br /> |Author=Petr Pučelík,<br /> |Date=2005/08/05<br /> |Source=Klatovský deník<br /> |Genre=tisk<br /> }}<br /> Starostové šumavských obcí považují správce Národního parku Šumava za ekologické fundamentalisty a osočují je z porušování zákona o ochraně přírody. Svůj nový protest adresovali premiérovi ČR Jiřímu Paroubkovi.<br /> <br /> Klatovsko - Proti nové strategii ministerstva životního prostředí uplatňované v Národním parku Šumava (NPŠ) opět protestují starostové šumavských obcí. V otevřeném dopise adresovaném předsedovi vlády Jiřímu Paroubkovi nesouhlasí s vyhlašovanou pasivní ochranou přírody v parku. Zlobí je, že se už zcela otevřeně mluví o nezasahování do &quot;přírodních procesů&quot; a o výrazném rozšíření ploch suchého lesa a tzv. divočiny na plochu dvojnásobně větší než dosud. &quot;Jako starousedlík se už nemůžu dívat na to, jak se v parku chovají. Stromy napadené kůrovcem se nekácí, nikdo v něm nic nedělá. Nejsem proti parku, ale musí se ctít zákon o ochraně přírody a ten tihle ekologičtí fundamentalisté nedodržují,&quot; rozčiloval se včera starosta Horské Kvildy Eduard Hones.<br /> <br /> Dopis podepsalo 11 starostů převážně západočeských obcí, na jejichž území NPŠ leží. Jedná se o Horskou Kvildu, Rejštejn, Hartmanice, Srní, Čachrov, Železnou Rudu, Modravu, Prášily, Kašperské Hory. &quot;Obce zásadně odmítají navrhovaný koncept NPŠ jako laboratoře pro nezodpovědné ověřování různých hypotéz se všemi riziky, které takovéto experimenty představují a jejichž vyhodnocením by se mohli zabývat až naši potomci po několika staletích. I ve vztahu k evropské veřejnosti považují obce NPŠ za svoji odpovědnost uhájit ’Zelenou střechu Evropy’ pro současné i budoucí generace,&quot; píší premiérovi. Podle našich informací je jedním z autorů dopisu bývalý ministr životního prostředí Václav Benda.<br /> <br /> Svůj podpis po středečním mimořádném zasedání zastupitelů Modravy zrušil včera starosta této obce Antonín Schubert. &quot;Podepsal jsem ho z kolegiality, ale potom jsem si na správě parku ověřil, že údaje v něm uváděné nejsou pravdivé,&quot; zdůvodnil starosta. &quot;Už mě nikdo nedonutí podepsat dokument, pokud se na něm neshodne všech dvaadvacet zástupců obcí. Tenhle dopis ničemu nepomůže, jenom nás rozhádá,&quot; dodal. &quot;Otevřený dopis premiérovi vlády ČR je natolik závažnou skutečností ve vztahu veřejnosti a k orgánům vlády ČR, že je nutné ho předem projednat v orgánu obce,&quot; zdůvodnili zastupitelé Modravy, kteří se neztotožňují se zněním otevřeného dopisu, zrušení podpisu starosty obce. Tomu naopak uložili, aby inicioval setkání zúčastněných stran k řešení této problematiky.<br /> <br /> Starostové šumavských obcí zaslali dopis také na ministerstvo životního prostředí. Našemu deníku to včera potvrdila tisková mluvčí MŽP Karolína Šůlová. &quot;Není nám úplně jasný jeho účel. V červenci proběhlo připomínkování návrhu vize národního parku, jehož výsledky, včetně názorů obcí, teď správa vyhodnocuje. Zatím se ještě o ničem nerozhodovalo. Nechápeme tedy, proč obce uprostřed jednání najednou píší premiérovi, uvedla Karolína Šůlová.<br /> <br /> Premiér české vlády Jiří Paroubek je v těchto dnech na dovolené, takže se k dopisu ještě nevyjádřil.</div> Michal Horejsi http://sumava-corpus.narra.eu/A%C5%A5_%C5%BEije_Kr%C3%A1l_smrk%C5%AF Ať žije Král smrků 2017-06-20T12:35:22Z <p>Michal Horejsi: Založena nová stránka s textem „{{MediaBankArticle |Title=Ať žije Král smrků |Author=Zbyněk Petráček, |Date=2005/11/28 |Source=Respekt |Genre=tisk }} VE HVĚZDÁCH Král je mrte…“</p> <hr /> <div>{{MediaBankArticle<br /> |Title=Ať žije Král smrků<br /> |Author=Zbyněk Petráček,<br /> |Date=2005/11/28<br /> |Source=Respekt<br /> |Genre=tisk<br /> }}<br /> VE HVĚZDÁCH<br /> <br /> Král je mrtev, ať žije král! Tato věta, zdůrazňující kontinuitu vládnutí, zdomácněla v historických románech, ale Češi si ji na adresu vlastního korunovaného panovníka mohli říci naposledy v roce 1835 při úmrtí Františka I. Nicméně tuto neděli si připomenou 35. výročí skonu jiného zdejšího monarchy. Dne 4. prosince 1970 za silné vichřice padl Král smrků v Boubínském pralese na Šumavě, neformální vládce všech českých stromů.<br /> <br /> Už jeho zjev byl impozantní. Rostl ve výšce 1000 metrů nad mořem, jeho kmen se tyčil do 58 metrů, průměr nad zemí obnášel 162 centimetrů a obvod 5 metrů. Objem dřevní hmoty dosahoval 30 m3 a první živé větve vyrážely až ve výši 25 metrů - prostor téměř chrámový. Tehdy k němu ještě vedla turistická stezka s pohodlným přístupem. Vždyť terénní rozdíl oproti blízké Kubově Huti, nejvýše položené železniční stanici v tomto státě (995 m), je zanedbatelný. Podle některých názorů se právě nápor turistů (odhadem 50 tisíc ročně) neblaze podepsal na stabilitě Králova kořenového systému. V roce 1980 byla přístupová cesta uzavřena, takže běžný smrtelník dnes rozkládající se kmen padlého velikána nespatří ani z přilehlé naučné stezky.<br /> <br /> Král je mrtev, ať žije král! To platilo i na Boubíně. Na Nástupce Krále smrků byl neformálně korunován strom rostoucí v sousedství Králova vývratu. Svými rozměry moc nezaostává: výška 56 metrů, obvod kmene 452 centimetrů a objem dřevní hmoty 21 m3. Nicméně loni uschnul, napaden kůrovcem. Čeká ho tedy zřejmě podobný osud jako Krále, ale při správném hospodaření, tedy nezasahování do původních areálů šumavské přírody, to není žádná tragédie, nýbrž přirozené následnictví. Zatím sice ještě není veřejně známo, který smrk bude korunován za nástupce Nástupce, ale dynastie pokračuje. Vždyť ještě za života původního Krále smrků z něho byly odebrány rouby, takže dnes žijí desítky jeho potomků. Otázku jejich legitimity nechme genealogům. Navíc Šumava nemá na jehličnaté velikány monopol. Najdeme je i blízko Prahy, v hluboce zaklesnutých inverzních údolích v Posázaví, kde tudíž klima ve výši 350 metrů nad mořem může odpovídat šumavským podmínkám. Nejvyšší ze skupiny chráněných smrků u Těptína měří 58 metrů a v obvodu má 515 centimetrů.<br /> Když Král padl, byl - podobně jako dnes Nástupce Krále - již rok uschlý, napaden václavkou. Autor těchto řádků měl štěstí, že jako malý skaut při táborové výpravě ze šumavského podhůří na Boubín ještě mohl na právě vysychající Králův majestát v němém obdivu zírat. Bylo mu deset let, zatímco Králi, zvícímu petřínské rozhledny, odhadem čtyři sta čtyřicet roků, takže coby klíčící rostlinka pamatoval nástup Habsburků na český trůn.<br /> <br /> Prostor téměř chrámový. Král smrků uprostřed.</div> Michal Horejsi http://sumava-corpus.narra.eu/Bavorsk%C3%BD_n%C3%A1rodn%C3%AD_park_bude_%C4%8Dast%C4%9Bji_jednat_s_obcemi Bavorský národní park bude častěji jednat s obcemi 2017-06-20T12:31:29Z <p>Michal Horejsi: Založena nová stránka s textem „{{MediaBankArticle |Title=Bavorský národní park bude častěji jednat s obcemi |Author=hol, |Date=2005/12/30 |Source=Klatovský deník |Genre=tisk }} PR…“</p> <hr /> <div>{{MediaBankArticle<br /> |Title=Bavorský národní park bude častěji jednat s obcemi<br /> |Author=hol,<br /> |Date=2005/12/30<br /> |Source=Klatovský deník<br /> |Genre=tisk<br /> }}<br /> PROBLÉMY, KTERÉ SE NÁS DOTÝKAJÍ<br /> <br /> Správa Národního parku Šumava obdržela oficiální rozbor situace v Národním parku Bavorský les potom, co na plenárním zasedání bavorského Zemského sněmu (15. prosince 2005) bylo schváleno právo veta pro obce při zvětšování bezzásahové zóny v nové (rozšířené) části Národního parku Bavorský les (NPBL).<br /> <br /> Národní park Bavorský les byl založen roku 1969 a roku 1997 byl rozšířen na celkovou plochu 24 250 hektarů, z níž 98 % tvoří lesy. Jádrová (bezzásahová) zóna v obou částech parku tvoří celkem 11 646 hektarů, tj. 48 % plochy parku. Pro srovnání: Národní park Šumava má 8000 ha bezzásahové plochy (13 % plochy parku) a přitom je více než dvakrát větší než jeho bavorský soused.<br /> <br /> Vůdčí vize Národního parku Bavorský les je nadále závazná. Přednostně zajišťuje -v souladu s bavorským zákonem o ochraně přírody a nařízením o Národním parku Bavorský les - působení přírodních sil a nerušenou dynamiku společenstev. Lesy se v Národním parku Bavorský les musí vyvíjet bez usměrňujících zásahů člověka směrem k přirozeným lesům. Přírodní události, jako větrné vývraty či sněhové polomy, jsou společně s hmyzími či houbovými napadeními považovány za podstatné faktory přirozeného vývoje lesa. V Národním parku Bavorský les se nesmí uskutečňovat žádné hospodářským užitkem podmíněné využívání přírodních zdrojů. Park je otevřen obyvatelstvu k umožnění prožitků z divoké přírody.<br /> <br /> Bavorský Zemský sněm na svém plenárním zasedání 15.12.2005 v Mnichově přihlédl k doporučení sněmovního Výboru pro životní prostředí ze dne 24.11.2005. Ten doporučil na základě čtyř petic různých občanských sdružení tzv. princip jednomyslnosti pro bavorské obce při dalším rozšiřování bezzásahové zóny v nové části Národního parku Bavorský les. Tehdy některá média interpretovala toto doporučení jako hotovou věc, tedy jako schválení práva veta. K tomu však v té době ještě nedošlo. Dvě petice (Bund Naturschutz a Pro Nationalpark) se jasně vyjádřily pro rozšiřování bezzásahovosti v nové části Národního parku Bavorský les, která má v roce 2017 dosáhnout požadovaných 75 % (dnes je tu jen 12,07 % bezzásahového území). Další dvě petice (Občanské hnutí pro ochranu Bavorského lesa a CSU obce Lindberg) požadovaly stop dalšímu rozšiřování bezzásahové zóny.<br /> <br /> Zemský sněm rozhodl takto: nastoupenou politiku Národního parku Bavorský les nelze měnit. Dal za úkol správě Národního parku Bavorský les, aby bezzásahová zóna v nové části parku vytvořila v souladu s mezinárodními ustanoveními do roku 2017 původně stanovených 75 %. Zároveň ale schválil princip, podle něhož tohoto cíle může být dosaženo pouze po dohodě se všemi obcemi, zastoupenými v Radě Národního parku Bavorský les. Prakticky to znamená toto: zasahování proti kůrovci se bude v zásahových částech nové části národního parku nadále provádět v souladu s nařízením o NPBL. Park však nesmí upustit od postupného rozšiřování bezzásahového území. Při rozšiřování bezzásahové části bude platit princip jednomyslnosti (tzv. právo veta). Správa parku musí ještě více posílit diskusi s obcemi, vysvětlovat veřejnosti své principy a snažit se dosáhnout konsensu. Obcím dal Zemský sněm za úkol, aby ještě intenzivněji spolupracovaly na společné linii s parkem a na cílech, stanovených pro Národní park Bavorský les.</div> Michal Horejsi http://sumava-corpus.narra.eu/Houbou_proti_nebezpe%C4%8Dn%C3%A9mu_%C5%A1k%C5%AFdci Houbou proti nebezpečnému škůdci 2017-06-20T11:44:48Z <p>Michal Horejsi: Založena nová stránka s textem „{{MediaBankArticle |Title=Houbou proti nebezpečnému škůdci |Author=František Kšajt, |Date=2005/06/25 |Source=Právo |Genre=tisk }} Ve Slavkovském le…“</p> <hr /> <div>{{MediaBankArticle<br /> |Title=Houbou proti nebezpečnému škůdci<br /> |Author=František Kšajt,<br /> |Date=2005/06/25<br /> |Source=Právo<br /> |Genre=tisk<br /> }}<br /> Ve Slavkovském lese na Kladské probíhá originální vědecký výzkum<br /> <br /> Ve Slavkovském lese na Kladské nedaleko Mariánských Lázních probíhá v těchto dnech originální vědecký výzkum. Ploskohřbetku smrkovou, hlavního a nejobávanějšího listožravého hmyzího škůdce smrku ztepilého, má už brzo pomoci likvidovat houba.<br /> <br /> Entomoložka Eva Prenerová z jižních Čech, která na Kladské vede tým výzkumníků, se rozhodla tohoto nebezpečného lesního kalamitního škůdce, patřícího vedle kůrovců k nejobávanějším, likvidovat nikoliv chemicky, ale šetrně k přírodě - biologicky.<br /> <br /> Přestože se v posledních desetiletích výskyt ploskohřbetky snížil, nástup nové gradační vlny nelze vyloučit. Je v našich lesích časovanou bombou. A pohled na tisíce zničených, rezavých, uhynulých smrků je stále ještě v živé paměti lesníků.<br /> <br /> Ohrožen je celý věnec pohraničních hor<br /> <br /> Hlavní oblasti opakovaného přemnožení tohoto lesního škůdce jsou na území Bavorska, Saska, Polska a českých zemí. K ohroženým oblastem u nás náleží celý věnec pohraničních hor od Šumavy až po Moravskoslezské Beskydy, ve vnitrozemí pak zejména také Slavkovský les. Skutečný kalamitní charakter získalo přemnožení tohoto hmyzu v 80. letech minulého století, kdy se tento lesní škůdce podepsal na zničení velkého území smrkových porostů zejména v Jizerských horách.<br /> <br /> Entomoložka Eva Prenerová získala od Lesů České republiky, s.p. grant na pětiletý projekt, jehož cílem je vyvinout a ověřit způsob regulace populace ploskohřbetky pomocí biopesticidu založeného na bázi hub.<br /> „Máme za sebou už dva roky práce s izolací a selekcí virulentních kmenů entomopatogenních hub, které ploskohřbetku dokáží ničit. Dále se podařilo houbu nakultivovat a připravit do podoby olejové suspenze. Přípravek by měl být určen pro leteckou aplikaci proti vajíčkům ploskohřbetky, proto nyní chytáme na Kladské rojivce - dospělé samce a samičky. Samičky po spáření v izolátorech vykladou vajíčka, která použijeme pro testování účinnosti přípravku,“ vysvětluje entomoložka Eva Prenerová z Olešné u Písku.<br /> <br /> Výzkum by měl trvat pět let<br /> <br /> Pohled na entomology běhající s velkou bílou síťkou na motýly po lesích kolem Kladské může působit až komicky. Létající ploskohřbetka, která připomíná vosu, se ale jinak polapit nedá. Na konci pětiletého unikátního výzkumu by měl být biologický - ekologicky šetrný preparát hotov. A pokud vše vyjde, česká věda by mohla podle lesníků za tři roky slavit významný světový úspěch.<br /> <br /> Lesní závod Kladská vyšel vědcům ve všem vstříc. Na snímku výzkumnice Gabriela Zemková-Rovenská.</div> Michal Horejsi http://sumava-corpus.narra.eu/Pavel_Dyr:_O_rovnov%C3%A1ze_v_p%C5%99%C3%ADrod%C4%9B Pavel Dyr: O rovnováze v přírodě 2017-06-20T11:43:10Z <p>Michal Horejsi: Založena nová stránka s textem „{{MediaBankArticle |Title=Pavel Dyr: O rovnováze v přírodě |Author=Pavel Dyr, |Date=2005/10/17 |Source=Domažlický deník |Genre=tisk }} V poslední d…“</p> <hr /> <div>{{MediaBankArticle<br /> |Title=Pavel Dyr: O rovnováze v přírodě<br /> |Author=Pavel Dyr,<br /> |Date=2005/10/17<br /> |Source=Domažlický deník<br /> |Genre=tisk<br /> }}<br /> V poslední době byly zveřejněny články o problematice rysa v přírodě. Domnívám se, že autoři zcela opomíjejí potřebu rovnováhy v přírodě. Příroda je velice složitý organismus. Jakákoliv narušení rovnováhy vedou k nepředvídatelným jevům. Vzpomeňme na králíky v Austrálii. I u nás vidíme, co způsobuje nesmyslná a hloupá ochrana. Divíme se, že nejsou drobní ptáčkové a v přírodě nás najednou může sežrat hmyz. Máme potíže s přemnoženou klíněnkou jírovcovou, s kůrovcem na Šumavě nebo komáry na Moravě. Zemědělci musejí používat více chemických přípravků, aby zničili hmyz, zatímco jim nad hlavou majestátně krouží dravci, predátoři vlaštovek a vrabců.<br /> <br /> Naši předkové dobře věděli, že k chalupě patří pes, kočka a budky pro drobné ptactvo. To nebylo z lásky ke zvířatům, ale opatření na ochranu majetku i hospodářských zvířat proti škůdcům.<br /> <br /> Vysazení rysa je také velký zásah do rovnováhy v přírodě. Ostatní zvířata ho neznají. Proto se ho nebojí a neschovají se před ním. Neví, že je chce sežrat. A hned jsou tu velké ztráty, vyplašená a stresovaná zvěř.<br /> <br /> Nejsem myslivec a nikdy jsem nelovil, ale celý život jsem byl zaměstnán jako technik v lesích. Vím tedy, že Lesy ČR pronajímají honitby za obrovské, nepřiměřené částky mysliveckým sdružením. Přitom si diktují, kolik zvěře se v dané lokalitě musí odlovit a jaký musí být kmenový stav zvěře, jaký počet zvěře smí v honitbě zůstat. Když něco chybí nebo přebývá, jsou za to sankce.<br /> <br /> Jak ale mají myslivecká sdružení v honitbě hospodařit, když za ně hospodaří rys? Naprostým paradoxem je, když ochránci vypouštějí ve stejné lokalitě rysa i tetřeva. Myslí, že tetřev uteče?<br /> <br /> Je třeba naslouchat starým myslivcům, kteří celý život prožili v přírodě. Jejich zkušenosti a moudrosti je potřeba využít, publikovat je a nezveřejňovat neustále články kritika, který se pasoval na znalce přírody. V lese se chovejme s pokorou a úctou, učme se od přírody a buďme vděčni za vše, co nám dává. (Pozn. - Dopis je redakčně zkrácen)<br /> <br /> Pavel Dyr, Díly</div> Michal Horejsi http://sumava-corpus.narra.eu/Ku%C5%BEvart:_Pro_velk%C3%A9_%C5%A1elmy_je_zde_m%C3%A1lo_prostoru Kužvart: Pro velké šelmy je zde málo prostoru 2017-06-20T11:41:33Z <p>Michal Horejsi: Založena nová stránka s textem „{{MediaBankArticle |Title=Kužvart: Pro velké šelmy je zde málo prostoru |Author=fk, |Date=2005/11/07 |Source=Mladá fronta Dnes |Genre=tisk |Respondent…“</p> <hr /> <div>{{MediaBankArticle<br /> |Title=Kužvart: Pro velké šelmy je zde málo prostoru<br /> |Author=fk,<br /> |Date=2005/11/07<br /> |Source=Mladá fronta Dnes<br /> |Genre=tisk<br /> |Respondent=Miloš Kužvart,<br /> }}<br /> Dobříš - Jedním z problémů, s kterým se potýkají majitelé lesů ve středních Čechách, je přemnožená zvěř. Ta páchá na porostech velké škody.<br /> <br /> „Stav jelení, srnčí zvěře a divočáků v našich lesích není udržován na stavech, které by odpovídaly stavu danému přírodními zákonitostmi. Zejména v některých soukromých revírech je mnohdy drženo příliš mnoho zvířat z důvodů zisku. Při výpadku krmení pak tato zvěř působí velké škody nejen v lesích, ale i na polích,“ říká bývalý ministr životního prostředí Miloš Kužvart, který předtím, než se stal politikem, pracoval jako vědecký pracovník v oboru přírodních věd<br /> <br /> * Jak se vůbec daří zvířatům ve středočeských lesích?<br /> <br /> Vadí jim neustálé rozčleňování krajiny. Čím dál tím více se různými stavbami narušují velké lesní komplexy, jako jsou Brdy a Křivoklátsko. Staví se zde silnice, ploty a především dálnice. Tyto liniové stavby na zvěř působí velmi negativně. Dálnice v současné podobě, bez nadchodů pro zvěř, tvoří pro většinu živočichů naprosto nepřekonatelnou překážku.<br /> <br /> * Mohla by se do lesů ve středních Čechách natrvalo vrátit velká zvířata? Například zubr, medvěd nebo vlk?<br /> <br /> Ne, není tu pro ně prostředí. Chraňme středočeskou přírodu ve stavu, v jakém je nyní, a vytvářejme podmínky pro ta zvířata, která tu žijí teď. Kam až vede přítomnost velké šelmy v našich lesích, to jsme viděli například nedávno v souvislosti s poloochočeným medvědem v Beskydech. Velké zvíře potřebuje velký prostor k životu. Naprosto se mi například nelíbí postoj Hnutí Duha, které se snaží vrátit vývoj o 200 let zpátky a tvrdí, že velké šelmy mají žít všude v Čechách. Je to stejný nesmysl, jako nutit ženy vracet se při praní k valše nebo nechat sežrat lesy na Šumavě kůrovcem.<br /> <br /> * Jsou například norek, psík mývalovitý a další zavlečená zvířata, která se u nás v poslední době objevila ve větší míře, pro naši přírodu přínosem?<br /> <br /> Rozhodně ne. A měla by se co nejdříve přijmout novela zákona o ochraně přírody tak, aby tato zavlečená zvířata mohla být z naší přírody vytlačena. Problém vidím i v tom, jak se u nás množí dříve vzácná zvěř - například kormoráni nebo bobři. Tito dříve téměř vyhynulí živočichové v některých místech páchají velké škody.</div> Michal Horejsi http://sumava-corpus.narra.eu/R%C3%A1na_bez_rosy_sni%C5%BEuj%C3%AD_v%C3%BDnosy Rána bez rosy snižují výnosy 2017-06-20T11:33:01Z <p>Michal Horejsi: Založena nová stránka s textem „{{MediaBankArticle |Title=Rána bez rosy snižují výnosy |Author=ma, |Date=2005/02/24 |Source=Haló noviny |Genre=tisk }} Jara a léta jsou nejen teplej…“</p> <hr /> <div>{{MediaBankArticle<br /> |Title=Rána bez rosy snižují výnosy<br /> |Author=ma,<br /> |Date=2005/02/24<br /> |Source=Haló noviny<br /> |Genre=tisk<br /> }}<br /> Jara a léta jsou nejen teplejší, ale také sušší<br /> <br /> PLZEŇ - Že se v naší zemi v souvislosti s celosvětovou změnou klimatu v poslední době výrazně otepluje, je všeobecně známá skutečnost. Kromě teplejšího počasí ale v posledních letech také výrazně klesá vzdušná vlhkost, a to zejména na jaře a v létě. Tento jev má za následek snižování výnosů zemědělských plodin, ale také zhoršování zdravotního stavu lesů, především smrkových monokultur.<br /> <br /> Ranních ros ubylo<br /> <br /> Jako první nás na nový fenomén upozornil pracovník plzeňského arboreta Sofronka Jan Kaňák. »Zatímco dříve bývalo běžné, že po jasné letní noci byla po ránu bohatá rosa, v posledních letech už to zdaleka není pravidlem.« To potvrzuje i plzeňský klimatolog Jiří Hostýnek: »V posledních pěti letech má vzdušná vlhkost, měřená vždy v sedm hodin ráno, mírně sestupný trend. Znamená to, že vzduch je mírně sušší.« Oproti průměru z let 1981 až 2000 byla v posledních pěti letech tato ranní vzdušná vlhkost v Plzni - Bolevci zejména v květnu, červenci a září nižší o dva až pět procentních bodů. Zatímco v 80. letech neklesl květnový průměr pod 82,5 %, po roce 1997 jen jednou překročil hranici 80 %.<br /> <br /> Množství vodních par ve vzduchu určují zčásti místní podmínky. Mnohem výraznější vliv na ně ale má charakter vzdušného proudění. Právě v případě meteorologické stanice v Plzni - Bolevci se zdá být význam poklesu vzdušné vlhkosti o to významnější, že se tato stanice nachází v blízkosti velkých rybničních ploch a navíc na okraji lesa. Tedy v místech, kde bývá vzduch vždy vlhčí, než jinde.<br /> <br /> Lesům nižší vlhkost škodí<br /> <br /> Jaký vliv má sušší letní vzduch na rostlinstvo? Podle mluvčího šumavského národního parku Radovana Holuba nižší vzdušná vlhkost snižuje odolnost zejména smrků, které jsou pak náchylnější k nemocem a škůdcům, včetně obávaného kůrovce. »K tomu, aby smrk napadený kůrovcem se mohl účinně bránit, musí napadené místo v kůře zalít mízou. Pokud se ale vzdušná vlhkost snižuje, smrky se přehřívají a jejich odolnost vůči chorobám a škůdcům klesá,« vysvětluje mluvčí parku. Jak dodává, ke špatnému zdravotnímu stavu smrkových lesů na Šumavě přispěly také meliorace, které lesní plochy významně vysušují. »V posledních dvou stovkách let protkaly celou Šumavu meliorační rýhy, když se zde naši předci snažili pěstovat hospodářské lesy ze smrkové monokultury.«<br /> <br /> Sušší vzduch neprospívá ani zemědělským plodinám<br /> <br /> Oteplování klimatu v posledních letech je poměrně dobře znát i na polích jižně od Plzně. Zde, v nadmořské výšce 530 až 550 metrů, hospodaří zemědělská společnost Komorno. Její agronomka Blanka Zelenková potvrzuje, že teplejší a také sušší počasí posledních let se zde už začalo v některých směrech projevovat. Tak zde zaznamenali výrazný nárůst plevelů, které byly dříve běžné spíše v teplejších oblastech naší země. »V posledních osmi až deseti letech se u nás rozmnožily laskavce a ježatky, které dříve bývaly běžné spíše na jižní Moravě.« Sušší vzduch se podle ní negativně projevuje na růstu plodin. »Když je sucho, tak rostliny získávají vláhu i z ranní rosy. Proto když chybí, je to špatné. Hned je to poznat na horším stavu plodin. Loni se tak chybějící rosa negativně projevila na porostech máku. Nízká vlhkost vzduchu má špatný dopad i na kukuřici, která je potom taková stočená, ale i na obilí,« konstatuje agronomka.