Povzdech: Šumavské zoufalství

Z sumava-corpus
Verze z 13. 9. 2015, 05:37, kterou vytvořil Admin (diskuse | příspěvky) (Založena nová stránka s textem „{{MediaBankArticle |Title=Povzdech: Šumavské zoufalství |Author=Galapetr |Date=2010-03-18 |Source=neviditelnypes.cz |Genre=internet |Respondent= }} Zdá…“)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Přejít na: navigace, hledání


Povzdech: Šumavské zoufalství
Author Galapetr
Date 2010-03-18
Source neviditelnypes.cz
Genre internet
Respondent

Zdá se, že úroveň schopností státu hospodařit v této zemi se dostává do ještě katastrofálnější podoby, než tomu bylo kdy před tím, v průběhu moderní české historie. Politické strany vytvořily ve spojení s kriminálním podzemím novou vrstvu obyvatelstva, se kterou se ani v Rusku ani na Balkáně nemohou chlubit. Obyvatelstvo se do značné míry cítí podvedeno těmi, co stáli na onom balkoně na Václavském náměstí v roce 1989 a řečnili o svobodě a demokracii. Je pravda, že národ má takové vůdce, jaké si zvolí a zaslouží, a přiznejme, že není až tak z čeho vybírat.

Stačí se kolem sebe v dnešní společnosti rozhlédnout. Někdy si říkám, že bych se měl na všechno vykašlat a dožít svůj život bez jakékoli angažovanosti. Bohužel mi to tenhle shnilý klan zlodějů nedovolí, protože se před nimi nedá utéct. A důkaz? Každý by si měl zkusit žít na Šumavě. Skupina lidí, která sedí v křeslech ve Vimperku a vládne nad přírodou v této oblasti (a nejenom tam), se jí rozhodla zničit. Rádoby ochránci přírody. To, že již není možné zkázu zastavit a napadení nelítostným broukem lýkožroutem eliminovat, je jasné všem lidem, kteří se přijedou podívat třeba na jezero Laka. To je výkladní skříň vedení Národního parku Šumava. V roce 2010 tam nebudou žádné zelené, žijící stromy. Z jezera Laka cestou na Ždanidla se prochází měsíční krajinou a kam oko dohlédne, všechny stromy jsou napadené nebo mrtvé.

A to doslovně. Protože tyto stromy, ač by se daly použít k výrobě nábytku, dveří anebo jenom jako palivo, které by dalo lidem práci a v zimě teplo, tam zůstanou. Tyto stromy se kácí, loupou a nechávají ležet na zemi. Na vrcholcích Šumavy již nejsou lesy. Prohlášení, že tam začaly růst nálety, je lež. Ty stromečky, a je jich skutečně jenom pár, tam vysadili tito lháři, kteří tvrdí, že si les pomůže sám. Když dosáhnou kolem tří metrů, napadne brouk i je. A tato zóna je takzvaně bezzásahová. Prý si les a příroda pomůžou sami. I to je lež, protože kde nejsou stromy, tam se neudrží vláha a zůstanou tam suché holiny, což je již patrné v dnešní době.

Žádný, a to říkám zodpovědně, žádný hajný pracující pro NP Šumava vám neřekne, že to, co jim nařizuje management, je správné; pokud se vůbec odváží o tom hovořit, protože msta vrahů lesa je okamžitá a nemilosrdná. Na co se my, co tam žijeme, budeme za pár let dívat? Jenom na zpustošenou krajinu, kterou tam po sobě zanechají domnělí odborníci. Ti jenom obtěžují lidi, kteří si na Šumavu jedou odpočinout, a jezdí si po kraji v miliónových pick-upech z našich daní.

Nevěřím, že se najde někdo, kdo těm tupcům v Praze dostane skrze ty jejich zkornatělé mozky, aby se začalo dělat něco rozumného, pokud je to ještě vůbec možné, bez páchání miliardových škod, které si tento národ nemůže dovolit. Je nutno poslat lidi odpovědné za tuto spoušť před soud, aby se zodpovídali za škody, které napáchali. Nejenom dnešní management, ale i lidé před ním, kteří to za Ambrozka na MŽP započali, ti, kteří se angažovali a připravili půdu pro ty dnešní osvícence. Také Bursík, který byl za tento rezort zodpovědný a za jehož vlády vlastně došlo k největším škodám. Někteří ani nevědí, co je biomasa. A další výtečníci, protože škody jsou nedozírné.

A je tu i lidský faktor, který je důležitý, a nutno brát v úvahu. Lidé tam žijí. Ti se nepočítají? Celé generace lidí se nebudou moci rekreovat v krásné, zelené přírodě, protože suché stromy jim nic nenabídnou. A ta krása, o které hovořil ve svých dílech Karel Klostermann, zůstane jenom v jeho knihách. Ti naši ubozí vládci by se měli probudit. Nedělám si však žádné naděje, vzhledem k tomu, co doposud dokázali.