Šumava a tápající vědci

Šumava a tápající vědci
Author	Josef Matyáš
Date	2006-04-29
Source	Lidové noviny
Genre	tisk
Respondent

Vědecký glosář

Všemu rozumějí, všechno dokážou vysvětlit a pokud nevědí, začnou hledat příčinu. Taková je obecná představa o badatelích.

Pravda je ovšem trochu jiná. Například už léta se nemohou dva vědecké tábory dohodnout, zda na Šumavě kácet nebo nekácet smrky napadené kůrovcem. Obě skupiny přitom disponují odborníky s četnými vědeckými tituly.

Jedni tvrdí, že les je nemocný a sám nápor brouka nezvládne. Pomoc podle jejich představ spočívá v použití dřevorubecké pily a vysazování smrků, ale i dalších druhů stromů. Takže nejprve je nutné les uzdravit, což může trvat třicet až padesát let, a potom jej předáme do péče matky Přírody.

Druzí namítají, že stačí spoléhat na přírodní procesy a stromy napadené kůrovcem kácet jen tam, kde by brouk ohrozil již člověkem „zkulturněné“ porosty. Pod suchými neporaženými kmeny pak spontánně vyrostou nové smrčky a ptáci sem zanesou semena dalších druhů stromů.

Od založení Národního parku Šumava letos uplynulo patnáct let. Během této doby vznikla v krajině jakási lesnicko-ekologická bramboračka. Vykácené plochy, na kterých se s vynaložením velkého úsilí udržují vysazené semenáčky. A jinde zase suché smrkové porosty, pod kterými se obnovuje les přirozenou cestou.

Holiny nebo suchý les vznikaly podle toho, jaká skupina vědců právě přesvědčila vedení parku a politiky, kteří změny koncepce hojně podporovali a podporují. A otázka, zda kácet nebo nekácet, je stále bez odpovědi.