<br /> <br /> Jak to bude dál, nikdo neví<br /> <br /> Budou se léta, která doprovází nezvykle suchý vzduch, i nadále opakovat? To si dnes nikdo netroufne odhadnout. »Statisticky tento trend není ještě významný, protože je krátkodobý,« varuje Hostýnek před ukvapenými závěry. Na druhou stranu ale nikdo nezaručí, že v souvislosti s pokračujícím oteplováním uvedený jev ještě nezesílí. Pokud by tomu tak bylo, musí zřejmě zemědělci počítat s nižšími výnosy. »Je to tak, absence ranních ros je jednou z příčin nižších výnosů,« konstatuje agronomka Zelenková. Rovněž podle mluvčího šumavského parku Holuba dosavadní vývoj počasí spojený s oteplováním a sušším charakterem letních období způsobí, že stromy pocházející z klimaticky chladnějších míst budou na Šumavě dále ustupovat, prosazovat se naopak budou teplomilnější druhy dřevin.<br /> <br /> Pole společnosti Komorno sice v zimě, resp. začátkem jara naberou vláhu z této sněhové záplavy, ale již za pár měsíců budou pro kvalitu obilí a velikost výnosů rozhodující kapky ranní rosy</div> Michal Horejsi http://sumava-corpus.narra.eu/Jak_to_vid%C3%AD_n%C3%A1v%C5%A1t%C4%9Bvn%C3%ADci_aneb_Lep%C5%A1%C3%AD_mrtvoly_strom%C5%AF_ne%C5%BE_holiny Jak to vidí návštěvníci aneb Lepší mrtvoly stromů než holiny 2017-06-20T11:31:19Z <p>Michal Horejsi: Založena nová stránka s textem „{{MediaBankArticle |Title=Jak to vidí návštěvníci aneb Lepší mrtvoly stromů než holiny |Author=Radovan Holub, |Date=2005/08/09 |Source=Klatovský…“</p> <hr /> <div>{{MediaBankArticle<br /> |Title=Jak to vidí návštěvníci aneb Lepší mrtvoly stromů než holiny<br /> |Author=Radovan Holub,<br /> |Date=2005/08/09<br /> |Source=Klatovský deník<br /> |Genre=tisk<br /> }}<br /> V poslední době se rozhořela diskuse o tom, zda části uschlých smrkových monokultur v Národním parku Šumava patří nebo nepatří k rozmanitosti přírodních scenérií v parku a jestli případně nepovedou k odlivu turistů z &quot;postižených&quot; míst. Letošní vysoká návštěvnost okolí Modravy a Kvildy svědčí o tom, že turisté jsou ochotni akceptovat suché stromy jako součást přírodního koloběhu. Součást jistě ne krásnou pro oko, ale z hlediska přírodního cyklu nutnou. Podle studie Eurostatu jsou jižní a jihozápadní Čechy nejvíce prosperujícím regionem ČR po hlavním městě, zejména místa ležící podél bývalé železné opony. Svědčí o tom jak přehledy příjmů, tak žebříčky nezaměstnanosti či přílivu zahraničních investic. Někteří turisté, zejména v sousedním Národním parku Bavorský les, se jezdí každoročně dívat na divadlo přírody a na vznikající vitální les na místech, kde dřív byly jen suché stromy. Zrod nového lesa &quot;nadivoko&quot; je prostě zajímá víc než hospodářský les. O tom svědčí některé zápisy v návštěvních knihách penzionů střední Šumavy. &quot;Nenecháme-li působit přírodní procesy, nemluvme o národním parku,&quot; píší Seberovi z Hudkovic nad Mohelkou. &quot;S kůrovcem si příroda poradí, s člověkem ne. Kdo potřebuje těžit dřevo? A z jaké kapsy půjdou náklady na zalesňování? Suché stromy nás od návštěvy Šumavy neodradí. Do Jizerských hor turisti také jezdili, jezdí a jezdit budou.&quot;<br /> &quot;Nechme v národním parku působit přírodní procesy. Ostatní varianty jsou proti zachování přírody v naší překrásné krajině. Všichni bychom se měli snažit přizpůsobit se přírodě,&quot; píše Miloš Majer z Plzně.<br /> &quot;Člověk přírodu nestvořil, proto by do ní měl zasahovat minimálně,&quot; píše Elena Cihrová z Prahy. &quot;Jakékoli zásahy, které byly pro přírodu škodlivé, se vždy negativně obrátily proti člověku. Vykácený les nepůsobí povzbudivě, neprospívá zvěři. Nakonec se sám člověk bude divit, proč příroda přestává být zajímavá a okouzlující svou podstatou. Každý turista se srdcem pro přírodu si obzvlášť v dnešní době váží přírody takové, jakou ji stvořil Bůh.&quot;<br /> Zkušenosti na druhé straně hranic jsou podobné. Němci mají o to horší situaci, že tu dochází k ústupu domácího turismu v celé zemi. Důvodem je především vysoká nezaměstnanost, nižší reálné příjmy a cenově příznivější nabídky letů do tzv. prázdninových rájů. Úbytek turistů oproti období po sjednocení Německa je patrný, zejména v oblastech, kde chybí kvalitní ubytování a další služby. Pokud jde o uzavírání menších obchodů, děje se tak obecně v celé zemi, není tu žádná souvislost s národním parkem. Lidé prostě dnes dávají přednost levnějším víkendovým nákupům v supermarketech. Další problém: soukromé penziony neodpovídající dnešnímu standardu stále hůře pronajímají své kapacity. V porovnání s těmito problémy a s tímto odlivem turistů v celé zemi je pokles v regionu národního parku podstatně méně výrazný. A to přesto, že tu odumřelo cca 4000 ha smrkových monokultur, tj. asi 16 % plochy národního parku. Turisté kladně hodnotí zejména vysoké procento samovolného zmlazení v lesích postižených kalamitami: podle poslední inventury přibylo v průměru 2676 stromků vyšších než 20 cm na hektar, 4571 stromků do 10 cm na hektar. Tendence je stoupající. Studie ukázala, že &quot;mrtvoly&quot; stromů odpuzují návštěvníky mnohem méně, než se původně předpokládalo. Právě proto nedávná petice několika starostů z nové části Národního parku Bavorský les, namířená ke zrušení statutu &quot;národní park&quot; na určité části území, narazila na jasné &quot;ne&quot; ze strany bavorské vlády.<br /> <br /> RADOVAN HOLUB mluvčí NP a CHKOŠ</div> Michal Horejsi http://sumava-corpus.narra.eu/%C5%A0umavsk%C3%BDmi_pl%C3%A1n%C4%9Bmi_kolem_Srn%C3%AD_a_Modravy Šumavskými pláněmi kolem Srní a Modravy 2017-06-20T11:29:45Z <p>Michal Horejsi: </p> <hr /> <div>{{MediaBankArticle<br /> |Title=Šumavskými pláněmi kolem Srní a Modravy<br /> |Author=Václav Varvařovský,<br /> |Date=2005/08/24<br /> |Source=Plzeňský deník<br /> |Genre=tisk<br /> }}<br /> Popis cyklovýletu Z Modravy jedeme po silnici na Srní okolo Vydry k odbočce k plavebnímu kanálu (bývalé rechle místo pro počítání plaveného dřeva). Přejedeme dřevěný most přes Vydru a pokračujeme dále podél kanálu na Rokytu (IC NP Šumava). Z Rokyty pokračujeme po silnici na Srní. Projedeme obcí a odbočíme doleva po zelené značce k nádrži vodní elektrárny (informační panel). Zájemci mohou odbočit doprava podél nádrže po cestě (asi 700 m) k tzv. Vodnímu zámku na fantastickou vyhlídku do údolí Vydry a Otavy a na Zhůří a Ždánovskou vrchovinu s hradem Kašperkem. Vrátíme se zpět a pokračujeme po silnici okolo nádrže do Sedla (pastviny), odtud po pískové cestě ke smyku plavebního kanálu za vesničkou Mechov - část Srní. Přejedeme silnici Srní - Prášily, vystoupáme po asfaltce podél kanálu (většinou bez vody) k zařízení ZČE, kde odbočuje přítok do nádrže elektrárny. Dále pojedeme několik kilometrů romantickou cestou podél kanálu, přes nějž odbočíme doprava na prašnou Hakešickou cestu, po které strmě vystoupáme k rozcestí Pod Oblíkem. Odtud doporučujeme se vrátit ke Tříjezerní slati (asi 500 m zpět, dřevěný chodník mezi slatinnými jezírky a klečí). Z rozcestí Pod Oblíkem sjedeme na bývalou Javoří Pilu. Z Javoří Pily pokračujeme pohodově podél Roklanského potoka, který odvádí vody ze svahů pod Poledníkem a zejména z rozsáhlých Modravských slatí, okolo Rybárny na Modravu (občerstvení). Z Modravy vyjedeme na Filipovu Hu a odtud buď:<br /> 1) přejedeme údolí Filipohuťského potoka a stoupáme silničkou k Lovčí skále, odtud sjedeme k rozcestím Ptačí nádrž a Na Ztraceném a pak mírně vystoupáme údolím Modravského potoka do Luzenského údolí na Březník. Jsme na jednom z nejstudenějších míst nejen Šumavy, ale i celých Čech. Před sebou vidíme kamenitý kužel Luzného a lesní zkázu napáchanou kůrovcem na okolních hřebenech. Pěšky můžeme projít naučnou stezku o obnově lesa, na kole můžeme vyjet k bývalé hájence (občerstvení, v létě 10-18 h). Z Březníku se vrátíme zpět po modré značce podél Modravského potoka na Modravu.<br /> <br /> 2) z Filipovy Huti pokračujeme k lesu po silnici na Kvildu, kde odbočíme na silničku na Horskou Kvildu (od lesa jeden z nejlepších výhledů na majestátní vrcholy Roklanů). Přejedeme hřeben a sjedeme k roztroušeným chalupám Horské Kvildy, dále po silnici okolo parkoviště u Jezerní slati (200 m odbočka, vyhlídková věž) do Kvildy (kostel, inf. středisko NP Šumava, vyhlášená pekárna). Sjedeme do údolí Vltavy, vlevo bude osada Vilémov s původními chalupami, my odbočíme doprava a spodní silničkou po modré značce pojedeme k pramenům Vltavy pod Černou horou (odpočinkové místo, pramen sveden do tůňky). Odtud pokračujeme dále, mineme rozcestí na Bučinu a vystoupáme na Černou horu (vlevo výhledy, někdy až na Alpy). Z Černé hory budeme !!! opatrně sjíždět po nebezpečné šotolinové cestě k rozcestí Ptačí nádrž a dále dle 1) na Březník a zpět na Modravu.<br /> <br /> Zajímavosti: viz text.<br /> Kolo: horské kolo.<br /> Trasu projel: Václav Varvařovský Dojmy jezdce: krásná trasa šumavskými hvozdy a po šumavských pláních. Trochu depresivně působí uschlý les při hraničních hřebenech. Možnosti občerstvení téměř všude, pokud pojedete v září, raději se informujte o otevření hájenky na Březníku. Trasa s prodloužením na prameny Vltavy s výjezdem pod Černou horu je dlouhá a náročná.<br /> <br /> Jízda na vlastní nebezpečí!</div> Michal Horejsi http://sumava-corpus.narra.eu/Nejsem_%C5%A1umavsk%C3%A1_n%C3%A1plava Nejsem šumavská náplava 2017-06-20T11:28:16Z <p>Michal Horejsi: Založena nová stránka s textem „{{MediaBankArticle |Title=Nejsem šumavská náplava |Author=Josef Kejha, |Date=2005/03/05 |Source=Plzeňský deník |Genre=tisk |Respondent=Radovan Holub,…“</p> <hr /> <div>{{MediaBankArticle<br /> |Title=Nejsem šumavská náplava<br /> |Author=Josef Kejha,<br /> |Date=2005/03/05<br /> |Source=Plzeňský deník<br /> |Genre=tisk<br /> |Respondent=Radovan Holub,<br /> }}<br /> Před patnácti lety odešel z Prahy na Šumavu. Pustil existenční jistotu v barrandovské dramaturgii a dalších čtrnáct let se živil novinařinou na volné noze, což je v české &quot;posametové&quot; žurnalistice ojedinělý výkon. Mnohokrát za ten čas obletěl svět: zvali jej pořadatelé mezinárodních filmových festivalů třech kontinentů jako předního českého filmového odborníka a publicistu, nechyběl ani na domácí scéně v Karlových Varech či na plzeňském Finále. Letitý zájem o dění na Šumavě jej však odvedl jinam. Náš dlouholetý dopisovatel Radovan Holub je od loňského května tiskovým mluvčím Národního parku Šumava.<br /> <br /> * Radovane, proč jsi zvedl z Prahy kotvy a odstěhoval se na Šumavu?<br /> <br /> Byl to experiment, hroznej... Já si v tom roce 89 ani neuvědomil, jakej to bude zásah pro mou profesi, dostat se mimo město. Přestěhoval jsem se na Špičák se synem Vojtou a manželka Jindra se k nám přidala, až si tady našla práci.<br /> <br /> * Takže pokus o návrat k přírodě?<br /> <br /> Taky, ale hlavně - domek na Špičáku po plzeňském dědovi a babičce mám rád už od dětství.<br /> <br /> * Na Šumavě tedy nejsi náplava?<br /> <br /> Jednou na nějaké schůzi v Železné Rudě mi jakýsi člověk vyčet, že jsem náplava. A přitom děda postavil barák na Špičáku v roce 1936. A s babičkou tam jezdili už od počátku 20. století. Z té doby místní anály uvádějí jen pár jmen, většinou německých, a taky Holub.<br /> <br /> * Kdy jsi poprvé zaznamenal, že máš slavného tatínka?<br /> <br /> Někdy v deseti, když mi plzeňská &quot;babi&quot; dala číst časopis Ohnice, kde táta publikoval.<br /> <br /> * A to tě překvapilo? Doma snad otec nepsal?<br /> <br /> My jsme spolu v tom čase nežili. Vyrůstal jsem u babičky a dědy v Mánesově ulici na Borech. S tátou jsme se vídali jen občas v sobotu a v neděli. Psal rovnou do stroje. Černě. Já jsem pak mohl klepat na červené pásce. Pak taky &quot;lámal&quot; Vesmír, to byl časopis ČSAV, kde tehdy pracoval.<br /> <br /> * A s matkou?<br /> <br /> Taky jezdila za mnou z Prahy. Střídavě, někdy společně s tátou.<br /> <br /> * Snažili se ti odloučení rodiče nějak vynahradit?<br /> <br /> Vzali mě do Borského parku, na takzvanou Krsovu stezku, tam si povídali o smyslu života nebo probírali věci vzájemného spolužití a já chodil většinou pár kroků za nimi.<br /> <br /> * To byli tak zaměstnaní?<br /> <br /> Máma tehdy hrála v divadle a táta začínal dělat vědeckou kariéru v akademii věd, kromě toho psal... takže si myslím, že byli dost zaměstnaní.<br /> <br /> * Byl jsi tedy tak trochu odložené dítě?<br /> <br /> Jo, dalo by se to tak říct. Jak si to vysvětluješ?<br /> To je těžké... máma říkala, že byla pod nátlakem své maminky; ta jí přesvědčovala, že mi v Plzni bude nejlíp, protože v tom čase moji rodiče měli maličký, a ještě rozdělený byt v Černomořské 14, Praha 13Vršovice.<br /> <br /> * Ale v Praze jsi se přece jen ocitl...<br /> <br /> Ve třinácti si mě vzala k sobě máma na Smíchov nedaleko tanku, kde bydlela u své maminky, protože s tátou se už mezitím rozvedli.<br /> <br /> * Otevíral ti slavný tatínek dveře, nebo to bylo spíš svazující?<br /> <br /> Spíš svazující, lidi na člověka trošku koukali jako na exota; srovnávají otce se synem, což může být i traumatizující zážitek. Ale já to nikdy neříkal, že tatínek je slavný básník, nikde mě ani nenapadlo si tím otevírat dveře, využít to třeba, když jsem někam nastupoval do práce... Ale potěšilo mě, když třeba někdo řekl - tak to je syn Miroslava Holuba.<br /> <br /> * A ovlivnil tě?<br /> <br /> Určitě. Hlavně co se týká vztahu k jazyku - slovům a jejich významu. Nemám rád slova, jsem nesvůj z vět, které nic nesdělují, jsou jenom takovým plácnutím do vody.<br /> <br /> * Pokoušel ses otci vyrovnat? Psal jsi básničky?<br /> <br /> Já jsem napsal spoustu básniček, mám jich několik sešitů - jmenuje se to Poezie člověk. Jsou to většinou existencionální básně. Ještě je mám schované.<br /> <br /> * A zamilované?<br /> <br /> O milostnou poezii jsem se pokoušel někdy v šestnácti.<br /> <br /> * Jde o rodinnou tradici?<br /> <br /> No my jsme všichni - děda, táta i já - psali básničky, dědilo se to u nás. Děda psal za mě i básničky pro učitele, abych měl dobré známky.<br /> <br /> * Vrtám se ti v soukromí. Proč mi neřekneš, co je ti do toho?<br /> <br /> Protože jsem si za léta, co dělám novinářskou práci, zvykl, že novinářské otázky většinou mají nějaký smysl a novinář ví, kam chce rozhovor dovést.<br /> <br /> * Ty jsi jako novinář neměl hranici, kam se už nesmí?<br /> <br /> Já nikdy nedělal rozhovory o soukromí lidí, nemám v tom praxi, takže nedokážu ani posoudit, kde už to není taktní.<br /> <br /> * A co si vlastně myslíš o novinařině?<br /> <br /> Má neuvěřitelnou schopnost rychle reagovat na měnící se svět. Tuhle schopnost umění ztrácí, a proto přenechalo své území novinářským žánrům. Na druhé straně je novinařina umění kopie. My novináři jsme se stali příliš závislí na cizím názoru, ale nevíme, který je správný. To vede k názorovému cynismu a nedůvěře ve vlastní názor. Žurnalistika prodělává expanzi. To ale jinými slovy znamená, že svět je nečitelný.<br /> <br /> * Proč jsi jako novinář nezůstal jen u filmu?<br /> <br /> Mně připadlo špatné, že když už na Šumavě žiju, že bych se zabýval jen virtuálním světem filmu. Když k nám přišli vietnamští překupníci, tak jsem se snažil o tom psát. Také o přírodě, o neustálých diskuzích kolem národního parku, namočil jsem se do boje proti těžbě zlata v Kašperských Horách... Regionální témata si mě sama vtáhla, pro mě je to určitý ventil, pořád se snažím držet je v nějaké harmonii - s filmem.<br /> <br /> * Jenže řada místních vám, přespolním intelektuálům myslím tím ještě Vladimíra Justa - nadávali, že se pletete do něčeho, čemu nerozumíte...<br /> <br /> V šumavském regionu je taková zvláštní situace v tom, že je tam několik skupin obyvatelstva a ty se navzájem nemají rády nebo se podezřívají. A právě proto jsem nedokázal pochopit, když Justovi nebo mně vyčítali, že jsme z Prahy nebo Plzně... A že se pleteme odborníkům do řemesla? To přece obnáší novinářská práce.<br /> <br /> <br /> * Nebylo ti přec jen líp ve virtuálním světě? Žil jsi v něm dlouho...<br /> <br /> Jo, vlastně od malička. Proto možná reaguju tak podrážděně na tlak virtuálního světa, který je dneska mnohem silnější, než když mi bylo dvacet. Ta nadvláda je mnohem větší a člověk se podle něj mnohem víc řídí. Od reklamy až po počítačové hry. Displej a obrazovka jsou symboly civilizace. Ten vliv virtuálního světa včetně vlivu médií je obrovský, strašný a všepronikající.<br /> Dokončení na straně 26<br /> <br /> Nejsem šumavská náplava<br /> Dokončení ze strany 25<br /> <br /> * A nejraději používá metodu šoku. Proč asi?<br /> <br /> Lidi mají rádi boj, nevím proč, zda je to archetyp lidské existence, nebo že jsou naše životy tak nudné a pokojné, že se potřebujeme pořád vzrušovat nějakým virtuálním bojem? Nevím.<br /> <br /> * Jaké to bylo, ocitnout se jako kritik parku na druhé straně barikády?<br /> <br /> Byl to zajímavý pocit. Jednou, při cestě ze Slovenska, jsme s manželkou zastavili v restauraci ve Vimperku, naproti hlavnímu sídlu parku, a já na ten barák koukal jako na strašidelný dům, kde se dějí hrozné věci. Tehdy jsem si vlastně ani nepředstavil, že zde pracují úplně normální lidi, které mám dneska docela rád.<br /> <br /> * Dělalo ti problém s nimi vyjít?<br /> <br /> Ale vůbec ne. Já patřil ke kritikům toho, že národní park ve skutečnosti nebyl národním parkem. Byl to etiketní podvod. A ten podvod se stal kvůli přírodnímu bohatství, které tu je. Šlo hlavně o dřevařství, o obchodování se dřevem, dokonce tam poráželi zdravé stromy jako kůrovcové. Tyto věci jsem kritizoval, likvidaci a mizení lesů.<br /> <br /> * Ze Špičáku to máš do práce hodinu autem. Pendluješ?<br /> <br /> Dojíždím. Není to ztracený čas, cestou poslouchám zprávy a ještě leccos vidím.<br /> Třeba pytláka, jak číhá na rysa?<br /> Takové oko nemám. Sleduju auta, přírodu, jak se mění, jak se probouzejí obce a kdo třeba nese bandasku s mlíkem. Ale k tomu rysovi: Rys, který byl v sedmdesátých letech na Šumavu navrácen, dnes některým myslivcům vadí. Je pro ně škodná. Ale rys, zrovna tak jako kůrovec, je součást ekosystému, byl tu odnepaměti, jako smrt. Je hrozně těžké přijmout, že kůrovec zničí plno stromů nebo že kvůli rysovi se srnčí zvěř stane plachou a lovci ji pak nebudou moct dostat.<br /> <br /> * Mezi škodnou ale patří i prominentní lovci. Ještě dostávají povolenky ke střílení v parku?<br /> <br /> S kýmkoli mluvím, tak mi to potvrzuje. Opravdu to tady takhle bylo. Člověk jako by ztratil soudnost, dostane povolenku a jede tam, kam nemohou ostatní lidé, a střílí. Povolenky na tyto účely my nevydáváme. Za loňský rok bylo z pravomoci ministra vydáno sedm povolenek, dřív to byly desítky.<br /> <br /> * Pamatuji, jak tě rozčilovala služební auta parku jezdící v místech, kam pomalu nesměla vstoupit noha turisty. Změnil jsi názor?<br /> <br /> Nezměnil. Vždycky mě štvalo, proč tu někdo jezdí autem, když já musím jít pěšky. Teť jsem ale poznal, že to někdy jinak nejde. Najednou vidím, že existuje hodně důvodů, proč se tam musí někdo s nějakým náčiním dostat. Například sleduje květiny, jede postavit hráz...<br /> <br /> * Už ses také svezl?<br /> <br /> Ano, vloni při jednání na Březníku. Všichni jsme se víceméně styděli, že tam jedeme služebními auty a ostatní musí jít pěšky nebo na kolech. A tak jsem aspoň ty turisty zdravil. My žijeme díky nim, jsme služba přírodě a služba lidem. Nejsme kontrolní orgán, který je honí a buzeruje. My jim máme principy národního parku neustále vysvětlovat, zesilovat jejich zážitek z přírody. A jedné věci jsem si všiml: Když člověk, byť v autě, míjí turisty velice pomalu, ohleduplně a pozdraví je, tak reagují velmi pozitivně. To je alespoň moje zkušenost.<br /> <br /> * Nacházíte společnou řeč i s lidmi, kteří tu trvale bydlí?<br /> <br /> Na tom mi moc záleží. Neustále vedeme dialog. Třeba starosta Modravy Antonín Schubert se vyjádřil, že lidé si musí zvyknout na to, že už je nebude živit les, ale že je bude živit turismus. A to je poměrně progresivní vyjádření.<br /> <br /> PROFIL Radovan Holub<br /> - 24. 9. 1949 v Plzni<br /> - od r. 1962 žil v Praze, kde vystudoval FFUK (měl rád přednášky Karla Hausenblase, Jana Patočky a Miroslava Červenky)<br /> - pracoval jako knižní redaktor, zkusil i úřednickou práci v Pražském dopravním středisku, v dramaturgii filmového studia Barrandov přičichl k filmu. Po r. 1990 odešel na Šumavu a stal se novinářem na volné noze, především jako filmový a environmentální publicista. Psal pro různé noviny, i zahraniční. Specializoval se na evropský film a působil v novinářských porotách mezinárodních filmových festivalů po celém světě<br /> - od r. 2004 tiskový mluvčí správy NP a CHKO Šumava, kromě toho programový spolupracovník MFF Bratislava, člen grantové komise MK ČR a expert Media Programu v Bruselu<br /> - synové Štěpán (27) z prvního manželství a Vojta (17), manželka Jindra je lékařka<br /> <br /> <br /> Radovan Holub se do svého domku na Špičáku musí občas prokutat závějí.</div> Michal Horejsi http://sumava-corpus.narra.eu/Modrava_se_z%C5%99ejm%C4%9B_do%C4%8Dk%C3%A1_region%C3%A1ln%C3%ADho_p%C5%99echodu_se_SRN Modrava se zřejmě dočká regionálního přechodu se SRN 2017-06-20T11:26:35Z <p>Michal Horejsi: Založena nová stránka s textem „{{MediaBankArticle |Title=Modrava se zřejmě dočká regionálního přechodu se SRN |Author=Jaroslav Veselý, |Date=2005/10/05 |Source=Právo |Genre=tisk…“</p> <hr /> <div>{{MediaBankArticle<br /> |Title=Modrava se zřejmě dočká regionálního přechodu se SRN<br /> |Author=Jaroslav Veselý,<br /> |Date=2005/10/05<br /> |Source=Právo<br /> |Genre=tisk<br /> }}<br /> Šumavská obec o jeho zřízení jedná přes deset let<br /> <br /> Modrava na Šumavě má naději, že se po letech bezúspěšných jednání a zbytečných průtahů konečně dočká zřízení přeshraničního turistického přechodu v lokalitě Březník. Na jednání o spolupráci obcí a národních parků Šumava a Bavorský les ujistil o zřízení přechodu Modrý Sloup náměstek českého ministerstva životního prostředí František Pojer. „Ministerstvo očekává komplexní výsledky studie Luzenského údolí, která má navrhnout revitalizaci vodního režimu a řešení, jak otevřít regionální přechod Modrý Sloup u Modravy,“ řekl náměstek.<br /> <br /> Studie podle Pojera řekne, jak přechod otevřít, aniž by došlo k poškození cenné přírody v této lokalitě. Nachází se tady mimo jiné unikátní svahové rašeliniště a hnízdí tu tetřev hlušec. Výsledky studie ministerstva životního prostředí budou známy v listopadu.<br /> <br /> Zřízení přechodu Modrý Sloup se Modrava snažila prosadit posledních 10 let. „Kdo se chce dnes dostat z Modravy do Bavorského lesa, musí absolvovat objížďku dlouhou 80 kilometrů přes hraniční přechod Strážný. Z Modrého Sloupu je to přitom do Bavorského lesa jen osm kilometrů,“ říká starosta Modravy Antonín Schubert (nez).