Tři různé koncepce ochrany

Tři různé koncepce ochrany
Author	Marek Kerles
Date	2006-04-29
Source	Lidové noviny
Genre	tisk
Respondent

Divoké a temné pohraniční hvozdy, které čeští panovníci zakazovali kácet, protože tvořily přirozenou hráz odrazující vetřelce ke vstupu do země. Tak vypadala Šumava stovky a tisíce let před prvními pokusy o její lidské osídlení.

Jakmile ale do kdysi neprostupných hvozdů vstoupil člověka, prošla během dvou století šumavská příroda tolika rychlými a převratnými změnami jako snad žádná jiná podobná lokalita v českých zemích.

První změnu znamenal na přelomu 18. a 19. století počátek intenzivní těžby dřeva spojený s výstavbou Schwarzenberského plavebního kanálu. V druhé polovině 19. století pak přišla katastrofální větrná smršť, která doslova srovnala se zemí tisíce hektarů šumavských hvozdů a následně vyvolala kůrovcovou kalamitu. Lidé začali holiny znovu osazovat, na Šumavě přirozenou skladbu smíšených porostů však nahradila zejména smrková monokultura, nejvíce ohrožená kůrovcem. Na několika místech ale zároveň zůstaly zbytky původních pralesů.

Výraznou změnu představoval poválečný odsun zdejších Němců a tzv. nová kolonizace Šumavy. Ta paradoxně neznamenala další „zkulturnění“ krajiny, ale naopak vznik nových lesů na kdysi zemědělsky obdělávané půdě. Po sametové revoluci a pádu komunismu v Česku byl na Šumavě vyhlášen národní park o rozloze 69 000 hektarů.

Vzhledem k rozdělení Šumavy mezi Bavorsko, Rakousko a Českou republiku však zároveň vznikl jakýsi evropský unikát pohoří, v němž každá ze tří zemí dodržuje jiný režim ochrany přírody.

Zatímco v Rakousku jde o běžný hospodářský les, spravovaný klášterem ve Schläglu, bavorská vláda se už před dvaceti lety rozhodla ponechat velkou část šumavských lesů v národním parku Bavorský les přirozenému vývoji.

Český park zatím zůstává jakýmsi kompromisem mezi oběma metodami. Na Šumavě dnes existuje celkem 135 ostrůvků takzvaných prvních zón, v nichž by sice člověk neměl zasahovat ani proti kůrovci, v minulých letech se však v obavě z nekontrolovatelného rozšíření brouka do dalších porostů kácelo i v prvních zónách. Správa parku nyní usiluje o to, aby se dosavadní roztříštěné ostrůvky „bezzásahových“ území spojily do čtyř větších celků.