<br /> <br /> Mají dlouhou hranici<br /> <br /> Zřízení přeshraničního přechodu Modrý Sloup dosud bránil postoj českých orgánů. „Německá strana přechod povolí,“ říká Schubert. Před časem tisková mluvčí ministerstva životního prostředí Karolína Šůlová tvrdila, že by otevřením přechodu byla negativně ovlivněna populace chráněného tetřeva hlušce. V lokalitě má prý svoje migrační území. Podle modravských radních to ale není tak jisté. „Naposledy se studie o tetřevovi v oblasti Březníku dělala začátkem 90. let, od té doby se změnilo lesní prostředí, a tetřev už je možná úplně někde jinde,“ myslí si na radnici.<br /> <br /> Modrava má s Německem společnou hranici dlouhou 25 kilometrů. Zdejší zastupitelé proto považují za absurdní, že nemají ani jediný přechod. „V minulosti nám přechod nepovolili, protože jsme údajně neměli infrastrukturu. Vládním usnesením nám ale byla nařízena stagnace, nešlo tedy infrastrukturu dělat. Pak bylo výmluv ještě několik, výskyt kůrovce, ohrožení požárem uschlého lesa, nebo chybějící hájenka. Když se v roce 2002 otevřela, a my mysleli, že přechod do roka bude, zrodil se nový argument, a to bezpodmínečná nutná rekonstrukce cesty k Modrému Sloupu,“ popisuje starosta Schubert, jakými peripetiemi musela obec v posledních letech projít.</div> Michal Horejsi http://sumava-corpus.narra.eu/Nev%C4%9B%C5%99%C3%ADc%C3%ADm_Tom%C3%A1%C5%A1%C5%AFm Nevěřícím Tomášům 2017-06-20T11:22:51Z <p>Michal Horejsi: Založena nová stránka s textem „{{MediaBankArticle |Title=Nevěřícím Tomášům |Author=Ivana Harantová, |Date=2005/09/13 |Source=Klatovský deník |Genre=tisk }} Už devátý rok, a…“</p> <hr /> <div>{{MediaBankArticle<br /> |Title=Nevěřícím Tomášům<br /> |Author=Ivana Harantová,<br /> |Date=2005/09/13<br /> |Source=Klatovský deník<br /> |Genre=tisk<br /> }}<br /> Už devátý rok, a to je dost dlouho, píšu o Národním parku Šumava. Větší díl té doby poznamenaly spory mezi správou parku, potažmo ministerstvem životního prostředí, a Hnutím Duha. Stručně řečeno: správci parku až donedávna kůrovce pronásledovali jako třídního nepřítele, zatímco aktivisté se přivazovali ke stromům, aby se do nich pily nemohly zahryznout. Ať si tu příroda dělá, co umí, prohlašovali a prohlašují dodnes, kdy už totéž tvrdí i nové vedení parku.<br /> <br /> Nemíním do letitého sporu zasahovat, neumím to. Vím jen, že zpočátku, maje v rodině i kolem ní hordu lesáků, říkala jsem si: snad je lepší prát se s tou malou potvůrkou, nepustit ji dál. Jenže jednoho dne jsem vešla do jádrové zóny Národního parku Bavorský les, kam je vstup s pilami zakázán. Dívala jsem se a nechtělo se mi odejít...<br /> <br /> Slova o přírodním divadle, kterými Hnutí Duha nešetří, se hezky poslouchají, ale stejně hezky jdou jedním uchem dovnitř a druhým ven. Tak to ale funguje jen do chvíle, než to uvidíte. Stěna šedivých uschlých stromů, která vám padne do oka už zdálky, je nepřirozeně nehybná, mlčenlivá. Ale pak přicházíte blíž... a najednou jste uprostřed života. Směšně maličcí vejlupci sebevědomě vrtí jehličnatými i listnatými zadečky, a jak by ne, když je chrání, ač už neživí, starší sourozenci, možná rodiče. První jednání, druhé, třetí, představení trvá, přestávky se nekonají a opona nepadá...<br /> <br /> Ani nadále si netroufám říkat tak, nebo tak. Pravdu ukáže jen čas. Ale nevěřícím Tomášům doporučuji: běžte se podívat. Ta slova o přírodním divadle jsou totiž pravdivá.</div> Michal Horejsi http://sumava-corpus.narra.eu/Dev%C4%9Bt_ot%C3%A1zek_a_dev%C4%9Bt_odpov%C4%9Bd%C3%AD_od_nejvy%C5%A1%C5%A1%C3%ADch_ochr%C3%A1nc%C5%AF_p%C5%99%C3%ADrody Devět otázek a devět odpovědí od nejvyšších ochránců přírody 2017-06-20T11:21:30Z <p>Michal Horejsi: Založena nová stránka s textem „{{MediaBankArticle |Title=Devět otázek a devět odpovědí od nejvyšších ochránců přírody |Author=Miroslava Brabcová, |Date=2005/02/24 |Source=Pr…“</p> <hr /> <div>{{MediaBankArticle<br /> |Title=Devět otázek a devět odpovědí od nejvyšších ochránců přírody<br /> |Author=Miroslava Brabcová,<br /> |Date=2005/02/24<br /> |Source=Prachatický deník<br /> |Genre=tisk<br /> |Respondent=Alois Pavlíčko, Tomáš Vančura,<br /> }}<br /> Dva ředitelé národních parků, dva muži, kteří jsou zodpovědní za chránění zákonem ohraničené plochy přírody. Každý z parků leží jinde. Jeden na Šumavě, druhý v Tatrách. Jaký je rozdíl mezi správou parků v Čechách a na Slovensku?<br /> V uplynulém týdnu se v budově Správy Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava (NP a CHKO) sešel ředitel NP a CHKO Šumava Alois Pavlíčko a ředitel Tatranského národního parku (TANAP) Tomáš Vančura.<br /> <br /> * Lze přesně specifikovat, co přesně přináší národní parky nejen lidem, ale i přírodě, v čem tkví jejich pravý smysl a proč vůbec jsou zřizovány, popř. na jakých principech stojí?<br /> <br /> Alois Pavlíčko - Národní parky jsou zřizovány jako poslední refugia (útočiště) přírody na planetě, jíž definitivně vtiskl svůj řád člověk. Jejich smyslem je umožnit &quot;pracovat&quot; přírodní procesy v pokud možno čisté formě. Člověk je součástí těchto procesů, ale je zde v roli pozorovatele. Nezasahuje do nich, nereguluje je. Základním principem národních parků kdekoli na světě je tedy navrácení přírody přírodě. Pro člověka má toto navrácení velký smysl, protože vztahy jednotlivých organismů uvnitř toho či onoho ekosystému nejsou ještě dostatečně známé a ani nemohou být kvůli jejich množství zcela prozkoumané. Národní park se tak stává nejen místem nerušené přírody, ale také studnicí poznání, např. vědeckého. Proto máme každý měsíc na stole několik žádostí od různých našich i zahraničních vědeckých pracovišť o návštěvu našeho národního parku. Národní park je místem, kde člověk sleduje, co příroda dělá sama od sebe, bez jeho přičinění. Zažít jemné předivo přírodních útvarů v jejich původní divokosti, unést se nostalgií nebo romantikou pohledu, to je přece pohlazení pro duši unavenou každodenním shonem.<br /> Tomáš Vančura - Vše je dané zákonem, je to zadefinované, co je národní park. Je to území, kde se národ rozhodne, že území je svou přírodní kvalitou něčím mimořádné a má dva hlavní cíle. Záchranu přírodních prostředků, tzn. nechat si &quot;dělat přírodu, co chce&quot; a na druhé straně umožnit lidem nechat z přírody, z té krásy, která je okolo, nějakým způsobem &quot;profitovat&quot;, myšleno spíše pocitově, duševně, rekreačně a zdravotně.<br /> <br /> * Jakým způsobem zvládáte normální běžné lidské činnosti, a jak se snažíte řešit rozpory a problém se starosty obcí, ekology či jinými organizacemi?<br /> <br /> Alois Pavlíčko - Snažíme se o politiku širokého konsensu. Nechceme nechat eskalovat eventuální spory do opětovné mediální války, chceme se dohodnout. Nejde však o dohodu za každou cenu. Máme na mysli dlouhodobou perspektivu ve prospěch Šumavy, perspektivu, na níž se s obcemi dohodneme. Jedinou cestou, jak rozpory zvládnout, je komunikovat. Snažím se se starosty i lidmi v obcích co nejvíce jednat, navštěvovat je. Nechci vystupovat z pozice síly, ale trpělivým vysvětlováním přiblížit lidem principy fungování národního parku a ukázat jim, že jsou i pro ně výhodné. V minulých letech bylo v různých evropských zemích zjištěno, že generálně ubývá turistů, ale tam, kde je k dispozici národní park, jich ubývá přece jen méně. Oblasti &quot;s parky&quot; jsou na tom ekonomicky lépe než ty &quot;bez parků&quot;. Národní parky jsou i v dnešní složité době velkými lákadly.<br /> Tomáš Vančura - Demokracie rovná se diskuze. Demokracie chce strašně moc času. Uvedu příklad jednoho mého kolegy z Rakouska. Když tam chtěli vyhlásit NP, trvalo jim to šest let. A přitom je Rakousko zemí, kde mimořádně ctí demokracii a věci, které s ní souvisí. Tím chci jen dokumentovat to, že v našem oboru jde vždy o velmi dlouhou diskuzi, protože ochrana prostředí ve svojí podstatě je určité omezení toho, co byste mohli a toho, co nesmíte. A to velmi těžko, hlavně lidé ve &quot;všeobecném světě&quot;, přijímají.<br /> <br /> * Můžete popsat problém s kůrovcem a postup při řešení tohoto problému?<br /> <br /> Alois Pavlíčko - Kůrovec je v hospodářských lesích považován za škůdce. V národních parcích je považován za součást ekosystému a díky jeho &quot;devastující&quot; činnosti vzniká postupně stabilnější, odolnější les. Kůrovec je totiž činitelem přírodního výběru a právě tak jako on &quot;škodí&quot; smrkům, má i tento brouček řadu přirozených nepřátel, kteří zase brání jeho &quot;přemnožení&quot;. Stavy kůrovce dosáhly v uplynulém roce kritické výše v mnohých českých lesních porostech, na Šumavě byl však kůrovcový problém přece jen relativně nejmenší. V každém případě při eskalaci kůrovcové a jakékoli jiné kalamity zabezpečíme, že nebezpečí se z nejpřísněji chráněných částí parku nepřesune do okolních hospodářských a obecních lesů.<br /> Tomáš Vančura - Bez kůrovce by nemohla příroda existovat. Samozřejmě, že pohled z druhé strany je, že kůrovec je škůdce, protože nám něco sežere, zničí. Zničí nám ekonomický profit, ale zničí nám možná i něco krásného, na co jsme byli zvyklí. Já někdy přirovnávám zelené lesy k mládí. Ty, které jsou pak napadeny kůrovcem nejsou mrtvé, ale jsou spíše jako starý člověk. A staré lidi přece také neodstraňujeme, protože se nám nelíbí, nebo z nich nic nemáme, ne? Někdy bychom měli být tolerantnější. Tak, jako jsme ve společnosti, tak stejně i vůči přírodě. Tento problém snad už začíná pronikat i k širší veřejnosti.<br /> <br /> * Turisté versus národní parky, chování, přínos. Pravomoce strážců, zákazy a příkazy, jak je turisté porušují, zkušenosti s nimi.<br /> <br /> Alois Pavlíčko - Národní parky potřebují turisty a turisté potřebují národní parky. Je to vzájemnost a symbióza. Stále více a častěji dokladujeme, že turisté se k nám vrací jedině kvůli relativně neporušené přírodě, Němci tomu říkají Natur pur. Lidi stále více zajímá, jak probíhají přírodní procesy. Přestávají chápat suchý les jako les mrtvý. Vidí, že i ve schnoucím lese běží velmi rychle samoobnova. Do hry života se dostávají tisíce a tisíce klíčících semen a mladých stromků. Pokud jde o informační a strážní službu, snažíme se, aby se naši strážci stali partnery turistů. Nicméně může se stát, že třeba i Vás potrestají, pokud budete trhat borůvky v první zóně nebo si budete testovat své cyklistické schopnosti v rašeliništi.<br /> Tomáš Vančura - Pravidla chování v NP mají právní rámec, my tomu říkáme Návštěvní pořádek, tzn. určitá pravidla hry, jednoduše řečeno. Stačí si přečíst pár bodů, které obsahuje Návštevní pořádek a každý návštěvník ví, co si může, nemůže dovolit. Ve většině případů jsou to, řekněme globální podmínky, jako například, že se může návštěvník pohybovat jen na vyznačeném území, nebo jen po turistických chodnících. Dokonce máme v parku tzv. sezonní uzavírky, které mají za úkol uchránit určité území od turistického ruchu z pohledu např. zvířat, která tam žijí. Tyto uzavírky jsou od listopadu do června ve vysokohorských územích, ale i přesto zůstává velké množství chodníků, které jsou přes zimu otevřené. Jsou přesně definována území, kde se může chodit, dělat paraglaiding, běhat. Tyto informace jsou k dispozici např. na recepcích hotelů, nebo na našich střediscích.<br /> <br /> * Jak jste na tom s informačními středisky, značením, tabulemi. Je jich všude dostatek a podle čeho jsou na územích národních parků umisťovány?<br /> <br /> Alois Pavlíčko - Informačních středisek máme osm a jsou pěkně vybavena. Každé z nich má své téma a je skutečně dílnou, kde se návštěvník může poučit o smyslu národního parku. Nicméně máme stále deficit v existenci velkého návštěvnického centra, jako mají sousedé v Národním parku Bavorský les. Toto centrum by však mohlo již brzy s pomocí evropských peněz vzniknout. Pracovně mu říkáme Šumavský dům. Kde by měl Šumavský dům stát? Určitě tam, kde bude nejpřínosnější - tedy v nástupním místě parku, kde je dobré zázemí, infrastruktura. Informační tabule jsou, ale jsou tu rezervy. Uvědomujeme si, že procesy probíhající v parku musíme prezentovat a vysvětlovat častěji a na více místech, než kde informační panely dosud máme.<br /> Tomáš Vančura - Tatranský národní park byl z hlediska cestovního ruchu &quot;špičkový&quot;, tedy z pohledu vyznačování turistických chodníků. Tento systém byl společný za bývalého Československa, takže je v podstatě totožný jako v NP Šumava. Samozřejmě, že při větrné kalamitě bylo velké množství chodníků zavalených. Dá se říci, že osmdesát procent je již vyčištěno, ale je ještě hodně chodníků, například v oblasti na Kriváni, kde bude vyčištění od kalamity ještě chviličku trvat. Byly samozřejmě poválené i přístřešky a informační tabule, ale víceméně bychom měli vše v krátkém čase dát do pořádku. Zahraniční spolupráce, co to přináší nám a co zahraničním partnerům, v jaké fázi se náchází.<br /> <br /> * Jsou vztahy se zahraničím na dobré úrovni, učíme se od nich, nebo oni od nás, je to vzájemné předávání zkušeností, popř. odlišná práce?<br /> <br /> Alois Pavlíčko - Zahraniční spolupráce má pro nás klíčovou roli, jsme přece součástí Evropy a tím i sítě evropských národních parků. Našim nejpřirozenějším partnerem je Národní park Bavorský les. Chceme, aby z obou parků postupně vznikl bilaterální národní park, unikátní v Evropě.<br /> Tomáš Vančura - Ze severní strany hraničí TANAP s NP, který je nazýván naším mladším bratrem, je totiž o pět let mladší, ale v mnohých věcech je jeho správa daleko rozumnější a my ho vnímáme spíše jako staršího bratra. Například mají naprosto jasně danou A zónu a nikoho ani nenapadne ji měnit, drží se svých pravidel hry, což se mi mimořádně líbí. Náš a jejich park je společná biosférická rezervace a kontakty mezi námi jsou velmi dobré. Spolupracujeme například v oblasti turistických přechodů nebo na projektu záchrany tatranského kamzíka a v mnohých jiných záležitostech.<br /> <br /> * Chystáte nějaké zatraktivnění NP, na Šumavě stojí nově vybudovaná turistická rozhledna na vrcholu Boubína. Mohou se turisté těšit na další zpestření, je to velkým zásahem do přírody?<br /> <br /> Alois Pavlíčko - Chystáme se otevírat tzv. zážitkové trasy, které půjdou ruku v ruce s rozšířením a scelením dosud rozkouskovaných prvních zón. Naším cílem totiž není první zóny uzavřít před lidmi. V okolí každé obce bychom chtěli mít alespoň jednu trasu, která představí nejtypičtější přírodní prvky v okolí. Např. u Strážného to mohou být rašeliniště a zajímavé přirozené lesy. Budeme rozšiřovat cyklotrasy a zázemí pro turisty, včetně např. vodáků. Turistickou rozhlednu na Boubíně považujeme za slušně koncipovanou. Ve spolupráci s ostatními partnery chceme napomoci vyřešení nepoškozujících turistických tras, bezproblémovému a přírodě blízkému hospodaření v lese, chceme zamezit erozi a nevratným změnám. Jen tak Boubín získá nový rozměr. Chceme pokračovat v projektu tzv. dostupné Šumavy. Každý přechod, každá rozhledna, každá pěší trasa, každá atrakce je svým způsobem zásah do přírody, proto je dobré, když je kolem každého takového místa dostatečně velká a celistvá první zóna, která dokáže tento vliv částečně eliminovat. K tomu směřujeme.<br /> Tomáš Vančura - Tím zatraktivněním se spíše zabývají podnikatelé. Těžko říci, co by mělo být ještě větším zatraktivněním, než jsou Tatry samotné, protože my vnímáme příodu samotnou jako tu nejdokonalejší atrakci. Ale na druhou stranu chápu, že návštěvník, který je ubytovaný na hotelu touží i po &quot;jednoduchých atrakcích&quot;, ale to je spíše otázka mikroslužeb. Například sauna nebo nějaký bowling, kavárna, restaurace a možná, že tímhle směrem se bude ubírat další kvalitativní rozvoj.<br /> <br /> * Jakým způsobem funguje zásobování v obcích, restauracích a obchodech v místech, kde už se nachází zóna NP, potažmo především nyní v zimních měsících, bude pravděpodobně zásobování mnohem složitější?<br /> <br /> Alois Pavlíčko - Správa NP a CHKOŠ dění v tomto směru neovlivňuje, ani zde nemá za úkol něco řešit. Zonace nemá přímý vliv na zásobování po stávajících veřejných komunikacích.<br /> Tomáš Vančura - Tohle všechno je víceméně, po těch dvou, třech dnech, kdy bylo třeba po kalamitě v rychlosti vyčistit komunikace, již naprosto bezproblémové. Je pravda, že nyní možná jsou Tatry trošičku postižené menším zájemem turistů, kteří se asi trošku bojí do Tater přijít, protže neví, jestli zde jezdí auta, jestli budou teplé rohlíky k snídani. Ale není třeba se toho bát, právě naopak, pro mnohé lidi, kteří by chtěli něco mimořádného zažít, je právě tohle období velmi vhodné, protže vidět takovou ekologickou smršť a vítr, který povalil na jednom území obrovské množství hektarů stromů, to se ne každé generaci podaří, takže tohle může být takovým impulsem k návštěvě TANAPu a v konečné míře pomoci i ekonomice tohoto území.<br /> <br /> * Co je nyní prvotním cílem NP, na který problém se musíte předvším zaměřit, jakým směrem se budete ubírat?<br /> <br /> Alois Pavlíčko - Naším hlavním cílem je zvětšení prvních zón a odstranění jejich roztříštěnosti. Jde nám o vymezení potenciálu přírody - podle našeho názoru má šumavská příroda na to, aby první zóna zahrnovala přírodně nejcennější části na 37% rozlohy parku. Dále nám jde o získání kompenzací a dalších finančních zdrojů pro obce jak z našeho nadřízeného ministerstva, tak z peněz EU. A samozřejmě - Šumavu nebudeme uzavírat, ale naopak rozumně zpřístupňovat, otevírat turistům, aby mohli sledovat divadlo přírody, které tu probíhá. K tomu právě vypracováváme tzv. vizi parku, která bude srozumitelná a přístupná všem a ukáže, v čem jsou specifika šumavského parku a o co nás společný národní park obohacuje.<br /> Tomáš Vančura - To bychom také rádi věděli, co nás čeká a co nás nemine, ale určitě to, co nás čeká bude velmi dlouho trvat, a to je víceméně shrnuto v okruhu otázek, o kterých jsme již hovořili, a to je dohodnout se na definitvní zonaci a dohodnout se na začátku tohoto nepoznaného procesu, co se bude dít v Tatrách po kalamitě. Abychom si na začátku procesu dali jasná pravidla a mantinely, které už by se později neměly měnit.<br /> <br /> Ředitel NP Šumava A. Pavlíčko, za TANAP vedoucí odboru péče o krajinu L. Šišák a ředitel T. Vančura.</div> Michal Horejsi http://sumava-corpus.narra.eu/Dobrovoln%C3%ADci_hl%C3%ADdaj%C3%AD_chr%C3%A1n%C4%9Bn%C3%A9_rysy Dobrovolníci hlídají chráněné rysy 2017-06-20T10:04:20Z <p>Michal Horejsi: Založena nová stránka s textem „{{MediaBankArticle |Title=Dobrovolníci hlídají chráněné rysy |Author=Antonín Pelíšek, |Date=2005/01/10 |Source=Mladá fronta Dnes |Genre=tisk }} O…“</p> <hr /> <div>{{MediaBankArticle<br /> |Title=Dobrovolníci hlídají chráněné rysy<br /> |Author=Antonín Pelíšek,<br /> |Date=2005/01/10<br /> |Source=Mladá fronta Dnes<br /> |Genre=tisk<br /> }}<br /> Organizátoři z Hnutí Duha tvrdí, že šelmu ohrožují na Šumavě hlavně pytláci<br /> <br /> Hlídky dobrovolníků zorganizované Hnutím Duha začaly v sobotu kontrolovat na Šumavě revíry s výskytem rysů ostrovidů. Mají podezření, že chráněné šelmy ohrožují pytláci.<br /> <br /> Markov - Zhruba desetičlenná skupina monitorovala v sobotu oblast kolem Arnoštova a Volar na Prachaticku. Hlídky vyrazily po turistických lesních trasách a svážnicích, jež rysi nejčastěji používají k přesunům. Na stromy mladí lidé přivazovali cedulky s vyobrazením hlavy rysa a s upozorněním, že je toto zvíře pod ochranou.<br /> <br /> Proč si aktivisté vybrali právě polesí kolem Arnoštova, které se týká i vojenského prostoru Boletice? „Máme podezření, že právě tady dochází k ilegálním odstřelům. Pytláci z řad myslivců si myslí, že si mohou dělat v lese, co chtějí,“ uvedl Jaromír Bláha z Hnutí Duha.<br /> <br /> Dobrovolníci jsou ještě dál: Dokonce tvrdí, že polovinu z uhynulých rysů na Šumavě mají na svědomí pytláci, kteří spolupracují s myslivci. V celé zemi podle nich za posledních deset let zastřelili pytláci pět set rysů. Duha nabízí dvacetitisícovou odměnu tomu, kdo přivede policisty na stopu pytláka. Peníze nabídl jeden z brněnských podnikatelů.<br /> <br /> Rys je podle nich pro zájemce o odstřel nejen adrenalinovým sportem, ale i cennou trofejí. „Z anonymního průzkumu mezi myslivci, který dělal Jaroslav Červený z brněnské akademie věd, vyplynulo, že ze dvou set dotázaných jich dvacet rysa zastřelilo,“ uvedl Bláha. Jako důvod střelby uvádějí myslivci škody na srnčí zvěři. Také trofej a nabídka zahraničnímu lovci. Lidé z Hnutí Duha si myslí, že srnčí zvěř je natolik přemnožená, že jejímu počtu lov rysů nevadí. Naproti tomu nepoměr je v počtu lovců a zvěře. „V republice je sto dvacet tisíc myslivců a rysů jen něco přes sto,“ upozornil Bláha.<br /> <br /> Dobrovolné hlídky vítá Správa Národního parku Šumava. „V poslední době případů zabitých rysů přibylo a tohle jim může pomoci,“ uvedl mluvčí šumavského parku Radovan Holub. Ochránce rysů především znepokojil loňský případ uhynulé samice rysa, kterou našli vloni v červnu na okraji národního parku u Vimperka. Správci parku tvrdí, že šelmu zastřelil pytlák.<br /> <br /> Takové informace ostře odmítl lesní správce z Arnoštova Miroslav Keltner. Obviňování myslivců z pytláctví podle něho dnes patří k módní vlně, která se šíří ve společnosti. „Pokud vím, nikdo zatím neprokázal ani jeden případ, že rysa někdo zastřelil. Nenašly se stopy ani po brocích, ani po projektilu z kulovnice. Jinak by šlo balisticky zjistit, ze které zbraně evidované mysliveckým sdružením se střílelo,“ upozornil Keltner.<br /> <br /> Myslivec se domnívá, že uhynulí rysi s vysílačkou zemřeli přirozenou smrtí. „První se vysazovali v roce 1982 u Stožecké skály. Pokud se našli uhynulí, byly to podvyživené kusy. Je podezření, že vysílačka šíří signály, které plaší srnčí zvěř. Takový jedinec pak trpí nedostatkem potravy,“ řekl Keltner.<br /> <br /> Mezi třiceti dobrovolníky, kteří se k prvním hlídkám přihlásili, jsou většinou studenti. „Jsem tu i kvůli hezké vycházce Šumavou. Členkou Duhy nejsem, ale už vloni jsem byla s ní na pochodu šumavským a bavorským parkem, kde jsme sledovali stopy po kůrovci,“ řekla sedmadvacetiletá studentka pražské stavební fakulty Jarmila Koláčková.<br /> <br /> CHRÁNÍME RYSY. Členka jedné z rysích hlídek Hana Staňková přivazuje nedaleko Markova na Prachaticku ke kmeni břízy leták. Ekologové z hnutí Duha se tímto způsobem snaží v šumavských lesích ochránit vzácné rysy.</div> Michal Horejsi http://sumava-corpus.narra.eu/Nov%C3%A9_cesty_na_vrchol_Boub%C3%ADna Nové cesty na vrchol Boubína 2017-06-20T09:48:55Z <p>Michal Horejsi: Založena nová stránka s textem „{{MediaBankArticle |Title=Nové cesty na vrchol Boubína |Author=Pavel Hubený, Silvie Havlátková, |Date=2005/05/06 |Source=Prachatický deník |Genre=ti…“</p> <hr /> <div>{{MediaBankArticle<br /> |Title=Nové cesty na vrchol Boubína<br /> |Author=Pavel Hubený, Silvie Havlátková,<br /> |Date=2005/05/06<br /> |Source=Prachatický deník<br /> |Genre=tisk<br /> }}<br /> Národní park Šumava Boubín a Vltava se změnami<br /> <br /> V letošním roce Správa NP a CHKO Šumava upravila přístup návštěvníků na vrchol Boubína. Na první pohled nepopulární krok, pro ochranu přírody tohoto jedinečného místa však nezbytný. Dlouholetá vysoká návštěvnost vrcholu Boubína totiž způsobila zřetelné škody na vegetaci a půdním povrchu. Šířka turisty sešlapaného pásu přístupových cest dosáhla místy až 18 metrů. Eroze obnažila kořeny smrků, vodní přívaly splavily mnoho živin. Vedle tohoto působení eroze a návštěvníků přispěl k poškození citlivého ekosystému i transport vytěženého dříví.<br /> <br /> Úvahami o optimálním řešení tohoto problému se začal zabývat i Mikroregion Horní Vltava - Boubínsko již při prvním plánování výstavby rozhledny na vrcholu Boubína. Už tehdy bylo Mikroregionu, Správě NP a CHKO Šumava i správci LČR, s.p. jasné, že se zvýšenou návštěvností k rozhledně bude nutné vhodně upravit přístupovou cestu.<br /> <br /> Po mnoha jednáních a po podrobném posouzení přírodních hodnot území se zúčastnění shodli na tom, že je nutné na co největší ploše poškozeného území zajistit regeneraci a přitom umožnit přístup návštěvníkům ze všech dosud zažitých tras. Optimálním řešením této situace je uzavření některých částí turistických cest v místech, kde je poškození největší. Zároveň Správa dohodla s LČR, že v těchto uzavřených úsecích nebude nadále těženo ani transportováno dřevo, bude zde provedena pouze asanace kůrovcem napadených stromů s ponecháním hmoty v lese. Ponechané dřevo bude částečně kompenzovat ztrátu živin, která se děje při odvozu stromů z lesa a při erozi.<br /> <br /> Uzavřením úseků tras nedojde v žádném případě k zamezení přístupu na vrchol.<br /> <br /> Nová trasa přivádí návštěvníky ze všech dosavadních turistických tras po Severní boubínské cestě, dále po průseku a následně po turistické stezce až na vrchol Boubína.<br /> <br /> K uzavření částí turistických tras dojde až po nabytí právní moci nařízení Správy a omezení přístupu do vrcholové části Boubína bude pouze k částečné.<br /> <br /> Správa dále uvažuje o vybudování nové kratší přístupové trasy tak, aby nedošlo k dalšímu sešlapu a erozi půdy v uvedené lokalitě. S realizací však lze počítat nejdříve v roce 2006. V současné době zde Správa spolu se společností i GEOVISION s.r.o. provádí rozsáhlý monitoring s cílem nalezení optimální varianty řešení.<br /> <br /> Správa zároveň uvažuje o zpřístupnění některých dosud téměř neznámých míst na území CHKO Šumava. V letech 2005 až 2006 připravujeme otevření nových zážitkových stezek. Například v nově vyhlášené přírodní rezervaci Hornovltavické pastviny bude moci návštěvník vstoupit do křehkých rašelinných biotopů s porosty krátkostébelných ostřic vytvořených na opuštěných pastvinách. Zcela jedinečné scenérie bude nabízet naučná stezka navržená již vyhlášenou přírodní rezervací Na soutoku. Tato trasa přivede návštěvníky do kaňonu Blanice, jejíž nivou se prohnala v roce 2002 velká povodeň a vytvořila zde svou silou síť nových řečišť, navršila štěrkové náplavy, vyvrátila a místy nahromadila kmeny stromů s kořeny. V klatovské části CHKO Šumava pak nová naučná stezka v přírodní rezervaci Brčálnické mokřady nabídne vedle krásných rozhledů na panorama Královského hvozdu i pohled do kuchyně přírody na různá stádia samovolně vzniklých lesů a na staré i nově vzniklé rašelinné louky.</div> Michal Horejsi http://sumava-corpus.narra.eu/%C5%A0umavsk%C3%BD_park_navrhuje_nov%C3%A9_rozd%C4%9Blen%C3%AD_z%C3%B3n Šumavský park navrhuje nové rozdělení zón 2017-06-20T09:46:45Z <p>Michal Horejsi: Založena nová stránka s textem „{{MediaBankArticle |Title=Šumavský park navrhuje nové rozdělení zón |Author=ke, ta, |Date=2005/09/13 |Source=Plzeňský deník |Genre=tisk }} Správa…“</p> <hr /> <div>{{MediaBankArticle<br /> |Title=Šumavský park navrhuje nové rozdělení zón<br /> |Author=ke, ta,<br /> |Date=2005/09/13<br /> |Source=Plzeňský deník<br /> |Genre=tisk<br /> }}<br /> Správa Národního parku Šumava navrhuje nové rozdělení zón v parku. Až trojnásobně, na 26 tisíc hektarů, by se měla rozrůst první zóna, tedy nejpřísněji chráněná část s nejcennějšími biotopy. Nyní zabírá kolem 8000 hektarů. Při navrhování první zóny odborníci přihlíželi k botanickým, zoologickým a lesnickým hlediskům. Území parku hodnotila skupina odborníků několik měsíců. Počítačový překryv všech tří pohledů pak dal základ nové první zóně.<br /> <br /> Plán nyní posoudí ministerstvo životního prostředí. Vyjádřit se k němu budou moci i krajské úřady, ekologové a obce, jejichž pozemky leží na území parku. Plán již pracovníci parku představili v několika obcích. První zóna by podle jejich představ měla zabírat 39 procent celkové rozlohy parku, nyní tvoří 13 procent. V prvních, tedy nejcennějších zónách parku, se mohou lidé pohybovat pouze po vyznačených trasách. V druhé zóně už je pohyb volný.<br /> <br /> Z rozlohy první zóny by určitou část tvořilo bezzásahové území. Výkonný výbor rady NPŠ doporučil správě parku, aby toto bezzásahové území tvořilo zhruba 20 procent rozlohy parku. Na tomto území by se měla příroda ponechat sama sobě tak, aby se poškozeným ekosystémům mohla navrátit harmonie narušená činností člověka. &quot;Nebude to však znamenat, že do bezzásahových území člověk nebude smět. Naopak, jako návštěvník a pozorovatel přírodních dějů tu bude vítán,&quot; upřesňuje mluvčí parku Radovan Holub. &quot;Na bezzásahových plochách by měla postupem času vzniknout vysoce hodnotná přírodní území, srovnatelná s Boubínem nebo podobnými přírodními skvosty,&quot; dodal Holub.<br /> <br /> Správci parku doufají, že nový režim by mohl v nezpochybnitelných oblastech, tedy na Modravských slatích, Vltavském luhu a Trojmezenské hornatině, platit již počátkem příštího roku. Tato místa mají být ponechána přirozenému vývoji horského lesa, mokřadů a dalších vzácných ekosystémů. O dalším rozšíření bezzásahovosti chtějí správci parku jednat zhruba každých tři až pět let, podle toho, jak se bude úzení revitalizovat. &quot;Experti Světového svazu ochrany přírody IUCN doporučili pro začátek ponechat přírodě 30 až 40 procent národního parku. Jde přinejmenším o ústup od navrhovaného tempa, kterým se Šumava měla měnit ve skutečný národní park podle evropských standardů. Nesporně je to však krok dopředu a také dohoda s regionem ve výkonném výboru má velkou hodnotu. Ale brzy by měl následovat jasný plán, jak splnit zbytek slibu,&quot; uvedl Jaromír Bláha z hnutí Duha. Bláha plán parku považuje za důležitý pro unikátní horskou přírodu i turistickou atraktivnost regionu.<br /> <br /> K problematice bezzásahovosti se minulý týden v Písku vyjádřil i prezident Václav Klaus. Řekl, že člověka nelze ze Šumavy vytlačovat po vzoru severoamerického kontinentu a afrických stepí. &quot;Pokoušet se vrátit divočinu, to není příklad malé České republiky a tisíc let kultivované krajiny,&quot; uvedl.<br /> <br /> Plán parku zároveň navrhuje snížení počtu jednotlivých celků v první zóně. V současnosti je jich 135, což se stalo terčem kritiky jak odborníků, tak politiků. Zároveň se změnou zonace se má počet prvních zón zredukovat na 59. Změny se dotknou i rozložení ostatních zón. Razantně se zmenší výměra druhé zóny, o zhruba 600 hektarů pak chce park zúžit rozlohu třetí zóny. Návrh vychází podle ředitele Správy Národního parku Šumava Aloise Pavlíčka ze dvou principů. &quot;Prvním jsou nezpochybnitelná území, která ve vztahu ke kůrovci a dalším činitelům nemohou zásadním způsobem ovlivnit život regionu,&quot; řekl Pavlíčko. Druhý princip se zakládá právě na třech výše uvedených nezpochybnitelných lokalitách. Národní park a Chráněná krajinná oblast Šumava se rozkládá na téměř 69 tisících hektarech plochy.</div> Michal Horejsi http://sumava-corpus.narra.eu/Pro_les_je_odborn%C3%BD_lesn%C3%AD_hospod%C3%A1%C5%99_nezastupiteln%C3%BD Pro les je odborný lesní hospodář nezastupitelný 2017-06-20T09:44:13Z <p>Michal Horejsi: Založena nová stránka s textem „{{MediaBankArticle |Title=Pro les je odborný lesní hospodář nezastupitelný |Author=Odbor ŽP MÚ Sušice, |Date=2005/04/09 |Source=Klatovský deník |…“</p> <hr /> <div>{{MediaBankArticle<br /> |Title=Pro les je odborný lesní hospodář nezastupitelný<br /> |Author=Odbor ŽP MÚ Sušice,<br /> |Date=2005/04/09<br /> |Source=Klatovský deník<br /> |Genre=tisk<br /> }}<br /> Vlastníci lesa mohou využívat odborných poznatků a služeb lesních hospodářů při hospodaření na lesních majetcích bezplatně.<br /> <br /> Stále trváme na tom, že pro les a jeho vlastníka je rozhodujícím a nezastupitelným článkem odborný lesní hospodář, který vlastníkovi lesa garantuje odbornost a zákonnost navržených činností v jeho lese. Fungující odborný lesní hospodář je současně pro orgán státní správy lesů pravou rukou, neboť zejména jeho prostřednictvím získává státní správa lesů přehled o stavu lesa. Z uvedených důvodů hradí činnost odborného lesního hospodáře u vlastníků lesa do 50 ha stát, pokud si odborného lesního hospodáře nevybral sám vlastník.<br /> <br /> Je jenom na škodu věci, že lesní zákon platný od 1. ledna 1996 nedává odbornému lesnímu hospodáři určitá zásadní práva a povinnosti, které by vlastníkovi lesa i státní správě lesů usnadnily realizaci potřebných opatření v lesích a odstranily dnes nemalou a přitom zbytečnou administrativu.<br /> <br /> Co se stále nedaří<br /> <br /> Již dlouhodobě se nám však nedaří tuto změnu v lesním zákoně prosadit prostřednictvím ministerstva zemědělství, ministerstva životního prostředí, ani prostřednictvím poslanců či senátorů.<br /> <br /> Vzhledem k významu a postavení odborného lesního hospodáře pro vlastníky lesů a jejich hospodaření pořádá odbor životního prostředí každoročně poradu k problematice širšího okruhu otázek o životním prostředí za účasti odborných lesních hospodářů. V letošním roce se tato porada uskutečnila 3. března na MěÚ Sušice. Předmětem porady byla spolupráce s odborným lesním hospodářem a společné hledání způsobů využití odborných lesních hospodářů při naplňování podstatných ustanovení lesního zákona. Proto také touto cestou upozorňujeme vlastníky lesa na možnost využívání odborných poznatků a bezplatných služeb lesních hospodářů při hospodaření na lesních majetcích.<br /> <br /> Důležitou částí porady byla otázka ochrany lesa zejména proti hmyzím škůdcům - nejaktuálněji proti kůrovcům. V některých porostech sníh stále ztěžuje a někde i znemožňuje realizovat potřebné těžební práce k zajištění včasného zpracování kůrovcem napadených stromů i atraktivního kalamitního dříví a současné náhlé oteplení vzduchu na druhé straně urychluje probíhající vývoj kůrovců v již napadených stromech.<br /> <br /> Funkce lesního hospodáře<br /> <br /> Proto si uvědomujeme vážnost situace a význam včasných odborných i ekonomických asanačních opatření v lesních porostech napadených kůrovcem a v porostech s výskytem kalamitního dříví. Právě nyní je důležitá vzájemná a pružná spolupráce vlastníka lesa s odborným lesním hospodářem. Odborný lesní hospodář je vlastníkovi lesa, který může být v této situaci z různých důvodů odkázán při zpracování kalamitního dříví na cizí subjekt, ve většině případů schopen pomoct se zajištěním zpracování v souladu s jeho zájmy a lesním zákonem.<br /> <br /> Výkon funkce odborného lesního hospodáře ve správním obvodu MěÚ Sušice u vlastníků lesa do 50 ha, kteří si odborného lesního hospodáře samostatně nevybrali, zajišťují na území NP Šumava, Správa NP a CHKO Šumava, na ostatním území Lesy České republiky, s. p., LS Železná Ruda a na cca 30 ha rovněž LS Klatovy.<br /> <br /> Kromě těchto subjektů v katastrálních územích Budětice, Čepice, Čimice, Čermná, Čejkovy, Dobršín, Dražovice, Hrádek u Sušice, Lipová Lhota, Malá Chmelná, Podmokly, Tedražice, Velká Chmelná, Zbynice, Vlkonice, Rabí a Žichovice vykonává od 14. února 2001 funkci odborného lesního hospodáře Ladislav Hrabý, bytem Budětice 55, 342 01 Sušice, tel. spojení 376 596 255, 723 370 897 a od 1. ledna 2005 v katastrálních územích Bernartice u Boříkov, Boříkovy, Brod, Lukoviště, Vlčkovice u Kolince, Hradiště u Boříkov, Bojanovice pod Rabím, Buršice a Nezamyslice u Horažďovic Pavel Raška, bytem Veřechov 30, 341 01 Horažďovice, tel.: 776 130 968.<br /> <br /> Oba odborní lesní hospodáři byli do funkce na uvedených katastrálních územích jmenováni rozhodnutím orgánu státní správy lesů, který chtěl i nadále v zájmu svém i v zájmu vlastníků lesů využívat jejich odbornosti a dlouhodobé znalosti místních podmínek a lesních porostů. Zásadní význam pro jejich jmenování měla jejich znalost vlastníků lesů v přidělených katastrálních územích a zkušenosti z dosavadní vzájemné spolupráce, které před jmenováním získali při výkonu funkce odborného lesního hospodáře jako zaměstnanci LČR, s. p., a v rámci vnitropodnikových reorganizací ji měli opustit.<br /> <br /> Odpovědnost<br /> <br /> Jsme rádi, že alespoň touto formou můžeme poděkovat všem zodpovědným vlastníkům lesa za jejich přístup a vztah k jejich lesnímu majetku. Chceme však touto cestou upozornit na skutečnost, že zcela jiný přístup k lesnímu majetku mají ti, kteří lesní pozemky nebo porosty kupují za účelem momentálního zisku. Početnost těchto vlastníků je sice nepatrná, avšak rozsah negativních následků z jejich činnosti je značný. Apelujeme tímto na vlastníky lesních pozemků, aby věnovali pozornost celkovému stavu lesa a prováděným činnostem, a tím chránili majetek svůj i okolních vlastníků.<br /> <br /> (Informace: Odbor životního prostředí Městského úřadu Sušice)</div> Michal Horejsi http://sumava-corpus.narra.eu/V%C3%BDprava_do_Modravsk%C3%BDch_slat%C3%AD_skon%C4%8Dila_%C5%A1okem Výprava do Modravských slatí skončila šokem 2017-06-20T09:41:02Z <p>Michal Horejsi: Založena nová stránka s textem „{{MediaBankArticle |Title=Výprava do Modravských slatí skončila šokem |Author=Ivona Matějková, |Date=2005/09/13 |Source=Plzeňský deník |Genre=tis…“</p> <hr /> <div>{{MediaBankArticle<br /> |Title=Výprava do Modravských slatí skončila šokem<br /> |Author=Ivona Matějková,<br /> |Date=2005/09/13<br /> |Source=Plzeňský deník<br /> |Genre=tisk<br /> }}<br /> Plánice Ke konci léta jsem strávila tři dny na Modravsku, především v oblasti Modravských slatí. Ty patří v Národním parku Šumava k nejcennějším.<br /> <br /> V suchých lesích po kůrovcové kalamitě je jasně znát, že příroda si s obnovou a ozdravěním lesa poradí. O tom svědčí i nová zážitková stezka pod Březníkem, kterou na začátku letní sezony připravila správa parku pro všechny přírodomilné turisty. Jakmile jsem však pronikla do turisticky nepřístupných lokalit včetně Studené hory, Roklanské hájenky či Medvědí hory, čekal mě tam šok. Těží se tu ve stejném rozsahu jako za předchozího vedení parku, především ve starých smrkových lesích s kvalitním dřevem. Včetně slatí, kde je nadále rozrývána půda těžkou lesní technikou, a včetně prudkých svahů, kde hrozí sesuvy půdy. Přibývá vyprahlých holin s vysokou trávou, kde si příroda stěží ví rady, jak obnovit les zničený masivní těžbou. Na některých slatích sice byly provedeny zásahy s úmyslem zpomalit odtok vody, přepážky v odvodňovacích kanálech však nefungují, jak by bylo potřeba. Je to tím, že slatě nadměrně přesychají kvůli velkým holinám v sousedství. Nasákavá půda v rašeliništích tvrdne a vodu nepřijímá. Stejně je na tom i půda na holinách. Voda odtud stéká jak po střeše a rychle se nahrne do nížiny. Není divu, že stačí několik deštivých dnů a je zaděláno na povodně. Při těžbách jsou také nadále poškozovány mladé výsadby stromků. Z lesů je stále ve velkém vytahováno těžené dřevo. Společně s čerstvě nakácenými kmeny jsou odváženy i klády ze stromů poražených v předchozích letech. Některé dřevo je již naplesnivělé, napadené rozkladnými houbami. To vše se děje navzdory tomu, že tlející dřevo je v horských lesích klíčovou složkou pro jeho obnovu.<br /> <br /> Není pochyb, že v oblasti Modravských slatí se doposud zasahuje dle lesních hospodářských plánů schválených za předchozího vedení parku. A ty umožňují vytěžit nejcennější zbytky starých lesů až na okraj státní hranice se sousedním parkem Bavorský les. Místo romantických pěšin pro turisty klikatících se ve stínu vlhkých lesů, v polostínu či na výsluní zarůstajících pastvin a kolem bublavých potůčků se tu nadále udržují svážnice, po nichž se prohání terénní auta a lesní stroje. Národní park Šumava tak krok po kroku ztrácí na svých kvalitách, protože příroda se tu nadále chrání hlavně na papíru. Současné vedení parku má nejvyšší čas radikálně zasáhnout, jinak si koledujeme o to, že se brzy vinou sobeckých zájmů určitých skupin lidí připravíme o nejkrásnější půvaby Šumavy.<br /> <br /> IVONA MATĚJKOVÁ (Autorka je botanička)<br /> Novohuťské močály. Místo tajemných slatí vysychající údolí s holými stráněmi. Výsledek tzv. asanačního zásahu proti kůrovci.</div> Michal Horejsi http://sumava-corpus.narra.eu/Chceme_rysy,_ne_pytl%C3%A1ky Chceme rysy, ne pytláky 2017-06-20T09:39:52Z <p>Michal Horejsi: Založena nová stránka s textem „{{MediaBankArticle |Title=Chceme rysy, ne pytláky |Author=Martin Švancar, |Date=2005/03/01 |Source=Ekolist |Genre=tisk }} V sobotu 7. ledna v 7.30 ráno…“</p> <hr /> <div>{{MediaBankArticle<br /> |Title=Chceme rysy, ne pytláky<br /> |Author=Martin Švancar,<br /> |Date=2005/03/01<br /> |Source=Ekolist<br /> |Genre=tisk<br /> }}<br /> V sobotu 7. ledna v 7.30 ráno je na základně CHKO Šumava ve Volarech neobvykle živo. Ve stísněném prostoru se neuspořádaně pohybuje asi 30 lidí. Někteří snídají, jiní balí batohy nebo se zoufale snaží najít nějakou věc, další se radí nad mapou Šumavy; do toho všeho přijely dva televizní štáby a několik novinářů. Není moc času, vždyť do odjezdu vlaku zbývá 20 minut. Chaos však organizátoři Chrobák (Jarda Bláha) a Katka zvládají s potřebným nadhledem. Lidé postupně opouštějí základnu a v 8.15 odchází poslední skupina. Projekt Rysí hlídky Hnutí DUHA právě začal. Dřív, než nás 25 dobrovolníků z mnoha blízkých i vzdálených míst ČR vyrazilo do terénu, prošli jsme všichni teoretickým proškolením spojeným s prezentací několikaletého výzkumného projektu Akademie věd o pozorování rysů na Šumavě, kterou předvedli Jaroslav Červený a Luděk Bufka. Dozvídáme se řadu informací o historii znovuvysazení rysů na Šumavě, o telemetrickém sledování rysů, o jejich loveckých teritoriích a o zákonitostech jejich pohybu v území. Jeden z důležitých závěrů prezentace zní: v posledních několika letech dochází k masivnímu pytláckému odstřelu rysů. Z 15 šelem označených obojky s vysílačkami jich bylo na území Šumavy prokazatelně sedm nelegálně zastřeleno. Ani v jednom případě se nepodařilo pachatele identifikovat, nicméně z anonymního dotazníkového průzkumu mezi myslivci vyplynulo, že za většinu odstřelů jsou zodpovědní právě oni. Rys je pro ně žádaná lovecká trofej. Navíc šelma loví hlavně srnčí zvěř, a proto myslivci pokládají rysy za konkurenci. Přitom přemnožená srnčí zvěř okusem likviduje mladé výhonky listnatých stromů, jejichž rozšíření je na Šumavě vysoce žádoucí. Proto i výskyt šelmy má pro vývoj lesních porostů velký význam. Dochází tady tak ke konfliktu mezi okamžitou užitnou hodnotou zastřelené srnčí zvěře a dlouhodobými vyhlídkami na stabilní lesní ekosystém odolný proti vlivům počasí a škůdcům (kůrovec). Mezi oběti tohoto konfliktu patří i rys ostrovid.<br /> <br /> Osvěta u posedu<br /> <br /> Hlavními úkoly rysích hlídek jsou osvěta mezi myslivci při rozhovorech v terénu, umísťování letáčků v blízkosti posedů, mapování posedů a loveckých návnad (újedišť), sledování výskytu rysů podle stop a noční hlídky v okolí posedů. Myslivcům by měly zprostředkovat aktuální a nezkreslené informace o výskytu rysů na Šumavě, jejich skutečném počtu, významu pro ekosystém a také vysvětlit, že střílení rysů je společensky nepřijatelné. Rysí hlídky se rovněž snaží vyvrátit nepodložené pověry o nebezpečnosti rysů pro člověka. Navíc provádějí monitoring pohybu rysů na Šumavě - sledují v zasněženém terénu stopy, odlívají stopy sádrou a sbírají trus. Takto získané materiály slouží jako podklad pro vědecký výzkum probíhající v Akademii věd a na pracovištích přírodovědeckých vysokých škol. Sledováním stop se zároveň zjišťují „rysí chodníčky“, tedy obvyklé trasy, po kterých se rysi pohybují v rámci svého loveckého teritoria. To pak umožňuje lépe vyhledávat a likvidovat lovecké nástrahy nalíčené pytláky. Z velkého množství zakreslených posedů se zase dají podle druhu újedě vytypovat ty, u kterých je pravděpodobný výskyt rysů a možnost jejich zastřelení. Tato místa jsou pak cílem nočních výprav, které probíhají zejména při silném měsíčním svitu. Noční hlídky zjišťují přítomnost myslivců, zapisují SPZ mysliveckých aut a náhodně kontrolují úlovky, zda mezi nimi není rys. Při nočních výpravách je nutné zachovávat velkou obezřetnost, aby ozbrojení lovci hlídky neohrozili. Hlídky musí dodržovat uctivou vzdálenost od posedů a případně upozornit na svoji přítomnost. Po rozednění se pak na místa nočního lovu znovu vydávají další dobrovolníci, aby podle stop zkontrolovali, jestli nebyl nějaký rys zastřelen. Do terénu vyráží typicky čtyřčlenná skupina vybavená pytlíčkem sádry na odlévání stop, podrobnou mapou terénu, provázkem, výstražnými cedulkami (viz obrázek) a fotoaparátem na focení stop. Každá skupina má přidělené území, které je v oblasti, kde byly zaznamenány časté zástřely rysů. Jedná se o prostor CHKO Šumava mezi Boubínem, vojenským újezdem Boletice a Blanenským lesem s výraznými říčními údolími Blanice a Zlatého potoka. Pro tuto část Šumavy je typická krajina s rozlehlými loukami a ostrůvky převážně hospodářských lesů. Souvislejší lesní porosty jsou v údolí řek Blanice a Zlatého potoka, na hřebenu s vrcholem Libín a ve vojenském prostoru Boletice. Typická je řídká hustota osídlení, malý turistický ruch a špatná dopravní dostupnost. Naštěstí místní dobrovolníci pomáhají s rozvážením lidí do terénu, takže se rysí hlídky mohou pohybovat na značně rozsáhlém území.<br /> <br /> Ksindl hubící muflony<br /> <br /> Prvnímu dni rysích hlídek naděluje počasí slunce, jasné nebe a teplo. V této části Šumavy je sněhu poměrně málo, a tak je pohyb v terénu poměrně snadný. Jen čtení stop je problematické, protože jejich okraje jsou už ve starém sněhu rozmazané. Procházíme určený terén pracovně nazvaný Volary-Sever, zakreslujeme nalezené posedy, opalujeme se na lednovém slunci a rozvěšujeme cedulky. Na některých loukách nalézáme doslova kolonie posedů - pokud by se zde objevil rys, jeho šance na přežití by byly malé. V blízkosti lovecké chaty mezi Volary a Blažejovicemi potkáváme i několik myslivců, kteří nás přátelsky zdraví. Jiná skupinka se míjela s kolonou patnácti aut plných myslivců. Na základnu přicházíme těsně po západu slunce a postupně přicházejí další skupiny. Líčení zážitků je zábavné, jedna skupina našla starší stopu rysa a jakýsi podezřelý trus zavánějící kočičinou. Další zdokumentovaly desítky posedů a z jednoho újediště přinesli ostatním několik chutných jablek pro zpestření jídelníčku. Večer zakončují někteří zvlášť odolní jedinci v nonstopu Jahůdka. Druhý den odjíždíme autem do zapadlé vesnice Ktiš. Na louce, které dominuje statná borovice černá, rybníček a tři luxusní posedy, se dělíme na dvojici a trojici. Procházíme podél silnice z Chrobol na Český Krumlov a objevujeme několik bytelných kazatelen (zastřešené a zateplené posedy). Blízkost silnice je pro výskyt posedů příznačná, protože lovci nemusejí za zvěří chodit pěšky daleko. Během obchůzky jsme narazili na skupinku překvapivě luxusních domů v sídle zvaném Příslop. Odhadujeme, že právě zde se soustřeďují prominentní střelci z řad poslanců, manažerů elektráren a zahraničních loveckých turistů. Vycházka končí v příjemném hostinci v Chrobolech. Ve stejné hospodě pak začíná čtvrtý víkend rysích klídek asi o měsíc a půl později. Tentokrát se nás sešlo jen pět, základnou je chata místního mysliveckého sdružení hluboko v lesích pod Rohanovskou horou - ta by díky skalnatému terénu ve vrcholové části mohla být oblíbeným terénem rysů. Chatu jsme si půjčili, aniž myslivci tušili účel našeho pobytu. Ten se ovšem brzo provalil, když jsme po několika pivech dali řeč s domorodci. Místostarosta Chrobol se nám svěřil, „že rys je ksindl, který v okolí Chrobol vyhubil moje oblíbené muflony.“ Hodinu před půlnocí vyrážíme do lesa. Zjistíme stopy výskytu rysů v masívu Rohanovské hory a Libína? Počasí nám tentokrát naděluje déšť a potom sníh, naděje na nalezení prokazatelných stop je malá. Taky že jsme nenašli nic, co by o rysech svědčilo. Při vracení klíčů od chaty v neděli odpoledne se nám potvrdilo, že pobyt rysích hlídek na Šumavě není myslivci příliš vítán a že útulnou chatu už asi dál nebudeme moct využívat. Čtyři víkendy rysích hlídek během ledna a poloviny února přispěly k docela slušnému zmapování terénu o rozloze 200 km2 na území mezi Volary, Prachaticemi a vojenským prostorem Boletice. Víme, kde se nacházejí posedy, kam myslivci kladou újediště, kde se vyskytuje hodně zvěře (potenciální kořist rysů). Vytvořili jsme mapy posedů, které existují v papírové i elektronické podobě. Rozvěšené letáky a kontakty s místními přispěly k tomu, že lidé v této části Šumavy si už rysích hlídek všimli a vědí, že se po Šumavě pohybují desítky lidí, kteří se pytlačení snaží zabránit. Nalezli jsme několik rysích stop, ale zatím se nepodařilo přesně zmapovat oblíbené rysí stezky, což je v současnosti asi nejdůležitější úkol hlídek. Pro rysy je teď důležité, aby se hlídky v terénu pohybovaly co nejčastěji.<br /> <br /> Martin Švancar (Autor se jako dobrovolník účastnil rysích hlídek pořádaných Hnutím DUHA.)</div> Michal Horejsi http://sumava-corpus.narra.eu/Nemocn%C3%A9_stromy_nepat%C5%99%C3%AD_do_%C5%A1umavsk%C3%A9ho_parku Nemocné stromy nepatří do šumavského parku 2017-06-20T09:38:17Z <p>Michal Horejsi: Založena nová stránka s textem „{{MediaBankArticle |Title=Nemocné stromy nepatří do šumavského parku |Author=Václav Janouš, |Date=2005/08/04 |Source=Mladá fronta Dnes |Genre=tisk…“</p> <hr /> <div>{{MediaBankArticle<br /> |Title=Nemocné stromy nepatří do šumavského parku<br /> |Author=Václav Janouš,<br /> |Date=2005/08/04<br /> |Source=Mladá fronta Dnes<br /> |Genre=tisk<br /> }}<br /> Starostové chtějí, aby zmizely porosty napadené kůrovcem<br /> <br /> Starostové šumavských obcí se obrátili o pomoc na premiéra, aby jim pomohl zastavit odumírání lesa kvůli kůrovci, kterého správa parku odmítá likvidovat.<br /> <br /> Šumava - Šumavští starostové vyhlásili správě šumavského národního parku staronovou válku: napsali dopis premiérovi Jiřímu Paroubkovi, že se obávají usychání lesa v parku proto, že se stromy napadené kůrovcem nekácí.<br /> <br /> Starostové mají pocit, že šumavský park slouží jako laboratoř pro nejrůznější pokusy, jak pečovat o les, a chtějí, aby se znovu v parku kácely stromy napadené kůrovcem. „Když jdu dneska do lesa, je mně do pláče. Až na Prameny Vltavy je dnes uschlý les, a pokud to takto půjde dál, tak za chvíli máme celou Šumavu uschlou. A to nedopustíme, my chceme z ní mít zelenou střechu Evropy,“ prohlásil starosta Horské Kvildy Eduard Hones.<br /> <br /> Představitelé šumavských obcí tvrdí, že pokud dokážou, že nezasahování člověka do přírodních procesů v lesích je špatný krok, dotáhnou svůj boj do konce. Budou požadovat odstoupení ministra životního prostředí, vedení správy národního parku i nastolení jasné a neměnné koncepce, jak o národní park pečovat, která se nezmění ani po výměně ministrů.<br /> <br /> Podpis připojila polovina obcí<br /> <br /> Polovina z obcí ležících v šumavském národním parku se už připojila a podepsala se pod dopis, který míří na stůl premiérovi Jiřímu Paroubkovi.<br /> <br /> Obce shodně tvrdí: v posledních letech díky nezasahování proti škůdcům v lesích uhynulo přes 1,5 tisíce hektarů lesa například na Březníku či Pramenech Vltavy. Plochy se rozšiřují a nedá se očekávat, že během několika let vyroste na těchto místě nový les, tak aby se přirozený stav vyrovnal. Vůbec poprvé se tak spojily jak jihočeské, tak i západočeské obce. „Domáháme se toho, aby stát nepřipustil tak zásadní odklon od politiky přírody, na základě které byl v roce 1991 národní park vyhlášen. Chceme, aby byl dodržován zákon a prioritou byla ochrana přírody vedoucí ke zlepšování přírodního prostředí, tedy chráněn les před škůdci,“ píší v dopise starostové například Horské Kvildy, Kvildy, Borových Lad, Modravy nebo Srní.<br /> <br /> Starostové však jdou ještě dál a už nyní upozorňují, že pokud prosadí své připomínky, boj tentokrát neskončí. „Chceme, aby se premiér podíval, zda se dodržuje zákon, a pokud zjistí, že máme pravdu, pak přijde na řadu otázka odstoupení vedení národního parku,“ uvažuje starostka Borových Lad Stanislava Barantálová.<br /> <br /> Nemocné stromy nepatří na Šumavu<br /> <br /> Ačkoliv dopis podepsalo jedenáct obcí, další se k nim připojí. Příkladem mohou být jihočeské Volary, které chtějí, aby v parku byla jasná koncepce, která se nebude měnit vždy s příchodem nového ministra. „K dopisu se připojím. To, co se v šumavských lesích děje, je hrůza a je to na odstoupení ministra životního prostředí a všech jeho našeptávačů,“ míní starosta Volar Radek Mrkvička.<br /> <br /> Jiří Paroubek, který nyní řeší hlavně krizi okolo zásahu policistů na technoparty CzechTek, zatím dopis nepřečetl i proto, že je na dovolené. „Zatím nejsem schopna říct, kdy se k této problematice dostane. Nejdříve, až skončí vládní prázdniny,“ uvedla včera mluvčí vlády Lucie Orgoníková.<br /> <br /> Ministerské úředníky, kteří o systému péče v parku rozhodují a které starostové nejvíce kritizují, včera překvapilo, že šumavští starostové dopis odeslali. „Já jsem se o něm dozvěděla a překvapil mě, protože stejně jako správa parku i ministerstvo se snaží s obcemi co možná nejvíce vycházet,“ řekla mluvčí ministerstva životního prostředí Karolína Šůlová.<br /> <br /> Ředitel parku Alois Pavlíčko, který má nyní dovolenou, už několikrát starostům jejich obavy z uschlého lesa vyvracel. Od začátku, co nastoupil do své funkce, tvrdil, že právě na přírodní procesy a uschlý les se nechají také lákat turisté, a nikoliv se obávat jejich úbytku.<br /> <br /> „Už jsme otevřeli první zážitkovou trasu na Březník, kde je vidět i uschlý les, pod nímž se rodí nový,“ hájí bezzásahovou péči Pavlíčko.</div> Michal Horejsi http://sumava-corpus.narra.eu/Starostka:_I_na%C5%A1i_p%C5%99edci_v_lese_hospoda%C5%99ili Starostka: I naši předci v lese hospodařili 2017-06-20T09:36:49Z <p>Michal Horejsi: Založena nová stránka s textem „{{MediaBankArticle |Title=Starostka: I naši předci v lese hospodařili |Author=bar, |Date=2005/08/09 |Source=Hospodářské noviny |Genre=tisk |Responden…“</p> <hr /> <div>{{MediaBankArticle<br /> |Title=Starostka: I naši předci v lese hospodařili<br /> |Author=bar,<br /> |Date=2005/08/09<br /> |Source=Hospodářské noviny<br /> |Genre=tisk<br /> |Respondent=Alena Balounová,<br /> }}<br /> KAŠPERSKÉ HORY, 9. 8. 2005<br /> <br /> Kašperské Hory jsou jednou z deseti obcí, které zatím podepsaly dopis premiérovi Jiřímu Paroubkovi, v němž ho nepřímo vyzývají k tomu, aby se znovu začaly kácet kůrovcem napadené smrky v nejcennějších zónách Národního parku Šumava.<br /> <br /> »Nejde o kácení nebo nekácení, ale o to zasáhnout, aby se brouk nešířil dál,« tvrdí kašperskohorská starostka Alena Balounová.<br /> <br /> HN: Co si od dopisu slibujete?<br /> <br /> Že snad někdo vezme v potaz hlasy obcí, tedy někoho jiného než jen národního parku, Hnutí Duha a Ministerstva životního prostředí. Především by se mělo zdůrazňovat to, že tento kraj přijde o velkou zásobárnu vody. Jímací schopnost suchého lesa, sežraného kůrovcem, je výrazně menší než zdravého, zeleného lesa. Myslím, že to pocítí především vnitrozemí. Zčásti už se to projevilo při povodních v roce 2002.<br /> <br /> HN: Neměly by se nejcennější části parku ponechat vlastními vývoji?<br /> <br /> To je experiment. Kdo to má kde vyzkoušené? Jak si mohou být ti, co to prosazují, jisti, že to tak skutečně dopadne?<br /> <br /> HN: V jiných parcích se to tak děje. Třeba v sousedním Bavorském lese.<br /> <br /> Bavorsko má ale jiné přírodní podmínky, lesy jsou jinak situované, mají jinou skladbu... Když naši předci tři sta let zpátky lesy přizpůsobovali, pěstovali, zasahovali do nich, nemůže tady chtít dělat divočinu, která tu byla původně. Ostatně, co tady vlastně bylo původně? K jakému stavu se chceme vrátit? Když se zakládal park, dělalo se to proto, aby se uchovalo bohatství, které tady je. Ale to už se neuchovává, teď už je tady něco jiného. Hrozí, že dojde k rozpadu a devastaci celého parku. A šedesát osm tisíc hektarů není v naší republice tak málo.</div> Michal Horejsi http://sumava-corpus.narra.eu/%C5%A0umavsk%C3%BD_evergreen Šumavský evergreen 2017-06-20T09:35:02Z <p>Michal Horejsi: Založena nová stránka s textem „{{MediaBankArticle |Title=Šumavský evergreen |Author=Libor Ambrozek, |Date=2005/09/03 |Source=Právo |Genre=tisk }} Železná pravidelnost, se kterou se…“</p> <hr /> <div>{{MediaBankArticle<br /> |Title=Šumavský evergreen<br /> |Author=Libor Ambrozek,<br /> |Date=2005/09/03<br /> |Source=Právo<br /> |Genre=tisk<br /> }}<br /> Železná pravidelnost, se kterou se Šumava objevuje každé léto v médiích, navozuje pocit, že se jedná o téma vyloženě oddychové - něco jako každoročně útočící slimáci a vosy, počasí a nadúroda.<br /> <br /> Prázdninové téma to ale není - jde o to, jak bude vypadat Šumava v budoucnu. Vědci, mezinárodní organizace pro ochranu přírody, tuzemští ochranáři i řada dalších na základě odborných argumentů a zkušeností z praxe (například národního parku na bavorské straně Šumavy) potvrzují, že obnovující se zdravý les pod uschlými stromy je pro další vývoj přírody rozhodně lepší než pusté holiny, vzniklé při kácení stromů kvůli kůrovci. Ale část lesnické veřejnosti vidí cestu v obvyklém lesním hospodaření. Právě to ovšem vede ke vzniku holin, které se jen velmi obtížně zalesňují. Každý návštěvník Šumavy si je může prohlédnout třeba v oblasti Mokrůvky.<br /> <br /> Ponechání takzvaných prvních zón nerušené přírodě bez jakýchkoli zásahů člověka je v relevantních evropských národních parcích samozřejmostí. Můžeme zde poznávat proměny přirozených ekosystémů. Například v přirozeném horském smrkovém lese je jejich součástí také občasné odumírání části stromů.<br /> <br /> Pokud totiž chceme vidět, jak vypadá příroda bez zásahu člověka, musíme jí to dovolit. První zóny národních parků všude v Evropě slouží právě k tomu. Nevidím opravdu žádný rozumný důvod, proč bychom v českých národních parcích měli hledat nějaký jiný, originální český přístup.<br /> <br /> Coby ukázka přirozených proměn přírody budou na Šumavě samozřejmě vybrány pouze některé přírodovědně nejcennější oblasti. V lesích, které tyto zóny obklopují, se normálně lesnicky hospodaří. Kdo tvrdí, že přístup správy parku ohrozí normální hospodářské lesy v okolí, by se měl zeptat na zkušenosti vlastníků lesů v sousedství národních parků v Německu, Rakousku, Polsku nebo dalších evropských zemích.<br /> Šumava patří mezi největší lesní komplexy ve střední Evropě. Je národním parkem, biosférickou rezervací UNESCO, šumavská rašeliniště byla zařazena na seznam nejvýznamnějších světových mokřadů. Útočiště zde našly desítky druhů rostlin a živočichů, které jsou ohroženy vyhubením, včetně rysů, tetřevů nebo masožravých rostlin rosnatek.<br /> <br /> Jedinečná příroda láká do parku ročně dva milióny návštěvníků a znamená šanci pro rozvoj šumavských obcí. Zkušenosti z Národního parku Bavorský les ukazují, že turisté hledají to, co jinde neuvidí - tedy přírodu, která může jít svou cestou. Na české straně byla letos otevřena zážitková trasa na Březníku, o kterou je nebývalý zájem. Dobře totiž ilustruje skutečnou sílu přírody. Pod uschlými stromy se zelenají malé semenáčky různých druhů stromů, vznikají mokřinky, kde se daří vlhkomilným rostlinám i zvířatům (vědci zde napočítali více druhů než v běžném lese), zkrátka dochází k obnově šumavského pralesa.<br /> <br /> Cesta k němu je dlouhá, ale jediná možná. Pokud zvolíme kácení, nečeká nás zelená Šumava. Čekají nás obtížně zalesnitelné holiny, které známe z jiných českých hor. Není důvod, proč by unikátní národní park měl jít touto cestou.<br /> <br /> Libor Ambrozek (Autor je ministr životního prostředí za KDU-ČSL)</div> Michal Horejsi http://sumava-corpus.narra.eu/Tatransk%C3%A1_kalamita_zdaleka_nekon%C4%8D%C3%AD Tatranská kalamita zdaleka nekončí 2017-06-20T09:33:44Z <p>Michal Horejsi: Založena nová stránka s textem „{{MediaBankArticle |Title=Tatranská kalamita zdaleka nekončí |Author=Radovan Holub, |Date=2005/07/08 |Source=Plzeňský deník |Genre=tisk }} Právě js…“</p> <hr /> <div>{{MediaBankArticle<br /> |Title=Tatranská kalamita zdaleka nekončí<br /> |Author=Radovan Holub,<br /> |Date=2005/07/08<br /> |Source=Plzeňský deník<br /> |Genre=tisk<br /> }}<br /> Právě jsem se vrátil z Tater, mohu-li parafrázovat onu známou Gottwaldovu větu o Hradu. V Tatranské Štrbě v hotelu Rysy jsem se zúčastnil mezinárodní konference Divočina v Evropě.<br /> Měl jsem možnost setkat se se zajímavými lidmi, vědci, lesníky, ekology, krátce jsem se mohl setkat s ředitelem správy TATRAPu Tomášem Vančurou a během demonstrace ekologických iniciativ potřást rukou řediteli Státních lesů TANAP Peteru Liškovi. Účastníci konference včetně lesníků se shodli na tom, že mrtvé dřevo do lesa patří, protože je nejlepší živinou pro nově vznikající les. Shodli se na tom, že role divoké přírody ve stále umělejší civilizaci poroste. Divočina bude stále lákavější pro znuděné turisty z měst. Shodli se na tom, že národní park není hospodářský les a že motorové pily do jeho jádrových území nepatří. Shodli se na tom, že samoobnovná síla přírody je mimořádná a přírodní procesy dosud neprobádané.<br /> <br /> Co jsem viděl?<br /> <br /> Kalamita, která zkosila 12 500 hektarů tatranských lesů ve středních i vyšších polohách, je opravdu TAK deprimující. Je to hororový pohled. Trsy stromů jako obrovské kytice vyrvané z půdy a hozené neviditelnou rukou v celém svazku na stranu, obrovské, bezútěšné lány země pokryté pařezy, klády, klády a klády, rýhy po traktorech, všude olejové fleky od zasahující techniky, smrad nafty smísený s vůní řezaného dřeva, kouře od náhle vznikajících ohňů. Celkově pocit prázdnoty a zmaru. Zjistil jsem, že situace je maximálně vyhrocená: dva mozky TANAPu, tedy správa TANAP a Státní lesy TANAP, stojí proti sobě, což je hodně špatné. Místní lidé jsou nervózní a vystresovaní. Bojí se odlivu turistů. Bojí se nezaměstnanosti, až skončí kalamita. Vede se mediální válka, například připravená reportáž televize Markíza o boji dvou koncepcí v Tatrách nemohla být v minulých dnech odvysílána, údajně pro &quot;nevyváženost&quot;. (Připomnělo mi pražskou tzv. Televizní krizi.) V regionu je minimum populárních informací o stavu a dalším možném vývoji kolem kalamity, takže majitelé penzionů se snaží pomoci si sami a píšou pro své hosty letáky, že to, co tak hrozně vypadá, ve skutečnosti tak hrozné být nemusí. Naše šumavské lesy, tu a tam uschlé a znovu se obnovující, to je proti Tatrám legrácka přírody. V tomto světle bychom měli děkovat Pánu Bohu, že Šumava podobnou kalamitu zatím v posledních desetiletích nezažila.<br /> <br /> Lesníci nestíhají<br /> <br /> Měl jsem možnost vydat se s účastníky konference do Tiché a Koprové doliny, tedy do míst, kvůli nimž v posledních týdnech vygradovaly všechny konflikty. Tatranské chodníky, otevřené před několika dny pro veřejnost, jsou místy ještě zavalené dřevem. Lesníci nestíhají, i když se kmeny nakládají i v noci. Na křižovatce cest do obou dolin stála ochranka a místní hajný, který mně řekl, že vojnu sloužil na Šumavě a že do dolin jsou voděny skupiny výtržníků. Myslel asi příslušníky různých občanských uskupení, kteří se sem zcela legitimně chodí dívat na to, jak těžké lesní mechanismy vytáhly z padlého lesa dlouhé dřevo za asi dva miliony slovenských korun, údajně kvůli protipožárním opatřením. Byla to však jen výmluva. Pokud by to byla pravda, tak na místě zůstalo obrovské množství suchých větví, které by v případě ohrožení sirkou vzplály mnohem lépe než odvezené kmeny! Myslím, že občanské iniciativy mají dobrý důvod k nesouhlasu. Na jaře 2005 byl v Tatrách jasně a za přítomnosti expertů dohodnut další postup: osm procent lesů postižených kalamitou bude ponecháno na místě k zetlení, protože tlející dřevní hmota poskytuje ideální základ pro vznik stabilního a kvalitního lesa. Šlo právě o Tichou a Koprovou dolinu. Tuto dohodu Státní lesy TANAP bohužel porušily. Proto taková mediální bouře, proto zrušení pomoci Tatrám ze strany správy Národního parku Šumava, proto návštěvy z Bruselu, z jehož fondu se mají Tatry obnovovat, proto dopis českého ministra Ambrozka jeho slovenskému protějšku Miklošovi, proto &quot;výtržníci&quot; v obou dolinách.<br /> <br /> Odborníci klopýtali...<br /> <br /> Na cestu do Tiché a Koprové doliny šli účastníci konference pěšky. Státní lesy TANAP nám výjimku nedaly, i když o den dřív ji dali autobusu lesnických učňů. Osobně jsem byl rád, že jsem se mohl projít, ale slovutný profesor Oliver Rakham, odborník na lesní kalamity z univerzity v Cambridgi, poradci různých bruselských fondů a další odborníci sotva klopýtali a měli na mále. Zejména, když nás stále znovu a znovu dojíždělo terénní auto ochranky a účastníky exkurze znervózňovalo na způsob tichých policejních zásahů proti disidentům za socialismu. Toto auto, které samo nemá žádné oficiální povolení k vjezdu, hlídá turisty a především ty, kteří se o kauzu Tiché a Koprové doliny hlouběji zajímají.<br /> <br /> V Tiché a Koprové dolině se bojuje o bezzásahový režim už od šedesátých let minulého století. Žije tu ale rys, medvěd a vlk a lovecké lobby se bezzásahovost v této lokalitě vůbec, ale vůbec nehodí. V dolních partiích dolin roste smrková monokultura, vzniklá na místech bývalých pastvin. Monokulturu buď zlikvidovala kalamita a patrně ji dodělá kůrovec. Směrem vzhůru, jak se doliny zužují, přibývá nedotčených, krásných smíšených lesů. I tady je už vidět kůrovcová ohniska, kde se brouk v klidu namnoží a půjde dolů. Tato kůrovcová ohniska na strmých svazích doliny jsou prakticky nepřístupná.<br /> <br /> Co dělat?<br /> <br /> Skutečně, tou nejlepší variantou by bylo zavést bezzásahový režim. Rád bych řekl: jasně definovaná jádrová zóna, tedy bezzásahové území, je chloubou každého skutečného národního parku kdekoli na světě. Na Šumavě o něco takového usilujeme, správa TANAP také. Samozřejmě, národní park musí fungovat i ekonomicky a mít své rozvojové zóny, kde je perfektní infrastruktura pro turisty, kde jsou parkoviště a pujčovny kol a kam je možno dobře dojet od okolních hotelů. Zarážející je, že v Tatrách (a vlastně ani na Šumavě) dosud nemáme jasně definovanou a celistvou jádrovou zónu.<br /> <br /> To, co je dole, mimo doliny, kolem Cesty Svobody, tam bych teoreticky byl také pro bezzásahový režim. Proč? Jednoduše proto, že slaboučké kmeny smrkové monokultury v odhalených porostních stěnách napadne brzy kůrovcová kalamita, pak přijde nová větrná a pak zas kůrovec, do té doby, než všechny uměle vysazené smrky pomřou a začne pomalu vznikat přirozený smíšený les. Pokud by tam ty smrky za tři miliardy slovenských korun zůstaly, bylo by líp. Ale není to v současné civilizaci proveditelné! Psychologicky by pohled na houšť popadaných a hnijících kmenů byl prostě neakceptovatelný. Lidi by to jednoduše nevydýchali. A tak je bohužel jedinou civilizačně možnou variantou pro Tatry nové zalesňování, z něhož vznikne zas jen uměle vypěstovaný les, chvíli poslouží a zas za osmdesát, sto let padne. A protože na 92 % kalamitních ploch bude dřevo zcela zjevně odvezeno a prodáno, bylo by opravdu víc než žádoucí udržet těch dohodnutých osm procent pro přírodu.<br /> <br /> Poučení i pro nás<br /> <br /> Celá tatranská katastrofa je pro nás poučením v jedné věci: jak málo důvěřujeme přírodě, jak se ji stále snažíme napravovat a usměrňovat a moc nám to nejde. A jedno poučení ze Šumavy na závěr: turisté letos nejvíc navštěvují dvě lokality. Jedna je na jihovýchodě kolem Jeleních vrchů a Smrčiny a jsou tu krásné, zelené smíšené lesy. Druhá je ve střední Šumavě kolem Modravy, kde část lesů ve vyšších polohách po kůrovcovém ataku uschla a začíná se samovolně obnovovat. Obojí, tedy krásný zelený les i suchý les, obnovující se přírodními silami po kalamitě, chápou lidé zcela zjevně jako velké divadlo přírody. Jako dvě strany jedné mince.</div> Michal Horejsi http://sumava-corpus.narra.eu/Chcete_do_p%C5%99%C3%ADrody%3F_Pla%C5%A5te Chcete do přírody? Plaťte 2017-06-20T09:32:24Z <p>Michal Horejsi: Založena nová stránka s textem „{{MediaBankArticle |Title=Chcete do přírody? Plaťte |Author=Jan Gazdík, Eva Tichá, |Date=2005/09/09 |Source=Mladá fronta Dnes |Genre=tisk }} Česko z…“</p> <hr /> <div>{{MediaBankArticle<br /> |Title=Chcete do přírody? Plaťte<br /> |Author=Jan Gazdík, Eva Tichá,<br /> |Date=2005/09/09<br /> |Source=Mladá fronta Dnes<br /> |Genre=tisk<br /> }}<br /> Česko zvažuje vybírání vstupného ve vzácných částech národních parků<br /> <br /> Za výšlap na Sněžku či k pramenům Labe budou lidé zanedlouho možná platit. Jen údržba turistických stezek stojí národní parky desítky milionů. V budoucnu by měly jít z kapes návštěvníků.<br /> <br /> Horská Kvilda, Vrchlabí - Turista, který se vydá do českých národních parků, se už ani v panenské přírodě neobejde bez peněženky.<br /> <br /> Nedostatek financí na opravy zvláštních chodníků, přístřešků, ale i informačních tabulí přiměl ministerstvo životního prostředí k návrhu: pokud chcete vidět přírodní skvosty Krkonoš, Šumavy a Podyjí, zaplaťte si.<br /> <br /> Mluvčí ministra životního prostředí Karolína Šůlová přiznává, že v Česku není obvyklé, aby lidé platili za pobyt v přírodě. Ale projekt prý počítá s tím, že vstupné by se do několika let začalo vybírat jen v určitých částech národních parků.<br /> <br /> V tom krkonošském jde jen o pět procent jeho rozlohy. &quot;Jsou v nich ale zahrnuta největší lákadla. Sněžkou či prameny Labe počínaje a Obřím dolem konče,&quot; přiznává mluvčí parku Radek Drahný.<br /> Zamýšlenou platbu za pohled na přírodu srovnávají ochránci s návštěvou hradu Karlštejn, jehož světově unikátní křížová kaple není turistům rovněž běžně přístupná, pokud si nepřiplatí.<br /> <br /> Místa hledá i Šumava<br /> <br /> Rovněž Šumavský národní park už vybral lokality, kde by lidé v budoucnu mohli platit vstupné. Jde například o jezero Laka, Prášilské jezero, Plešné jezero, Tříjezerní slať, Chalupskou slať, kaňon Povydří či prameny Vltavy. &quot;Zatím nemáme jasno, jakou částku bychom po lidech chtěli,&quot; dodává mluvčí parku Radovan Holub.<br /> <br /> Možná již příští rok by mohli lidé na Šumavě platit za sjíždění Vltavy na lodích a za lyžování na udržovaných běžeckých tratích. &quot;Buď budeme regulovat počet vodáků, nebo zavedeme poplatky. Sami vodáci si stěžují, že jsme na řece povolili masovou turistiku neslučitelnou s národním parkem,&quot; připouští mluvčí Holub.<br /> <br /> Národní park Podyjí uvažuje o vstupném, jen pokud bude mít návštěvník zájem o odborný výklad.<br /> <br /> Správa Krkonošského národního parku vydá ročně jen za údržbu odpočívadel, stezek či ukazatelů deset milionů korun. A přesto jsou mnohé turistické trasy zchátralé. Pokud tedy Poláci vybírají už dnes za výstup na Sněžku ze své strany hranic jedno euro, mohli by na to podle ochránců přistoupit i Češi. Pak by se roční příjmy parku zvýšily až o třicet milionů korun.<br /> <br /> Šůlová připomíná, že za vybrané peníze by si úředníci správ parků nemohli koupit lepší džípy. &quot;Pohlídali bychom si, aby se investovaly jen do zlepšení infrastruktury parků -to je podmínka projektu.&quot; K jeho nejčastěji kritizovaným slabinám podle ní patří obavy z nárůstu administrativy. V Národním parku Slovenský ráj vybírají ochranáři již několik let čtyřicetikorunové vstupné za přístup do všech jeho roklin. Za peníze se opravují kovové žebříky, záchytné řetězy a můstky. Na vstupenkách jsou i telefonní čísla (včetně mobilů) na Horskou službu, záchranáře i policii.<br /> <br /> Podobnou službu zvažuje i Krkonošský park: vstupenka by navíc mohla mít podobu pohlednice se základními informacemi o historii navštíveného místa.<br /> <br /> Názory starostů se různí<br /> <br /> Výhrady k placení za pobyt v přírodě mají jen někteří starostové horských obcí. &quot;Vybírání peněz nepřichází v úvahu. Šumavu stejně sežral kůrovec a není možné, aby za to lidé platili,&quot; ohrazuje se třeba starosta Horské Kvildy Eduard Hones.<br /> <br /> Tajemník svazku krkonošských měst a obcí Michal Vávra naopak nic nenamítá. Ale i on má podmínku: vybrané peníze investovat do parku.<br /> <br /> <br /> Kde by se mohlo platit v Krkonoších?<br /> <br /> PRAMENY LABE<br /> SNĚŽKA<br /> OBŘÍ DŮL<br /> LABSKÝ DŮL<br /> ÚPSKÉ RAŠELINIŠTĚ<br /> <br /> Zvažovaný poplatek: 30 korun<br /> Předpokládaný roční zisk: 30 milionů<br /> Pozn.: Národní parky Šumava a Podyjí zatím podrobné údaje nemají</div> Michal Horejsi http://sumava-corpus.narra.eu/Starosta_se_ob%C3%A1v%C3%A1_rychl%C3%A9ho_roz%C5%A1%C3%AD%C5%99en%C3%AD_ochrann%C3%BDch_z%C3%B3n Starosta se obává rychlého rozšíření ochranných zón 2017-06-20T09:30:41Z <p>Michal Horejsi: Založena nová stránka s textem „{{MediaBankArticle |Title=Starosta se obává rychlého rozšíření ochranných zón |Author=Haló noviny, |Date=2005/07/21 |Source=Haló noviny |Genre=t…“</p> <hr /> <div>{{MediaBankArticle<br /> |Title=Starosta se obává rychlého rozšíření ochranných zón<br /> |Author=Haló noviny,<br /> |Date=2005/07/21<br /> |Source=Haló noviny<br /> |Genre=tisk<br /> }}<br /> MODRAVA - Výhrady proti plánovanému rozšíření prvních a bezzásahových zón v oblasti Národního parku Šumava má starosta Modravy Antonín Schubert (nestr.).<br /> <br /> »Jde hlavně o rychlost rozšiřování. Původně bylo s národním parkem dohodnuto, že k rozšíření prvních zón dojde v horizontu 10, 30 a 50 let. Teď ale národní park chce rozšíření provést již za jeden rok, respektive za tři nebo pět let,« říká modravský starosta. Ten se podobně jako člen Rady Národního parku Šumava Radomír Mrkva obává toho, že převážně smrkové lesy podlehnou kůrovci, což způsobí odliv turistů a následně zhoršení ekonomiky řady místních podnikatelů závislých právě na turistickém ruchu. Podle starosty jsou i některé současné první, nejpřísněji chráněné zóny národního parku vybrány nesmyslně. »Když se podíváte na mapy z roku 1848, tak na řadě míst byla pastviště. Ty byly posléze uměle zalesněny a dnes jsou v některých těchto místech první zóny parku. To je přece naprostý nesmysl, chránit lidmi uměle vysázený les.« Stejně jako Mrkva si Schubert myslí, že uměle vysazené smrkové monokultury by se měly nejprve umělou výsadbou listnáčů a dalších dřevin přiblížit původním šumavským pralesům, a teprve pak je zahrnout do rozšířených prvních a bezzásahových zón.<br /> <br /> Modravský starosta zároveň soudí, že národní park málo propaguje první červencový den otevřenou tzv. zážitkovou trasu. Jde o stezku, vedoucí suchým lesem v okolí Březníku. »O tom, že zážitková trasa existuje, se návštěvník dozví teprve potom, až přijde na Březník. Ve všech propagačních materiálech a internetových portálech se dozvíte o trase Povydřím, ale o zážitkové trase v okolí Březníku není nikde nic.«</div> Michal Horejsi http://sumava-corpus.narra.eu/%C3%9Achvatn%C3%A9_divadlo_%C4%8Dekalo_pod_nohama_sen%C3%A1tor%C5%AF Úchvatné divadlo čekalo pod nohama senátorů 2017-06-20T09:29:20Z <p>Michal Horejsi: Založena nová stránka s textem „{{MediaBankArticle |Title=Úchvatné divadlo čekalo pod nohama senátorů |Author=Vladimír Just, |Date=2005/08/03 |Source=Prachatický deník |Genre=tisk…“</p> <hr /> <div>{{MediaBankArticle<br /> |Title=Úchvatné divadlo čekalo pod nohama senátorů<br /> |Author=Vladimír Just,<br /> |Date=2005/08/03<br /> |Source=Prachatický deník<br /> |Genre=tisk<br /> }}<br /> NÁZOR ČTENÁŘE<br /> <br /> Prachatice / Vimperk - Ve druhé půli července se senátoři z Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí vypravili do centra šumavského Národního parku. Prý proto, aby na místě posoudili &quot;střet ochrany přírody a rozvoje regionu a problematiku kůrovce&quot;.<br /> <br /> Vydali se k Pramenům Vltavy, na Březník a &quot;po celodenním putování jak po české, tak pro srovnání i rakouské straně Šumavy&quot; se rozhodli pozvat si v září na kobereček ministra Ambrozka. Důvod? Jejich &quot;první emocionální dojem&quot; byl &quot;dost hrozný&quot; (Prachaticko, 22. 7. 2005). Vůbec se jim nedivím.<br /> <br /> Šli-li si senátoři pro srovnání do Rakouska, pak je od Pramenů Vltavy či od Březníku musela leda převézt helikoptéra.<br /> <br /> Uvedené šumavské partie totiž odedávna sousedí s Bavorskem. A odskočili-li si senátoři do Rakouska, porovnávali jablka z bramborami: Národní park s hospodářským lesem. Třeba si mysleli, že jsou v Rakousku, a dívali se do Bavorska. Ale ani pak se jim nedivím: pohled zdálky na bavorské uschlé stromy je opravdu dost děsivý. Chce to ovšem pohled zblízka, dívat se pod sebe, nikoli nad sebe - a tehdy se vám naskytne úchvatné divadlo, kdy pod ochranou uschlých stromů rodí se nový, rozmanitější a odolnější les. Pohled, kvůli kterému se stal bavorský park nejnavštěvovanějším parkem u sousedů a přinesl do regionu třikrát až čtyřikrát více peněz a pracovních příležitostí, než kdyby region žil jen z těžby dřeva. Tak to dopadá, když připravují potěmkinskou akci pro senátory, aniž přizvou oponenty, lidé, profesně závislí na těžbě dřeva jako například Jiří Stich, jednatel spolku Šumava 21, Stanislav Hlava, jednatel vimperských městských lesů.</div> Michal Horejsi http://sumava-corpus.narra.eu/N%C3%A1rodn%C3%AD_park_chce_zv%C4%9Bt%C5%A1it_cenn%C3%A9_z%C3%B3ny Národní park chce zvětšit cenné zóny 2017-06-20T09:28:06Z <p>Michal Horejsi: Založena nová stránka s textem „{{MediaBankArticle |Title=Národní park chce zvětšit cenné zóny |Author=Václav Janouš, |Date=2005/09/06 |Source=Mladá fronta Dnes |Genre=tisk }} Vi…“</p> <hr /> <div>{{MediaBankArticle<br /> |Title=Národní park chce zvětšit cenné zóny<br /> |Author=Václav Janouš,<br /> |Date=2005/09/06<br /> |Source=Mladá fronta Dnes<br /> |Genre=tisk<br /> }}<br /> Vimperk - Správa šumavského národního parku chce do konce roku vyhlásit dvacet procent parku za bezzásahové území a postupně až ztrojnásobit rozlohy prvních, tedy nejcennějších zón parku. Bezzásahová místa Šumavy budou ponechána na pospas přírodě. Nejenom, že se tu nebudou kácet i třeba kůrovcem zasažené stromy, ale ruka člověka tu zásadně vůbec nezasáhne. Zatímco s bezzásahovostí většina obcí souhlasí, rozšiřování prvních zón naopak kategoricky odmítají starostové i jihočeský hejtman Jan Zahradník.<br /> <br /> Správa parku chce, aby namísto nynějších 8,8 tisíce hektaru byla první zóna parku na 26,5 tisíce hektarech. „Jde o první náš návrh a bude teď důležité najít kompromis a dohodnout se se všemi stranami. Pokud vše půjde, počítám, že bezzásahovost na dvaceti nezpochybnitelných procentech parku vyhlásíme do konce roku a pak například každých pět let budeme pokračovat v rozšiřování a dosáhneme postupně až třeba třiceti procent, jak doporučili i zahraniční odborníci,“ řekl ředitel parku Alois Pavlíčko.<br /> <br /> Vyhlášení bezzásahových území příliš vášně mezi starosty obcí nerozbouřilo, ale záměr zvětšit první zóny už ano. „Obáváme se, že tím nebudeme moci v lesích hospodařit, a budeme tak přicházet o zisky, které nám nikdo nekompenzuje,“ řekl místostarosta Volar František Krátký.</div> Michal Horejsi http://sumava-corpus.narra.eu/P%C5%99%C3%ADroda_brzy_dostane_v%C4%9Bt%C5%A1%C3%AD_moc Příroda brzy dostane větší moc 2017-06-20T09:24:43Z <p>Michal Horejsi: Založena nová stránka s textem „{{MediaBankArticle |Title=Příroda brzy dostane větší moc |Author=Ivana Harantová, |Date=2005/09/09 |Source=Klatovský deník |Genre=tisk }} Na dvacet…“</p> <hr /> <div>{{MediaBankArticle<br /> |Title=Příroda brzy dostane větší moc<br /> |Author=Ivana Harantová,<br /> |Date=2005/09/09<br /> |Source=Klatovský deník<br /> |Genre=tisk<br /> }}<br /> Na dvaceti procentech plochy Národního parku Šumava by v brzké budoucnosti měly být vyloučeny veškeré zásahy.<br /> Doporučil to výkonný výbor rady parku.<br /> <br /> Šumava - Doporučením Světového svazu ochrany přírody (IUCN) se začíná řídit Správa Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava. Představitelé svazu, kteří před třemi lety navštívili Šumavu, pro začátek doporučili, aby v parku bylo přírodním procesům ponecháno třicet až čtyřicet procent jeho plochy, a to v horizontu tří až pěti let.<br /> <br /> &quot;Jde o ústup od navrhovaného tempa, jímž by se Šumava měla měnit ve skutečný národní park podle evropských standardů,&quot; namítl včera Jaromír Bláha z Hnutí Duha. Zároveň však připustil, že nynější doporučení výkonného výboru rady parku je krokem dopředu.<br /> <br /> Tiskový mluvčí správy parku Radovan Holub prohlásil, že je to jen začátek. Řekl, že správa se chce doporučení mise IUCN držet. &quot;Monitoring ekosystémů, který budeme provádět v příštích letech, ukáže, zda je plánované tempo možno zrychlit, nebo naopak. Zatím ale vše nasvědčuje tomu, že ekosystémy reagují rychle,&quot; uvedl Holub.<br /> <br /> Připomněl, že první zóna ochrany přírody je nyní v parku rozdrobena do 135 samostatných lokalit, tak jak o tom rozhodlo předchozí vedení správy. Tyto ostrůvky celkem tvoří asi třináct procent plochy parku, ale v některých se stále kácí kůrovcem napadené stromy. &quot;Zásahů je mnohem méně než dřív, ale pořád jsou. Pracuje se tam totiž podle starých lesních hospodářských plánů, které je nutno změnit,&quot; vysvětlil Holub. Dodal, že o změně zonace parku, jež musí jít ruku v ruce s rozšířením zásahového území, bude správa jednat s obcemi. &quot;Byli bychom rádi, kdyby obojí vstoupilo v platnost příští rok,&quot; řekl. Jak podotkl, v mnoha zahraničních národních parcích zůstává bez zásahů až pětasedmdesát procent území. &quot;S tím na Šumavě můžeme jen těžko počítat. Je to kulturní obydlená krajina a park má rozsáhlou druhou zónu, kde se běžně zasahuje.&quot; Jaromír Bláha má jiný názor. &quot;Pětasedmdesát procent bezzásahového území považuji za reálný dlouhodobý cíl, i když by to zřejmě vyvolalo nevoli ze strany obcí. Ale lidé už vidí, jak to funguje v sousedním Národním parku Bavorský les, a jejich odpor už není zdaleka takový jako dřív,&quot; řekl Bláha.<br /> <br /> Starosta Srní Václav Veselý se o doporučení výkonného výboru rady parku dozvěděl až včera od nás. &quot;O pětasedmdesáti procentech bezzásahového území může uvažovat jen někdo, kdo na Šumavě nežije,&quot; prohlásil na adresu Bláhy. Řekl, že na Šumavě je už nyní zakázáno zasahovat v porostech mladších třiceti let, a zkritizoval, že bez zásahu zůstávají i louky. &quot;Ve skutečnosti se už teť nezasahuje na šedesáti procentech plochy; ze strany vedení parku jsme soustavně podváděni. Pokud skutečně necháme přírodu v parku osudu, budeme se všichni hodně divit. Už nynější stav se blíží katastrofě,&quot; řekl Veselý.</div> Michal Horejsi http://sumava-corpus.narra.eu/%C5%A0umavsk%C3%A9_slat%C4%9B_jsou_cenn%C3%A9_z%C3%A1sob%C3%A1rny_vody Šumavské slatě jsou cenné zásobárny vody 2017-06-20T09:19:22Z <p>Michal Horejsi: Založena nová stránka s textem „{{MediaBankArticle |Title=Šumavské slatě jsou cenné zásobárny vody |Author=Josef Kejha, |Date=2005/08/24 |Source=Plzeňský deník |Genre=tisk }} Bis…“</p> <hr /> <div>{{MediaBankArticle<br /> |Title=Šumavské slatě jsou cenné zásobárny vody<br /> |Author=Josef Kejha,<br /> |Date=2005/08/24<br /> |Source=Plzeňský deník<br /> |Genre=tisk<br /> }}<br /> Biskupskou slať, jednu z nejcennějších lokalit Šumavy, společně obnovují šumavský a bavorský národní park.<br /> <br /> Revitalizací rašelinišť má postupně dojít i k nápravě nešetrných zásahů člověka do vodního režimu Šumavy.<br /> <br /> Jsme v první zóně národního parku, kam běžně lidská noha nevstoupí. Nyní tu ale pracuje kolem dvacítky mladých dobrovolníků z Čech i Německa. Zdarma, jen za ubytování a stravu. Křehké dívky povětšinou vozí v kolečku dřevní hmotu a štěpky, mužská část pak přírodním materiálem zasypává odvodňovací kanál, který přímo kopíruje státní hranici s Německem. Předtím tu již vystavěli kaskádu dřevěných hrází, která má zadržovat odtékající vodu z Biskupské slatě.<br /> <br /> Ostrůvky Skandinávie<br /> <br /> Šumavská rašeliniště pamatují dobu ledovou. Vedoucí odboru vědy a výzkumu národního parku Zdeňka Křenová je nazývá ostrůvky Skandinávie ve střední Evropě. Vzácné rostliny a živočichové tohoto ekosystému totiž vyžadují podobně chladné klima, jaké panuje na severu kontinentu.<br /> <br /> Tisíciletí klidu přerušil člověk. Přibližně tři poslední století dávaly šumavské hvozdy místním lidem chleba. Těžba dřeva neustále narůstala, potřebovalo ho zdejší sklářství a posléze i další průmyslová odvětví. Tak došlo i na odvodňování rašelinišť, která smrkům potřebným pro hospodářské účely nesvědčí. Dovedou tu pomalu vyrůstat jenom nízké, ale zato odolné smrčky. V 19. století nechali majitelé panství, knížata Schwarzenbergové, vykopat na Biskupské slati odvodňovací kanál. V časech železné opony byl prohlouben místy až na dva metry a stal se hraničním příkopem mezi dvěma světy. &quot;Připadá mi hodně symbolické, že hraniční příkop mezi námi nyní společně zasypávají mladí Češi a Němci,&quot; říká Hartmut Strunz z bavorského národního parku. &quot;Jde o náš první společný projekt, který se realizuje přímo na hranici, tedy současně na území obou států. Díky vašemu vstupu do Evropské unie odpadly na hranicích dřívější administrativní problémy. Takže nyní můžeme bez problémů dovážet veškerý potřebný materiál do jádrové zóny z české strany, od nás to sem na slaď kvůli terénu nebylo možné,&quot; dodává.<br /> <br /> Šumava jako houba<br /> <br /> V deštivých dnech letošního srpna si možná leckdo všiml, že zatímco hladiny řek povážlivě stoupaly, houbařům v lese praskalo pod podrážkou jehličí. Voda po něm rychle odteče, zvláště při přívalových srážkách. Příroda tak lidem vrací necitlivé zásahy do krajiny.<br /> <br /> Tragické povodně před třemi lety byly velkým varováním, nemalou měrou k nim přispěly valící se vody ze Šumavy. Do té doby se zde jako největší problém řadu let dokola přetřásal mediálně slavný brouk kůrovec. &quot;Naším nejzávažnějším úkolem momentálně je, jak zadržet vodu v krajině,&quot; vysvětluje ředitel Správy národního parku Šumava Alois Pavlíčko. &quot;Obnova slatí je jedním z nejefektivnějších, nejrychlejších a nejlevnějších způsobů. Zároveň je to způsob velmi citlivý k přírodě.&quot; Podle Pavlíčka obnova Biskupské slatě (s rozlohou přes 3,6 hektaru), která vyjde přibližně na 100 tisíc korun, zadrží řádově tisíce kubíků vody v povodí. Stavba betonové přehrady, která by dokázala to samé, by byla nesrovnatelně dražší. &quot;Desetiletý projekt revitalizace slatí je ve čtvrtém roce realizace a jeho výsledky ocení hlavně budoucnost. Troufám si odhadnout, že do dvaceti let se budeme i u nás v Čechách potýkat s nedostatkem vody. Proto vidím jako velmi důležité, aby se Šumava znovu stala, v nadsázce, přírodní houbou v krajině, zásobárnou obrovského množství vody. Pochopitelně se tím sníží i riziko záplav,&quot; dodal Pavlíčko.<br /> <br /> Dobrovolně k lopatě<br /> <br /> Dnes už není obvyklé, že by někdo dělal něco zdarma, jen za byt a stravu. &quot;Že tady mají pracovat Češi společně s Němci přímo na hranici, jsem se dozvěděl z plakátu hnutí Duha,&quot; říká Filip Vávra z Hodonína. &quot;Všechno se nedá jen přepočítávat na prachy, když jde o dobrou věc. Bydlíme v krásné chatě bavorského parku, jíme do plnosyta i víc, poznal jsem nové kamarády... A dělat v 1. zóně parku, kam se člověk normálně nedostane, považuji za výjimečnou práci,&quot; řekl nám mladý dobrovolník čile se ohánějící lopatou.<br /> <br /> Několik desítek metrů odtud, na bavorské straně parku, se naskýtá hrůzostrašný pohled na suchý les. Není to pro mladé ekologické nadšence deprimující? &quot;Jenom z dálky, než vstoupíte dovnitř,&quot; upřesňuje Šárka Mádlová z Hradce Králové při nakládání kolečka. &quot;Není to mrtvý les, jak se odtud zdá. Rostou tam mladé stromky a bujná zeleň, žijí tam různí živočichové, prostě nádherná divoká příroda,&quot; oponuje studentka. Při návratu míjíme holiny, které mají na svědomí dřevorubecké pily. &quot;Tohle jsou pozůstatky české metody boje s kůrovcem,&quot; ukazuje naše průvodkyně Zdeňka Křenová. &quot;Srovnání s bavorským 'suchým lesem' si udělejte sami, kde si příroda umí lépe poradit. A co se týče vodního režimu, jsou holiny přímo pohromou. I proto je obnova rašelinišď tak důležitá. Díky tomu se zvýší hladina vody a časem se tam snad vrátí i původní druhy rostlin typické pro toto území,&quot; říká s nadějí Křenová.<br /> <br /> <br /> Čeští a němečtí dobrovolníci pomáhají obnovit slaď bezplatně.<br /> Filip Vávra považuje práci přímo na hranici za výjimečnou příležitost.<br /> Vodu z Biskupské slatě už zadržuje nová kaskáda dřevěných přehrádek s dřevní hmotou a štěpkou.<br /> Hartmut Strunz z bavorského národního parku.<br /> Lopata není cizí ani řediteli šumavského parku A. Pavlíčkovi.<br /> Zdeňka Křenová představila projekt přímo v terénu.</div> Michal Horejsi http://sumava-corpus.narra.eu/Starostov%C3%A9_%C5%BE%C3%A1daj%C3%AD,_aby_se_v_n%C3%A1rodn%C3%ADm_parku_za%C4%8Dalo_znovu_k%C3%A1cet Starostové žádají, aby se v národním parku začalo znovu kácet 2017-06-20T09:17:52Z <p>Michal Horejsi: Založena nová stránka s textem „{{MediaBankArticle |Title=Starostové žádají, aby se v národním parku začalo znovu kácet |Author=Michal Schuster, Petr Šuleř, |Date=2005/08/13 |So…“</p> <hr /> <div>{{MediaBankArticle<br /> |Title=Starostové žádají, aby se v národním parku začalo znovu kácet<br /> |Author=Michal Schuster, Petr Šuleř,<br /> |Date=2005/08/13<br /> |Source=ČT<br /> |Genre=televize<br /> |Respondent=Radek Mrkvička, Vladimír Krečmer, Alois Pavlíčko, Zdeněk Čihák, Jaromír Bláha, Robert Zeman, Štěpán Kalina, Josef Kalbáč,<br /> }}<br /> Michal SCHUSTER, moderátor<br /> --------------------<br /> Deset starostů šumavských obcí podepsalo otevřený dopis, který zaslali premiérovi Jiřímu Paroubkovi. Požadují, aby se i v prvních zónách Národního parku Šumava začalo znovu kácet. Odůvodňují to obavami ze šíření kůrovcové kalamity i v lesích mimo území parku. Jeho vedení to ale zatím odmítá, podle ekologů jde navíc o finanční a politický nátlak. Situací se budou po prázdninách zabývat senátoři.<br /> <br /> Petr ŠULEŘ, redaktor<br /> --------------------<br /> Zastavení kácení kůrovcem napadených stromů v prvních zónách je jedním z nejznámějších opatření nového vedení parku. Současného ředitele Aloise Pavlíčka v tomto směru jednoznačně podpořili ekologové a ministerstvo životního prostředí. Naopak rozhodně proti se staví vlastnické spolky a sdružení. Nyní je podpořila i část starostů obcí a měst z okolí parku.<br /> <br /> Vladimír KREČMER, Národní lesnický komitét<br /> --------------------<br /> Tady hrozí skutečně nebezpečí těm kulturním lesům.<br /> <br /> Radek MRKVIČKA, starosta Volar /nezávislý/<br /> --------------------<br /> Máme zde dosti velké lesní majetky, jsme zodpovědní za hospodaření na těchto majetcích, takže ta bezzásahovost se nám zdá nesprávná, chceme, aby se proti kůrovci zasahovalo i nadále.<br /> <br /> Alois PAVLÍČKO, ředitel Správy Národního parku Šumava<br /> --------------------<br /> Já dopis považuju za nešťastný z několika důvodů, protože v současné době máme i pro starosty, i pro Radu národního parku v diskusi materiály, které mohly být připomínkovány.<br /> <br /> Petr ŠULEŘ, redaktor<br /> --------------------<br /> Proti lesníkům a představitelům samosprávy stojí především ekologičtí aktivisté. Ti tvrdí, že za snahou obcí přimět správu začít znovu kácet v prvních zónách národního parku jsou finanční a politické zájmy.<br /> <br /> Zdeněk ČIHÁK, Děti Země<br /> --------------------<br /> Je to především o tom, že se obce a lesnická lobby bojí, že ztratí výnosný příjem z dřeva, který by jinak mohly kácet.<br /> <br /> Jaromír BLÁHA, Hnutí Duha, Praha<br /> --------------------<br /> Ten dopis, který adresovali starostové premiérovi Paroubkovi, má politické pozadí v osobě bývalého ministra Františka Bendy, člena jihočeské ODS, která, soudě podle jejích posledních vyjádření, rozhodně nemá zájem na tom, aby se Šumava, na Šumavě situace nějak uklidňovala a využívá konflikt pro své politické zájmy.<br /> <br /> Robert ZEMAN, tajemník Správy Národního parku Šumava pro styk s obcemi<br /> --------------------<br /> My bereme tu aktivitu jako jedna z věcí, kterou může kdokoliv říct, pravda je, že ta jednání vedou, a pravda je, že nás trochu překvapili.<br /> <br /> Petr ŠULEŘ, redaktor<br /> --------------------<br /> Naopak velká část lesníků účastnících se specializované konference označuje nezasahování proti kůrovci doslova za nezodpovědné riskování. Hovoří o negativním vlivu na turistiku nebo úbytku pracovních příležitostí.<br /> <br /> Štěpán KALINA, předseda České lesnické společnosti<br /> --------------------<br /> Dochází k ohrožení smrků v soukromých majetcích, dochází k ohrožení smrkových kultur nebo smrkových porostů obcí a měst.<br /> <br /> Radek MRKVIČKA, starosta Volar /nezávislý/<br /> --------------------<br /> Ten experiment, který navrhuje ministerstvo životního prostředí a správa národního parku, by se měl uskutečnit na nějakém ohraničeném území, ne však v sedmdesáti tisícihektarovém, jako je rozloha celého národního parku.<br /> <br /> Vladimír KREČMER, Národní lesnický komitét<br /> --------------------<br /> Kdyby se v tom pokračovalo, budou ohroženy jednak okolní lesy novým šířením kůrovců a jednak kulturní krajina.<br /> <br /> Petr ŠULEŘ, redaktor<br /> --------------------<br /> Premiér Jiří Paroubek se zatím k otevřenému dopisu deseti šumavských starostů oficiálně nijak nevyjádřil. Situací se ale budou zabývat senátoři. Členové hospodářského a zemědělského výboru Šumavu navštívili a o bezzásahové koncepci chtějí ještě na půdě parlamentu jednat.<br /> <br /> Josef KALBÁČ, senátor /KDU-ČSL/<br /> --------------------<br /> Chceme, aby prostě to naše zasedání přispělo k takovému trochu, řekl bych, uklidnění.<br /> <br /> Petr ŠULEŘ, redaktor<br /> --------------------<br /> Ekologičtí aktivisté jsou podle svých slov připraveni jakkoliv podpořit vedení parku a případné kácení v nejpřísněji chráněných zónách znovu blokovat. Přírodní procesy by zde člověk podle nich neměl nijak narušovat.<br /> <br /> Jaromír BLÁHA, Hnutí Duha, Praha<br /> --------------------<br /> Starostové si musí uvědomit, že nemohou mít na Šumavě zároveň národní park a zároveň těžařskou firmu, která dodává dřevo do Rakouska, obojí prostě najednou mít nelze.<br /> <br /> Petr ŠULEŘ, redaktor<br /> --------------------<br /> Podle posledních koncepcí správy národního parku by se na základě doporučení Světového svazu ochrany přírody měly sloučit první bezzásahové zóny do celistvějších oblastí, kolem nich by mělo vzniknout pásmo, kde by stromy napadané kůrovcem lesníci likvidovali. Starostové i kraj ale hodlají požadovat rozsáhlé záruky. Tvrzení o finančním, případně politickém nátlaku rozhodně odmítají. Senátoři se budou politikou národního parku vůči obcím zabývat v září, do té doby čeká ale ještě starosty i správce nejméně kolo jednání.</div> Michal Horejsi http://sumava-corpus.narra.eu/Lesnick%C3%A1_Schizofrenie Lesnická Schizofrenie 2017-06-20T09:15:26Z <p>Michal Horejsi: Založena nová stránka s textem „{{MediaBankArticle |Title=Lesnická Schizofrenie |Author=Čestmír Klos, |Date=2005/01/10 |Source=Euro |Genre=tisk }} Šumava Úsilí o konsenzus mezi obc…“</p> <hr /> <div>{{MediaBankArticle<br /> |Title=Lesnická Schizofrenie<br /> |Author=Čestmír Klos,<br /> |Date=2005/01/10<br /> |Source=Euro<br /> |Genre=tisk<br /> }}<br /> Šumava<br /> Úsilí o konsenzus mezi obcemi a národním parkem<br /> <br /> Regionem už třináct let zmítá nejistota, zda vyhlášení Národního parku Šumava odstartovalo cestu k prosperitě, nebo naopak natrvalo zakonzervovalo chudé poměry v šumavských obcích. Znovu a znovu se vracejí diskuse, zda má člověk zasahovat proti kalamitám přemnožených škůdců, nebo vrátit nejcennější partie hor přírodním procesům. A když už se někde těží, jestli ponechat dřevo přírodě a rozkladu, nebo ho rychle prodat a alespoň něco utržit. Když se nový ředitel Správy Národního parku Šumava Alois Pavlíčko rozhodl přehodit v dosavadním šumavském kurzu výhybku, vrátily se diskuse znovu na úplný počátek.<br /> <br /> Nakouknout za kopečky.<br /> <br /> Bavoráci na druhé straně šumavské hranice už dávno mají v této věci jasno. Nájemce horské chaty pod Luzným přiznal bioložce Zdence Křenové ze správy šumavského parku, že ještě před deseti lety býval velice malomyslný a bál se bankrotu. Po deseti letech však stoupla návštěvnost desetkrát a obdobně šly nahoru i tržby. Když bylo Národnímu parku Bavorský les asi tolik, kolik je dnes tomu českému, činil roční přírůstek hospodaření maličkého regionu v porovnání s obdobím před zřízením parku přes deset milionů eur (25 až 30 milionů marek). Park se zkrátka vyplatil, i když ani v Bavorsku nebyla o kritiky z řad na území parku trvale žijících obyvatel nouze. Zato v Česku šumavský boom stále ne a ne přijít, a kritické pochybnosti proto stále víc hořknou.<br /> <br /> Šest starostů z jihočeské části Šumavy loni v září dokonce vyrukovalo s nápadem vzdát se II. kategorie národního parku na základě kritérií Světového svazu ochrany přírody IUCN a přeřadit Šumavu do V. kategorie s nejnižšími nároky na ochranu přírody. A tím pádem s nej-méně omezujícími povinnostmi pro obce. Zdaleka ne všichni starostové přijali prohlášení s nadšením. Například starosta Antonín Schubert z Modravy to považuje za ten nejnešťastnější krok, jaký by mohl Šumavu potkat. Je hrdý na to, že katastr jeho obce o 8163 hektarech tvoří celou osminu parku a že takřka na polovině této výměry jsou přírodovědně nejcennější lokality Modravské slati, chráněné Ramsarskou úmluvou o mokřadech. &quot;Jsem jedním ze zodpovědných za uchování těchto výjimečných přírodních hodnot a nemohu připustit jejich devastaci, soudí Schubert. A ne že by s dosavadním pojetím parku neměl starosti. &quot;Modrava má jedinou možnost rozvoje v turistickém využití. Jak toho však docílit, když vláda v roce 1992 na Modravě vyhlásila stop stav pro jakoukoli výstavbu a usnesení stále platí? ptá se Schubert. Přitom rozvoj šetrné turistiky je jedním z hlavních cílů národního parku. A platí to i naopak, protože existence národního parku takovou turistiku podněcuje.<br /> <br /> Švejkování.<br /> <br /> O dosavadním vývoji národního parku starosta Schubert soudí, že ho většina aktérů doslova prošvejkovala. Nic nebylo bráno vážně. Obce sice mohly formálně do všeho mluvit, ale nikdo je neposlouchal. V souladu s podmínkami IUCN byly vyhlášeny bezzásahové zóny, ale nikdo na vědeckém podkladě nedefinoval, co to bezzásahovost je. Zda se mají například obnovovat meliorační příkopy, nebo je rušit, či se tvářit, že tam žádné příkopy nejsou a nikdy nebyly. Kosit vzácné vstavačovité louky, nebo je nechat přirozenému vývoji, a tím jejich brzkému zániku ve stínu nalétaných dřevin? A tak to bylo se vším. Nejkurióznější bylo, když se ve vyhlášených bezzásahových zónách vesele těžilo. I když to bylo v boji proti kůrovci, na který na Šumavě leckdo slyšel, bylo to především proti deklarované zásadě. V místech, kam nesměla vstoupit noha houbaře nebo turisty, se proháněly těžké traktory dřevařů. A nakonec i lidé na Modravě hledali cesty, jak obejít vládní zákaz výstavby.<br /> <br /> &quot;Základním rysem Šumavy byla a je neuspořádanost, kterou nikdo dosud neuměl a nechtěl řešit, říká Schubert. &quot;A nedivím se kolegům starostům, že chtějí represivní roli státu na území národního parku zmírnit, protože přináší spoustu omezení a minimum výhod. Pokud já však do toho budu moci alespoň trochu mluvit, budu zásadně proti. Věřím, že až se zamezí švejkování, může se role národního parku i ve vztahu k obcím zásadně změnit, tvrdí.<br /> <br /> Bohužel švejkuje i sám stát. Obce nedostávají daně z rozsáhlých lesních a lučních majetků spravovaných jako národní park. A kvůli uzákonění nespravedlivé zásady jim uniká i podstatná část daní z podnikání, protože majitelé rekreačních zařízení často mívají trvalé bydliště mimo Šumavu. Obce jsou v sevření zvláštní legislativy národního parku a vzrůstající turistiky, nemají však odpovídající příjmy, aby tyto tlaky vykompenzovaly prospěchem občanů a turistů.<br /> <br /> Cestovní mapa ke smíru. Jakousi mírovou smlouvou mezi managementem národního parku a obcemi by měl být dokument O Šumavě společně, připravený koncem minulého roku. Je harmonogramem společného postupu státu a regionu k nalezení rovnováhy mezi ochranou přírody a trvale udržitelným způsobem života na území národního parku. Konečně něco, kde jsou termíny, jak pohnout se spornými problémy.<br /> &quot;Bez provázanosti ochrany přírody s regionem bychom nikdy nedosáhli pořádných výsledků. Vím, že těch šest obcí mělo jistě pádné důvody k návrhu oslabit působnost národního parku. Je na nás, abychom se po důvodech ptali a společně hledali řešení. Jestliže jedním z cílů naší cestovní mapy O Šumavě společně je identifikace obyvatel s ochranou přírody národního parku, pak je načase začít s otevřenou komunikací. Pokračování v mediální konfrontaci by nás na-opak od sebe stále vzdalovalo, je přesvědčen ředitel Správy Národního parku Šumava Alois Pavlíčko.<br /> <br /> Nejvíc to na Šumavě jiskří kolem kácení v národním parku, kolem nového vymezení zón ochrany přírody a jakoby o život prosazovaného návrhu vybudovat sjezdovku ze Smrčiny. Bez dohody o těchto tématech se věci na Šumavě ani o píď nepohnou, přestože nejsou součástí zmíněného harmonogramu. Přitom všechny spolu navzájem souvisejí. Kvůli sjezdovce by se musel vykácet nejcennější lesní porost. Likvidace kůrovcové kalamity by se měla omezit jen na ochranné zóny nejcennějších území, jenže dosavadní zonace byla podrobena tvrdé kritice a novou zatím znají jen její navrhovatelé. Přitom se na mnohých sporných místech Šumavy stále těží, navzdory přehozené Pavlíčkově výhybce od hospodářského pojetí lesa.<br /> <br /> Měkké a tvrdé zóny.<br /> <br /> Předchozímu managementu národního parku se podařil husarský kousek - původně hrubě členěnou jádrovou zónu národního parku rozdrobil do 135 fragmentů. Tyto nejvzácnější první zóny bylo v lesním terénu obtížné vyznačit, natož ochránit. Jejich posláním přitom mělo být zachovat přírodní procesy bez zásahu člověka. &quot;Daleko účinnější ochranu přirozených procesů umožní větší plochy, i když v nich vedle ostrůvků nejcennějších lesních porostů budou i pouze přírodě blízké lesy, vysvětluje Pavlíčko.<br /> <br /> Vedoucí odboru vědy a výzkumu správy parku Zdenka Křenová uvádí, že nových zón má být 67 a s 25 tisíci hektary zabírají 36 procent výměry parku. Rozloha třetích zón v návrhu kolísá jen mezi třemi a pěti procenty, zbytek jsou druhé zóny. Křenová však upozorňuje na šumavskou specialitu. &quot;Bezzásahové území se beze zbytku nekryje s první zónou. Jsou to dvě na sebe položené mapy, přičemž v bezzásahovém režimu bude jen 16 procent území parku. Tedy ne 75 procent (dle doporučení IUCN), s nimiž operují odpůrci bezzásahovosti, aby získali pro svůj názor větší podporu, uvádí Křenová. &quot;Při návrhu prvních zón jsme velice dbali na to, aby jimi nebyly obklopeny obce a občané mohli volně chodit na houby a borůvky, dodává.<br /> <br /> Zákresy na těchto mapách mají být co nevidět projednány s obcemi jako zárodek společného kompromisu. S každou zvlášť. Plánuje se také cílevědomá ochrana proti kůrovci. &quot;Jestliže chceme dostát evropským a světovým závazkům a ponechat části území samovolnému vývoji, musíme být stejně důslední i dovnitř, k obcím a majitelům sousedních lesů. V nárazníkové zóně mezi parkem a jeho sousedy budeme proti kůrovci tvrdě zasahovat, ubezpečuje Pavlíčko.<br /> <br /> Šíření kůrovce napomáhá stejnověkost mnoha šumavských porostů, často z nepůvodních sazenic smrku, posbíraných kdovíkde v Rakousku-Uhersku. Byly zde vysazeny po velkých větrných kalamitách v sedmdesátých letech devatenáctého století. Cílem současné obnovy má proto být přírodě blízký les z původních druhů, který v průběhu let umožní i věkovou různost nejvíc ohroženého smrku.<br /> <br /> Ke klidu daleko. Na obranu nekompromisních zásahů proti kůrovci se ustavila skupina Šumava 21 a rozpoutala proti nové koncepci mediální boj. Podporou pasivního přístupu ke kůrovci v bezzásahových zónách Šumavy prý už ministerstvo životního prostředí způsobilo státu újmu osmi miliard korun. Stížnost kvůli tomu putovala premiérovi i Senátu, tiskové zprávy vyhrožovaly: &quot;Viníci musí pykat!<br /> <br /> &quot;Dramatičnosti rozhodně neubylo, jenom se vyměnily role, komentoval to Pavlíčko. &quot;Nejlevnější způsob ochrany v prvních zónách je prostě netěžit. Krátkodobý efekt z prodeje dřeva není schopen vyvážit dlouhodobé škody vzniklé těžbou, apeluje na ekonomické myšlení Pavlíčko.<br /> <br /> Co je pro jedny příliš změn, je druhým málo. &quot;V parku panuje schizofrenie, upozorňuje lesnický šumavský rebel Petr Ješátko z Přátel Šumavy, který patřil i ke kritikům předchozího managementu národního parku. &quot;Ředitel přijde s novou správnou koncepcí, ale náměstek ji postaru přiohne jinam. Lesnický personál si dělá, co chce, sám podléhá neřízené sukcesi, kterou upírá lesu. Prokázané krádeže dřeva v minulé éře nikdo nevyšetřuje a neodhalení viníci se v krytu smějí snahám o změny. Lesáci v obecních zastupitelstvech brojí proti novým koncepcím parku, který je jejich zaměstnavatelem. V přítomnosti svého ředitele pak tleskají odborně zpochybňované argumentaci Šumavy 21 proti koncepci, s níž by se buď měli ztotožnit, nebo z parku odejít, tvrdí. Hlavní spor mezi oběma lesnickými trendy je o to, co je mrtvý les. Šumava 21 rozesílá fotografie zdravých smrčin, ale prosazuje výrobu holin s opuštěnými pařezy. Pavlíčko a Ješátko pomáhají pod stojícími soušemi objevovat kypící život, a to bez vynaložení jediné koruny.<br /> <br /> Schopnost samoobnovy odumřelého lesa již nelze zpochybňovat. Nový porost pod mrtvými stromy na Březníku už převyšuje i sněhovou pokrývku.<br /> <br /> Tak bojovali dřevaři proti kůrovci po větrných kalamitách v 70. letech 19. století, ne nepodobných současné tatranské katastrofě. I když řádově menšího rozsahu.</div> Michal Horejsi http://sumava-corpus.narra.eu/Pomoc_kalamitou_posti%C5%BEen%C3%BDm_Tatr%C3%A1m Pomoc kalamitou postiženým Tatrám 2017-06-20T09:13:26Z <p>Michal Horejsi: Založena nová stránka s textem „{{MediaBankArticle |Title=Pomoc kalamitou postiženým Tatrám |Author=Michal Schuster, Aleš Hazuka, |Date=2005/06/29 |Source=ČT |Genre=televize |Respond…“</p> <hr /> <div>{{MediaBankArticle<br /> |Title=Pomoc kalamitou postiženým Tatrám<br /> |Author=Michal Schuster, Aleš Hazuka,<br /> |Date=2005/06/29<br /> |Source=ČT<br /> |Genre=televize<br /> |Respondent=Jiří Štich, Radovan Holub, Tomáš Vančura, Karolína Šůlová,<br /> }}<br /> Michal SCHUSTER, moderátor<br /> --------------------<br /> Vedení Národního parku Šumava se pře s některými lesnickými sdruženími. Důvodem je pomoc postiženým Tatrám. Tu správci Šumavy zastavili v polovině června, nelíbilo se jim, že slovenští lesníci zpracovávají popadané stromy v přísně chráněných oblastech a nenechají je tam ležet. Naopak zástupci českých lesníků tvrdí, že se dřevo musí vytěžit, a proto zastavení pomoci Tatrám považují za zbytečné.<br /> <br /> Aleš HAZUKA, redaktor<br /> --------------------<br /> Podle zástupců tří českých lesnických spolků nelze v tatranském parku ponechat rozsáhlá území samovolnému vývoji, jsou přesvědčeni, že i v chráněných lokalitách musí firmy veškerou kalamitu co nejdříve zpracovat, aby se do dřeva nedostal kůrovec, proto vyzvali šumavské správce, aby poslali své pracovníky znovu do Tater.<br /> <br /> Jiří ŠTICH, jednatel společnosti Šumava 21<br /> --------------------<br /> Správa národního parku by tuto pomoc měla obnovit.<br /> <br /> Aleš HAZUKA, redaktor<br /> --------------------<br /> Šumavští správci pozastavili veškerou technickou a organizační pomoc už před deseti dny, nesouhlasili s postupem lesníků v tatranské Tiché a Koprové dolině, které jsou součástí nejcennější rezervace parku. Státní lesy tady za pomoci těžké techniky odstraňují padlé stromy. Svůj postup odůvodňují požadavky hasičů zpřístupnit cesty pro případ požáru.<br /> <br /> Radovan HOLUB, mluvčí Správy Národního parku Šumava /natočeno 18. 6. 2005/<br /> --------------------<br /> Tato praxe zásadně odporuje mezinárodním pravidlům pro národní parky.<br /> <br /> Tomáš VANČURA, ředitel Správy Tatranského národního parku<br /> --------------------<br /> Organizace státních lesů Tatranského národního parku nedodržela určité dohody.<br /> <br /> Jiří ŠTICH, jednatel společnosti Šumava 21<br /> --------------------<br /> Pokud to, co se děje v národním parku, zachová a zlepší stav životního prostředí, my jsme o tom přesvědčeni, tak žádné porušení směrnice IUC nedochází.<br /> <br /> Aleš HAZUKA, redaktor<br /> --------------------<br /> Na výzvu lesnických spolků čeští správci reagovat nebudou, další své lidi do Tater nepošlou.<br /> <br /> Radovan HOLUB, mluvčí Správy Národního parku Šumava /natočeno 18. 6. 2005/<br /> --------------------<br /> Tyhle věci se nejprv musí vyřešit.<br /> <br /> Karolína ŠŮLOVÁ, tisková mluvčí Ministerstva životního prostředí ČR<br /> --------------------<br /> Ministerstvo životního prostředí jednoznačně stojí za rozhodnutím šumavského národního parku. Dokud se situace nevyjasní, tak by pracovníci šumavského parku neměli v Tatrách působit.<br /> <br /> Aleš HAZUKA, redaktor<br /> --------------------<br /> Do Tater v posledních šesti měsících zamířilo ze Šumavy postupně sedm skupin lesníků, podle uzavřené dohody mezi oběma parky pracovali v terénu vždy čtrnáct dnů. Správci tatranského parku předpokládají, že likvidace následků ničivé vichřice potrvá ještě minimálně jeden rok.</div> Michal Horejsi http://sumava-corpus.narra.eu/Modrava_je_nejromanti%C4%8Dt%C4%9Bj%C5%A1%C3%AD_m%C3%ADsto Modrava je nejromantičtější místo 2017-06-20T09:11:50Z <p>Michal Horejsi: Založena nová stránka s textem „{{MediaBankArticle |Title=Modrava je nejromantičtější místo |Author=Václav Kozák, |Date=2005/05/13 |Source=Právo |Genre=tisk |Respondent=Petr Zimme…“</p> <hr /> <div>{{MediaBankArticle<br /> |Title=Modrava je nejromantičtější místo<br /> |Author=Václav Kozák,<br /> |Date=2005/05/13<br /> |Source=Právo<br /> |Genre=tisk<br /> |Respondent=Petr Zimmermann,<br /> }}<br /> HEJTMAN PLZEŇSKÉHO KRAJE PETR ZIMMERMANN (ODS) JE ŠUMAVSKÝM PATRIOTEM:<br /> <br /> * Na Šumavě trávíte hodně svého volného času. Proč jste si zamiloval právě tenhle kout republiky?<br /> <br /> Narodil jsem se v Sušici, odkud je to na Šumavu hodně blízko. V dětství jsem tam často jezdil a zůstal jsem u toho. Šumava má své kouzlo. Každý, kdo tam přijede, pozná to na vlastní kůži a pak se tam rád vrací. Mám rád Šumavu v zimě i v létě. Je tam nádherný klid, dá se relaxovat i sportovat. V létě nabízejí lesy ideální úkryt před horkem a dusnem, které ve městě bývá někdy nesnesitelné.<br /> <br /> * Když se vám podaří zmizet z města do hor, jak trávíte šumavský čas?<br /> <br /> Mám na Špičáku buňku, takové rekreační bydlení. V zimě vyrážím na lyže. Mám hodně rád sjezdovky. Těm se věnuji nejvíc. Ale každý rok se snažím i o přechod Šumavy na běžkách. Po třicítce se u mě vůbec ten poměr sjezdovky běžky vyrovnává. V létě aktivně odpočívám při turistice a cykloturistice.<br /> <br /> * Měl byste pro čtenáře tajný tip na výlet?<br /> <br /> Pár tajných tipů mám, ale ty nedávám, ty si nechám pro sebe! (smích). Za nejromantičtější místo považuji okolí Modravy. Snad tam zůstanou ty zelené stromy a nepadnou za oběť kůrovci. Krásně je i v Pošumaví -na Javorné nebo u Nemilkova či Velhartic. Trasa Hartmanice-Dobrá Voda-Javorná je ideální na výlet na kole. Je tam nádherná příroda a je to turisticky málo frekventovaná oblast. Právě to mě na tom baví.<br /> <br /> * K turistice patří i dobré jídlo a pití - co vaše oblíbená šumavská hospůdka?<br /> <br /> Úžasná hospůdka je Blaženka na Špičáku. Tam je perfektní atmosféra. Výborná je také restaurace v dolním hotelu na Modravě. To je moc příjemné místo a dobře tam vaří.<br /> <br /> <br /> Šumavu si oblíbil i hejtman Petr Zimmermann (vlevo).</div> Michal Horejsi http://sumava-corpus.narra.eu/V%C3%A1clav_Klaus:_z_ly%C5%BEa%C5%99e_k%C5%AFrovcobijcem Václav Klaus: z lyžaře kůrovcobijcem 2017-06-20T09:10:32Z <p>Michal Horejsi: Založena nová stránka s textem „{{MediaBankArticle |Title=Václav Klaus: z lyžaře kůrovcobijcem |Author=Jaromír Bláha, |Date=2005/09/03 |Source=Lidové noviny |Genre=tisk }} Ad LN 2.…“</p> <hr /> <div>{{MediaBankArticle<br /> |Title=Václav Klaus: z lyžaře kůrovcobijcem<br /> |Author=Jaromír Bláha,<br /> |Date=2005/09/03<br /> |Source=Lidové noviny<br /> |Genre=tisk<br /> }}<br /> Ad LN 2. 9.: Klaus je proti přirozené obnově...<br /> <br /> Otázku, zda v národním parku na Šumavě kácet, už řeší dokonce i prezident. Ve skutečnosti jde spíš o to, zda Šumava zůstane národním parkem. Před čtyřmi lety totiž ODS navrhla zmenšení národního parku o jeho jižní část, aby bylo možné místo zbytku cenného pralesa na Smrčině vybudovat sjezdovky a také otevřít cestu tvrdému rekreačnímu průmyslu na dosud nedotčený pravý břeh Lipna. Parlamentní výbor tehdy návrh zamítl a ohlasy ze zahraničí ukázaly, že zmenšení známého evropského parku by znamenalo mezinárodní skandál.<br /> <br /> Mezitím desetiletý spor o porážení kůrovcem napadených stromů v parku vedl ministerstvo životního prostředí k pozvání mezinárodní mise expertů Světového svazu ochrany přírody (IUCN). Ta jasně konstatovala, že má-li si Šumava udržet statut mezinárodně uznávaného národního parku, musí okamžitě zastavit kácení a vytváření holin v centrálních částech parku a do 3 - 5 let scelit a rozšířit oblasti, kde ponechá přírodu přírodě na nejméně 30 - 40 % rozlohy parku.<br /> <br /> Národní parky mají totiž jiné cíle než hospodářské lesy, na něž jsme si v uplynulých dvou stech letech zvykli. Slouží ochraně přírodního vývoje ekosystémů včetně jejich proměn a cyklů, a to se vším všudy. I proto, aby také naše děti věděly, jak vypadá přírodní les. A miliony stromečků, které už teď rostou pod ochranou starých souší, ukazují, že si dokáže poradit i bez lidského řízení.<br /> <br /> Odpověď na dotaz, zda kácet, či nekácet v národním parku, tedy už máme zodpovězenou. Teď je na stole otázka, zda budeme mít na Šumavě národní park. Správa parku a ministerstvo životního prostředí přišly s konkrétním návrhem, jak rozšířit takzvaná bezzásahová území. Václav Klaus je proti. Prosadí-li svůj názor, ztratí Šumava mezinárodní klasifikaci národního parku a jihočeským budovatelům tak zmizí z cesty k jeho zmenšení důležitá překážka.<br /> <br /> Jaromír Bláha, vedoucí programu Lesy, Hnutí Duha</div> Michal Horejsi http://sumava-corpus.narra.eu/Spojen%C3%AD_park%C5%AF_je_na_dosah Spojení parků je na dosah 2017-06-20T09:08:06Z <p>Michal Horejsi: Založena nová stránka s textem „{{MediaBankArticle |Title=Spojení parků je na dosah |Author=Petr Pučelík, Martin Kříž, |Date=2005/12/12 |Source=Plzeňský deník |Genre=tisk }} Šu…“</p> <hr /> <div>{{MediaBankArticle<br /> |Title=Spojení parků je na dosah<br /> |Author=Petr Pučelík, Martin Kříž,<br /> |Date=2005/12/12<br /> |Source=Plzeňský deník<br /> |Genre=tisk<br /> }}<br /> Šumava - Rozšíření Memoranda o vzájemné spolupráci mezi Národními parky Šumava a Bavorský les bude dnes podepsáno na hraničním nádraží v Železné Rudě. Podpisy dodatku k dokumentu z roku 1999 budou stvrzeny na ministerské úrovni za účasti ředitelů obou parků. &quot;Smysl rozšíření memoranda je v postupném sjednocování managementu obou parků včetně bezzásahové zóny. V Železné Rudě bude de facto definován vliv na budoucnost obou parků,&quot; řekl včera tiskový mluvčí Národního parku Šumava Radovan Holub.<br /> <br /> Na dosah ruky je spojení Národních parků Šumava a Bavorský les v jedno chráněné přírodní území. Bez ohledu na státní hranici by v nich měla platit stejná pravidla ochrany přírody. Pokud tuto vizi nezkalí v Německu nedávno schválený zákon, kterým bavorský zemský sněm umožňuje obcím v Bavorském lese právo veta při rozhodování o prvních, nejpřísněji chráněných zónách. Jihočeský hejtman Jan Zahradník se po schválení tohoto zákona zaradoval a míní, že podobnou pravomoc mají mít i obce na Šumavě. &quot;Toto je postup, ze kterého by si naše vláda i ministerstvo životního prostředí měly vzít příklad,&quot; řekl pro Lidové noviny.<br /> <br /> Nové pravomoce, jako mají bavorští starostové, by přivítali i jejich kolegové na české straně. &quot;Rozhodně by nám to usnadnilo život. Obec Rejštejn je proti rozšiřování prvních zón parku na svém území. Nesnažíme se bojovat proti správě parku, jen chceme zelenou Šumavu obhospodařovanou lidmi. Pokud bude politika parku stále stejná, můžeme mít kůrovce zanedlouho i na sušickém Svatoboru,&quot; řekl starosta šumavského Rejštejna Jaroslav Petráň.<br /> <br /> Rozhodnutí bavorského zemského sněmu nemůže podle slov Radovana Holuba rozšíření memoranda ohrozit. &quot;Ve staré části Bavorského lesa je přes 75 procent plochy bezzásahového území, v nové části parku přibližně tolik, co u nás. I kdyby se na německé straně už vůbec nic nerozšířilo, stále máme co dohánět. Je třeba si také uvědomit, že mnohé bavorské obce požadují jen zpomalení rychlosti rozšiřování bezzásahových území parku,&quot; nastínil Holub.</div> Michal Horejsi http://sumava-corpus.narra.eu/V%C3%BDlet_do_%C5%A1umavsk%C3%BDch_prales%C5%AF Výlet do šumavských pralesů 2017-06-20T09:06:24Z <p>Michal Horejsi: Založena nová stránka s textem „{{MediaBankArticle |Title=Výlet do šumavských pralesů |Author=Jiří Falout, |Date=2005/08/26 |Source=Právo |Genre=tisk }} Lipenský servis Exkurze…“</p> <hr /> <div>{{MediaBankArticle<br /> |Title=Výlet do šumavských pralesů<br /> |Author=Jiří Falout,<br /> |Date=2005/08/26<br /> |Source=Právo<br /> |Genre=tisk<br /> }}<br /> Lipenský servis<br /> <br /> Exkurze do šumavských pralesů, jíž se účastní kolem dvacítky lidí, odstartovala ve čtvrtek v 8 hodin ráno z kempu v Nové Peci. Čtyřdenní výpravu na Šumavu po obou stranách hranice pořádá již tradičně Hnutí Duha. Účastníci vyrazili v čele s aktivistou Jaromírem Bláhou k Schwarzenberskému kanálu, podívali se na kamenné moře, viděli Plešné jezero a dorazili až k Trojmezenskému pralesu.<br /> <br /> „Hned v první den uvidíme místa, kde si příroda sama pomáhá s kůrovcem, a lokality, kde se těží a vznikají holiny,“ uvedl Bláha, kterého Právo zastihlo po telefonu nedaleko tzv. kalamitní svážnice - místa, kde vznikly holiny.<br /> <br /> V pátek na účastníky exkurze čeká trasa dlouhá asi 25 kilometrů. Lidé se dostanou až k samotným pramenům Vltavy a přes Bučiny přejdou do německé části Šumavy.<br /> <br /> „V sobotu se přepravíme autobusem do Neuschönau, prohlédneme si informační centrum Správy národního parku Bavorský les,“ zmínil se Bláha. Neděli stráví výprava celou v Německu. Uvidí Ďáblovu soutěsku, Roklanskou kapli a projdou si stezku lesních prožitků.</div> Michal Horejsi http://sumava-corpus.narra.eu/Ambrozek_je_pro_p%C5%99irozenou_obnovu Ambrozek je pro přirozenou obnovu 2017-06-20T09:02:44Z <p>Michal Horejsi: Založena nová stránka s textem „{{MediaBankArticle |Title=Ambrozek je pro přirozenou obnovu |Author=ČTK, |Date=2005/09/03 |Source=Lidové noviny |Genre=tisk }} LESY NA ŠUMAVĚ PRAHA…“</p> <hr /> <div>{{MediaBankArticle<br /> |Title=Ambrozek je pro přirozenou obnovu<br /> |Author=ČTK,<br /> |Date=2005/09/03<br /> |Source=Lidové noviny<br /> |Genre=tisk<br /> }}<br /> LESY NA ŠUMAVĚ<br /> <br /> PRAHA Ministr životního prostředí Libor Ambrozek soudí, že přirozeně se obnovující les je pro další vývoj krajiny lepší než pusté holiny, vzniklé při kácení stromů kvůli kůrovci. Dokazují to zkušenosti z bavorské strany Šumavy i z ostatních evropských zemí, řekl. Reagoval tak na názor prezidenta Václava Klause, podle něhož je ponechání lesů bez lidského zásahu experimentem s nejistými výsledky. Podle Klause vznikly šumavské lesy s přispěním a pod ochranou člověka a není možné v nich najednou dát přírodě volnou ruku. „Mám vysokoškolské vzdělání v oboru biologie, a proto musím odmítnout představu pana prezidenta, že pralesovité šumavské smrčiny vysadil člověk,“ řekl Ambrozek. Ponechání prvních zón národních parků bez zásahu člověka je podle něj navíc i běžná praxe v ostatních evropských zemích. „Nevidím žádný rozumný důvod, proč bychom v českých národních parcích měli hledat nějaký jiný přístup,“ dodal Ambrozek.</div> Michal Horejsi http://sumava-corpus.narra.eu/Okol%C3%AD_Modravy_za%C4%8D%C3%ADn%C3%A1_%C5%BE%C3%ADt Okolí Modravy začíná žít 2017-06-20T08:56:46Z <p>Michal Horejsi: Založena nová stránka s textem „{{MediaBankArticle |Title=Okolí Modravy začíná žít |Author=Ivana Harantová, |Date=2005/10/26 |Source=Klatovský deník |Genre=tisk }} Šumava - Prvn…“</p> <hr /> <div>{{MediaBankArticle<br /> |Title=Okolí Modravy začíná žít<br /> |Author=Ivana Harantová,<br /> |Date=2005/10/26<br /> |Source=Klatovský deník<br /> |Genre=tisk<br /> }}<br /> Šumava - První zóna ochrany přírody a s tím související bezzásahová území patřily k nejdiskutovanějším tématům semináře, který na půdě senátu uspořádal jeho výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí.<br /> <br /> Současná první zóna je od dob minulého vedení parku stále rozkouskovaná do 135 lokalit, o nichž ochranáři tvrdí, že nejsou životaschopné. &quot;Náměstek ministra životního prostředí František Pojer na semináři zdůraznil, že podle nového návrhu by nejcennější zóna parku měla být scelana a zvětšena na bezmála čtyřicet procent celkové plochy parku. Bezzásahové území by mělo tvořit dvacet procent celkové rozlohy. Lesů citlivých na napadení kůrovcem by tak byla zhruba šestina bezzásahového území,&quot; řekl mluvčí správy parku Radovan Holub. Upozornil, že nejrizikovější lesy v okolí Modravy už prošly největší krizí a teď už se přirozenou cestou vzpamatovávají. &quot;Vyroste tu vůbec nový les?&quot; ptal se odpůrce bezzásahovosti jihočeský hejtman Jan Zahradník. &quot;Po letech se situace v Národním parku Šumava začíná měnit k lepšímu,&quot; konstatoval evropsky uznávaný lesní odborník Josef Fanta. Je přesvědčen, že les se na bezzásahových územích ujme.</div> Michal Horejsi http://sumava-corpus.narra.eu/Um%C3%ADr%C3%A1n%C3%AD_a_%C5%BEivot%3F_Fascinuj%C3%ADc%C3%AD! Umírání a život? Fascinující! 2017-06-20T08:53:53Z <p>Michal Horejsi: Založena nová stránka s textem „{{MediaBankArticle |Title=Umírání a život? Fascinující! |Author=Ivana Harantová, |Date=2005/09/13 |Source=Klatovský deník |Genre=tisk }} Šumava -…“</p> <hr /> <div>{{MediaBankArticle<br /> |Title=Umírání a život? Fascinující!<br /> |Author=Ivana Harantová,<br /> |Date=2005/09/13<br /> |Source=Klatovský deník<br /> |Genre=tisk<br /> }}<br /> Šumava - Jediný pohled vlastníma očima bývá často víc než stohy popsaného papíru nebo hodiny odvysílaného času. Této skutečnosti jsou si dobře vědomi členové Hnutí Duha, a proto se při svém boji za přírodu Národního parku Šumava neomezují jen na mediální přestřelky se svými odpůrci. Místo toho už posedmé uspořádali exkurzi do národních parků na obou stranách Šumavy.<br /> <br /> Dvojí přístup<br /> <br /> Na počátku čtyřdenní exkurze stálo sedmnáct lidí. Další se připojovali cestou a šumavskou pouť jich dokončilo dvaadvacet. &quot;Mírně převažovali mladí, ale na rozdíl od našich Týdnů pro les, jichž se účastní prakticky jen studenti, šli i lidé středního věku,&quot; říká Jaromír Bláha, vedoucí programu Lesy Hnutí Duha.<br /> <br /> Ekologičtí aktivisté chtějí prostřednictvím svých šumavských exkurzí nabídnout veřejnosti možnost porovnat výsledky péče o přírodu v Národním parku Šumava a v Národním parku Bavorský les. Rozdíl v přístupu ochranářů spočívá zejména ve způsobu, jímž se vyrovnávají s řáděním nechvalně známého lýkožrouta smrkového, kůrovce. Zatímco na české straně se proti němu dodnes leckde aktivně zasahuje, správci bavorského parku nechávají na většině území volnou ruku přírodním procesům. Právě divočina na bavorské straně táhne do parku většinu turistů. Zejména těm starším dělá někdy problém pochopit, proč se tak pěkné dřevo nechává v lese zetlít místo toho, aby se vyvezlo ven a použilo k výrobě. Už i oni si ale začínají zvykat a právě tak jim přestává vadit pohled na &quot;neuklizený&quot; les.<br /> <br /> Staří chrání mladé<br /> <br /> Pohled na nehybná šedivá těla smrků, mlčenlivě čnící k nebi, někdy už zhroucená na zem, lidi často vyděsí.<br /> &quot;Letos mě překvapilo, že tomu tak nebylo. Exkurze se zúčastnili lidé, kteří už o kůrovci něco vědí, a tak byli připraveni. Jedna z přítomných dokonce prohlásila, že se jí suché stromy líbí, protože jí připomínají sochy,&quot; konstatuje Jaromír Bláha.<br /> <br /> Když pochodníci vstoupí přímo do zdánlivě mrtvého lesa, případná tíseň rychle mizí. Les totiž žije - odumřelé stromy poskytují v drsném šumavském klimatu ochranu čile rostoucím listnatým i jehličnatým semenáčkům, které by v budoucnu měly vytvořit odolný smíšený les.<br /> <br /> &quot;Snad každého, kdo do těchto míst vstoupí, upoutá rozmanitost tvarů, barev, vůní i zvuků; holiny nic takového nenabízejí. Vidět umírání, které bezprostředně vede k novému životu, je fascinující. Je skvělé, že se to všechno dá pozorovat zblízka, nikoli z asfaltového chodníku který vede kolem,&quot; přibližuje Jaromír Bláha.<br /> <br /> Pořád se kácí<br /> <br /> Tiskový mluvčí Správy Národního parku Šumava Radovan Holub připouští, že v některých prvních zónách ochrany přírody se proti kůrovci pořád zasahuje, ač současné vedení parku v tomto ohledu zastává jinou filozofii než předchozí. &quot;Je to pravda. Děje se tak na základě výjimek ze zákona na ochranu přírody a krajiny. Výjimek je mnohem méně než dřív, ale stále jsou. Správa parku se totiž zatím musí řídit podle dosud platných starých lesních hospodářských plánů,&quot; vysvětluje Holub.<br /> <br /> Dodává, že výkonný výbor Rady Národního parku Šumava doporučil správě, aby na dvaceti procentech celkové rozlohy bylo vyhlášeno bezzásahové území. &quot;Rádi bychom, kdyby se to podařilo počátkem příštího roku. Ruku v ruce s tím musí jít i změna zonace,&quot; konstatuje Holub.<br /> <br /> Nic pro pohodlné<br /> <br /> Putování po Šumavě s Hnutím Duha je podnikem pro tvrdé chlapy. Lidi, kteří dojdou nejdál do hospody na rohu, by se mu měli vyhnout. Letos jeho účastníci našlapali poctivých devadesát kilometrů, přičemž nespali v hotelích nebo penzionech, ale ve vlastních spacích pytlích. Nocovali na veřejném tábořišti v Horní Vltavici a třikrát v kempu v bavorském Finsterau.<br /> <br /> &quot;Na fotkách, které jsme pořídili čtvrtý, poslední den, je vidět, že mnozí už sotva pletou nohama,&quot; říká s úsměvem Jaromír Bláha.<br /> <br /> Dodává, že exkurze se každoročně účastní i několik lidí, kteří Šumavu proputovali už v rámci minulého ročníku. Chtějí se přesvědčit, co se za rok změnilo. Letos takoví přišli dva.<br /> <br /> Za rok půjdou zase<br /> <br /> Ten, kdo je přesvědčen, že Hnutí Duha svých exkurzí využívá ke kůrovcovému vymývání mozků jejich účastníků, se hodně plete. Cesty totiž zdaleka nevedou jen kolem holin vzniklých plošným kácením napadených stromů či kolem suchých plantáží s bujným podrostem. Procházejí i nejkrásnějšími partiemi Šumavy, jež s kůrovcem nemají nic společného. &quot;Pokaždé nabízíme i pohled na horský smrkový prales, ledovcová jezera, kamenné moře, podmáčené lesy či rašeliniště,&quot; vypočítává Bláha.<br /> <br /> Slibuje, že příští rok vyrazí se zájemci o šumavskou přírodu znovu, už poosmé. &quot;Každý z předešlých ročníků se setkal s velkým úspěchem a pořád přicházejí noví lidé,&quot; uzavírá spokojeně vedoucí programu Lesy.<br /> <br /> Účastníci exkurze absolvovali desítky kilometrů, leckdy v náročném terénu.<br /> Malé stromky vyrůstají pod ochranou svých odumřelých bratří, kteří je chrání před drsným počasím i zvěří.<br /> O zasvěcené slovo se postarali průvodci ze správ národních parků z obou stran hranice.</div> Michal Horejsi http://sumava-corpus.narra.eu/V_n%C3%A1rodn%C3%ADch_parc%C3%ADch_se_t%C4%9B%C5%BE%C3%AD_z%C3%A1%C5%BEitky,_nikoli_d%C5%99%C3%ADv%C3%AD V národních parcích se těží zážitky, nikoli dříví 2017-06-20T07:09:10Z <p>Michal Horejsi: Založena nová stránka s textem „{{MediaBankArticle |Title=V národních parcích se těží zážitky, nikoli dříví |Author=Radovan Holub, |Date=2005/12/30 |Source=Klatovský deník |G…“</p> <hr /> <div>{{MediaBankArticle<br /> |Title=V národních parcích se těží zážitky, nikoli dříví<br /> |Author=Radovan Holub,<br /> |Date=2005/12/30<br /> |Source=Klatovský deník<br /> |Genre=tisk<br /> }}<br /> POLEMIKA<br /> <br /> Zaujalo nás vyjádření prof. Mirjama Čecha (Klatovský deník 21.12.). Prof. Čech v něm varuje přes kůrovcem - lýkožroutem smrkovým. Píše, že &quot;kůrovcem poškozené porosty usychají na velkých plochách&quot; a že &quot;je v nich narušen vodní režim&quot;. Dále píše, že z těchto lokalit odjíždějí návštěvníci &quot;vnitřně otřeseni, aby se již nikdy na tato místa nevrátili&quot;. Rádi bychom upozornili, že právě dokončené výzkumy Jihočeské univerzity svědčí o opaku. Profesor Karel Prach je publikoval v odborném tisku. Shrnul je také v článku nazvaném Jak by měl vypadat přirozený smrkový les a jeho dynamika, který napsal spolu s Magdou Jonášovou pro podzimní číslo časopisu Šumava. Píše se tu: &quot;Je nesmírně důležité mít národní park, kde můžeme pozorovat vývoj lesa bez lidských zásahů... Statický pohled na přírodu je v současnosti již překonán, přirozený les je přirozený právě svým vývojem se všemi přirozenými narušeními, včetně kůrovce, který umožňuje vznik nové generaci lesa. V jádrových zónách národního parku je nepřípustné snažit se les dostat do jakéhosi &quot;ideálního&quot; (podle našich současných představ a znalostí, které se ale mění), stavu lesnickými zásahy.&quot; Tento názor podporuje renomovaný lesník prof. Josef Fanta v zimním čísle časopisu Šumava.<br /> Moderní ekosystémové pojetí ochrany přírody v národních parcích nespočívá v boji s tzv. lesními škůdci, nýbrž v ochraně přírodních procesů. Tedy ve sledování toho, co dokáže příroda ponechaná sobě samé. Současný vývoj přírodních procesů na Šumavě, kdy je vidět, že les se sám od sebe obnovuje mnohem rychleji, než jsme čekali, dává za pravdu renomovaným odborníkům. Ti tvrdí, že i lesnictví prodělává názorový vývoj. Lesnictví, tedy obor starý 200 let, což není ani věk jednoho šumavského velikána, se mohlo také v některých případech mýlit. Jednou z těchto mýlek byl pravděpodobně i názor, že les nutně potřebuje lidskou aktivitu, tedy aktivní lidské zásahy, aby přežil. Příroda se však nemýlí.<br /> Evropské lesnictví i přírodovědné poznání prostě pokročilo dál. To, že si příroda v národním parku pomůže sama, není domněnka, ale dnes už jasný fakt. Obnova zdecimovaných smrkových monokultur nebude trvat stovky let a nepostihne šumavské lesy plošně, nýbrž mozaikovitě. Přírodní procesy, dokonce i v těžbou narušených územích, probíhají totiž bez přerušení. Nezastavují se ani na chvilku. Naopak rozsáhlé holiny, vzniklé v uplynulém desetiletí díky tzv. &quot;boji s kůrovcem&quot;, oddalují návrat ekologicky stabilního lesa až o několik staletí a na holinách vzniká suché, nepřirozené mikroklima. Právě holosečné těžby mají značně negativní vliv na retenci porostů (schopnost udržet vodu), proto se od nich celoevropsky ustupuje. Přirozená obnova uschlých porostů je &quot;přírodním divadlem&quot;, které přitahuje tisíce turistů. Svědčí o tom zkušenosti v regionu tak známých hoteliérů, jako je například Václav Sklenář ze Srní. Návštěvnost Šumavy v oblasti Modravy a Kvildy, kde je možné vidět přirozenou obnovu lesů po kalamitách, rok od roku roste. Turisté oceňují zvýšenou atraktivitu území, kde mohou nerušeně probíhat přírodní procesy. Oblasti, kde se klasicky lesnicky hospodaří a kde se turisté střetávají na cestách s odvozními soupravami plnými klád, zdaleka takovou atraktivitu nemají.<br /> Na Šumavě vznikají nové rodinné penziony. Mnozí místní obyvatelé mají zájem pracovat v turistickém ruchu a nikoli v lese. Vždyť většinu prací v lesích parku je nutno zajišťovat pracovníky nikoli z regionu, ale z různých částí Čech nebo až z Ukrajiny. Většina šumavských obyvatel už pochopila, že dřina v lese pro ně přestává být hlavním zdrojem obživy a že spokojený turista zde nechá více financí, než jsou tržby za kubíky dříví, odváženého ze Šumavy ke škodě šumavských ekosystémů. V národních parcích se těží zážitky a vědomosti, nikoli dříví.<br /> <br /> RADOVAN HOLUB, tiskový mluvčí správy NP a CHKO Šumava</div> Michal Horejsi http://sumava-corpus.narra.eu/Od_p%C5%99edk%C5%AF_se_nen%C3%AD_co_u%C4%8Dit,_mus%C3%ADme_za%C4%8D%C3%ADt_sami_u_sebe Od předků se není co učit, musíme začít sami u sebe 2017-06-20T07:05:11Z <p>Michal Horejsi: </p> <hr /> <div>{{MediaBankArticle<br /> |Title=Od předků se není co učit, musíme začít sami u sebe<br /> |Author=František Hail,<br /> |Date=2005/09/16<br /> |Source=Prachatický deník<br /> |Genre=tisk<br /> }}<br /> NÁZOR ČTENÁŘE NA ŠUMAVU<br /> <br /> Prachaticko- Je pravda, že od našich předků se máme co učit, jak se má hospodařit v Šumavských lesích.<br /> <br /> Vzal jsem si knihu Šumava (příroda, historie, život) a na straně 567 jsem si začal číst část Lesnictví na Šumavě. Napíši to jenom stručně, protože bude lepší, když si to přečte každý celé sám. Začneme 13. stoletím, kdy začala systematická likvidace lesů díky klášterní kolonizaci. Cisterciácký řád dostával darem lesnatá území, která kolonizoval, zakládal na nich vesnice, pole, louky a pastviny. Potom přišlo sklářství, které vznikalo zejména v 16. století. Spotřeba dřeva byla obrovská. K 1 litru tekutého skla bylo třeba 1m3 dřeva.<br /> <br /> První hospodářská opatření k ochraně lesů se objevila v 16. století. Zákaz pastvy dobytka v lesích pod pokutou. Tento zákaz se opakoval až do začátku 20. století a až do konce 17. století byl jediným znakem péče o lesy.<br /> <br /> Až do 18. století se z lesů na Šumavě stále jen těžilo. Od 17. století se chovaly v lesích vysoké stavy zvěře, která spásala přirozené zmlazení dřevin. Bylo jen otázkou času, kdy bude přírodní bohatství dřeva vyčerpáno. To se stalo v 1. polovině 18. století. Tehdy nastala hluboká dřevní krize, která ohrožovalo chod celého hospodářství v zemi. Chybělo dřevo stavební, truhlářské i kolářské, ale taky pouhé palivo.<br /> <br /> Císař Josef II. dokonce zakázal pohřbívání v rakvích.<br /> <br /> Od roku 1756 se začalo s velkoplošným oséváním mýtin a různých jiných ploch. A tak došlo na Prášilské dřevní bohatství, kde představa o nevyčerpatelnosti zásob dřeva vznikla z velikého komplexu.<br /> <br /> Tak se postavil Vchynicko­tetovský kanál. Po výstavbě plavebního kanálu následovala na celém panství vysoká těžba dřeva, se kterou se předem počítalo a od níž se očekávalo uhrazení nákladů. Na mnoha místech tím byla narušena stabilita lesních porostů, což se projevilo při větrných kalamitách už v letech 1833, 1834, a konečně obrovskou větrnou kalamitou ze dne 28. října 1870, která úplně změnila celý ráz Povydří a jejíž následky se musely napravovat ještě řadu let.<br /> <br /> Osudem šumavských lesů, ale i celého českého lesnictví, se stal smrk, dřevina nejhojnější a nejoblíbenější, s mnoha dobrými, ale i špatnými vlastnostmi. Proto se od 19. století zakládaly smrkové monokultury.<br /> Bylo to v dobré víře a naději, že o 80 až 100 let později nemusí přijít hniloba, ani vychřice s polomy a vývraty, ani kůrovec, a že to možná všechno dobře dopadne.<br /> <br /> Jedno však bylo jisté, ti, kdo smrkové monokultury zakládali, se už nebudou muset starat o následky, které nastanou obvykle až v příštím století. Zkušenosti z 19. a 20. století ukázaly, že osud smrkových monokultur nebývá dobrý, nýbrž špatný. Když Šumavu necháme přírodním procesům, nebude nikdy původní, ale o to nejde, bude svá a o to jde. A tak to pokračuje stále dál a přemýšlím, jaké poučení si z toho mám vzít. Pro mne je to jednoduché, protože historie mi říká, že od předků se není co učit, a tak musíme začít u sebe.<br /> <br /> František Hail, Přátelé Šumavy</div> Michal Horejsi http://sumava-corpus.narra.eu/%C5%A0umav%C3%A1ci_kritizuj%C3%AD_kroky_parku Šumaváci kritizují kroky parku 2017-06-20T06:59:06Z <p>Michal Horejsi: Založena nová stránka s textem „{{MediaBankArticle |Title=Šumaváci kritizují kroky parku |Author=Jana Amortová, |Date=2005/06/22 |Source=Písecký deník |Genre=tisk }} Prachatice -Po…“</p> <hr /> <div>{{MediaBankArticle<br /> |Title=Šumaváci kritizují kroky parku<br /> |Author=Jana Amortová,<br /> |Date=2005/06/22<br /> |Source=Písecký deník<br /> |Genre=tisk<br /> }}<br /> Prachatice -Podnikatelé a starostové na Šumavě nejsou spokojeni s rozvojem tohoto regionu. Na nedávné koordinační schůzce se na tom shodli zástupci obcí Horní Vltavice, Nová Pec, Volary a Stožec.<br /> <br /> &quot;Na této schůzce si oprávněně stěžovali na mlhavé perspektivy a na absenci smysluplné vize rozvoje Šumavy. Chybí jim rovněž stanovení kompenzací za újmy způsobené zvláštní ochranou, kritizují nedodržování pravidel hry, dále nerespektování názoru regionu a omezování jeho rozvoje,&quot; řekl prachatický starosta a poslanec Jan Bauer.<br /> <br /> Dodal, že zástupci obcí kritizují přílišnou a restriktivní ochranu přírody s nulovou sociálně­ekonomickou odpovědností.<br /> <br /> &quot;Tohle všechno budu prostřednictvím písemné interpelace směřovat na ministra životního prostředí a předsedu vlády,&quot; zdůraznil Bauer.<br /> <br /> Podnikatelé přítomní přítomní schůzce vyjádřili spíše nespokojenost a částečně také velké obavy z budoucího rozvoje regionu.<br /> <br /> V diskusi se hovořilo o chronicky známých věcech, mezi něž patří nejrůznější omezení ze strany Správy Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava. Ta se týkají například splavnosti Vltavy, uzavírání turistických stezek v okolí Boubína a památníku Adalberta Stiftera.<br /> <br /> Podnikatelům však vadí likvidace zelených stromů kůrovcem a výroba suchého lesa.<br /> <br /> &quot;V žádném případě současnou situaci uměle vyhrocovat a pouze kritizovat,&quot; prohlásil Bauer. &quot;Na druhou stranu se nikdo nemůže divit, že nad některými opatřeními, která naprosto postrádají logiku, nebudeme mlčet a přecházet je,&quot; doplnil prachatický starosta.<br /> <br /> &quot;Správa Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava si musí uvědomit, že na společném území žije také zatím spíše mlčící většina, která nese rozhodující odpovědnost za celkový rozvoj regionu,&quot; tlumočil názory lidí žijících na Šumavě prachatický starosta.</div> Michal Horejsi